Studenti nechtějí od státu peníze, sami si školy chtějí financovat!

 Představme si na okamžik, že by někdo přišel s rázným, až útočným tvrzením: nevěřte Masarykově univerzitě ani Univerzitě Karlově, vždyť jsou financovány ze státního rozpočtu. Dokud nebudou žít z „koncesionářských poplatků“ studentů (tedy ze školného), nemohou být nezávislé a budou de facto řízeny vládou. Patříme přece na Západ! A právě proto si musíme pohlídat nejen financování televize a rozhlasu, ale rovnou i univerzit – jde přece o všechno.

Takové tvrzení bychom zřejmě bez většího váhání označili za přehnané, možná až hysterické. Přesto se v pozměněné podobě objevuje v debatě o chystané změně financování České televize a Českého rozhlasu.

Nedávno mne zaujala zpráva o tom, že studenti chtějí „bránit veřejnoprávní média“ a kvůli plánovaným protestům mají dostat dokonce omluvenky. Organizátoři tvrdí, že navázání financování ČT a ČRo na státní rozpočet znamená, že o budoucnosti médií budou rozhodovat politici. 

Přijmeme-li tuto logiku důsledně, pak bychom měli očekávat, že studenti vyjdou do ulic i proti financování vlastních univerzit. Jak mohou být vysoké školy nezávislé, když jejich rozpočty schvaluje stát? Jak mohou být svobodné, když jsou jejich zaměstnanci placeni ze státních peněz? Takto položené otázky odhalují slabinu celé argumentace. Je škoda, že si je studentstvo neklade.

Moderní demokratický stát totiž nestojí na tom, kdo posílá peníze na účet, ale na institucionálních garancích. Nezávislost není účetní kategorie, nýbrž právní a systémová vlastnost. Soudy jsou financovány ze státního rozpočtu – a přesto nikdo soudný netvrdí, že jsou pouhou prodlouženou rukou vlády. Totéž platí pro policii, NKÚ, státní zastupitelství či bezpečnostní služby. Proč by tedy právě veřejnoprávní média měla být výjimkou? 

Návrh změny financování ČT a ČRo lze jistě kritizovat v jednotlivostech. To vše je legitimní součást demokratické diskuse. Není však dobré podléhat zjednodušujícím sloganům, které zaměňují příčinu a následek.

Teze „kdo platí, ten ovládá“ zní úderně, ale v kontextu moderního právního státu (Rule of Law, Rechtstaat, État de droit) je do značné míry zavádějící.

Nota bene, náš stát financuje celou řadu institucí, aniž by tím automaticky determinoval jejich rozhodování. Stát dokonce většinově financuje i veřejné vysoké školy.

Drtivá většina jejich příjmů jde z tzv. příspěvku na studenta/tku (zjednodušuji, jsou tam různé přepočtové koeficienty, ale to nyní neřešíme) a malá část z vlastní ekonomické aktivity univerzit – např. získané granty, peníze za patenty, nově vyšlechtěné odrůdy anebo jiné vynálezy.

Ostatně obdobně to bude fungovat, pokud návrh nového právního předpisu projde, i u ČT a ČRo. Prostě větší část peněz bude ze státního rozpočtu a zbytek z komerční činnosti – reklamy, sponzoring etc. Novinkou bude možnost dobrovolného poplatku, aspoň se ukáže, komu na ČT záleží. A odpustí si víkend v Miláně s kamarádkou či nové značkové oblečení a pošle své zdaněné peníze veřejnoprávním mediím. No schválně – kolik z dnešních demonstrantů tak opravdu učiní?

a závěr si nemožno odpustit jízlivou, ale o to více upřímnou otázku: kolik studentů platí řádně koncesionářský mediální poplatek již dnes? Davová psychóza diktovaná pražskými zbohatlíky vynáší houfy mladých nemakančenků do izolace od života lidu ostatního. To, že venkov Prahu přehlasoval, nehodlá Praha odpustit.

Pravice i levice pod vládou miliardářů

24.4.2026 - Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři

 Co dnes páchá vláda skvělá, ta minulá dávno vymyslela. Možná potají, možná v kuloárech, dozajista však jde o agendu pravicovou, nic než pravicovou, extrémně fosilní, občanům nepřátelskou a demokracii škodlivou.

ODS po krocích proti demokracii, občanům a státnímu zřízení bažila, toužila, leč naposledy nemohla plně projevit své nemravné choutky na další usurpaci zbytků kolabující a brzy končící České predátorské republiky. Ale je nutno uznat, že trio Fiala, Stanjura, Blažek za tichého vedení Marka Bendy dokázalo nadělat hodně svinstva. Ostatně bylo jim to jedno, s výhrou ve volbách nepočítali, proto nevládli ve prospěch občanů a většiny voličů. 

Pod vedením konzervativní, populistické, ale vždy predátorské pravice míříme do minulosti. Nepotřebujeme k tomu nějakého nacistu, fašistu či jiného Trumpa, Putina, Netanjahua, my, hrdí Češi se do doby kamenné vybombardujeme zcela sami a dobrovolně.

Proto dnes sledujeme ono dobře režírované divadlo s impotentními demonstracemi milionáře Mikuláše, trapné nepokoje ve veřejnoprávních médií, předem domluvených voleb do Rad, proto sledujeme neustálé pravicové obviňování voličů, důchodců, sociálně slabých, mladých, rodin s dětmi, samoživitelů a zdravotně postižených, zatímco v pozadí se zrychluje nezvratný přesun od státního do soukromého, od většiny občanů k hrstce miliardářských rodin, a to za podpory všech poslanců, senátorů i nanicovatého prezidenta.

Zdroj: BL-Haraším Petr Orlau

Václav Klaus je nejlepší protektorátní materiál

 V Brně se uskuteční 76. ročník Sudetoněmecké krajanského sdružení, poprvé bude v Česku. Sudetské Němce do Brna pozvali zástupci festivalu Meeting Brno, což je spolek na podporu kulturní činnosti. Iniciativa organizuje na jižní Moravě mimo jiné takzvaný Pochod smíření, který připomíná divoký odsun německých obyvatel Brna po válce.

„Nenarodil jsem se v Československu, ani v České republice," oznamuje vůdce bezohledné české privatizace Václav Klaus. "Narodil jsem se (1941) v Protektorátu Böhmen und Mähren (Protektorátu Čechy a Morava). Pamatuji si hrůzu rodičů, když někdo v našem bytě na pražských Vinohradech v době heydrichiády (1942) zazvoní v půl jedenácté v noci. Pamatuji si něco, co si většina z vás neumí vůbec představit – zatemnění oken našeho bytu. Myslím, že nikdo, kromě pár výjimek, s tím nemá žádnou takovou zkušenost,“ pokračoval exprezident.

Klaus poznamenal, že si dobře pamatuje (zúčastnil se) i stavění barikád v pražských ulicích a pochopitelně také konec války. Poté citoval slova svého letitého kolegy Ladislava Jakla, že brněský sjezd není česko-německým tématem, nýbrž česko-českým.

"Myslím, že se nemáme s Němci co smiřovat. Necítím se s Němci nesmířen. Je to falešná hříčka, něco, co nemůžeme akceptovat. Jako někdo, kdo mnohokrát vyjednával s Němci a koneckonců s kancléřem Helmutem Kohlem domluvil Česko-německou deklaraci, tak jsem odmítal hrát na jakési smíření,“ 

Plánovanou událost landsmanšaftu projednávali i brněnští zastupitelé v polovině dubna. Před politiky promluvil dramatik Milan Uhde, který patří k podporovatelům akce a kterého zastupitelé na jednání pozvali. Přestože Uhde zažil německou okupaci a byl mezi „kandidáty“ na deportaci do koncentračního tábora, pochopil podle svých slov, že zlo, které se prohnalo českými zeměmi, není dědičné.

V USA bude hovězí maso pod kontrolou

 Americké ministerstvo spravedlnosti, které se zabývá antimonopolním právem, vyšetřuje jednání velkých masných společností, uvedl v pondělí deník Wall Street Journal.

Prezident Donald Trump loni obvinil masné společnosti ze zvyšování cen hovězího masa v USA prostřednictvím manipulací a tajných dohod a nařídil ministerstvu spravedlnosti, aby věc vyšetřilo.

Ministerstvo spravedlnosti po Trumpově výzvě k intervenci slíbilo zveřejnění výsledků kontrol masných společností. 

Společnosti Tyson Foods, Cargill, JBS USA a National Beef Packing Company porážejí přibližně 85 % amerického skotu vykrmeného obilím, ze kterého se v supermarketech vyrábějí steaky, hovězí pečeně a další kusy masa.

Magyar dráždí benešovce staré i mladé

 Prioritou vítěze maďarských voleb a pravděpodobného příštího premiéra Pétera Magyara ve vztazích se Slovenskem jsou a budou takzvané Benešovy dekrety, ke kterým mají obě země principiálně odlišné postoje. Uvedl to slovenský premiér Robert Fico po jejich telefonickém rozhovoru. Z vyjádření Magyara po telefonátu s Ficem vyplynulo, že jednání se Slovenskem v politické oblasti podmiňuje právě vyřešením záležitostí okolo dekretů.

Magyar žádá záruky, že Slovensko zruší zákon, na jehož základě podle něj občanům Maďarska na Slovensku hrozí vězení. Požaduje rovněž, aby do budoucna už nebyla na Slovensku konfiskována půda příslušníků maďarské menšiny na základě prezidentských dekretů. Ty po druhé světové válce v Československu mimo jiné omezily majetková práva německé a maďarské menšiny.

Slovenská vládní koalice loni v novele trestního zákoníku prosadila, že půlroční vězení bude hrozit lidem, kteří dekrety zpochybňují. Rozhodnutí už tehdy Budapešť kritizovala, byť dosluhující maďarský premiér Viktor Orbán je médii i některými politiky označován za politického spojence Fica.

Zavedení možnosti trestního stíhání za zpochybňování dekretů prosadili poslanci slovenské vládní koalice poté, co nejsilnější opoziční hnutí Progresivní Slovensko vyzvalo úřady k tomu, aby v nových případech už neusilovaly o konfiskaci majetku právě na základě dekretů. Vládní politici tvrdili, že PS chce uvedené dekrety zrušit.

Střet zájmů zmizel! Na jak dlouho?

 Tak je zatím nakrátko snad vyřešeno. Babišův střet zájmů se vypařil. Dokonce i zpět do minulosti. Není nad posudky. Cituji čerstvou zprávu Hospodářských novin:

„Analýzy, které si nechal vypracovat Státní zemědělský intervenční fond, shodně dospěly k závěru, že převedení Agrofertu do svěřenského fondu RSVP Trust splňuje pravidla českého i evropského práva. Redakci HN to pod podmínkou anonymity potvrdily tři na sobě nezávislé zdroje obeznámené se situací.“

Vzpomínáte si ještě, jak Babišův střet zájmů byl to hlavní téma předvolební české politiky? Ještě v lednu to bylo stéblo, kterého se ve volbách potopená opozice chytala. 

Problém je v tom, že takové zprávy posunovač rychlovlaků Kupka jistě snadno nestráví a společně s ukrajinským zbrojířem Fialou, piráti také černou vlajku nestáhnou, se vydají k Ústavnímu soudu třeba na koloběžkách.

Konzervatismus

 Konzervatismus je zakořeněn v uznání, že Bůh je náš Stvořitel a že lidská duše putuje touto říší směrem ke svému věčnému transcendentnímu naplnění. Všichni jsme nedokonalí lidé, kteří potřebují vykoupení, schopní velkého zla i velkého dobra.

Protože je člověk ze své podstaty omylný, konzervativec se snaží omezit škody, které mohou vzniknout zneužitím moci, tím, že omezuje její koncentraci.

Konzervativec podporuje plné rozvinutí lidského potenciálu tím, že chrání svobodu a důstojnost každého člověka, přičemž uznává, že se svobodou přichází i odpovědnost. Práva a povinnosti jsou vždy propojeny.

Pro konzervativce je každý muž a každá žena rovni v důstojnosti a rovni před zákonem, ale zároveň nádherně jedineční a nerovní ve svých talentech, schopnostech a výsledcích. Konzervativec oslavuje jedinečnost jednotlivců a nesnaží se rozdíly vyrovnávat.

Konzervativec ctí rodinu jako základní stavební kámen civilizace, dům modlitby jako místo formování kultury a komunitu jako základ lidské interakce. Kultura a komunita vyrůstají z vztahů a spřízněnosti v průběhu času, zakořeněné v místě. Konzervativci si cení bohaté rozmanitosti vztahů, organizací a soukromých sdružení, které tvoří občanskou společnost a zprostředkující instituce.

Konzervativec si cení subsidiarity, protože víme, že mnoho z nejlepších řešení lidských problémů se nachází na úrovni nejblíže jednotlivci. Podporujeme osobní, místní péči o osoby v nouzi, nejlépe tváří v tvář s někým, jehož jméno známe. Věříme, že lidská proměna probíhá nejlépe v kontextu osobního, láskyplného vztahu, s odpovědností, v průběhu času.

Konzervativci se více zajímají o kulturu než o politiku, protože politická sféra je v lidské existenci odvozená, nikoli primární. Politické problémy jsou ve své podstatě morální a duchovní problémy, které se prolínají s ekonomickou sférou. Politická změna má kořeny v kulturní změně.

Konzervativec věří, že Pravda, Dobro a Krása spolu souvisejí a že všechny věci se měří podle těchto tří transcendentálních hodnot.

Věříme, že existuje Pravda, že je poznatelná a že je naší povinností hledat Pravdu a žít podle ní po celý náš život. Konzervativec věří, že ctnosti rozvážnosti, spravedlnosti, statečnosti a umírněnosti by měly být praktikovány jak v soukromém, tak ve veřejném životě. Věříme, že lidskou duši definují ctnosti, nikoli hodnoty.

Věříme, že láska je nejvyšší motivací lidské osoby a že smyslem života samotného je poznat Boha, milovat Ho a sloužit Mu a milovat svého bližního jako sebe sama. Naše nejvyšší naplnění spočívá v transcendenci lásk

Oslava Hitlerových narozenin nebo nešťastná náhoda?

Trvale rostoucí rakouská pravicová strana Svobodných (FPÖ) oznámila v mediích, že 20. dubna 2026 pořádá v Gasthausu Moorstein na náměstí v Heidenreichsteinu (nedaleko českých hranic) pravidelné setkání s občany. Naprosto běžná událost, která však vyvolala mezi politiky bouři. Jedna se totiž o termín akce, tento datum jim připomněl oslavy probíhající před rokem 1945. Ačkoli volba data vyvolala v mediích i na veřejnosti kritiku, předseda FPÖ trvá na konání akce, tvrdí, že neměl v úmyslu vyvolat žádnou kontroverzi.

Některé dny v roce připomínají historii, někdy příjemnou, jindy nepříjemnou. 20. duben je považován za den s obzvláště trapným významem: je to den, kdy se v roce 1889 narodil Adolf Hitler. Během nacistické éry byly jeho narozeniny připomínány velkolepými stranickými oslavami a vzpomínkovými bohoslužbami. Ještě dnes žijí v Německu, Rakousku i v zemích českých lidé, kteří si pamatují německé básničky, jež se na oslavu narozenin Adolfa Hitlera povinně museli ve škole naučit.

Přestože připomínání tohoto dne rakouská veřejnost navenek odsuzuje, najdou se lidé, kterým z nějakých důvodů připomenout si Hitlerovy narozeniny nevadí. Tento den se chodí do restaurací na vaječné knedlíky, které restauratéři do svých jídelních lístků 20. dubna nenápadně zařazují. Že Hitler byl notorický vegetarián je dostatečně známo.

Nyní FPÖ akci v Heidenreichstein propaguje na Facebooku a ve svém „Kuriéru komunity Strany svobody“, který je rozesílán domácnostem. Oznámení vyvolalo rozpaky a značný ohlas. „Politická událost v tento den se zdá být přinejmenším necitlivá a mohla by být interpretována jako úmyslná provokace nebo tiché schválení určitých ideologií,“ napsal obyvatel Heidenreichsteinu deníku NÖN (Niederösterreichische Nachrichten).

Od strany působící v demokraticky zvolených orgánech všech stupňů se očekává, že bude s historickým rozměrem zacházet zodpovědně, aby se předešlo jakémukoli nedorozumění nebo signalizaci v tomto směru. Vedoucí poslanecké skupiny v Heidenreichsteinu Mario Perathoner důrazně odmítá jakékoli náznaky spřízněnosti s nacistickými ideologiemi: „Především FPÖ nemá absolutně nic společného s diktátorem, který zemřel před více než 80 lety. Když se hledalo datum pro pravidelnou schůzi, prakticky nebyly jiné možnosti." Zůstal 20. duben.

Perathoner: „Nechtěli jsme nikoho provokovat a už vůbec ne způsobit žádné problémy hostinskému.“ Tvrdí, že při výběru data parlamentní skupina FPÖ si neuvědomila fakt, že 20. dubna jsou Hitlerovy narozeniny. Když se na to přišlo, bylo na změnu termínu příliš pozdě: oznámením už bylo ve všech mediích. 

Úzkokolejka JHMD ožila a šilhá přes státní hranici

 Provoz na obou úzkokolejných Jindřichohradeckých místních dráhách byl obnoven 3. dubna 2026. Od zadluženého bývalého majitele obě dráhy převzala společnost Gepard Expres, jejímž majitelem je Albert Fikáček. 

Podle www.jindrichohradecky.denik.cz nyní vlaky jezdí pravidelně na obou tratích, třikrát denně v pátek, sobotu, neděli a o státních svátcích v mimosezóně a denně v hlavní sezóně (22. května až 4. října). Jízdenky jsou k dispozici výhradně u vlakového personálu a stojí 55 a 73 korun za celou cestu z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice, respektive do Obrataně.

Za pomoci nadšených příznivců železnice byly obě tratě po dlouhých létech zanedbávání a strádání neuvěřitelně rychle připraveny na pravidelný provoz. Před rokem 1992 jezdily na úzkokolejce vlaky Československých státních drah denně. Sedm párů vlaků na trase Jindřichův Hradec - Obrataň a tři páry Jindřichův Hradec - Nová Bystřice. Po nesmyslném rozbití státních drah (ČSD) vznikla v Jindřichově Hradci společnost JHMD, jejíž několikrát vyměnění majitelé neměli na  provoz úzkokolejek dostatek peněz, a tak omezovali a přerušovali dopravu. Před třemi léty se na JHMD zastavil i letní rekreační provoz a nebylo daleko ke skutečnosti, že budou vytrhány koleje a z tratí se stanou cyklostezky, na nichž si pouze budou vybíjet tělesnou energii městští nemakčekové.

Nyní je však dlouhodobý provoz železnice zajištěn, a to i díky pětileté podpoře, kterou slíbil Jihočeský kraj. Albert Fikáček ale neusíná na vavřínech: plánuje propojit úzkokolejku v jižních Čechách se severním koncem rakouské Waldviertelské dráhy, kterou provozuje společnost NÖVOG. Toto Fikáčkovo prohlášení více než Čechy mile překvapilo příznivce železnice v dolnorakouském okrese Gmünd. 

Toto spojení bylo plánováno již před první světovou válkou a konkrétní snahy byly naposledy podniknuty na přelomu tisíciletí. Dostavět 13 km tratě, českou a rakouskou úzkokolejku spojit a vytvořit „největší síť na světě“ s parními lokomotivami a úzkorozchodnou tratí o rozchodu 760 mm je sen Ludwiga Grafa, obyvatele Vídně, jenž touto vizí je uchvácen. Vedl rozhovory mimo jiné s železničními experty, odborníky na cestovní ruch a zástupci českého dopravce a hovořil o ohromně pozitivních reakcích. Jeden expert tehdy odhadl náklady na zhruba 15 milionů eur (366 mil Kč) na přibližně 13 kilometrů trati (z toho 3 km po území České republiky). Propojenými úzkokolejkami o celkové délce 179 km (Obrataň- Gross Gerungs) by za rok mohlo cestovat nejméně 400 000 cestujících plus výhodná nákladní doprava.

Realizace propojení tratí v rámci současného pětiletého plánu JHMD, kdy mají podporu Jihočeského kraje, není pravděpodobná: Ale dnes je ideální doba k přípravám, takže nakonec nakonec se 130 letým zpožděním může dílo podařit.

Boj Čechů v Čeljabinsku má pokračování i v roce 2026

 Po více než sto letech se ruští komunisté chtějí vypořádat s památkou čeljabinského incidentu, který odstartoval konflikt Čechoslováků s bolševiky a jejich bojovou anabázi do vlasti. Koncem března se čeljabinský oblastní výbor Komunistické strany Ruské federace (KPRF) obrátil s žádostí na tamní prokuraturu a starostu Čeljabinska Alexeje Loškina, aby nechali zbourat pomník padlým československým legionářům.

Žulový památník, který se nachází symbolicky před čeljabinským nádražím, byl instalován v roce 2011. Šéf čeljabinské komunistické partaje Denis Kuročkin požaduje demontáže pomníku nejen kvůli neprosté historii, ale i současné pozici Prahy. Česko je členem Severoatlantické aliance a během konfliktu na Ukrajině poskytuje vojenskou a finanční pomoc Kyjevu. A navíc proti Rusku zavedlo sankce.

„Nechceme to jen my. Iniciativa má podporu lidí. Občané byli proti tomuto pomníku ještě před jeho instalací. Po odhalení památníku v roku 2011 se obyvatelé Čeljabinska opakovaně obraceli s požadavkem na zbourání nebo přemístění památníku. Také úřady obdržely žádosti od vojensko-vlasteneckých organizací, například Svazu sovětských důstojníků,“ vysvětluje Denis Kuročkin, první tajemník oblastního výboru komunistické strany v Čeljabinsku.

Zároveň podotýká, že v Čeljabinsku má pamětní desku jiný Čech, kterého si tamní obyvatelé váží. „V Čeljabinsku na Timirjazevově ulici je pamětní deska na místě domu, kde žil český spisovatel Jaroslav Hašek. Hašek zde řídil armádní tiskárnu.

Historická paměť nemůže být postavena na lži. Na jedné z desek památníku Čechoslováků je napsáno ‚Zde spočívají českoslovenští vojáci, udatní borci za svobodu a samostatnost své země, Ruska a všeho Slovanstva. V bratrské zemi položili život za obrození lidstva. Obnažte hlavy před mohylou hrdinů.‘.

Pomník československým legionářům, v podobě pamětní desky a připojených vagonů se jmény 262 padlých a nezvěstných legionářů z let 1918 až 1919, byl v Čeljabinsku odhalen v říjnu 2011. Slavnostního aktu se zúčastnil tehdejší ministr kultury Jiří Besser a také zástupci ruské strany.

Památník rovněž připomíná čeljabinský incident z poloviny května 1918, který odstartoval bojové akce československých legií v Rusku vyprovokované bolševickými jednotkami. Incident na čeljabinském nádraží mezi rakousko-uherskými zajatci a československými legionáři prohloubil nedůvěru k bolševikům a vyústil k obsazení Čeljabinsku Čechoslováky. Tím fakticky začal střet Československého sboru se sovětskou mocí v Rusku.

V pozadí události byly zájmy Západu. Protihabsburský aktivista T. G . Masaryk, který v Rusku pobýval během bolševické revoluce, prosadil návrhy Dohody zoufale bojující na západní frontě, aby českoslovenští dobrovolci byli dopraveni do Francie a posílili Dohodu. Legionáři, jimž byl přitom slíben rychlý návrat domů, se tak stali součástí francouzské armády, načež Masaryk slíbil předání zbraní bolševikům, kteří za to měli uvolnit cestu do Vladivostoku, a legie se po moři mohly dostat do západní Evropy. Ve druhé polovině března 1918 hlavní síly československého sboru opustily Ukrajinu a zamířily na Sibiř. Potom přišel konflikt legionářů s Masarykem, neboť mu nevyhověli a odmítli bolševikům zbraně vyda.

Boj o moc v Rusku nekončil Říjnovou revolucí, Brest-Litevský mír sice zastavil boje Rusů s Němci a Rakušany, ale otevřel boje na Sibiři, kde zásluhou Velké Británie vznikla Sibiřská republika vedená Alexandrem Kolčakem. 

Kolčakova armáda dobyla Ufu a měla přístup k Samaře. Území ovládané Kolčakem mělo přes 300 000 km² a žilo na něm 7 miliónů lidí. Na stranu Kolčaka se postavily i československé jednotky vedené generálem Radolou Gajdou. Kolčakovi to nestačilo a prohlásil se hlavu celého Ruska. 

Protibolševické tažení Čechoslováků 14. května 1918 vyvolal konflikt v Čeljabinsku, kde na ně zaútočil jakýsi muž. Čeští vojáci ho zlikvidovali. Vypukly krvavé šarvátky mezi legionáři a bolševiky, přičemž bolševická vojska byla nucena ustupovat a vyklidit území. 

V průběhu léta 1918 Česko-Slovenská sibiřská armáda (většinu tvořili Češi, menší část pak Slováci) obsadila v Rusku střední Povolží, jih Sibiře, sever Kazachstánu a severovýchod Číny, vše o celkové územní rozloze 1 500 000 km² (pro porovnání současná Česká republika má rozlohu 78 866 km²). Čechoslováci se na obsazeném území ujali řízení hospodářství (doly, průmyslové podniky, železnice, energetika, spoje), což znamenala značný ekonomický efekt. Na území ovládaném Čechoslováky zamířila však bolševická propaganda (letáky, agitační kanceláře, nábor do Rudé armády), která u velkého množství legionářů zabírala, a ti, pokud přímo nepřeběhli k Rudé armádě, tak vytvářeli v mužstvu nepříjemné napětí. Na rozvracení disciplíny v legiích se podíleli i předváleční příznivci sociální demokracie, kteří nakonec pod heslem "Domů vlastním pořádkem," vyvolali vzpouru. Zradu svých vojáků nedokázal strávit velitel 3. divize plukovník J. J. Švec, který 26. října 1918 spáchal sebevraždu.

 Vzpoura v legiích byla potlačena, její vůdci uvězněni v pevnosti Garnostaj. Velením 3. divize byl pověřen Radola Gajda, který musel upustit od podpory Kolčaka, Sibiřská republika o několik měsíců později byla bolševiky poražena. Kolčak byl zadržel Čechoslováky, kteří ho, na přání americké vlády, společně s ruským zlatým pokladem vydali bolševické vládě v Irkutsku. Kolčak potom byl popraven.

Demokracie na houpačce

 Prognostik Pavol Frič na počátku 21. století předpověděl nástup miliardářů do čela státu. V předpovědi se moc nemýlil. Peníze boháčů dnes mají na dění ve státě větší vliv než názory a zájmy většiny populace. Politická moc se  soustřeďuje čím dál víc do rukou úzké skupiny polistopadových zbohatlíků. Můžeme se pyšnit skutečností, že máme 14 miliardářů (polistopadových zbohatlíků) mezi nejbohatšími lidmi světa. Například Rakousko má jen 8 takových bohatců, přičemž jejich  majetek se začal hromadit snad už za dob monarchie. 

Nadcházející generace už přestává řešit pracovní problémy, jejím celoročním životním problémem není sladit zaměstníní s rodinným životem a bydlením, ale jak trávit volný čas. Plánují dovolené, vymýšlejí strategie cestování a řeší zážitky.  

Mladí lidé například nechápou, jak dříve se mohlo žít bez mobilních telefonů. Nevěří ani informacím o tom, že většina domácností byla bez pevné telefonní linky, mnohé bez auta, televize, bez rádia. Nejméně polovina lidí neznala dovolenou v zahraničí, někteří ani doma, protože kvůli přivýdělku ji trávili na letních brigádách. 

Už dnes vidíme, že lidé nejvíce diskutují nikoliv o své práci, ať jde o zaměstnání, nebo třeba o nějaké opravy či zvelebování bydlení, ale o volném čase. Starší se v tom moc nevyznají, byli s prací srostlí naplno, nicméně současní mladí už podřizují hledání práce svému volnu.

Chceme určitě bezpečí, chceme peníze, chceme důstojný život ve svobodě. Jenomže různí lidé na tyto tři věci pohlížejí rozdílně. Pro některé je podstatné bezpečí, mohou se ekonomicky uskromnit a na svobodu kašlou. Klidně přijmou vládu pevné ruky. Takových, kteří demokracii nepodporují, je v naší populaci 20 procent – to říká nedávná zpráva think-tanku Globsec. Pak tu jsou oportunisté, kterým jde hlavně o peníze až na prvním místě a je jim fuk, kdo právě vládne. A až pak je tu skupina lidí, kteří jsou ochotni pro demokracii i něco obětovat. Jak se tyto tři proudy v budoucnu politicky protnou, bude záviset také na tom, co se bude dít v našem okolí. Zda Evropa zůstane demokratická, nebo se posune k autokracii.

Miliardáři si hlídají své obchody a majetky. Ideologie je příliš nezajímá, často je jim jedno, zda jejich zájmy hájí demokratická vláda, nebo autokrat. Zájmy ostatních lidí je nezajímají, pokud nejdou na úkor jejich zisků.

Vítězný oblouk se přibližuje do Washingtonu

 Představitelé administrativy Donalda Trumpa oficiálně předložili podrobné vizualizace navrhovaného vítězného oblouku, jehož výstavbu ve Washingtonu prezident propaguje již několik měsíců. Pokud bude projekt schválen, výrazně změní tvář hlavního města, které je plné památníků, napsala agentura Reuters. Navrhovaný oblouk má připomínat 250. výročí vzniku Spojených států.

Návrhy počítají s obloukem v barvě slonové kosti, který je inspirován římským Titovým obloukem a připomíná Vítězný oblouk v Paříži. Má být vysoký 250 stop (76 metrů). Součástí návrhu jsou také zlaté dekorativní prvky včetně sochy vysoké 60 stop (18 metrů) na vrcholu připomínající Sochu svobody s andělskými křídly. Ta má po stranách dvě sochy orlů vysoké 24 stop (7,3 metru).

Na oblouku mají být vytesány také dva úryvky z amerického slibu věrnosti vlajce a Spojeným státům. Doplnit je mají i čtyři zlaté sochy lvů.

Navrhovaný oblouk má být postaven na místě současného prázdného kruhového objezdu mezi Lincolnovým památníkem a vchodem do Arlingtonského národního hřbitova, nejvýznamnějšího vojenského hřbitova v USA, kde jsou pochováni vojáci padlí v amerických válkách, veteráni a některé významné osobnosti.

Projekt musí schválit federální Komise pro výtvarné umění, která je nyní složena převážně z Trumpových spojenců. I v případě souhlasu však může narazit u soudů, protože někteří obyvatelé oblasti Washingtonu se snaží stavbu zablokovat žalobami.

Trump již dříve uvedl, že chce postavit „největší oblouk ze všech“. Navrhovaná stavba by svou výškou výrazně převyšovala Lincolnův památník a byla by zhruba poloviční oproti Washingtonovu monumentu ve tvaru obelisku. Zároveň by to byl největší federální památník postavený ve Washingtonu od výstavby Jeffersonova památníku v roce 1943.

Kdy prezident Pavel začne vydávat dekrety?

 Prezident Petr Pavel oznámil dopisem předsedovi vlády, že na summit NATO v červenci pojede on. Velkoryse premiérovi dovolil, že jej smí doprovázet. Jediný problém je v tom, že podle ústavy, na kterou prezident přísahal, určuje zahraniční politiku vláda.

Kdo pojede na summit, se teprve rozhodne. Pokud se premiér podrobí generálskému rozkazu a poníží koaličního kolegu, bude to poklidnější varianta, ale rozhodně ne lepší z dlouhodobého hlediska. Tohle řešení vypadá na první pohled docela nevinně, kromě trochy reptání Motoristů a SPD vlastně nic nehrozí, prezidentovi příznivci budou vrnět blahem.

Další ohýbání ústavy směrem k prezidentskému systému je daleko závažnější, nejen kvůli Petru Pavlovi a jeho zbrojařským sponzorům, kteří si chtějí přivlastnit republiku. Petr Pavel se již pokusil mluvit do programového prohlášení vlády, nyní chce určovat, kdo pojede na který summit. Co bude příště?

Hlasití obhájci liberální demokracie respektují ústavu jen v okamžicích, kdy se jim to hodí a dnešní opozice bude podporovat cokoli, co podle ní oslabí vládu. Jenže zapomínají, že budou také jednou vládnout a mohou se střetnout s prezidentem, který bude daleko šikovnější, důraznější a kreativnější než Petr Pavel. Ale možná dnešní opozice už ani neuvažuje o možnosti, že by vládla a představa nějakého budoucího prezidenta à la Miloš Zeman je jim vzdálená. To ovšem neznamená, že taková možnost je vyloučena. Ostatně pokud by Petr Pavel se svým udílením rozkazů vládě uspěl, jen těžko by to skončilo pouze jedním summitem NATO.

Výňatek z Ústavy ČR, článek 63:

(1) Prezident republiky dále

a) zastupuje stát navenek,

b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,

c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,

(...)

(2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.

(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.

Babiš musí sám Trumpovi vysvětlit procenta HDP

 Dle oznámení premiéra Andreje Babiše prezident Petr Pavel do Ankary na červencový summit NATO nepojede. Spolu s premiérem pocestují ještě ministr zahraničí Petr Macinka a ministr obrany Jaromír Zůna. Petr Pavel však stále projevuje zájem Českou republiku právě na summitu Severoatlantické aliance reprezentovat, alespoň jako součást delegace. Prý si na dané téma s premiérem ještě promluví.

Pavel se zúčastnil všech summitů NATO, které se od jeho zvolení konaly, tedy v roce 2023 ve Vilniusu, o rok později ve Washingtonu a též loni v Haagu. Nicméně dle názoru premiéra tenkrát šlo spíše o formální záležitost, kde nebylo reálně o čem jednat.

Nyní se poměry radikálně změnily, poněvadž před českou delegací stojí nelehký úkol obhájit výdaje na obranu, skutečnost, že v letošním roce patrně nepřekročí ani dvě procenta HDP.

Výhledově by ale český stát měl na obranu vydávat dokonce 5 % HDP, dle vzorečku 3,5 % přímých výdajů na armádu plus 1,5 % na související investice, například na vylepšování nosnosti mostů, aby po nich mohla projíždět i těžká vojenská technika. 

Zdeněk Svěrák a jeho 90 let na cestě do maloměstské komedie a zase zpět.

Před více než týdnem se proběhly oslavy 90. narozenin Zdeňka Svěráka, jedné ze zásadních postav české kultury 20. století. Vystudovaný pedagog vydržel děti vyučovat jen 4 roky, potom ze školství zběhl k Československému rozhlasu, kde měl možnost nastartovat růst uměleckých sklonů. Mimo pořadů pro Československou lidovou armádu se Svěrák pod jménem Emil Synek vrhl na provozování rozhlasového pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka a na pátrání po minulosti a díle vymyšleného vídeňského Čecha, geniálního vynálezce Járy da Cimrmana“, později jen „Járy Cimrmana.“

Emil Synek; tvůrce Járy (da) Cimrmana, pedagog, autor písňových textů, dramatik, scénárista, herec, spisovatel, básník, zpěvák a humorista, přes třicet let intenzivně spolupracuje s Centrem Paraple. Jedná se samozřejmě o jeho pseudonym. 

Svěrákova stopa v kultuře naší země je dostatečně výrazná. Kamkoliv se díváme, vidíme zcela výjimečná díla, která ve své době a ve svém oboru znamenala to nejvýznamnější, co v ten čas vzniklo. Ať už se jedná o filmy Vesničko má středisková, Obecná škola či Kolja; nebo o všech 15 divadelních her Divadla Járy Cimrmana, které spolu s Ladislavem Smoljakem založil v roce 1967 a dodnes vede.

Nelze vynechat Svěrákovu literární tvorbu pro dospělé i děti, povídky a novely, za které získal tři ceny Magnesia Litera. K tomu přidruženou písňovou tvorbu spolu s Jaroslavem Uhlířem. Není myslitelné na malém prostoru glosy pojednat o podstatě a významu Zdeňka Svěráka pro českou kulturu, na to by nestačilo ani mnoho a mnoho vědeckých prací. Zcela po zásluze se zařadil k těm nejlepším a nejvýznamnějším, kteří českou kulturu ovlivňují.

Svěrák svou dlouhou a neúnavnou prací českou kulturu výrazně ovlivnil. Jeho dílo a vystupování připomíná filmy Vlasty Buriana, liší se hlavně jakoby nenásilným a inteligentním suchým humorem. Svěrákovy literární i filmové postavy, stejně jako Burianovy, neční nahoru ani dolů. Stydí se povýšit nad elity, ale i snížit mezi lid prostý. Oblíbil si postavy průměrných maloměšťáků, kteří se nenápadně chlubí vysokoškolskými diplomy, funkcemi, drahými auty, chatami a chalupami a přitom vlídně jednají s ulicí i lidem venkovským. 

Datum Velikonoc určuje Měsíc

 Velikonoční neděle nastává podle definice vždy po prvním jarním úplňku. To zní jasně a jednoduše. Avšak začátky jara a Velikonoce mají občas zajímavé odchylky:

Prvním jarním úplňkem je první úplněk po jarní rovnodennosti. Datum jarní rovnodennosti je obvykle 20. nebo 21. března a vzácně dokonce 19. března. Pro určení data Velikonoc ale bylo stanoveno striktně datum 21. března.

V případě, že první jarní úplněk nastane v neděli, připadá Velikonoční neděle na neděli následující.

Velikonoční neděle může být nejdříve 22. března, nejpozději 25. dubna. Pokud by datum Velikonoc vyšlo později, posunou se o týden dopředu. Pokud by v letech 2017 až 2036 vyšly Velikonoce dvakrát na 25. dubna, pak se ty druhé posunou také o týden dopředu.

Letos nastala jarní rovnodennost 20. března, což je ale pro určení data Velikonoc nepodstatný údaj, neboť z definice se bere datum začátku astronomického jara vždy 21. března. První jarní úplněk nastal ve čtvrtek 2. dubna. Nejbližší neděle je tedy 5. dubna. Proto je Velikonoční neděle v kalendáři zítra.

V příštích letech to bude takto:

2027 – velikonoční neděle 28. března

2028 – velikonoční neděle 16. dubna

Podle FB Astronomického ústavu Akademie věd ČR

Za dveřmi je neobvykle velká hospodářská krize.

 Americký prezident Donald Trump slibuje konec války v rámci týdnů. I kdyby se tak doopravdy stalo, Evropě to nepomůže. Evropská unie totiž varovala, že se ceny po konci války pravděpodobně nesníží.

I když má totiž Unie ještě dostatek zásob ropy a zemního plynu, krize už je v nezadržitelném růstu a vyvinula na trhy drtivý tlak. „Je potřeba, aby se členské státy Unie vyvarovaly fragmentovaných reakcí a nevysílaly vzájemně rušivé signály trhům,“ upozornil evropský komisař Dan Jørgensen.

​Jørgensen také slíbil řadu opatření, která Unie plánuje na podporu svých obyvatel. Konkrétní podobu zatím neprozradil, naznačil však možnost zavedení jednorázové windfall tax, již by unijní státy mohly uvalit na firmy, které na krizi vydělaly.

Krize se obávají i nečlenské státy. Premiér Velké Británie Keir Starmer má v plánu těsnější spolupráci s Unií, a to jak v otázce ekonomiky, tak bezpečnosti. Na domácí scéně se pak chce britská vláda zaměřit především na snižování cen bydlení, píše portál BBC.

Válka zdražuje i hypotéky a nové byty. Banky se bojí o své peníze: