Velikonoce bývaly velkými svátky. Skladník vzpomíná.

Začínám zase počasím, tím prý se nic nezkazí. Zítra začínají velikonoce. Jsou hodně opožděné. Počasí potvrzuje staré pořekadlo "Zelené vánoce - bílé velikonoce." Na to, že je polovina dubna,sněhové přeháňky jsou jako o vánocích. K tomu ten studený vítr. V poledne 3 stupně - a ještě meteorologové předpovídají mráz. Paní Zima plní svou povinnost, co zanedbala.

Zase se mezi politiky otevřela otázka prodloužení velikonočních svátků o velký pátek. Je to tak ve všech okolních zemích - i na Slovensku. Českým komunistům a socialistům se to samozřejmě nelíbí. Prý by to ohrozilo ekonomiku státu. Zrušení mnoha církevních svátků prosadili už na počátku 20. let. Aby nepřipomínaly císaře pána, který všechny církevní svátky dodržoval. Co se nepovedlo zrušit pod Masarykem, to se povedlo pod Gottwaldem. Takže z asi 17 svátků zůstalo jen velikonoční pondělí a dva svátky vánoční. Císaře nemáme už dávno, Klému taky ne, a Velký pátek jako svátek taky ne. Raději slavíme Silvestra.

Ještě začátkem 50. let, kdy církev přišla o veškerý nemovitý majetek a byla v nemilosti, bývaly při svátcích kostely plné. I na vesnicích. Velikonoce začínaly už Květnou nedělí, kdy se do kostela nosili beránci. Říkalo se tak svazkům narašených proutků vrby nebo jívy. Na vrcholu byl křížek ze smrkové větvičky. Hospodáři je nosili posvětit a potom odpoledne je roznášeli po polích a jednotlivé proutky píchali do obilí. Aby hodně narostlo a bylo chráněno před kroupami.

Beránci byla také zbraň, protože je nosili do kostela mladší i starší hoši. Po mši se u kostela strhly bitvy. Potupné bylo nechat si urazit smrkový křížek. Ve výhodě byl, kdo měl beránka z dlouhých prutů. Byli borci, kteří měli beránky 5 a více metrů. Až ke stropu kostela. Nemohli je ani unést, museli mít pomocníky.

Na Zelený čtvrtek přestaly zvonit zvony. Říkalo se, že odletěly do Říma. Místo toho přišly v kostelích na řadu klepačky a řehtačky. A nejen v kostele. Aby lidé věděli, že je poledne, sešly se na návsi děti se řehtačkami, klepačkami a kolovraty a místo zvonů jimi dělaly rámus.

Před a o velikonocích měly napilno hospodyně. Na pořadu byl velký jarní úklid, výroba velikonočního pečiva a barvení vajec. Na Velký pátek byl přísný půst. Na Bílou sobotu už se jedly mazance, jidáše a koláče. Zato v neděli bývalo jídla, co hrdlo ráčilo. Hlavně drůbež. Odpoledne hospodáři vzali barevná vejce a šli do polí, kde je pokládali vedle prutů zapíchnutých na květnou neděli. Byla to oběť pro Pánaboha, aby dal dobrou úrodu.

Velikonoční agresivní pomlázka - bití a polévání děvčat, jak se provádí v současnosti, u nás nebývala. Tento zvyk přišel patrně z Moravy. Na velikonoční pondělí ves obcházely děti z chudých rodin a za pomoci řehtaček koledovaly se známou říkankou :"Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám zítra ráno snese zase jiný."

Zahradníček Josef