Praha je od občana příliš vzdálena

Volit nové, ale finančně předobře provázané strany, by bylo neštěstím pro demokracii, neschopností učit se z vlastních chyb


I průměrně pasivní občan, který třeba jen chvilku sledoval přenos debat předčasných kampaní z Poslanecké sněmovny toho historického dne 20. srpna 2013, musel pochopit, že politickým stranám jde pouze o vlastní a separátní zájmy přežití, a ne o zájmy občanů, národa, či dokonce místních komunit a regionů.


Svéprávný občan chce ale být zastoupen přímo, bez zbytečných mezičlánků stran politické podnikavosti. Každá strana oddaluje a odděluje občany od svých volených zástupců. Všeobjímající procesy disintermediace (odstraňování mezičlánků) v hospodářské sféře se dnes přirozeně uplatňují ve sféře parazitujících politických s. r. o.


Co jsou základní dimenze spontánního a přirozeného regionalismu?
1. Každý skutečný ekonomický pohyb vzniká přirozeně v daném místě a regionu, nikdy ne na ministerstvu. Známá jsou různá „údolí“ a „dálnice“ (USA), specifické zóny (Čína) nebo „průmyslové distrikty“ (severní Itálie). Tyto autentické pohyby je třeba podporovat, ne je sabotovat ideologickým přerozdělováním a politickým rovnostářstvím.
2. Místní podniky a podnikatelé, když věrní Baťovu odkazu, jsou hnací silou místní a regionální ekonomiky. Své úspěchy, případně i globální, dávají do služeb vlastní, bezprostřední, své regionální veřejnosti.
3. Když měříme úspěšnost vzdělávání mírou umístění absolventů na trhu práce, pak se autonomní, regionální, podnikové a podnikatelské univerzity stávají aktivní složkou ekonomického rozvoje regionu. Vzdělávací instituce regionu jsou tak diferencované přímo pro potřeby trhu, unikají stejnosti a „gleichschaltungu“ politického dozoru státu, a soutěží svobodně o přízeň podnikatelské i samosprávní sféry.
4. Veškeré kulturní a společenské tradice a inovace jsou produktem místním, a ne státním, stranickým nebo ministerským. Respektování kultury a místního genia loci jsou klíčovou složkou úspěšného a komplexního rozvoje regionu. Kultura, tak jako politika, je vždy místní ve svém vzniku a původním rozvoji. Ani zde nelze přenechat „vládu věcí svých“ pod kontrolou státu, a tím i náhodných a dočasných politických stran.
5. I média jsou aktivní složkou regionálního rozvoje, pokud jsou nezávislá na ústředních zájmech straníků, stran, ministerstev a globálních „investorů“. Prubířským kamenem je služba veřejnosti regionu, ne politickým a finančním zájmům ideologických „přivandrovalců“.

Každý samosprávný kraj tak získává širokou rozhodovací moc, nastavení vlastních úrovní zdanění, jakož i řízení vlastních vzdělávacích institucí, sociálních služeb a policie. Nejlepším příkladem staletého a stabilního fungování místní (a následně i státní) politiky je dodnes Švýcarsko. Osobnosti krajské (kantonální) samosprávy jsou voleny přímo občany, stejně jako krajské, důsledně jednokomorové parlamenty.


Ve Švýcarsku mají dokonce i okresní, městské a obecní jednotky vysokou autonomii, vlastní parlamenty a zákonodárství ve věcech ulic a silnic, škol, cen vody a energie, parkování a podobně (každý Švýcar je především občanem své komunity, až následně Švýcarska). Při každoročním shromáždění občané vyhodnocují výsledky předchozích období, účastní se referenda v závažnějších rozhodnutích a volí nebo odvolávají nekompetentní představitele. Zodpovědnost je adresná, plně individuální, trvalá a nezpochybnitelná


Vzniká tak hospodářská, společenská a kulturní soutěživost mezi kraji, která zaručuje transparentní vyhodnocování výsledků a spolehlivé rozlišení mezi funkčními a méně funkčními modely rozvoje. Skutečným kritériem jsou pro občany skutečné výsledky a skutečná akce. Virtuální konkurence na bázi planých stranických slibů, billboardových úsměvů a politického přerozdělování chudoby je vhodná pro politické simpletony a určitě do dnešní éry relokalizace nepatří. (Zdroj: Česká pozice)

Pragocentrizmus však větší části občanů vyhovuje.  V průzkumu uskutečněném v květnu letošního roku na Sanepu souhlasilo se spolkovým uspořádáním ČR 30% respondentů, 52% nesouhlasilo, 18% nevědělo.