Evropská unie byla nepochybně
vynikajícím úspěchem moderního státnictví. Změnila kontinent, který
se zdál být odsouzen k propadnutí
"dědičné nenávisti" v jeden z nejharmoničtějších regionů planety. Mezi lety 1989 a 2014 Evropská unie prakticky zdvojnásobila počet členů a to ji katapultovalo na třetí místo v lidnatosti za Čínu a Indii. Nyní
provozuje největší ekonomiku světa a také vede v pořadí globálních obchodních velmocí.
Přes veškerý svůj úspěch, se nyní evropský projekt kymácí na pokraji selhání. Socioekonomická nerovnost obyvatelstva roste. Země Východní a Střední Evropy, dokonce i relativně úspěšné Polsko, jsou zadržovány,
aby nedokázaly vyrovnat rozdíl v příjmech proti
bohatší polovině kontinentu. A vysoce zadlužená periferie revoltuje. Majetková nerovnost je
vždy příčinou vzniku takových totalitních režimů, jako byl nacizmus a
komunizmus.
Pokud ekonomické a politické špičky EU nesejmou klapky z očí a podají se dalšímu uspokojení, Evropská unie bude následovat Sovětský svaz, Jugoslávii i Československo na smetiště dějin selhavšího
federalismu. Evropa jako kontinent samozřejmě zůstane, její národní státy by se mohly těšit různým stupňům prosperity, ale Evropa jako idea bude navždy vyřízena.
Jednota v mnohosti je možná lákavá koncepce, ale EU potřebuje
víc než pěknou rétoriku a dobré úmysly, aby dál držela pohromadě. Pokud nepřijde s lepším receptem, jak se vyrovnat s ekonomickou nerovností, politickým extrémismem a sociální netolerancí, její oponenti budou mít brzy dost sil k tomu, aby zatáhli za záchrannou brzdu evropské integrace. Následný kolaps režimu by byl tragédií nejen pro Evropu,
ale pro všechny, kdo doufají, že překoná nebezpečné rivality minulosti.
(Jiří Krž, 31.1.2015)
Žádné komentáře:
Okomentovat