Ochrana pro uprchlíky je nedílnou součástí mezinárodního pořádku pro garantování lidských práv. Státy tuto ochranu zavedly po zvěrstvech druhé světové války. Právě v tomto kontextu se evropské státy dohodly na celé řadě předpisů zaručujících lidská práva a zacházení s uprchlíky. Tak vznikl zřejmě nejefektivnější systém na ochranu uprchlíků na celém světě, píše v deníku New York Times Nils Muiznieks, komisař pro lidská práva v Radě Evropy.
Nynější uprchlická krize na hranicích Evropské unie však vyvolala chaotickou reakci. Hrozí vážné nebezpečí, že Evropská unie i její členské státy budou dezorientovány a jsou ohroženy rizikem, že přestanou plnit své základní a zásadní povinnosti.
Týká se to především navrhované dohody EU s Tureckem. EU žádá, aby Ankara přijala zpět všechny imigranty, včetně uprchlíků ze Sýrie, z Iráku a z Afghánistánu i další, kteří nyní přicházejí do Evropy nepravidelným způsobem, EU za to navrhuje přijmout stejný počet uprchlíků přímo z Turecka.
Tento návrh porušuje zákon, protože nucené deportace jsou porušením Evropské konvence o lidských právech, která zakazuje kolektivní vyhánění cizinců. Také porušuje právo žádat o azyl, které bylo definováno ve Všeobecné deklaraci lidských práv v roce 1948 a je také porušením záruk vytvořených v roce 1951 Úmluvou OSN o uprchlících, která uznává, že při hledání azylu mají uprchlíci právo porušovat imigrační předpisy.
Mezinárodní právo nezpochybňuje právo státu v zásadě repatriovat lidi, kteří nepotřebují mezinárodní ochranu. Zakazuje ale deportace, které jsou neslučitelné s povinnostmi států podle těchto konvencí.
V roce 2002 rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že Belgie nevzala řádně v úvahu osobní okolnosti žadatelů o azyl v případě, který se týkal kolektivních deportací. Štrasburský soud potvrdil tuto zásadu i v jiných případech. V nejnovějším z nich, před dvěma lety, šlo o skupinu Afghánců, Súdánců a Eritrejců, kteří vstoupili na území Itálie nepravidelným způsobem a byli okamžitě deportováni do Řecka.
Namísto toho, aby se Evropa dál zoufale snažila najít právní fíkový list, který by zakryl kolektivní deportace, členové Rady Evropy musejí najít odvahu a dohodu s Tureckem zrušit. Namísto toho by měli přijmout tento týden na summitu odvážná opatření, která by radikálně změnila postoj Evropské unie vůči migraci.
Evropské země dobře vědí, že existují dlouhodobá řešení. Prvním krokem musí být podpořit jednání o politickém řešení konfliktu v Sýrii.
Zadruhé musí Evropská unie rychle začít přesunovat uprchlíky z Řecka a Itálie do ubytovacích středisek jinde v Evropě. Členské země EU musejí zajistit, aby tzv. hotspoty v jižní Evropě měly kapacitu zhodnotit žádosti o azyl a vrátit osoby, které nemají nárok na ochranu jako uprchlíci. Avšak to lze činit pouze v plném souladu s normami lidských práv. Zejména je zakázáno mučení, kruté, nelidské a ponižující zacházení.
Třetím krokem musí být zvýšení pomoci EU pro Řecko a Makedonii, aby tyto země okamžitě vyřešily tamější humanitární krizi. Turecku je také nutno pomoci, protože je to vstupní brána do Evropy a už tam jsou tři miliony uprchlíků.
Evropské země musejí vytvořit nové legální cesty do Evropy pro uprchlíky z oblastí konfliktů a sousedních zemí. Musejí vzniknout humanitární přijímací programy, sponzorovací programy od soukromých firem, strategie na sjednocování rodin, studentská stipendia a programy pracovní mobility. To všechno musí uprchlíkům pomoci, aby nemuseli spoléhat na pašeráky. Jednání s cílem vytvořit legální cesty pro syrské uprchlíky do Evropy se mají konat v Ženevě pod ochranou Úřadu OSN pro uprchlíky dne 30: března. Je to příležitost pro státy nabídnout konkrétní pomoc.
Je životně důležité, aby státy EU nalezly způsoby jak koordinovat a sdílet odpovědnost za řešení uprchlické krize. To znamená, že v místech příchodu uprchlíků je nutno založit registrační střediska a pak systém rozdělování žádostí o azyl po celé Evropě, v členských zemích EU i ve státech mimo EU.
Všechny evropské státy jsou právně zavázány, aby plnily Evropskou konvenci o lidských právech a Úmluvu OSN o uprchlících. Mají povinnost splnit své závazky podle těchto smluv a musejí pro to vytvořit řádnou politickou strategii.
Žádné komentáře:
Okomentovat