Přestože
se propaguje mléko ve školách, zájem prý o něj není. Někde se vůbec neprodává.
Dříve, ve čtyřicátých a padesátých letech, něco takového nebylo. Na vsi vůbec.
Každý měl mléko doma. Na jídlo si každý mléko ponechal, pro děti i pro dospělé.
Zbytek odnesl do sběrny.
Sběr
mléka to byla zvláštní kapitola venkova. Byl zaveden za protektorátu a
pokračoval až do 70. let. Zažil jsem sběr mléka v padesátých létech. Prováděl
se většinou brzy ráno, aby v mlékárně bylo mléko včas zpracováno do obchodu.
Ranní sběr byl však asi hlavně kvůli tomu, aby se zabránilo zkysnutí mléka.
Chlazení tenkrát nebylo ve sběrně ani na autě. Navíc čistota konví, ve kterých
se do mlékárny vozilo nebyla stoprocentní. Alespoň podle vůně, kterou vydávaly
prázdné a umyté konve. Kyselost zjišťoval lakmusovými papírky sběrač mléka -
zvláště v létě - u každého dodavatele. Kyselé mléko nebral. Mléko se do
mlékárny odváželo v konvích. Plné konve mlékař-řidič mlékárny naložil, výměnou
nechal prázdné. Později, v 60. letech, kdy se prodávalo mléko od záhumenkových
krav, vysávali mléko z konví, které sběrač musel umýt.
Mockrát
jsem tam před šestou hodinou mléko nesl. To bývalo také diskusní fórum. Muži,
ženy, děti. Několik desítek lidí. Jaké události se neprobraly ve frontě, to se
probralo potom. Byly tam i denní schůzky pejsků. V každém hospodářství byl
voříšek. A ti většinou byli volně puštění a doprovázeli pány do sběrny. Tam
mezi nimi k žádné rvačce nedocházelo. Všichni se znali. Tam bylo neutrální
území. Pozdravili se očicháním, vrcením ocásků a čekáním na pána. Jen hárání
nějaké čuby vyvolalo neklid. Ale tu majitel včas někam zavřel. Samozřejmě marně
- ke štěňatům vždy nějak přišla.
Sběračem
mléka musela být osoba otrlá. Právě takový byl u nás. Několikrát ho po
konfliktech s dodavateli této práce zbavili, ale když nový sběrač to po čase
sám vzdal, vždy za pomoci MNV mlékárna znovu vyhledala toho starého Vojtu. Na
spory s lidmi se totiž poctivec a slušňák nehodil. Mléko měřil v nádobě s
plovákem, na rysce se ukázalo množství. Málokdo přinesl přesně tolik, aby to
ukázalo celý litr. Mléko se do sběrny nosilo v plechových konvičkách, od
jednoho litru výše, tak průměrně kolem pěti litrů. Muselo se zaokrouhlovat, což
byla příčina prvních konfliktů. Druhou příčinou byl odběr vzorků na tučnost.
Cena odebraného mléka byla podle procenta tučnosti. Málokterý dodavatel však
odolal pokušení, aby si k větší dodávce nepomohl vodou. Vždyť barvu mléka to
nezměnilo.
Mlékárna
vždy poslala sběrači bedničku s lahvičkami, aby v den X (kdy se mu to bude
hodit) vzorky na tučnost od jednotlivých dodavatelů odebral. Ten samozřejmě
znal lidi a věděl, komu postupně stoupá
dojivost. Když už to bylo podezřelé odebíral vzorky. Když přišly z mlékárny
výsledky, to bývalo někdy ve sběrně křiku. "Špatně odebrané vzorky,
vyměněné" atd.
Ještě
nedávno jsem v Rakousku na rampě u silnice viděl čtyři pětadvacetilitrové konve
na mléko, které tam zřejmě přivezl zemědělec z nějaké samoty. České mlékárny by
se s tím nemazaly, ty odmítají od drobných zemědělců odebírat mnohem větší
množství mléka.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat