Viceguvernér ČNB Hampl nedávno připustil, že devalvace mohla i někoho
poškodit. Na třikrát opakovanou otázku koho, však již neodpověděl a uchýlil se
k obecné vytáčce, že znehodnocení koruny pomůže celkově ekonomice. Pravil, že
ČNB pracuje s průměrnými čísly, tedy celkově v průměru všem pomůže. Připomíná
to Felixe Holzmana a jeho argument se snědeným kuřetem, které když sní jeden
člověk, tak se v průměru slušně najedli dva lidé.
Zdraží se
tedy naše dovolená v Chorvatsku či lyžování v Rakousku. Rovněž dovážené zboží,
ovoce, oblečení, léky. Dražší než za hranicemi je tedy i benzín a nafta a
následně i vše, co se musí odněkud někam dopravovat. Je to naprosto jasné. Díky
devalvaci si za mzdy a důchody můžeme méně koupit a naše úspory se
znehodnocují. Odborníci to odhadují na 8-9 procent. Jakou pomoc měl guvernér na
mysli? Nyní dokonce bankéři z ČNB říkají, že devalvace již pozitivní výsledky
přinesla. Zapomněli ovšem dodat kdy, kde a komu. Asi to například nebudou čeští
senioři s měsíčním důchodem pod 10.000 korun, kteří naopak společně s dalšími
průměrnými a slabými za devalvaci musí nejvíc zaplatit.
Co
představuje ten Hamplův vágní termín o pomoci ekonomice jako celku? Česká
ekonomika je exportně orientovaná a vývozci tedy dostanou za zboží v korunách
více peněz. Mohou pak prý zaměstnat více lidí a dokonce jim přidat. Ovšem tito
výrobci nevyrobili a neprodali více zboží, oni pouze za stejné množství
inkasovali v přepočtu více korun. Proč by tedy měli přijímat nové zaměstnance,
když devalvace nevede ke zvýšení výroby? A zvyšování mezd v situaci, kdy je na
trhu práce rekordní zásoba nezaměstnaných náhradníků, je iluzí, kterou může
pronést snad jen mimozemšťan (bankéři je tedy připomínají). Nutné je vzít v
úvahu i fakt, že čistých vývozců není mnoho, většina exportérů jsou současně i
dovozci. Suroviny, materiál, či části finálních výrobků mnoho exportérů dováží,
a tak se zmiňovaný efekt levnější koruny u těchto společností zčásti vyruší.
Politici i centrální bankéři jaksi zapomínají, že je nevolily
firmy a že smyslem jejich práce není pomáhat obchodním společnostem, bankám a
dokonce ani obecně ekonomice. Tyto subjekty by měly být pouze jakýmsi
zprostředkovateli pomoci, která má doputovat k těm nejdůležitějším. Občanům.
To má být smyslem práce politiků i centrálních bankéřů. Tedy nemůže jít o více či
méně iluzorní makroekonomické statistiky, ale především o to, jak se daří
lidem.
(Jiří Krž, 3.2.2015)
Žádné komentáře:
Okomentovat