Co všechno může být v pozadí hysterie kvůli českým dětem v Norsku?

Nejde už víc o českou hysterii a hledání nějakého vnějšího i vnitřního nepřítele a voličské hlasy? Jestliže na základě deseti důvodů rozhodl norský soud, aby byly děti odebrány, je rozčilování a obviňování norské vlády zbytečné. Norové jsou s prací svých sociálních úřadů spokojeni. Sociální služby tam jsou nezávislé struktury, které politikové nemohou ovlivnit.

U nás převládá názor, že pravdu má ten silnější. Česká pravda v tomto případě vychází z mýtu, že nárok rodičů na dítě je absolutní, že jde o přirozené právo vlastnit někoho, kdo je slabší. Skutečnost česká pak je taková, že po některých rozvodových řízeních tato přirozenost rodičovského vztahu k dětem se ukáže pro děti daleko škodlivější než hloupý norský zákon.

Otázkou jinou v případě odebraných českých dětí je, co pro tyto děti jako lidské bytosti bez ohledu na původ je lepší? Norský osvojitel dostává od státu na jedno dítě příspěvek ve výši 840.000 Kč za rok, přičemž se nesmí vystavit ani nejmenšímu podezření, že dítěti nějak ubližuje. 

Jedinou možností,co může paní Michaláková udělat, je podat žalobu u norských soudů. Soudní řízení za ní uhradí norský stát. Pokud tam neuspěje, může se obrátit na Evropský soud pro lidská práva.

Možná že je všechno jinak. Vzniká dělá dojem, že někdo paní Michalákové poradil, jak může na odebrání dětí vydělat, že od norských úřadů může vytáhnout nějakou hodně vysokou finanční částku jako odškodnění, a to ve všech případech.