Jako malý kluk jsem
ještě zastihl hospodaření postaru, a tak mě pobavil televizní seriál První
republika, kde se sklízí a mlátí obilí. Jak tam jsou žně předváděny na
obrazovce, tak se snad nedělaly ani v temném středověku, natož na statku ve
dvacátých letech. Jistě by autoři našli pamětníky, nebo si o tom mohli něco přečíst v historické odborné
literatuře.
Skládat snopy na
vozech bylo umění. Každý chtěl co nejvíc naložit, přitom na rozbitých hrbolatých polních cestách
nesměla se fůra rozpadnout nebo sesunout do strany. Když se sváželo dlouhé
žito, býval náklad až třikrát širší než vůz. Aby se fůra nepřevrátila, musela se podpírat rukama. Někdy to přesto padlo. Dost
lidí na rozbitých a nakloněných cestách skonalo pod převalenou fůrou obilí nebo
sena - ještě po kolektivizaci.
Kdyby se zemědělství
mělo vrátit alespoň 50 let zpět do doby ještě částečně ručně prováděných žní,
mohlo by hodně ubýt nezaměstnaných. Pochybuji však, že by se našli mladí lidé,
kteří by tuto práci chtěli dělat.
Je spousta
nezaměstnaných, ale mnoho firem nemůže sehnat lidi na práci. Nejsou lidi, říkalo se za
socializmu. Téměř každý den se mi nyní objeví ve schránce leták s nabídkou
práce (skladník, výrobní dělník, nástrojař, svářeč, zámečník, brigádník).
Supermarkety nabízejí práci vytrvale. O manuální práci není zájem. A o práci na
více směn už vůbec. Zahradníci a ovocnáři nabízejí studentům letní brigádu. Ti se
jim vysmívají, oni jsou přece předurčeni pracovat jako manažeři a v kancelářích
a za velké peníze.
Manuální práce
nevoněla ani v minulosti, přesto se jí nemohli vyhnout ani chataři a chalupáři,
kteří museli údržbu a práce kolem budov dělat sami. Ani to už dneska neplatí.
Říkal mi jeden známý z nedaleké vesnice, že v pátek nevěřil svým očím a uším.
Celé dopoledne slyšel hluk nějakého stroje, proto neodolal a šel se podívat, co
se děje. Zjistil, že chalupářovi z Prahy přijela zahradnická firma s bagrem
sázet stromky. To by vesnického člověka ani ve snu nenapadlo.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat