Bude
prý hůř, říká dnes kdekdo. Myslím si to taky. Úpadek domácího zemědělství a
dovoz potravin ze zahraničí nic dobrého pro budoucnost nevěští.
Často
jdu kolem místa, kde stávaly sklady výkupního závodu, ve kterých jsem 35 let
pracoval, a je mi divně u srdce. Na místě bývalého špejcharu je parkoviště
velkého obchodu se vším možným.
Vyměnili
jsme obilí, luskoviny, brambory, krmiva a jiné zemědělské výrobky za naleštěné
oktávie a japonské gazíky, jak říkám těm módním vozidlům s velkými koly.
Vzpomněl
jsem na staré spolupracovníky, kteří zde u hospodářského družstva pracovali za
první republiky a pamatovali vzkříšení zemědělství, konkrétně rostlinné výroby,
v roce 1934. Vyhledal jsem staré dokumenty, které jsem kdysi vytáhl z hromady
papíru určeného do sběru a uschoval. Tam jsou ceny ze
30. let.
Obilní
monopol znamenal hlavně vzestup cen, ale taky disciplinu, to je zákaz volného
prodeje. Ukázalo se, že zemědělství musí být regulováno, aby zemědělci
prosperovali, to se potvrdilo za války i za socializmu.
Taky
jsem došel k názoru, že vlastně je dobře, že ty sklady výkupu zbourali. Co by
se tam dneska dávalo, když skoro všude v okolí, kam dohlédnu, jsou louky a
pastviny? Tam rostlo obilí a brambory. Ještě jsem zažil jednoho rolníka, který
to neměl daleko a k nám, do výkupu, vozil pytle obilí párem volů. Vždycky asi 500
kilo.
Josef
Zahradníček, bývalý skladník.
P.S.
ty ceny napíšu někdy příště
Žádné komentáře:
Okomentovat