ˇV ČR se nezapomíná na Husáka

Výročí komunistického puče roku 1948 připomíná se jaksi samo. A to jak prohlášením KSČM k 25. únoru, tak zprávou o něm v ČTK.

Z toho plyne, že silná pozice komunistů 68 let po únorovém puči a 27 let po listopadové revoluci je fakt natolik známý a zřejmý, že se nemusí vysvětlovat. „Říkáme Lenin, myslíme strana, říkáme strana, myslíme Lenin,“ napsal kdysi Majakovskij. „Říkáme KSČM, myslíme největší opoziční strana, říkáme největší opoziční strana, myslíme KSČM,“ můžeme napsat dnes.

Proč je tomu tak? To je téma na hlubší analýzu, nestačí jen říkat, že komunisté se od roku 1989 neušpinili mocí. Ale jeden z mozaiky důvodů se nyní připomíná dost výrazně. Souvisí s migrační kalamitou v Evropě. Éra komunismu působí nejen nostalgicky na české komunisty, ale také české vyznavače rasistického a nacionalistického násilí. Z myslí těch starších dávno vyvanula Benešova výzva "Vylikvidujte je!" z května 1945, ti mladší netuší kolik bylo vězněných, popravených, a zabitých na zadrátované hranici.

"Hranice socialistického státu musí být pevná," prohlásil Gustáv Husák po nástupu k moci v roce 1969. Stelné přání nyní má víc než polovina českého obyvatelstva. Dráty a střelba na hranicích, to je největší přání sobecké lůzy.  Migrační kalamita běží už rok.

Ochrana hranic státu už se na západě EU pokládá za cosi nemožného. Ostraha hranic je de facto návrat ke komunismu („Poslední německý politik, který nechal střílet na uprchlíky, byl Erich Honecker.“). Zcela jinak je to ve Střední Evropě. V atmosféře davové nenávisti pak získávají na síle argumenty národovců či komunistů. „Hranice nejsou žádné korzo“, říká stále více řadových občanů. Proč ne? Vždyť ten únor 1948 je vlastně jen takové retro, že. Proč to nezkusit? Nejlepší je začít dráty a střelbou na hranicích.