Hnědí nepřátelé ze Španělska. Zahradníček vzpomíná.

Nevím jestli je mé vzpomínání vhodné. Život u nás se v posledních dvaceti letech změnil. Nevím jestli k lepšímu, nebo horšímu. Záleží, podle čeho se dnešek porovnává s minulostí. To nejlépe asi dovedou historikové, protože lidská paměť všechno nezvládne zaznamenat a všechno uchovat. Historikové se však zahloubají do oficiálních dokumentů a o běžných věcech z minulosti nemají tušení.

 Před týdnem jsem vzpomínal na mouchy a DDT. Dneska koně nemusíme chránit, protože na polích nepracují. V budovách  much také moc není, jsou účinné postřiky. Nejsou na dvorech ráje much-široká hnojiště, podle kterých bývalo odhadováno sedlákovo hospodaření. Čím více zvířat, tím více hnoje, tím víc pohnojená pole a tím větší úroda. Umělá hnojiva nebyla třeba. Ještě koncem padesátých let kupovali soukromníci hnojiva opatrně. Pytle síranu mu vydržel několik let. Jen pocukrovali některá neúrodná místa na poli. Měli strach z polehnutí obilí. To se těžko sklízelo. Když přišly na konci července deště, tak hnilo a prorůstalo trávou. Skoro každý dbal o úrodnost půdy. Hnůj přišel na některé pole každý druhý rok. A nebyly to dávky malé. A hnůj byl kvalitní.

Více než na hmyz letos spousta lidí láteří na slimáky. Dají se téměř do všech rostlin. Letos jim chutná nejen zelenina, ale také bramborová nať. Zvlášť po dešti bývají trsy na okraji pole obalené odpornými hnědými tvory. Což teprve vzcházející řepka. Tam se napasou. Dostali se k nám v devadesátých letech ze Španělska. Hubení je účinné jen minimálně. Kdo nechce používat chemii, musí sbírat. To jde na malé zahrádce. Zajímavé hubení je za pomoci piva. Stačí dát do zahrádky misku s pivem, a potom vyhazovat utopence. Hnus. Pomáhá vápno a sůl. A kachny. Už prý lidé chovají kachny, které za náležitý poplatek půjčují zahrádkářům. Slimáky žerou všechny kachny, ale na jejich nejúčinnější hubení jsou prý nejlepší čínští běžci.

Ještě si dovolím jedno porovnání. Zkušenosti jednoho staronového chovatele králíků. Choval králíky na maso v 80. letech. Prodával je drůbežářským závodům. Moc za ně neplatily, ale hlavním důvodem prodeje byl poukaz na pšenici. Tu nedostali králíci, ale slepice. Obilí bylo pro soukromníka nedostatkovým zbožím. Potom začal soukromně hospodařit a na chov králíků (trochu na úrovni) neměl čas. Nyní se k němu vrátil a je zděšen, co se za 20 let stalo. Staří chovatelé už nejsou, nových je zlomek. Chovatelské organizace a jejich zařízení z velké části zmizely. Těch málo králíkářů většinou prý maximálně chová směsi všech plemen. Pokusil se v inzerátech hledat vhodného králíka. Od té doby pořád nevěřícně kroutí hlavou. Normální králík dnes je vzácností. Tisíce inzerátů jsou na zakrslé králíky. Prodávají se jako kluci a slečny. Čtení takových inzerátů u starého sedláka a chovatele prý musí vyvolat mdloby.

Zahradníček Josef