Březen, za kamna vlezem. Skladník vzpomíná.

Pěkné počasí pokračuje i v první polovině března, a tak je člověku líto sedět doma a psát článek. Proto to zpoždění. Snad to Agrární venkov nezruinuje.

Připomíná mi to letošní pěkné předjaří dva tragické roky 1968 a 2002. Oba v srpnu skončily tragicky. První  okupací, druhý povodní.

Teplý březen 1968 jako by uzavřel boj v komunistické straně. Novotný a jeho parta museli odstoupit. Přišla slovenská parta Dubčekova. Té rovněž šlo o pokračování komunizmu jako Novotnému. Šlo jí ještě o to, aby Praha do slovenských věcí nemluvila. "Co je tvoje, to je moje a co je moje, do toho ti nic není." Že se probudí v ČSSR antikomunisté a ozvou političtí vězni a že jim přijde podpora ze zahraničí, s tím Dubček asi moc nepočítal, když vyhazoval Novotného. Dubček se pak stal hvězdou v západním tisku. To zřejmě Brežňěva nejvíc rozzuřilo. Vedl totiž se západem studenou vojnu. Musel tedy prostřednictvím tanků v Československu dokázat sílu Moskvy.

Rok 2002 se také vyznačoval podobně teplým a suchým únorem a březnem, jako ten letošní. A srpen většina dospělých pamatuje. Hlavně v Praze a na severu. Také bylo hodně mrtvých.

Bohužel je na Zemi tak zařízené, že voda se neztratí. Někde se nahromadí, jinde se vylije a tak to jde pořád dokola. Já tomu tedy nerozumím. Myslím, že tomu nerozumí nikdo na Zemi. Jinak by ten systém někdo zprivatizoval a na dešti vydělával. Jsou takové pokusy, někteří na pitné a jiné vodě vydělávají, ale co jsou proti velebné přírodě.

 Jsem zvědav na tu kocovinu, co po tomto teplém předjaří přijde. Že přijde, jsem přesvědčen. Po teplu vždy přichází zima. Dříve nebo později. Hlavní aby nebyla moc velká a dala se přežít. To bude trest za lidskou "pejchu", jak se praví ve Švejkovi.

Ukrajina leccos naznačuje. Co by s námi udělal nedostatek potravin, ropy a plynu? Zažil jsem to v roce 1968, během několika hodin byly obchody potravinami vymetené. A naděje na zásobování žádná. Za tři dny po vjezdu ruských tanků, byla polovina benzinových pump na suchu a u zbývajících byly nekonečné fronty. Tehdy ještě lidé měli doma určité zásoby, nežili ze dne na den. Zemědělství mohlo fungovat, protože bylo ještě hodně tažných koní. Za těch pár ní byly ve většině podniků ztráty ohromné. Co by se stalo, kdyby se krize protáhla na delší dobu? Za druhé světové války neměli soukromé osoby nárok na pohonné hmoty, soukromá auta musela být odstavena a pneumatiky odevzdány. Autobusy a vozidla podniků a úřadů byly předělávány na pohon dřevoplynem. Naštěstí bylo uhlí a mohly jezdit parní lokomotivy a vyrábět se elektřina. Doba je jiná, ale nespoléhal bych se na pomoc EU. Myslím, že by spadly závory na hranicích. Každý si své chce ohlídat. Blahobyt se těžko dobývá a snadno ztrácí.

Zahradníček Josef