Jak
se u mne stalo pravidlem, začínám s počasím. V letošním srpnu ještě léto
nebylo. Uvidíme v posledním týdnu. Dnes v poledne (neděle) jsem při pohledu na
teploměr nevěřil svým očím. Na teploměru bylo 12,5 stupně Celsia. K tomu
několik dešťových přeháněk. Ideální podmínky pro růst trávy. Ta roste před
očima. A množí se slimáci. Na ty by určitě platil menší mrazík.
Vrátím
se o 46 let dozadu. 25. srpna 1968 se u nás ve vsi objevily první ruské
transportéry. V noci potom přijela několikakilometrová kolona transportérů,
tanků a ostatních vojenských vozidel.
Stála tam nejméně týden. Dvakrát denně jsem na motorce kolem nich projížděl do
práce a z práce. Naprosto bez problémů. Více starostí s vyhýbáním měli řidiči
našich autobusů a náklaďáků. Nutno přiznat, že tento sovětský útvar, většinou
Ukrajinci, měl disciplinu na vysoké úrovni. Pamětníci, kteří zažili osvobození
v roce 1945, tvrdili, že kultura sovětských vojáků v roce 1968 je už úplně něco
jiného, evropská. Vzpomínám, jak ti dvacetiletí hoši, vysvlečení do půl těl, se
odpoledne na tancích a korbách aut opalovali na českém slunci a smutně
sledovali provoz na silnici. Žádná panovačnost okupantů. Určitě to byla
výjimka, protože jinde docházelo ke konfliktům.
Nemluvil
jsem s žádným sovětským vojákem, byla to tehdy taková národní vzpurnost,
přehlížet je, dávat jim najevo, že jsou nám lhostejní. Říkalo se, že tato
sovětská kolona se zastavila, protože velitelé všech sovětských vojsk dostali
pokyn, že sovětská armáda nesmí překročit demarkační čáru z roku 1945. Byl to
asi výmysl, protože v té době už byla mnohem dál.
V té
době u nás došlo k vykradení obchodu Jednoty, který byl 20 m od silnice, na
které parkovala sovětská vozidla. V krámku samozřejmě už dávno nebyly potraviny
jako mouka nebo cukr, ani cigarety. To už bylo skoupeno 21. srpna dopoledne.
Ale byl tam alkohol a různé kuchyňské a drogistické zboží. Hlas lidu zněl
"Vykradli to Rusáci." Na starém péráku Jawa přijel prošedivělý kulatý okrskář bezpečnosti. Houf lidí čekal, jak se bude domlouvat s vojáky. Okrskář z
dáli prohlédl vypáčené okno, usmál se a potom požádal prodavačku, která bydlela asi o 50 m dál, že protokol sepíše u ní doma,
aby nebyly smazané stopy, až přijede
kriminálka, což vzhledem k přítomnosti
cizích vojsk může být i za několik dní. Do té doby musí být krám zapečetěn! To
vyvolalo zděšení mezi zákaznicemi. Žádný protokol se nepsal. Za pár minut
okrskář odjel. Předtím mu stačilo nahlédnout do dřevníku, kam manžel prodavačky "bez jejího vědomí" zboží schoval (ukryl před Rusy). V noci se zboží zase vrátilo a druhý den se prodávalo. Vyřešeno bez ječení policejních aut a bez černé kroniky. Hlas lidu pak zněl: "Pachatel nebyl nalezen."
Na
rok 1968 se dobře vzpomíná, jak tenkrát v Československu skoro všichni táhli za
jeden provaz. Byli sice někteří staří komunisté, kteří říkali, že vpád
sovětských vojsk není správný, ale že ho chápou, jinak prý se socializmus v
Československu nedal zachránit. Ono ve skutečnosti nešlo o socializmus, ale o
sovětskou nadvládu, jejíž zásluhou se v Praze komunisté drželi u moci. Brežněv
se bál, že pokud Československo bude následovat Jugoslávii, Čínu a Albánii,
zmizí ruský vliv i v dalších zemích.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat