Analýzy ukazují, že se Česká republika velmi
nebezpečně vzdaluje úrovni mezd nejen vyspělých evropských zemí, ale máme už
sedmé nejnižší mzdy v rámci celé EU. Za 25 let jsme se dostali na úroveň 28 %
německých mezd, přičemž zhruba 80 % zaměstnanců v ČR ani této úrovně
nedosahuje.
Důvody?
Příliš slabý kurz
koruny na počátku transformačního procesu. Tento Klausem silně podhodnocený
kurz nás dostal na cestu láce. Místo systematické průmyslové politiky a
ekonomické diplomacie (což není jen podpora exportu, ale také definice
národních zájmů a jejich prosazování v mezinárodních ekonomických institucích,
včetně EU!), jsme se pod vlivem neoliberálního Washingtonského konsenzu začali
začleňovat do mezinárodní dělby práce na základě toho, že jsme levní. Není
divu, že jsme začali konkurovat rozvojovým zemím a integrace do světové
ekonomiky měla povznášející podobu práce ve mzdě.
Vlastnická struktura
české ekonomiky. České mzdy tvoří k německým opravdu oněch 28%. Rozdíl v podobě
26% je částečně tvořen obrovským odlivem zisků ze země. Odlivy zisků jsou již
od roku 2006 vyšší než reinvestované zisky a ukazují naprosto zřetelně neudržitelnost
české ekonomiky. Nejde „jen“ o 219 miliard odlivů. Problém je hlubší.
Aktuálním
faktorem je nárůst nepoměru mezi vývojem mezd a zisků. V roce 2014 zisky dosáhly hrubého provozního přebytku 1 198,7 mld. a proti roku 2013 byly vyšší o
131,8 mld. korun. Takovýto meziroční přírůstek nebyl zaznamenán ani za dlouhé a
silné konjunktury české ekonomiky. Také čistý provozní přebytek nefinančních
podniků vzrostl v roce 2014 nejvíce v časové řadě od roku 1993.
Žádné komentáře:
Okomentovat