Před
týdnem jsem začal o řvoucích vysokoobrátkových rotačních sekačkách a o
planýrování českých vesnic. Toto je pro mne námět, který asi ani dnes
neskončí. Považuji se pořád za
vesnického člověka, vesnicky uvažuji a osud vesnic mě trápí.
Bylo
to právě v den voleb do EU, kdy jsme kvůli jisté záležitosti, která se mne
netýkala, byli v mé rodné obci. Využil jsem situace a vydal se na prohlídku
míst, která jsem od 80. let neviděl. Byl jsem překvapen. Avšak teprve po
několika dnech jsem si začal uvědomovat, co se od té doby stalo. Co se změnilo.
Že
je asi polovina domů natřena křiklavými barvami a v zahrádkách místo slepic a
hus jsou modré bazény, červené skluzavky a dlážděné pěšiny, mě už nepřekvapuje.
Děsí mě přístup starosty a obecního zastupitelstva. Ti lidé si snad myslí, že
maloměšťáctví je to jediné, čím se obec může světu předvést. Prý lidé chtějí
žít jako městě. To je samozřejmě nesmysl. Město je především centrum obchodu.
To vesnice s 300 obyvateli nikdy nebude.
Přestavění rybníku na návsi na betonovou nádrž je možné pochopit. Je třeba voda k hašení
požárů. Proč muselo být zlikvidováno křoví a asi 15 stoletých stromů na hrázi,
hlavně lip a vrb, a hráz rozhrnuta, to rozum nebere. Místo toho zasazeny
stříbrné smrky a tuje. Plošina. Zřejmě
podle nějakého architekta.
Byl
tam ještě v 80. letech za hasičskou schrání takový přirozený lesík. Byla to asi
na 5 arech taková polodivočina, kterou tam sám od sebe, dobrovolně, udržoval trochu
podivínský starý pán ze sousedního domku. Borovice, smrky, duby, jívy, plané
třešně a hrušky a různé křoví jako šípek či lískové ořechy. Také hloh tam byl.
Oplocené to bylo starým laťkovým plotem. Dnes je tam jen rovný anglický
trávník. Kdo lesík zlikvidoval jsem se nedozvěděl. Jestli svévolně inženýr z
Prahy, který chalupu koupil a udělal z ní barevný bavorský kýč, nebo oficiálně obec, nikdo neví. Obec prý dostává dotace z EU, tak je musí utratit. Konkrétně
za zplanýrování, vyasfaltování a vybetonování veřejných prostranství.
Vesnice
samozřejmě nějak funguje. Jinak než před třiceti či osmdesáti lety. Jinak
funguje i stát a zemědělství. Tisíce neobdělaných hektarů zemědělské půdy,
ještě více obdělávané jen tak na "oko". Kdybych nepamatoval dobu, kdy hospodářská
zvířata byla krmena jen slámou nevalné kvality, asi by mi současné plýtvání
tolik nevadilo.
Nevím, jak je to dnes na Podkarpatské Rusi.
Svět se mění pořád rychleji. Ještě před patnácti lety mi dva muži od Užhorodu
tvrdili, že u nich se zkrmí každá travička, neexistuje prý, aby se někde
plýtvalo. Neobdělané pole nebo louka nejsou vidět. Možná, že dnes už jsou tam
dnes také jen anglické trávníky pro oko. Po občanské válce, která na opačném
konci Ukrajiny vypukla, nás třeba v plýtvání předstihnou.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat