Disent byl v roce 1989 zaskočen pádem komunistické vlády

 Pro pamětníky je směšný ten, kdo tvrdí, že disent a Charta 77 „připravily půdu“ pro pád komunistického režimu v Československu. Toto tvrzení ani při bližší analýze neobstojí, i když mezi těmi, kteří ještě tehdy nebyli na světě taková tvrzení někdy asi zaberou. 

 Disent ani Charta 77 nic velkého pro odchod komunistů nedělaly. Neměly masovou podporu veřejnosti, neměly institucionální páky. Pokud komunistický režim na něco reagoval změnou chování, tak to bylo dění v Sovětském svazu a okolních komunistických státech, a také určitá nespokojenost mladých komunistů uvnitř KSČ. Charta 77 byl jen vánek, který měl od loajálního uměleckého průměru vybrat umělce nejvíc loajální.

To, že disent dlouhodobě existoval, neznamená, že byl latentní příčinou pádu. Nesouhlas s některými způsoby vládnutí v československé společnosti přítomen byl po desetiletí, stále však byla naděje na reformu komunistické vlády. K tomu hlavně směřovala i činnost disidentů, mimo dosažení popularity v západních mediích. Nechtěli komunisty zcela svrhnout, nýbrž se po vzoru 3. republiky dostat do Národní fronty a parlamentu a odtud vládu komandovat .

 Pád režimu přišel až ve chvíli, kdy vedení SSSR dalo jasně najevo, že má svých starostí nad hlavu a komunisty držet násilně u moci v jiných státech nehodlá. Teprve, když komunisté ztratili pevnou půdu pod nohama v Polsku, Maďarsku a NDR. 

Říci, že disent a Charta 77 nepřipravily půdu pro změnu, tedy neznamená popírat jejich morální význam. Nebyly proti změně. V tomto případě šlo o improvizaci, nikoli o nějaký dobře připravený nástroj změny. 

Zelené šílenství EU a jeho česká podpora

Evropský parlament odhlasoval fantasmagorický cíl snížení emisí CO2 do roku 2040 o 90 %. Poslanci tak rozhodli navzdory pokračující krizi průmyslu v EU a ztrátě konkurenceschopnosti.

Součástí balíčku byl i odklad emisních povolenek ETS2 pro domácnosti na rok 2028. EU tak přijímá stále tvrdší legislativní regulace pro dekarbonizaci, ačkoli ze všech stran se hromadí důkazy, že Evropa ztrácí konkurenceschopnost a zejména energeticky náročný průmysl navzdory snahám politiků o dotování neúnosných cen energie snižuje svou produkci, propouští zaměstnance a opouští Unii. Nezaměstnanost v Německu v lednu vyskočila na 6,6 %, v Česku na 5,1 %, což dle analytiků jde na vrub snižování personálu klíčově právě v průmyslu.

Text podpořilo 379 europoslanců, 248 jich bylo proti a deset se zdrželo hlasování. Z českých europoslanců nový klimatický cíl podpořilo všech pět zástupců frakce Evropské lidové strany (EPP), tedy Danuše Nerudová, Jan Farský (oba STAN), Luděk Niedermayer, Ondřej Kolář (oba TOP09) a Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), a rovněž i pirátská europoslankyně Markéta Gregorová. Proti hlasovalo 14 českých europoslanců, devět z frakce Patriotů pro Evropu, tři z frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) a dva nezařazení europoslanci zvolení za Stačilo!. Europoslanec Ivan David se hlasování neúčastnil.

"Evropskou unii to akorát poškodí, protože Čína, Amerika a ostatní postupují jinak a my akorát tímto vykrmujeme čínskou bestii tady, a to je špatně,“ řekl. Luděk Niedermayer (TOP09) označil dnešní rozhodnutí za správné a odpovědné. „Věřím, že stejně jako cíl pro rok 2030, který byl často označován za nesplnitelný, dokáže unie splnit i tento nový cíl, pokud vlády budou pokračovat v nastavených politikách,“ uvedl.

Europoslanec Niedermayer se dnes „vyznamenal“ ještě jednou, když na aktivistickém zeleném portále zveřejnil svou kritiku, že stát včas nekonal, když teď pro stabilitu sítě musí dle rozhodnutí ČEPS dotovat dva bloky uhelné elektrárny Chvaletice podnikatele Pavla Tykače. Ale český stát a jeho vlády minulých 20 let konaly. A pod tlakem zelené lobby vsadily peníze daňových poplatníků na dotace hlavně do solárních zdrojů. Tak v letech 2010 až 2030 zaplatíme všichni v ceně elektřiny za 2 GW tehdy instalovaných solárů s celoročním podílem 3 % elektřiny na 800 miliard korun! To je cena čtyř nových velkých jaderných bloků. Ovšem zelená úderka v čele s Bedřichem Moldanem a ministrem Strany zelených Martinem Bursíkem zničila počátkem nultých let šanci, že bychom už tehdy dostavěli dva velké jaderné bloky v Temelíně. No proč? Aby ty stamiliardy přesměrovali do kapes zelené lobby. Podařilo se! Takže český stát a jeho vlády konaly, ale tak, že jsme ve slepé uličce brzkého nedostatku stabilní elektřiny.

V Evropě ale pomalu ale jistě roste odpor proti ideologicky pojímané dekarbonizační politice. V úterý se proti tomu vymezili znovu šéfové vlád Česka, Rakouska a Slovenska na jednání v Bratislavě. Český premiér Andrej Babiš se v úterý sešel s rakouským kancléřem Christianem Stockerem a šéfem slovenské vlády Robertem Ficem. Česko a Rakousko mají podle Babiše shodný názor v otázce konkurenceschopnosti Evropy, dřívější rozhodnutí EU podle něj škodí průmyslu. Premiér Babiš poukázal na podle něj vysoké ceny emisních povolenek a tvrdil, že se staly předmětem spekulací. „Vydělávají na tom spekulanti. To se musí změnit, pokud chceme, aby evropský průmysl přežil,“ dodal Babiš. Fico pak řekl, že Česká republika, Rakousko a Slovensko chtějí, aby se čtvrteční neformální summit Evropské unie zabýval vysokými cenami elektřiny a kroky k jejímu zlevnění. 

Drahá energie, drahé bydlení, ale Prahu nejvíc trápí ministr Macinka

 Od 2. ledna 2026 se ceny napříč hlavními městy států v Evropě pohybovaly od 8,8 eurocentu za kilowatt v Kyjevě až ke 38,5 centu ve švýcarském Bernu. Průměr v Evropské unii se pohybuje kolem 25,8 centu za kilowatt.

Obecně platí, že ceny za elektřinu v hlavních městech střední a východní Evropy jsou nižší než na zbytku kontinentu. S výjimkou Prahy. Zatímco v Bělehradě nebo Budapešti se ceny drží pod 10 centy za kilowatt, v Praze lidé zaplatí kolem 36,4 centu za kilowatt, což je i vysoko nad průměrem EU. Celkově jsou energie v Česku šesté nejdražší v Evropě. Praha se na žebříčku nachází za Londýnem, Dublinem, Bruselem, Berlínem a Bernem.

Odborníci upozorňují, že ačkoliv mnohá východoevropská města mají nižší ceny energií, slabší kupní síla domácností pro ně znamená větší finanční zátěž. Naproti tomu města na severu a západě Evropy jsou v porovnání s nimi relativně dostupnější.

V Česku přitom v posledních týdnech dodavatelé energií lákají na nové ceníky. Podle expertů za tím stojí konkurenční tlak a snaha o nalákání co největšího počtu nových zákazníků a vliv můžou mít také nízké ceny plynu nebo posílení české koruny.

Prezident z Boží milosti, zvolený lidem.

 Máme tu demokratický návrat vzkříšeného monarchy. Kým jiným je podle Ústavy nikomu (kromě voličů) neodpovědná a v době výkonu mandátu fakticky neodvolatelná osoba prezidenta? Nemusí se to demokratům líbit, i když problém není v ohrožení demokracie pseudomonarchismem. Český parlament vyslyšel přání lidu dychtícího po rozhodování o všem všudy a jakoby bezmyšlenkovitě přijal masový volební akt bez jakéhokoli obsahu a smyslu? 

Přímo volený prezident má v časech, kterými procházíme, velkou šanci na růst do role diktátora. Skoro se až zdá, že se hodí právě do těchto časů, aby zosobňoval základní civilizační hodnoty, tradici i možnost rázné akce a zjednodušení. Cosi jako protiváhu důsledků poměrného volebního systému.

Časy se ale mění. Za Zemana a vlastně ani nyní, v době mandátu Petra Pavla, nebyl a není důvod předpokládat, že by prezident jednal pučisticky. V době Zemana panoval ve světě i u nás relativní klid. To se nyní hodně změnilo a Pavlovi mohou růst ramena. Jen z Turka se bude hodně dlouho léčit. Smutný pohled je i na to, jak moc je veden svými poradci, zvláště jedním.

Co je vlastně prezident? Přebarvený monarcha z milosti Boží. Jeho moc republikánské režimy napříč Evropou redukovaly převážně na symbolického kladeče věnců. Původní myšlenka zůstává: prezident by měl být pokračovatel Bohem garantované tradice. Nikomu odpovědný. Proto milost, vrchní velitel, symboly, věnce, charita, lidská práva a jiné. Orgán ke zkrocení šlechty a církve.

Skoncování s konstituční monarchií a s privilegii šlechty trvalo v českém kontextu v letech 1918 až 2013, kdy prezidenta nevolil lid, ale strany parlamentní. Prezident – zcela záměrně – neměl nikdy mít vlastní specifický zdroj moci. Vedl cosi jako volební kampaň, ale ta mířila výhradně na zákonodárce. Neznamenalo to, že kandidát musí být nutně partajní odchovanec a zkušený v politice, ale obvykle tomu tak bylo a spíše mělo být. 

V každém případě narychlo sešitá a téměř potají doplňovaná Ústava česká má s hlavou státu problémy. V dobách, kdy hradní komnaty užíval Václav Havel měli zákonodárci více starostí o privatizaci státního majetku, aby se na ně a jejich příbuzné a známé dostalo co nejvíc, za prezidentování Václava Klause se jednalo o to, aby parlament všechnu moc v zemi předal do rukou ekonomů, Miloš Zeman více preferoval rétoriku než Ústavu. S Pavlem přišlo snad vystřízlivění a přemýšlení o tom, co se v zákonech zkazilo. O tom, že by se mnohé mělo napravit nikoli ve prospěch ulice, ale ve prospěch státu, se diskutuje jen šeptem.

Prezident a jeho manýry jako z banánových republik.

 Pohledný generál Pavel sázející na mužný zjev a image „bývalého hrdiny z Varšavské smlouvy i z NATO“, jemuž seděly lakonické promluvy v předvolebních kampaních, kandidát tehdejší vládní koalice porazil, za podpory školní mládeže i dojatých normalizačních babiček, bývalého premiéra. Žádný z předchozí českých prezidentů se bez dlouhodobého působení v politických funkcích a státní správě tak lehce na Hrad nedostal.

Beznázorový kandidát je schopen říkat cokoliv, co mu jeho zákulisí navrhne. Klidně hlásá zbavení své země práva veta v EU, přijetí eura a neomezenou podporu Ukrajiny, která je jeho hlavním tématem. Vzhledem ke své osobní minulosti se poněkud bizarně stylizuje do role nástupce a dědice mučeného Václava Havla, což je vztyčenými čely mladých ODS-manů a příznivců pirátů tolerováno a dokonce oslavováno. Přitom na prezidentování vycházející z klubek odlišných politických názorů jeho důstojnická inteligence viditelně nestačí. 

Vše Petrovi Pavlovi vycházelo v poklidné éře Fialovy koalice, jejímž byl faktickým kandidátem a podporovatelem. Vážná zkouška přišla po volbách v roce 2025, kdy měla nastoupit moudrost a rozvaha. Měl přispět k tomu, aby pokud možno rychle vznikla vláda, která je schopná zemi uklidnit a řídit. Místo toho prezident si začal hrát na dospělého politika. Jednání protahoval a kladl si podmínky kolem řešení střetu zájmů budoucího premiéra a údajných výroků Filipa Turka. Zbytečně se Pavel do těchto hloupých manévrů zapletl, i když sám se vyhlašoval za sjednotitele a spojovatele.

Svými kroky prezident především ukázal, že mu v jednáních o vládě nešlo o stát, ale hlavně o získání vlastní pověsti morální autority. To v jeho případě asi není možné. Zapletl se do vládních záležitostí, pro jejich řešení nemá žádné předpoklady. Petr Pavel zapomněl, že není poddůstojníkem-diktátorem v kasárnách, kde podřízení jsou povinni splnit rozkaz za všech okolností. 

Namísto toho, aby problém, který svévolně vytvořil, nějak řešil, pustil se prezident do války s vládou, kterou rozpoutal teatrální tiskovou konferencí. Poté mlčky prchl do ciziny. 

Celá tato absurdní komedie má být navíc spouštěčem zoufale fabrikované vlny veřejných demonstrací na podporu prezidenta, kterému vůbec nic nehrozí. Podařilo se mu zničit svůj nimbus slibované nadstranickosti a obrázek sjednotitele, s nimž si až dosud pohrával a předváděl se občanům. Dnes je prezident tou kontraverzní postavou, jejíž problémy musí hasit premiér. Prezident jako tajný vůdce opozice, která organizuje protivládní demonstrace, chce být latinskoamerickým unikátem ve střední Evropě. Tak daleko se žádný z jeho českých prezidentských předchůdců nikdy nedopracoval.

90000 Pražanů v neděli hájilo komunistického rozvědčíka

Víc pražských revolucionářů na Staroměstské náměstí přišlo podporovat komunisty jen v únoru 1948, kdy se uvádělo 100 000 lidí. Heydrichovi na funus tam přišlo 65 000 statečných Pražanů. Pro zajímavost; při popravě českých pánů v roce 1621 tam byly asi dva tisíce zvědavců. 

„Stop Babišově vládě“ a „Ať žije Pávek“. Mluvilo se o pravdě a lásce proti lži a nenávisti, ale klidně se dalo mluvit i o pravdě a nenávisti proti lásce a lži, jelikož si například lze představit, že odborník znající pravdu o klimatu a zeleném šílenství nenávidí láskou naplněné studenty sociálních fakult s jejich vylhaným narativem o prdících krávách a umírajících ledních medvědech. Mluvilo se o morálních trpaslících na straně vítězů v nedávných volbách, takže nestranného pozorovatele nemůže nenapadnout, že bývalý člen komunistické rozvědky byl v neděli implicitně povýšen na morálního obra.

Organizátoři rámusu v na pražských náměstích jsou pouze neziskovou organizací neboli jakousi benešovsko-komunistickou Národní frontou. Píše se rok 2026 česká politická scéna je soutěží politických stran, zahrádkáři, filatelisté a šachisté můžou do politiky mluvit jen prostřednictvím politických stran. Ostatně Milion chvilek si může založit vlastní stranu, dnes to není problémem, a nehrát si na Národní frontu jako na obchod se smíšeným zbožím. Již měli dost času na založení nové politické strany, ale jejich největším problémem je, že nevědí, co chtějí (kromě touhy být vidět). Čím by se vůbec lišili od takových srandastran jako jsou třeba piráti?

Opakované skandování „ať žije Pavel“. Na rozdíl od Pavla má Macinka čistou minulost. Možná se choval nediplomaticky až neomaleně, ale začal slibně plnit předvolební sliby, když například reviduje idiotské klimatické projekty vymyšlené snad v alkoholovém a drogovém opojení Fialových ministrů. 

Shromáždění bylo svoláno na podporu vládnoucího prezidenta. Podobné shromáždění na údajnou podporu prezidenta se konalo už v roce 1919, přičemž davy lidí byly přilákány fámou, že obhájci bývalé rakouské monarchie "tatíčka Masaryka uvěznili."  I tenkrát se na podiu střídaly hokyně a komedianti s revolverovými novináři a dav potleskem souhlasil s požadavky na prezidenta i vládu. Když se informace o demonstraci donesly na Hrad, Masaryk pouze odpověděl: "Nepřijel jsem do Prahy proto, abych se nechal komandovat ulicí." 

Současný český prezident naopak davu poděkuje. Má "karakter", jak by řekl Václav Trégl ve Svitákově filmu Přednosta stanice.

Místo očekávaného spojování společnosti, přišlo ještě větší rozdělování

Loňské volby vytvořily z opozice a Hradu blok, který bude Babišově vládě permanentně okopávat kotníky včetně trestních oznámení, bude neustále blokovat Poslaneckou sněmovnu a paralyzovat program současné vlády. Doplatí na to občané včetně Fialových velkoměstských voličů.

Nic z toho by se nestalo, kdyby v uplynulém desetiletí fatálně ODS neselhala, podobně KDU-ČSL Obě strany dostaly do vínku pravicové ideály (ta druhá již v 19. století), které se dají pro stručnost a názornost definovat jako tři opěrné sloupy konzervativního pohledu na svět: silný stát, tržní ekonomika a heterosexuální rodina jako jediný a nenahraditelný zdroj dalších generací.

 Kdyby se během uplynulých deseti let těchto sloupů nevzdaly a nepřistoupily na úchylné bruselské panevropanství, kdyby netolerovaly „manželství pro všechny“ včetně kšeftování s dělohami žen, nikdy bychom o nějakém Macinkovi a Turkovi neslyšeli a na Hradě by neseděl agent, jemuž se viditelně zalíbilo na obrazovkách televizorů a počítačů. Takový je výsledek úpadku konzervativních politických stran, které nedokázaly vygenerovat spolupracující vládu a prezidenta přijatelného i pro lidi v mimopražských českých krajích. 

Místo toho, aby se ODS od bruselské ideologie distancovala a pragmaticky si hledala partnera v Babišově hnutí ANO, provedla však pod Fialovým vedením pravý opak, nastartovala program ANTIBABIŠ. KDU-ČSL pod vedením otlemeného prospěcháře Jurečky pak provedla ještě větší veletoč a naprosto se odcizila křesťanským ideálům, na kterých vznikla. 

Kdyby obě tyto strany neselhaly a vymezily se proti eurounijnímu neomarxistickému progresivismu, vypadala by dnes česká politická scéna úplně jinak. Strany jako TOP 09 a Piráti by se staly mikroskopickými jako komunisté. Hnutí STAN by zůstalo na komunální úrovni, existence SPD by ztratila smysl a Motoristé sobě by nikdy nevznikli, natož Rajchlovo hnutí PRO.

Jarní prázdniny podle okresů

 2. února - 8. února 2026 Mladá Boleslav, Příbram, Tábor, Prachatice, Strakonice, Ústí nad Labem, Chomutov, Most, Jičín, Rychnov nad Kněžnou, Olomouc, Šumperk, Opava, Jeseník

 9. února - 15. února 2026 Benešov, Beroun, Rokycany, České Budějovice, Český Krumlov, Klatovy, Trutnov, Pardubice, Chrudim, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Ostrava-město, Prostějov 

16. února - 22. února 2026 Praha 1 až 5, Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo, Domažlice, Tachov, Louny, Karviná

 23. února - 1. března 2026 Praha 6 až 10, Cheb, Karlovy Vary, Sokolov, Nymburk, Jindřichův Hradec, Litoměřice, Děčín, Přerov, Frýdek-Místek

 2. března - 8. března 2026 Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín, Praha-východ, Praha-západ, Mělník, Rakovník, Plzeň-město, Plzeň-sever, Plzeň-jih, Hradec Králové, Teplice, Nový Jičín

 9. března – 15. března 2026 Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec, Semily, Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč, Žďár nad Sázavou, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Písek, Náchod, Bruntál 

Když na Hradě je dlouhá chvíle

29. ledna: Na Saleského Františka meluzína zapíská

 Vystoupení prezidenta Pavla v ůterý 27.ledna bylo trapné. Zveřejnění nějakých mobilní zpráv a mediální podávání trestního oznámení, to jsou kroky nedůstojné kohokoli, natož prvního muže republiky. Pro tento krok se prezident jistě nerozhodl úplně sám, patrně do něho byl vmanévrován někým, kdo si přeje pád Babišovy vlády. A ten někdo jistě nemá daleko k bývalé Fialově vládě. Petr Pavel využil této chvíle, o níž se při svém generálském rozhledu domnívá, že je nejvhodnější k oznámení kandidatury na příštího prezidenta.  

Jen si představte, jak Ústavní soudce se ptá prezidenta: „Pane poškozený, teď potřebuji, abyste mi do protokolu vylíčil, jak jste se podělal strachy, když jste četl tu esemesku.“ A pan prezident Pavel bude popisovat, jak při čtení cítil hrozící těžkou újmu na prezidentských podvlíkačkách. Pokud by ovšem sdělil, že se jen naštval, pak to nebude vydírání a pan Macinka bude moci kontrovat trestním oznámením na prezidenta za křivé obvinění. Prezidenta republiky, jak každý ví, nelze po dobu výkonu funkce trestně stíhat; ale co naplat, když v usnesení bude uvedeno – skutek se stal, pachatel je nestíhatelný. Pochopí to občané, že z jeho daní se musí zaplatit Hradu nové prádlo, možná celá uniforma?

 Začíná se zasvěceně mluvit o nekompetentnosti Petra Pavla. Prezident republiky je v českých zemích tradičně vnímán téměř jako král, i když podle ústavy má hlavní slovo jen při kladení věnců. Prezident nemá co podávat trestní oznámení na ministra, on může nad nějakou SMS mávnout rukou, jako to dělají lidé, kteří nemají zájem s vyděrači se bavit. Prezident Pavel pokálené prádlo dokonce jako by vyvěsil na Hrad. Nevypadá to, že by ho spletl s Masarykovým husitským praporem, i když velký rozdíl není. Co by v podobném případě dělal jiný prezident. Třeba Václav Klaus, jenž je přesvědčen vždy o správnosti svého jednání. Klaus by jednoduše ukecaného ministra předvolal na Hrad a na červeném koberci by mu hezky vymyl hlavu. Prezident Pavel, když neví jak dál, odjede se koupat do Španělska, (st)

Do dvou let mají být rakouská města bez aut.

Rakouský ministr dopravy Peter Hanke (SPÖ) slibuje, že do dvou let se ve městech výrazně zlepší život. Do měst bude zákaz vjezdu osobních automobilů. Tím se uvolní prostor pro veřejnou dopravu, cyklostezky a chodce. 

Peníze, které se ušetří při údržbě ulic, budou použity na oživení rakouské ekonomiky, která se nyní potýká s vysokým zadlužením a inflací. Ministr dopravy Peter Hanke chce krizi překonat cílenými investicemi do infrastruktury, energetiky a špičkových technologií, jak nedávno krátce vysvětlil žákům osmé třídy Theresianské školy ve Vídni.

Ministr Hanke se chce zaměřit především na perspektivní obory, třeba jako je výroba polovodičů. Ústřední roli v jeho plánech hrají laboratoře Silicon Austria Labs (SAL) v Linci, Villachu a Grazu, o kterých se již říká, že mají předpoklady být evropskými centry pro vývoj čipů.

Česká republika počítá s povinným zapojením civilistů do válečných operací.

 Obrana státu se netýká jen vojáků. V případě stavu ohrožení republiky, který vyhlašuje Parlament, nebo v případě války mají své povinnosti také civilisté. Musí například odevzdat požadovaný majetek či se dostavit k nařízené práci.

Pokud by propukl konflikt, do něhož by byla přímo zapojena Česká republika, má stát řadu pravomocí, o nichž lidé nevědí. Nejčastěji se mluví o mobilizaci. V nové době obrana země není jen záležitostí vojáků. V případě potřeby se do ní museli zapojit odvedení i neodvedení civilisté. To ostatně platilo i v dobách modrých knížek předlistopadových, i když si jejich držitelé mysleli něco jiného.

Vzhledem k k současnému počtu vojáků ve zbrani by zřejmě povinnosti civilistů byly značné. 

V 60. letech minulého století čítala ČSLA okolo 160 000 mužů, v současnosti je plánovaný počet 30 000 lidí (mužů a žen), ale ve skutečnost je z různých důvodů v České armádě méně než 10 000 profesionálů, a po odečtení lidí ve vojenských úřadech, skladech a jiném zázemí údajně je pouze 3 500 lidí schopných postavit se nepříteli v poli. Za tohoto stavu by osud země ležel převážně na bedrech civilistů. 

Informace o povinnostech civilního obyvatelstva v době ohrožení země lze nalézt  v příslušných zákonech, zejména pak v zákoně č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, a dále v zákoně č. 585/2004 Sb., neboli v branném zákoně.

Zákon o zajišťování obrany mluví například o povinnost fyzických osob vykonávat v době války či ve stavu ohrožení po nezbytně nutnou dobu určené práce.

Občané musí státu poskytnout svůj majetek, pokud je to pro obranu státu nezbytné:

Budoucí válku nelze odhadnout a připravit se důkladně na ní, proto se musí vycházet ze znalostí válek a vojenských událostí minulých. Za 1. světové války si c.k. rakousko-uherská armáda vzala většinu koní vlastněných soukromými zemědělci, za 2. světové války si Wehrmacht vybíral pouze koně lehké. Až do poloviny 50. let minulého století si československá armáda dělala nárok na mladé a silné koně držené státními organizacemi i soukromníky. Civilní koně pak byli nahrazeny civilními auty. V 50. letech, kdy armáda měla častá velká cvičení s přesuny jednotek od Aše až k Čierné pri Čope, majitelé nových aut je museli přistavit do kasáren a předat méně zkušeným vojenským řidičům. Po několika měsících jízd v terénu, bývala auta vrácena ve stavu, že majitelé je také kvůli slzám ani nepoznávali.

Mobilizační povinnost civilních motorových vozidel byla až do počátku 90. let. Všechna nákladní vozidla a traktory musely být v pravidelných intervalech přistavovány k technickým kontrolám prováděným armádními techniky. Dnes sice není povinná vojenská služba ani odvody vozidel, ale stát má dostatečný přehled o lidech i o vozidlech. Je tedy pravděpodobné, že majitelé nových terénních a podobných vozů by je v případě válečného konfliktu museli dát armádě k dispozici. 

FC Barcelona v Praze a drahé falešné vstupenky

 Vyprodáno. Beznadějně. Středeční utkání fotbalové Barcelony v Praze proti Slavii enormně láká. Na sledovaný duel Ligy mistrů se ale nabalují podvodníci a překupníci, kteří šponují ceny. Na mezinárodním portálu se například několik hodin před večerním výkopem najít lístek do Edenu i za 43 tisíc korun. 

Utkání má výkop v 21.00 a ve středu dopoledne se na nejrůznějších platformách nabízely za násobně vyšší ceny. Na serveru Bazos.cz se inzeruje vstupenka s „top výhledem“ za 15 tisíc korun, na portálu stubhub.cz se blíží k 20 tisícům a například na mezinárodním portálu Viagogo byl dopoledne k mání lístek na protilehlou tribunu za 43 tisíc! Slavia eviduje dokonce lístek nabízený na černém trhu za 80 tisíc, do VIP prostor byl i za 300 000 korun.

10 milionů korun. Takový objem peněz utratili lidé na platformách mimo oficiální prodejní kanály klubu během posledních 24 hodin za vstupenky na zápas proti Barceloně,“ napsal Tvrdík v úterý pozdě večer na platformu X. „Valná většina z nich však bude zklamaná.“

Lístek na atraktivního soupeře v předprodeji stál v rozmezí 2 500 až 3 900 korun. Dal se také pořídit v balíčku na všechna čtyři domácí klání v Lize mistrů, kde se ceny pohybovaly od 5 400 korun.

21. ledna : O svaté Anežce od kamen se nechce

Grónsko jako příčina obchodní války

 Americký prezident Donald Trump oznámil, že uvalí 10% obchodní cla na evropské země, které v minulé týdnu poslaly do Drónska symbolické vojenské jednotky. Dánsko a Norsko, Švédsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Velká Británie a Finsko. Učinili tak jna znak solidarity s Dánskem, které od roku 1953 Grónsko spravuje jako autonomní stát ve svém království.

Merz: 'We don't want a trade dispute with the US'

Lídři EU mají nyní několik možnosti, jak reagovat na ekonomické hrozby Trumpovy administrativy. Pokud to nezvládnou, což je vzhledem k rozdílnosti názorů více než pravděpodobné,Trump může být podnícen k obsazení Grónska americkou armádou.

Na řaděje je odveta, ekonomická válka může začít. EU by teď mohla zasáhnout USA tam, kde to opravdu bolí. Dohoda o obnovení souboru recipročních cel na americké produkty v hodnotě 93 miliard eur se zdá být pravděpodobným výsledkem čtvrtečního summitu lídrů EU. Balík byl původně schválen již dříve v roce 2025 jako reakce na cla, která Trump oznámil proti zemím po celém světě. Objevily se některé náznaky, že tato reakce bude Bílým domem vnímána jako mírná, ale Heather Grabbe, hlavní vědecká pracovnice think-tanku Bruegel, věří, že tlak na americkou ekonomiku před midterms by mohl být značný.

Brusel a Washington podepsaly v létě 2025 dohodu, podle které EU souhlasila s přijetím 15 % cla při obchodování s USA, místo původních 20 %, které Trump oznámil na tzv. "Den osvobození". Výměnou za snížení o 5 % EU souhlasila s nulovými cly na USA, čímž se vzdálila od zavedení balíku v hodnotě 93 miliard eur, jak bylo uvedeno výše.

21. ledna : O svaté Anežce od kamen se nechce

V ODS milují Trumpa

 Na sjezdu ODS vystoupil senátor Jirsa a požadoval, aby účastníci poslali zdravici Trumpovi s poděkováním za jeho mírové úsilí na celém světě a úspěchy v zahraniční politice. Ve světle událostí by u běžného člověka bylo na místě zeptat se citlivě na duševní stav, u pana senátora si ale můžeme být jisti, že medicína je v tomto případě bezradná.

 Stalo se tak den poté, kdy se naši nejbližší sousedé, důležití z hlediska budoucí bezpečnosti v Evropě, tedy Německo a Polsko, společně s dalšími důležitými zeměmi Evropy otevřeně postavili na stranu Dánska a Grónska a jednoznačně odmítli Trumpovo vyhrožování možnou anexí ostrova. 

Anexí, která by proběhla v rozporu s mezinárodním právem, v rozporu s postojem obyvatel území a státu, k němuž patří, v rozporu s podstatou NATO, v rozporu s jakýmikoliv bezpečnostními i ekonomickými zájmy na obou stranách Atlantiku, v rozporu s udržením alespoň základů současného světového řádu a ochrany demokracie a tedy v rozporu se zdravým rozumem.

"Každý správný muž, nosí v kapse nůž," nebude platit v Německu

 V Dolním Sasku budou nože a další zbraně zakázány ve veškeré veřejné dopravě  – tedy ve všech autobusech a vlacích, včetně tramvají a autobusů. Zákaz bude platit také v okolí železničních stanic, autobusových zastávek, nástupišť a podchodů. Příslušné nařízení má být zveřejněno v únoru, kdy by zákaz mohl vstoupit v platnost. Ministerstvo vnitra opatření potvrdilo.

 „Počet útoků nožem v Dolním Sasku je varující,“ uvedla ministryně vnitra Daniela Behrensová (SPD) v reakci na dotaz televize NDR. Zákaz nožů je „důležitým rozhodnutím, že nehodláme tolerovat násilnou trestnou činnost s noži a jinými zbraněmi.“

Zatímco mnoho dopravních společností ve spolkové zemi již zavedlo vlastní zákazy zbraní, ty jsou založeny výhradně na jejich právu kontrolovat své prostory. Nařízení ministerstva vnitra vychází ze zákona o zbraních, a proto jde ještě mnohem dále:

Policie bude moci bezdůvodně prohledávat osoby a jejich zavazadla, zabavit zbraně a další předměty. Za porušení zákona budou pokuty až do výše 10 000 eur (243 000 Kč) .

Kromě zákazu nožů v autobusech a vlacích zřídilo několik měst městské zóny bez zbraní, aby omezilo násilí s použitím nožů. „Abychom s tímto problémem účinně bojovali, spoléháme se v Dolním Sasku na kombinaci opatření,“ uvedl ministr vnitra Behrens.

Za určitých podmínek lze nože a jiné zbraně stále přepravovat ve veřejné dopravě. Například pokud má řemeslník svůj univerzální nůž v pracovní tašce a cestuje do práce vlakem, nejedná se o přestupek. Stejně tak se někdo, kdo loupe jablko nožem na ovoce nebo kapesním nožem ve vlaku, nemá čeho bát. 

Sdružení cestujících Pro Bahn v Dolním Sasku reagovalo na plánovaný zákaz zbraní ve veřejné dopravě opatrně. Předseda zemského úřadu Malte Diehl popsal plány ministerstva jako „bezpečnost na papíře“. „Někdo nastoupí do vlaku s nožem, nenechá se odradit žádným nařízením ani kontrolovat,“ řekl Diehl. Bezpečnost by se dala zlepšit především zajištěním toho, aby v každém vlaku byli spolehliví průvodčí, vysvětlil předseda zemského úřadu Pro Bahn. Prospěšné by bylo i více policejních kontrol a nasazení bezpečnostních složek.

19. ledna: Na svatého Knuta, přichází zima krutá

Blíží se 20. výročí vraždy Františka Mrázka

 Přichází den, říkával kdysi vůdce Sudetoněmecké partaje Konrád Henlein, který tím zřejmě myslel vítězství ve volbách a přeměnu Československa na stát podobný nacistické Třetí říši. V současnosti přichází den, kdy bude promlčena vražda mocného českého podnikatele Františka Mrázka. Několik, možná více než méně, lidí si zřejmě naplno oddechne. Další podezření z vraždy už budou po. 26. lednu 2026 k smíchu.

Známé bylo Mrázkovo napojení na politiku. Prorůstání organizovaného zločinu do mocenských kruhů či Mrázkovy vztahy s politiky samotnými popisovala například takzvaná Kubiceho zpráva pojmenovaná podle tehdejšího ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jana Kubiceho. Podobně pak vznikl i policejní spis, který vedli vyšetřovatelé o aktivitách Františka Mrázka v letech 1999 až 2002 a dostal název Krakatice. Mrázek měl tehdy údajně mít napojení na politiky ČSSD a ODS.

Právě odtud pak vychází teorie, že vražda má souvislost s takzvaným Mrázkovým archivem. Ten měl obsahovat kompromitující informace o tehdejších politicích a dalších významných osobách. Po přesné střele do Mrázkova srdce se ukázalo že žádný archiv už není. Spekulovalo se o tom, že se archiv dostal do rukou podnikatele Tomáše Pitra, který jej nechal spálit.

Na policii tak v souvislosti s Mrázkovou vraždou vypovídal například bývalý premiér Stanislav Gross. Z vězení s policisty krátce po vraždě mluvila i bývalá pokladní ČSSD a poradkyně ministra financí Barbora Snopková. Ta Mrázka tedy zastřelit nemohla.

Grosse pak s Mrázkem spojuje i Kubiceho zpráva. Podle ní měl jistý důstojník ministra vnitra policistům říct, že Mrázkova vražda má „politické pozadí.“ Podezřelý byl Grossův odchod z politiky v září 2005. Když 26. ledna 2006 zemřel Mrázek, bylo to jako otočení vypínačem, rozsvítilo se a tombola byla prázdná. Machinace s nemovitostmi se Grossovi podařilo tak zaplést a utajit, že trestné činy nebylo možné dokázat.

17. ledna Svatý poustevník Antonín láme led

Vyloupení obecní pokladny

 V loňském roce českými medii proběhla zpráva o vykradení 10 milionů korun z bankovního účtu obce Horní Stropnice. Jednalo se o peníze, kterými obec měla zaplatit faktury za stavbu hasičské zbrojnice. 

Česká policie si s krádežemi a podvody příliš neláme, prostě obvinila starostu obce z pronevěry, neboť prý jediný znal přístup k bankovnímu účtu. Pro digitální českou veřejnost tvořenou zčásti dorostenci a zčásti cyniky, která je více na straně zlodějů, se obec stala terčem posměchu. 

Starosta, který je ke spokojenosti obyvatelstva obce ve funkci už 28 let se možná z hlediska policie dopustil chyby, že neměl dostatečně uzamčený počítač či mobil, spoléhal na lidskou poctivost a údajně se domníval se, že peníze jdou na správné místo. Může však se člověk, jehož hlavní pracovní činností jsou starosti o chod obec, organizace stavební činnosti, úklid, odpadové hospodářství a podobně, mít digitální znalosti jako lidé, kteří se podvody počítačovými a mobilními zabývají 24 hodin denně? Peněžním institucím, které digitální transakce nadiktovaly veřejnosti podle svých potřeb, vykrádání účtů klientů zřejmě nevadí, spíš asi vyhovuje. Kde jsou doby, kdy ke každé platbě musel být písemný příkaz s podpisem a razítkem do banky osobně doručený, s občanským průkazem v ruce? Podobné útoky na účty institucí, firem i jednotlivců, jako se stal v Horní Stropnici, se jistě dějí ve velké míře denně, jinak by se zloději a podvodníci z celého světa na ně nespecializovali a vrhli se na jiné Joby. 

Články o vykradení obecního účtu přesáhly hranice státu. Obce v zahraničí si začaly uvědomovat, jak jsou proti internetu bezbranní. Stačí jediné kliknutí a miliony jsou nenávratně pryč.

Proč vyloupena byla právě Horní Stropnice, příhraniční obec ležící v Novohradských horách, mající 13 částí (vesnic)? Není možné ubránit se myšlence, že krádež může mít politické pozadí, že obec jako cíl loupeže mohla být vytypovaná politickými kruhy.

Radnice

Dobrý dojem činící obec s náměstím jako město byla do roku 1945 obydlena německým obyvatelstvem, které bylo v roce 1945 vyhnáno, takže než se poměry stabilizovaly, tudy prošlo několik vln osídlenců a značná část obce byla zničena zlatokopy, vandaly a zubem času. Aby zde lidé zůstávali, nabídl jim komunistický režim spoustu pohraničních výhod. Za to jsou mu obyvatelé dodnes vděčni a pravidelně volí komunisty. A ti, ať si přejeme nebo ne, řídí obec dobře, což je zde vidět na každém kroku. Že někteří politici mají dlouhé prsty a řídí likvidaci nepohodlných institucí i lidí, už jsou české země přesvědčovány 36 let. Kriminalita pod dohledem některých vlivných lidí z politického výsluní doslova kvete. Zanedlouho si objednatelé Mrázkovi vraždy oddechnou, neboť od 25. ledna bude promlčena.