Dělení moci: Zvolení Zemana prezidentem je součástí opoziční smlouvy z roku 1998.

Česká pravice vede věčný třídní boj s komunismem, který kvůli privatizaci (rozkradení státního majetku) nestihla vítězně ukončit. V rámci tohoto boje je dnes stále nucena přehlížet lumpárny ve vlastních řadách. Levice jí nejen  korupci vyčítá, ale často ji napodobuje - někdy až příliš okatě (Rath).  

Obě velké (kdysi) strany, ODS a ČSSD, vedly a vedou mezi sebou jakýsi formální boj. „Jdou si po krku" a vyhlašují „mobilizaci", aby se pak jako v roce 1998 dohodly, že se budou ve vládě střídat (Klausova opoziční smlouva). Změna pravidel měla z politiky vyloučit ostatní strany (Klausův americký sen, podle Miloše Zemana odstranit „plevel") a budou nadále řídit stát jako kartel jen ony dvě, bez skutečné opozice. Ty dvě naše velké strany se buď teatrálně vzájemně potíraly, anebo vytvořily spříseženství. Jejich šéfové si rozpočítali střídání  ve Strakovce i na Hradě. Na nic jiného se zatím nezmohly. To samozřejmě vyhovuje většině novinářů, neboť jim to ulehčuje práci, zvláště těm, kteří se dál než do dvou počítat nenaučili. 

Prezident republiky má tedy dnes dosti volné ruce rušit a měnit ústavní zvyklosti, protože mu v tom nebrání ústavní konsenzus hlavních politických sil. Bude se patrně pokoušet vytvořit něco místo toho. To něco se bude podobat demokracii stále méně liberální. Nemusí to být zrovna „putinizace", ale bude se to vzdalovat od toho, co obdivujeme na evropském Západě, který staví svoji demokracii právě na prokazované vůli k ústavnímu konsenzu.

Současný prezident skoro všechno, co dnes dělá, předem ohlásil. Mohl si to dovolit, protože více než polovina českého obyvatelstva raději zvolí bývalého komunistu než bývalého aristokrata. Více než polovina obyvatel je ochotna tolerovakt jakoukoli Zemanovu virózu, protože je to jeden z nich, tedy komunista. I když bývalý. A bývalý komunista je jako bývalý černoch (Bohdan Dvořák). (Jiří Krž, 12.7.2013)