Spravedlivé odměňování českých politiků? Čím víc funkcí, tím víc platů.

 Článek 23 Všeobecné deklarace lidských práv hovoří o právu každého člověka na spravedlivou a příznivou odměnu, která zajistí důstojný život jemu i jeho rodině. Přestože byl přijat už v roce 1948, otevírá debatu, která je aktuální i dnes. Jak má vypadat spravedlivé odměňování ve světě globalizovaných firem, digitalizace a umělé inteligence?

Nevoláme po rovnosti výsledků ani po určování platů shora. Vyzýváme k zamyšlení, zda současné rozdíly v odměňování odpovídají hodnotám společnosti, která staví na lidské důstojnosti, spravedlnosti a rovných příležitostech.

Důstojnost člověka by neměla být určována jeho pracovní pozicí ani výší jeho příjmu. Smyslem ekonomiky by nemělo být vytvářet prosperitu pouze pro několik málo lidí, ale vytvářet podmínky, ve kterých mohou důstojně žít všichni, kteří se na jejím fungování podílejí.

„Občané mají právo vědět, jak stát nakládá s jejich penězi. Týká se to i odměňování lidí, kteří zastávají významné veřejné funkce a jsou placeni z veřejných financí. Lidé, kteří nesou velkou odpovědnost a odvádějí dobrou práci pro stát, si zaslouží odpovídající odměnu. Odměňování ale musí být transparentní, srozumitelné a veřejně kontrolovatelné, když jde o peníze daňových poplatníků."

Politici s nejvyšším celkovým ročním hrubým příjmem za rok 2025:

Senátor Tomáš Fiala (ODS)+ředitel Nemocnice Strakonice: 7,04 milionu korun, 

Předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS)+krajský a obecní zastupitel: 5,83 milionu Kč

Senátor Přemysl Rabas (SEN 21)+ředitel Zoo ve Dvoře Králové: 5,75 milionu korun 

Poslanec Jan Skopeček (ODS)+zastupitel Středočeského kraje+dozorčí rada Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov+správní radě VZP: 5,17 mil. Kč

Poslanec Jiří Mašek (ANO)+krajský a obecní zastupitel+člen dozorčí rady VZP+Zdravotnický holding Královéhradeckého kraje: 5,05 milionu Kč

Poslanec Petr Fiala (ODS)+premiér ČR: 5,04 milionu Kč. 

Hejtmanka Jana Mračková Vildumetzová (ANO+senátorka+zastupitelka: 4,90 milionu Kč

Hejtman Kamal Farhan (ANO)+poslanec+zastupitel+správní rada VZP+dozorčí rady Vodárna plzeň: 4,82 milionu Kč

Hejtman Ladislav Okleštěk (ANO)+zastupitel+poslanec: 4,74 milionu Kč

Hejtman Richard Brabec (ANO)+krajský zastupitel 3,97 milionu Kč

Hejtman Josef Bělica (ANO)+krajský i obecní zastupitel+poslanec+předseda představenstva Havířovské teplárenské společnosti 3,56 milionu Kč

Hejtman Martin Kuba (NČ)+zastupitel+Řízení letového provozu ČR+Jihočeské centrum kybernetické bezpečnosti+Evropské hlavní město kultury 2028+South Bohemian Nuclear Park+Teplárna České Budějovice+Nová Linecká čtvrť s.r.o.: 2,43 milionu Kč

Náměstek primátora Petr Maroš (NČ)+zastupitel+hlavní město kultury 2028+Nemocnice Tábor+Dopravní podnik České Budějovice+Teplárna České Budějovice: 1,58 milionu Kč

Evropa čeká další horké vlny

 Miliony lidí po celé Evropě by měly být připraveny na další extrémní vedra, protože na nejrychleji se oteplující kontinent světa se snáší další vlna veder.

Ve Francii, Itálii a Španělsku horko překonalo teploty 35 stupňů Celsia (95 stupňů Fahrenheita).

Přibližně 300 milionů lidí — více než polovina evropské populace — zaznamená teploty přesahující 30 °C.

Nová vlna veder přichází poté, co západní Evropa zažila v historii nejteplejší období od června do července, uvedla v pondělí služba EU Copernicus Climate Change Service (C3S).

Podle údajů C3S teploty v Evropě stoupají dvakrát rychleji než na jiných kontinentech.

Jak v Německu?

Blížící se vlna veder je třetí vlnou extrémních veder, kterou Německo letos v létě zažilo.

Dlouhodobé horko způsobilo, že hladina vody v Rýně v některých oblastech klesla na rekordní minimum. Řeka je jednou z hlavních evropských vodních cest pro přepravu obilí, minerálů, paliv a dalšího zboží.

Sucho ovlivňuje jak německé životní prostředí, tak ekonomiku, přičemž společnosti, které spoléhají na zboží běžně přepravované po vodě, trpí nedostatkem zásob vody.

Francie, Španělsko a Itálie se také připravují na další horko

Nejnovější vlna extrémního horka přichází jen několik týdnů poté, co Francie a Španělsko čelily některým z nejhorších požárů, jaké kdy řešily.Ve Španělsku, kde je stále několik lesních požárů, národní meteorologická agentura AEMET varuje před teplotami nad 35 °C."Vysoké teploty, nahromaděná suchost vegetace a intenzivní tlak na přírodní oblasti kvůli plánovanému cestování vyžadují extrémní preventivní opatření," uvedl ministr vnitra Fernando Grande-Marlaska.

Vlna veder se rozšíří od Balkánu až po Velkou Británii

Vlna veder se má také rozšířit do částí jihovýchodní Evropy, včetně Řecka, Albánie a Chorvatska.

Desítky milionů lidí ve Spojeném království se také připravují na to, že teploty překročí 30 °C. Britský meteorologický úřad v úterý uvedl, že se očekává, že země letos zaznamená své nejteplejší léto v historii.

Několik evropských zemí včetně Německa, Francie a Španělska letos v létě stanovilo nové teplotní rekordy.

Stavba Berlínské zdi 13. srpna 1961

 Berlínská zeď, která se začala stavět v noci z 12. na 13. srpna roku 1961, byla betonová barikáda, která do roku 1989 neprodyšně rozdělovala Berlín na západní a východní sektor a stala se celosvětovým symbolem studené války a železné opony. Postavila ji komunistická Německá demokratická republika (NDR) s cílem zastavit masivní odchod svých občanů do demokratického Západního Berlína. 

Po druhé světové válce si vítězné mocnosti rozdělily Německo na 4 okupační zóny, rovněž Berlín, hlavní město poraženého Německa, byl rozdělen na čtyři sektory. Berlín však ležel uprostřed sovětské zóny, takže spojení se západními zónami bylo možné jen koridory, jimiž mohla vozidla projíždět bez zastavení. Koridory byly důkladně střeženy východoněmeckou policií a sovětskou armádou. Západní Berlín se skládal z amerického, britského a francouzského sektoru. K rozdělení města na západní a východní došlo v důsledku sovětské blokády v letech 1948–1949. Tehdy se Sověti pokusili vytlačit západní mocnosti z Berlína tím, že bránili jízdě spojeneckých vozidel po sovětské zóně. Spojenci zavedli do svých částí Berlína intenzivní leteckou dopravu.

 V roce 1952 začala východoněmecká vláda utěsňovat své hranice, čímž Západní Berlín dále izolovala. V přímém důsledku toho byly odděleny elektrické sítě a přerušeny telefonní linky. Volkspolizei a sovětský vojenský personál rovněž pokračovali v blokování všech silnic vedoucích z města, což vedlo k několika ozbrojeným patovým situacím a přinejmenším k jednomu střetu s francouzským četnictvem v červnu téhož roku.

 Vyvrcholení rozkolu však nastalo až v roce 1961 výstavbou Berlínské zdi, která fyzicky i politickému oddělovala Západní Berlín jak od východní části města, tak od jeho zázemí v Braniborsku. Přechod z východní do západní části Berlína byl možný jen na některých silně střežených přechodech, hranici tvořila i slavná Brandenburská brána. Zdi byly postaveny i v tunelech metra (U-Bahn) a na pozemních tratích včetně S-Bahn.

Ještě v 60. letech minulého století bylo možné téměř v každé ulici Východního Berlína vidět stopy krutých bojů z dubna 1945, snad na všech domech byla otlučena omítka. Mimo zřícenin byly domy opravené provizorně, takže ve stěnách bytů byly třeba půlmetrové otvory od dělostřelby, které si obyvatelé ucpaly nábytkem. Život ve Východním Berlíně se 20 let po válce mnoho nezměnilo, obyvatelstvo Berlína (a jiných východoněmeckých měst) dávalo však najevo, že Němci dokáží žít důstojně a na vysoké společenské úrovni i za komunistického dohledu.

Komunistické státy neuznávaly Západní Berlín jako součást Západního Německa a obvykle jej popisovaly jako „třetí“ německou jurisdikci, označovanou jako „nezávislá politická jednotka“ (selbständige politische Einheit). Hradba padla 9. listopadu 1989, což odstartovalo pád komunismu v celé střední a východní Evropě a vedlo ke znovusjednocení Německa.

Opozice ve vlastní žumpě

 Dědictví Fialovy vlády je to, co současnou opozici zcela paralyzuje. A není to zdaleka jen digitalizace stavebního řízení a hluboká krize bydlení. Je to lež o dvou procentech výdajů na obranu, devastující propad porodnosti, rozpad hygienické služby, zrušení zdravotní pohotovosti, dvě stě tisíc dětí bez pediatra, drastické podfinancování prakticky celé veřejné sféry, daně nastavené tak, že pracující s minimální mzdou odvádí ze své práce státu stejnou daň jako Pražan z vlastnictví čtyřiceti stometrových bytů atd. Ubývá však pražských prosťáčků, kteří věří, že za vše špatné může Babiš.

Celá demokratická koalice za čtyři roky Fialovy vlády podváděla veřejnost (už je to více než půl bilionu manka ve státním rozpočtu a jednou to bude popsáno jako strašlivý zločin proti státu a demokracii), ba výrazně to zhoršila ve neprospěch chudých zvýšením daně z nemovitostí, které dopadlo nikoli na bohaté, ale na chudé vesnické vlastníky. Piráti byli ve vládě zcela zbytečně jen kvůli korytům a nechali opoziční lavice Babišovi a krajní pravici.

Stále existují zástupy různých "neúplatných" novinářů a mudrlantů, kteří se chtějí vrátit k předvolebním štvanicím na Babiše. Ve skutečnosti Fialovi a Kupkovi pisálky nezajímá demokracie vůbec , jsou jen posedlí vlastní správností, vypouštěním kouře, aby nebylo vidět pravdu. Na volání zlodějů "Chyťte zloděje," naletí většina voličů jednou dvakrát za generaci, nikoli dnes a denně.

Nervosní lidé nesnášejí noční zvuky

 V posledních letech v jarním a letním období prý policisté řeší často rušení nočního klidu. Problém je navíc výraznější během tropických nocí. Lidé nechávají kvůli horku otevřená okna a zvuky z okolí se tak snáze dostávají do ložnic.

"Právo na klidný spánek je základní lidskou potřebou, kterou v České republice chrání zákon. Noční klid platí od 22:00 hodin do 06:00 hodin, výjimkou je pouze silvestrovská noc nebo akce povolené obecní vyhláškou a zákon nerozlišuje všední dny a víkendy; čas zůstává stejný,“ uvádí policie. Jedná se například o práci s vysavačem, praní či hra na hudební nástroj. Na seznamu problémů jsou i túrující motory, vytrvalý štěkot psa a kokrhání kohouta. Trestné je například noční hlasité vykládání nákupu z auta, opakované bouchání dveřmi nebo stěhování nábytku v pozdních hodinách. Police může za tyto přestupky uložit pokutu v příkazním řízení do 10 000 Kč, v opakovaném případě ve správním řízení až 15 000 Kč.

Žijeme v době, kdy zákazů přibývá. Před několika lety byl  jeden můj známý kvůli kokrhání kohouta předvolán na radnici, kde mu bylo doporučeno, aby kohoutovi kokrhání zatrhl, nebo se ho zbavil. Jiný známý se raději odstěhoval na samotu u lesa, než aby se zbavil psa. 

Nějak se ze společnosti vytratila tolerance. Jeden můj soused za socializmu 20 let parkoval před domem s nákladními automobily P-S5T a Tatra 148. Vyjížděl v 5 hodin, takže startoval v půl páté, aby nafoukal vzduch do brzd a zahřál motor. Nikdo si nikdy nestěžoval. Snad to bylo proto, že slabé spáče probouzel už po třetí hodině ranní kašel dalšího souseda, vášnivého kuřáka, který odjížděl autobusem do práce ve 4 hodiny, ale nejméně půl hodiny předtím se dusil na zahradě, aby vykašlal dehet z každodenně vykouřené stovky cigaret. Zvláště za zimních tichých nocí o tom věděla celá obec. Ale člověk si zvykne na všechno.

Ani v 21. století nemůžu tvrdit, že bych nebyl v noci probuzen, a to nejen letadly (ta jsou policií nepostižitelná), ale také spěchajícími silnými čtyřtaktními motocykly. Dokázali jsme spát i při neúnavném dunění pětidenní technoparty. (stk) 

Tropické teploty u nás byly a budou

 Po krátkém ochlazení se do Česka znovu vrátí tropické teploty a na začátku týdne budou maxima na řadě míst opět překračovat 32 stupňů. Kardiochirurg Jan Pirk upozornil, že vysoké teploty představují výraznou zátěž především pro lidi s nemocným srdcem.

"Řiďte se podle toho, co dělá příroda. Když je horko, nemáme dělat špičkové sportovní výkony. A když už chceme sportovat, musíme hodně pít a například běhat pomaleji. Přehřátí organismu a úžeh jsou velmi nebezpečné," uvedl Pirk. Podle něj je důležité nepřehánět ani opačný extrém. Upozornil například na dlouhé pobyty v ledové vodě, které mohou být pro organismus rovněž rizikové. "Stejně nebezpečné může být i prochlazení. Když někdo vleze do sudu s ledovou vodou a chce tam být půl hodiny, může se výrazně podchladit. Vždy říkám: řiďte se přirozeností. Zvířata nevědí, proč některé věci dělají, ale instinktivně vědí, co mají dělat," vysvětlil.

"Jsme teplokrevní živočichové a náš organismus se snaží udržovat stálou teplotu vnitřku těla kolem 37 stupňů. Když je velké horko, musíme se ochlazovat. Pokud se tělo přehřívá, je to pro organismus velmi nebezpečné. Aby se organismus ochladil, musí srdce začít více pumpovat. Pokud je nemocné, představuje to pro něj ještě větší námahu. Říkám to zjednodušeně, aby tomu každý rozuměl: srdce musí pracovat víc, aby pomohlo tělo uchladit," vysvětlil Pirk.

Další důležitou součástí ochlazování je pocení a odpařování vody. Právě proto je během veder zásadní doplňovat tekutiny. Ani zde ale podle kardiochirurga neplatí, že čím více vody, tím lépe.

"Musíme mít dostatečný přísun tekutin, protože se ochlazujeme pocením a odpařováním. Lidé s nemocným srdcem ale zároveň nemohou pít neomezeně. Srdce musí tekutinu přečerpat do oběhu a přes ledviny ji organismus zase vyloučí. Pokud je už oslabené a hůře čerpá, může být problém i příliš velké množství tekutin." 

Aktuální vývoj počasí přitom naznačuje, že vysoké teploty ještě neřekly poslední slovo. Po dnešních maximech mezi 26 a 30 stupni mají v neděli teploty znovu stoupat k 29 až 34 stupňům. V pondělí může být ještě o několik stupňů tepleji.

Vedle horka pokračuje také problém se suchem a na většině území zůstává zvýšené riziko vzniku a šíření požárů.

Pirk proto doporučuje během tropických dnů jednoduché pravidlo: nesnažit se tělo přemoci. Omezit největší fyzickou zátěž, sport přizpůsobit teplotám, průběžně doplňovat tekutiny a zejména u lidí se srdečními chorobami nepodceňovat první známky vyčerpání.

Říční doprava má málo vody

 Ačkoli Dunaj poskytuje ty nejokázalejší scény, je pouze jednou z hlavních řek protékajících Evropou, které letos v létě trpí suchem. Dále na severu Rýn, snad nejdůležitější sladkovodní dopravní tepna na kontinentu, překonal své vlastní rekordy, když hladina u Kaubu klesla na přibližně 40 cm – úroveň, při které lodní doprava funguje v nouzovém režimu a čluny naloží pouhou pětinu své běžné kapacity.

Sucho, které se dříve vyskytovalo jednou za sto let, se nyní objevuje každý rok a jeho dopad na divokou přírodu, průmyslovou výrobu i samotnou kulturu je katastrofální

Minulý týden muselo být z výletní lodi Viking Ullur evakuováno 186 cestujících, poté, co loď uvízla na písčině na Dunaji. Další cestující uvízli a nemohli se přesunout mezi Vídní a Budapeští. Cestující stáli na palubě, zatímco habsburská nádhera kolem nich byla mimo dosah, protože hladina řeky v Budapešti klesla na 41 cm, což je jen o 8 cm více než historické minimum z roku 2018. I jinde na maďarském úseku řeky byly zaznamenány nové rekordně nízké hladiny.

Dále na východ v Rumunsku zaznamenal Dunaj nejnižší hladinu vody od roku 1996. Průtok řeky se měří v metrech krychlových za sekundu a v Baziașu, kde řeka vstupuje do země, činil 1 700 m³/s, zatímco červencový průměr je 4 700 m³/s. Provoz trajektů byl pozastaven, stejně jako plavba nákladních člunů s obilím.

Rozsah a četnost těchto letních such překvapily i ty nejpesimističtější odborné pozorovatele. V roce 2018 označila německá meteorologická služba tento rok za Jahrhundertsommer – léto, jaké se vyskytne jednou za sto let –, protože Rýn strávil 132 dní s nízkým stavem vody. „Nesmí se dovolit, aby se události z roku 2018 opakovaly,“ prohlásil Andreas Scheuer, tehdejší spolkový ministr dopravy. Ale opakují se.

V roce 2022 popsali vědci z EU sucho sužující kontinent jako nejhorší za posledních nejméně 500 let. V roce 2025 pak Německo zaznamenalo nejsušší březen v historii a další léto s nízkým stavem vody. A letos v červenci klesla hladina Dunaje na minimum, kterého během sucha v roce 2018 dosáhla až v říjnu. Krize se nyní opakuje každý rok a přichází stále dříve.

Studie vedená dr. Sehrish Usmanovou z Univerzity v Mannheimu ve spolupráci s ekonomy Evropské centrální banky zjistila, že loňské letní vlny veder, sucha a povodně zasáhly čtvrtinu všech regionů EU a způsobily krátkodobé ztráty ve výši nejméně 43 mld. eur, přičemž celková částka by do roku 2029 měla dosáhnout 126 mld. eur. Jen na Rýnu Kielský institut prokázal, že jediný měsíc s nízkým stavem vody snižuje německou průmyslovou výrobu přibližně o 1 %.

Obrovské divoké požáry, které pozorujeme po celém kontinentu, nejsou od tohoto jevu oddělené, protože oba jevy pohání stejný mechanismus: teplejší atmosféra vysává vlhkost z půdy rychleji, než ji dokáže déšť doplnit. Tato suchá půda nedokáže napájet řeky ani rostliny, které nakonec místo toho živí požáry. Francie již letos v létě zaznamenala více než trojnásobek svého ročního průměru  požárů, protože vlhkost půdy je nejnižší, jakou Météo-France kdy tak brzy v sezóně zaznamenala. Požáry, stejně jako krize na řekách, přicházejí dříve, než se očekávalo.

Škody, které tyto jevy způsobují přírodě, je těžší vyjádřit čísly. V roce 2018 švýcarské úřady vylovily z Rýna asi tunu uhynulých lipanů (asi 30 % ročního úlovku), protože teplota vody překročila 25 °C. Do roku 2022 se již znovu vysazený losos atlantický, o jehož návrat se řeka desítky let snažila, nemohl dostat ke svým třecím místům. S klesající hladinou vody stoupají koncentrace znečišťujících látek. Na Dunaji v tom samém roce klesla hladina kyslíku téměř na hranici, pod kterou pstruzi nemohou přežít. Bylo zakázáno bagrování a čistírny odpadních vod byly uvedeny do pohotovostního režimu. Tento měsíc pak hladina vody klesla natolik, že Rumunsko bylo poprvé nuceno odstavit jaderné elektrárny u Dunaje, protože reaktory využívají k chlazení jader říční vodu a při příliš nízkém stavu řeky nemohou bezpečně fungovat. Země vyhlásila celostátní stav nouze a na kanálu Bala odpálila 180 kg výbušnin, aby odstranila skálu bránící toku, čímž získala pro zbývající reaktor ještě několik dní. Mezitím v Maďarsku bude zřejmě jaderná elektrárna Paks, která za normálních okolností dodává téměř polovinu elektřiny v zemi, během několika dní zcela odstavena.

V roce 1986 procestoval italský polyhistor Claudio Magris Dunaj od pramene až k deltě a napsal knihu o tom, co řeka znamená. Dunaj byl spojovacím prvkem střední Evropy. Vídeňské koncertní sály, budapešťský parlament, osmanské, habsburské a byzantské stopy se po staletí hromadily podél jeho břehů a vytvořily to, co chápeme jako společnou civilizaci. Rýn je průmyslovou páteří Německa, tepnou, která přepravovala uhlí a železnou rudu, na nichž byla vybudována určitá představa o této zemi.

Magris psal o řece v kulturním úpadku již dříve, než se hladiny vody staly ústřední součástí problému. Výraz „událost století“ zmizel z oficiálního slovníku, protože sedm po sobě jdoucích let rekordů ho učinilo směšným, a nahradily ho superlativy jako „nejnižší úroveň v historii“, „historický“ či „nejnižší úroveň za posledních 30 let“. Problémem je, že tento jazyk stále zachází s každým létem jako s výjimečnou událostí, s níž je spojena naděje na zotavení. Ale i tento předpoklad, že velké evropské řeky zůstanou takové, jaké byly, bez ohledu na to, co děláme s klimatem, které je živí, by měl být opuštěn.

Se suchem už přestává legrace

 Tráva určená ke krmení zvířat prakticky přestala růst, což znamená, že farmy musí čerpat zásoby krmiva, které si odložily na zimu, což bude mít dopady v pozdějších měsících roku. Odborníci v Kalifornii tvrdí, že během nedávných vln veder, kdy teploty několik dní překračovaly +35 °C, „nechybí půdě jen voda, ale prostředí pro vegetaci, které je tak nepřátelské, že rostliny jsou vystresované, vzdávají život, chtějí zemřít, protože to prostě nevydrží“.

Bez vegetace nedokáže žít ani hmyz, který je potravou pro ptactvo a drobné živočichy.

Profesor Pete Falloon, vedoucí vědecký pracovník britského Meteorologického úřadu  pro oblast potravinové bezpečnosti, který vládě poskytuje poradenství ohledně odolnosti  potravinových systémů, říká, že je nezbytný přechod k regenerativnějším přístupům, lepšímu řízení povodní, akumulaci vody a používání odrůd plodin, které jsou odolnější vůči horku nebo suchu.

„Nemusíme nutně mluvit o vynalezení něčeho zcela nového. Mnoho postupů již existuje. Jde spíše o to, přijmout je a aby je zemědělci v tomto odvětví začali uplatňovat v praxi, experimentovali s nimi, učili se jeden od druhého a zjišťovali, co v různých částech země funguje dobře a co ne.“

Na nepřízeň počasí doplácí v první řadě zemědělství, které je i přes současné velkoměstské odborníky, kteří v době příznivých podmínek tvrdí, že vědí o zemědělství úplně všechno, závislé tak jako v minulosti na přírodě, tedy na Pánu Bohu. 

"Velké sucho bylo roku 962, neb v knížectví českém po celý rok žádný déšť nepřišel. Voda vltavská byla se zkazila natoliko, že hovada lesní, ale ani lidé ji píti nemohli."

"V roce  1590 pršelo v létě jen dvakrát, přes Labe se chodilo pěšky, voda říční stala se nepoživatelnou. Jelikož řeky a potoky vyschly, byla nouze o mletí obilí. Naopak zásluhou horka velmi se vydařila úroda vína."

Ve středověku však neznali lidé rtuťový teploměr ani Celsia či Fahrenheita, takže teploty nejsou změřeny a zaznamenány a není možné je porovnat se současností. Jisté je, že lidé, především šlechta a církev, se suchem bojovali. V 16. století už byly jako hráze proti suchu v celém království stavěny rybníky a na řekách a potocích mlýny s jezy. 

Když stát o staré občany nemá zájem, jejich chyba

 Tento týden se objevila zpráva, že stát chce zasáhnout proti nelegálním domovům důchodců. Policie má dostat v tomto směru větší pravomoci. Bude tedy dobré, aby na policejních stanicích se zřizovalo něco jako zařízení pro objevené a zachráněné klienty. Policisté by se proto měli trénovat v péči o nemocné.

Domovská příslušnost (též domovské právo) byl historický právní institut platný od roku 1849 do roku 1949, který určoval příslušnost člověka ke konkrétní obci, zaručoval mu právo na nerušený pobyt a zajišťoval sociální (chudinskou) pomoc.Od roku 1949 tento pojem neplatí a byl nahrazen komunistickým institutem trvalého pobytu a státního občanství. Komunisté převzali dozor nad občanem od narození až do smrti, takže vždy mu nějaká zdravotní a sociální péče poskytnuta byla. Po pádu socializmu jsou mezi mladými obdivovateli pravice raženy názory, že každý se má starat o sebe, kdo je neschopný, ať živoří. Jestli je někdo starý a nemocný, je to prý jeho chyba, že se narodil v nesprávné době a na nesprávném místě.

Když byl redaktorem televize po listopadu 1989 ministr financí Václav Klaus dotázán na možnost obnovení domovského práva, kroutil hlavou jako holub na střeše. Žádné obce, žádné domovské právo, žádní chudí, staří a nemohoucí lidi nesměli ohrožovat jeho privatizaci. Generace, které vyrostly za vlády komunistů, v roce 1989, netušily, že to domovské právo bylo nesmírně důležitý institut, a Klausovu omezenost podporovaly. Pod tíhou ekonomických pouček, co je domovská příslušnost, netušil to zřejmě ani Václav Klaus, natož ministr vnitra Ruml. Měli však možnost domovské právo zavrhnout. Klausově privatizaci neodolalo ani Československo, ve východní Evropě nejlépe prosperující stát s 15 miliony obyvatel. Rozpadlo se.

Domovské právo se nabývalo:

• děti narozením (po otci),
• manželka sňatkem (po manželovi),
• udělením obecním úřadem (např. po 10 letech pobytu v místě)
• získáním úředního postu v obci (např. četník).
• prokazatelným značným movitým a nemovitým majetkem a mecenášstvím (továrníci, velkostatkáři, generálové a vysocí úředníci)

Jistá domovská příslušnost byla udělena narozením, o tom nebyly pochybnosti. Sňatek také byl jasným důvodem, i když někdy bylo kvůli tomu jednání zastupitelstev komplikované. Největší problémy byly s osobami, které se do obcí přistěhovaly. důvodem byly povinnosti obcí starat se o své příslušníky až do smrti. Stávalo se, že do obcí přicházeli a usazovali se lidé nemajetní nebo lidé kteří neuměli hospodařit a zchudli. O tyto lidi, kteří měli v obci domovské právo se musela obecní zastupitelstva postarat, zajistit jim ubytování, oblečení a stravu. Stávalo se, že v obcích žili i několik desetiletí lidé, kteří v nich neměli domovská práva. Ti nesměli volit v obci, ani být voleni, pokud onemocněli, měla se ně postarat jejich domovská obec, která byla třeba na opačném konci země. Po roce 1918 musely i nejmenší obce pro své chudé příslušníky zřizovat chudobince, což bývaly jednoduché byty s vytápěním, vodou a sociálním zařízením.

Povinnost starat se o své obyvatelstvo měli malé obce i za vlády komunistů, obce se o uspokojivou  péči dělily s okresem a státem. Polistopadový režim převedl sociální problémy na na centra v tzv. pověřených obcích. O tom, kdo potřebuje v obci pomoc, nerozhoduje už sociální komise, zastupitelstvo ani starosta, ale vzdělané a pomazané úřednické hlavy v pověřené obci. Kritérii pro pomoc jsou správně vyplněné, nejlépe digitální, žádosti, které může podat chuďas i milionář, a úředník, který ani neví, kde příslušná obec leží a v jakých podmínkách žadatel žije. O sociální podpoře úředník rozhodne podle znalosti většího množství zákonů a paragrafů. Obce o svých obyvatelích nemusí rozhodovat, můžou se věnovat likvidaci travních porostů a utrácení daní z nemovitostí, které jim padají do klína. O chudé a nemocné občany se snad budou muset postarat policisté.

Jak by to v obcích asi vypadalo, kdyby bylo po roce 1989 se tak jako mnoho  jiných zákonů vrátilo před rok 1948 i domovské právo. Mohli by brát platy starostů lidé, kteří se ze známostí do obcí přistěhovali těsně volbami? 

 

Občana modeluje stát a ministr

Ministr Vojtěch to s námi myslí dobře. Lépe, než to myslíme my sami se sebou. Je to takový náš táta, který se strachuje o své děti, i když jsou dávno dospělé. A trápí ho, když některé nezajímá hypochondrie a hledí si užívat světa, nikoli se od dětství bát smrti. A jako správný táta nám v tom chce bránit. A vymýšlí všemožná omezení, zákazy, restrikce. Protože po dobrém to s námi nejde.

Jako starostlivého tatínka ho neuchlácholí, že spotřeba alkoholu u nás už sedm let strmě klesá. Neuchlácholí ho, že jsme v tomto parametru na tom velmi podobně jako Francie. Ale zase jsme na tom mnohem hůř než Afghánistán. Tam se pije o dost méně, takže jsou při vzájemném týrání a zabíjení střízliví.

Vojtěchův příspěvek k rozdělování české veřejnosti zřejmě padá na úrodnou půdu. Poté, co byly prosazeny zákazy kouření, umírají sice lidé nadále na rakovinu, avšak hospody přestaly být hospodami, bez kouře už nejsou jen pro chlapy, lenivé mladé mámy tam můžou vodit děti jako dětského koutku. Omezování svobody začíná nést své ovoce. Pivovary, palírny i hospody v honbě za ziskem začínají do Vojtěchovy pokrokové mládeže nalévat nealkoholická piva, vína a kořalky.

 Zákaz kouření a vojtěchovská propaganda ničí tradiční sousedský život na venkově, pokud ještě někde přežívá. Když ve městech klesne odbyt, hospody zvýší ceny, měšťák vydělává dost na to, aby mu to nevadilo. Když zvýší ceny vesnická hospoda, staří zákazníci si tradiční mariáš a vysedávání bez cigarety či doutníku při pivu za 60 korun nemůžou dovolit. Mladí hosté se do venkovské hospody stydí vkročit, aby se o nich neříkalo, že jsou nemoderní. Tradiční vesnické hospody už prakticky všechny zmizely. Nezbývá než hezky sedět doma a koukat povinně na Českou televizi, neb jsme za ní povinně zaplatili.

Buzerace, šikana, převýchova, nátlak. To jsou metody, jak z nás vychovat řádné a zdravé občany. A to se tvrdí, že za komunistů byla nesvoboda. Dnes pořád nám někdo vtlouká do hlavy, co máme pít, co máme jíst, co máme vlastnit, že máme platit nejen za popelnici, ale i za svou existenci, jakou máme poslouchat nebo hrát hudbu, jaké máme nosit vlasy, jaké řeči máme vést. Vždyť bez toho bychom rostli jako za Rakouska, jako dříví v lese. 

Klimatizace, slovo současnosti, také na dráze.

 "Pokud klimatizace ve vozech nefunguje, mají cestující v některých případech nárok na vrácení ceny jízdného či odškodnění." Tato věta ve mně vyvolala vzpomínku na Vlasu Buriana coby filmového funebráka Hnipírda, který se se zafáčovanou nohou domáhal u inspektora jakési dráhy odškodnění za úraz způsobený srážkou vlaku, ve kterém nebyl.

Kolo se polámalo

 

Vysoké teploty mohou v nadcházejících dnech ovlivnit provoz na železnici, cestující by se na to měli připravit, upozornily České dráhy (ČD). Lidem proto doporučily, aby v případě možnosti vyráželi na cestu mimo nejteplejší část dne. Úžasná rada, všichni budou vyrážet k lékaři, na úřad či na nákup večer - přitom v této chvíli (20:44 hodin) teploměr ukazuje +27 °c.  

V části regionálních spojů při dlouhotrvajících tropických teplotách může dojít k přetížení nebo výpadku klimatizace. Její účinnost snižuje delší otevření dveří ve stanicích nebo potřeba dočasného odpojení napájení z provozních důvodů. Klimatizace ve vlacích ČD standardně udržuje teplotu zhruba o šest až osm stupňů nižší, než je venku. 

V dobách minulých byly o klimatizaci jen kusé informace, nejjednodušší a nejlevnější klimatizací bývalo pootevřené okno. Bývaly kvůli tomu ve vagónech mrzutosti, někdo luft nesnášel, někdo zase neměl rád uzavřený prostor. Stahovací okna však byla úžasná věc, ve stanicích se mohl cestující vyklonit a sledovat vystupující a nastupující lidi, případně na větších nádražích si přímo z okna od pobíhajících prodavačů koupit pivo, limonádu, nanuk či horký párek. 

První den přicházejícího horkého léta dráhy oslavily menšími či většími zpožděními vlaků, i když koleje se ještě asi nekřivily. Stroje, lokomotivy a vagóny, jsou ovládány moderní technikou, která objeví složitém zařízení závadu dřív než lidské oko. A při vysokých teplotách materiál na vlaku povolí snáze než v zimě.  

Obrana před digitální totalitou je minimální

 Rok 2026 ukazuje, že český stát se propadá do bahna digitalizace. Portál občana, bankovní identita, elektronické recepty na užití české veřejné správy. Digitální plné moci i stále širší nabídka online služeb jsou důkazem, že úředník či rádoby podnikatel se stávají lenochy, pro něž je námahou vzít do ruky papír, kopírák, tužku a razítko, že tito zbabělci se nemusí bát psaného dokladu, jímž by ho občan mohl obtěžovat. A otlemený politik či zakrslá politička preferují digitální zloděje, podvodníky a škůdce. 

Stát investuje značné finanční prostředky do modernizace svých informačních systémů, byť místy spíše klopýtá, než běží dopředu. Právě nyní je však vhodná chvíle položit si otázku, která přesahuje oblast informačních technologií: digitalizujeme stát, nebo začínáme digitalizovat samotného občana? Kdo má komu sloužit, stát občanovi nebo občan státu.

Rozdíly mezi oběma přístupy je podstatný. První rozšiřuje možnosti jednotlivce, druhý může jeho svobodu postupně omezovat. Demokratický (právní) stát má občanům nabízet nové nástroje, nikoli je despoticky nutit, aby přijali jediný správný způsob komunikace se státní mocí. Digitalizace je nepochybně dobrý sluha, neměla by se však stát neempatickým pánem.

V uplynulých letech přibývalo oblastí, kde je elektronická komunikace se státem nejen preferována, ale fakticky se stává standardem. Většině lidí to vyhovuje. Pokud řádně funguje, šetří čas i peníze. Jenže právní stát se neposuzuje podle toho, jak se chová k většině, ale i podle toho, zda nezapomíná na menšinu.

Ne každý občan má dobré zkušenosti s cloudovými službami nebo chce ukládat svůj osobní život a své úspory výhradně do neviditelného digitálního prostředí. A v právním státě nemůže za to být trestán. Právo na analogový způsob života  v Listině základních práv a svobod nenajdeme. Občan není klientem státu, jak někdy říkají mladé hloupé političky, ale i nositelem práv a povinností.

Bez ohledu na digitální komfort některých rádoby dospělých jedinců existuje také bezpečnost, právo občana na obranu před zloději a podvodníky. Kybernetické útoky na veřejné instituce, nemocnice či soukromé společnosti podílející se na kritické infrastruktuře, třeba vodárny, již dávno jsou brány jako samozřejmost. Každý centralizovaný digitální systém představuje nesmírné riziko pro jedince i pro firmy, společnosti a korporace. Právě proto rozumní lidé žádají zachování hmatatelných stop. Není to jen projev nedůvěry vůči digitálním fanatikům, ale volání o záchranu státu.

Stejnou optikou je třeba nahlížet na hotovost. Debaty o digitálním euru i dalším omezování hotovostních plateb budou v Evropě nepochybně pokračovat. Elektronické platby jsou rychlé a pohodlné. Bylo by však chybou vytlačit bankovky a mince na okraj společnosti. Hotovost není symbolem zaostalosti, ale „značkou“ svobodné volby. Funguje, i když selžou servery, internet nebo platební terminály. Poskytuje občanům větší soukromí než bezhotovostní transakce, jejichž digitální stopa údajně zůstává navěky. Otázkou je, kdo a jak se k této stopě dostane. Běžný občan, který po několika letech je nucen vyměnit zařízení, přičemž na tom novém už kvůli jiným, diskům, kartám, čipům atd. nemá možnost vrátit se k starším údajům. 

Známý politik kdysi glosoval: „Úlohou státu není vychovávat občany k jednomu správnému způsobu života. Jeho úlohou je vytvářet podmínky, aby vedle sebe mohly existovat různé legitimní způsoby jednání.“ Stejnou hodnotu musí mít digitální peníze i hotovost, stejnou hodnotu jako digitální zpráva musí mít osobní návštěva úřadu.

Skutečně moderní stát totiž nepoznáme podle počtu aplikací ani digitalizovaných formulářů, ale podle toho, zda i v době technologické revoluce dokáže chránit tradiční hodnoty právního státu: svobodu jednotlivce, pluralitu možností a přiměřenost zásahů veřejné moci. Technologie musí sloužit člověku, nikoli opačně, jak se dnes za pomoci hesel, pinů, kódů a jiných špionážních triků děje. 

Pěšky po městě ani krok!

 Posvátná kráva zvaná automobil je českých městech nadále vrcholem maloměšťáctví. A tuplem  v Praze, kde je nejlepší evropský systém veřejné dopravy. 

Nevadí vám, Pražáci, Brňáci a Ostravaci, že civilizovaný prostor na ulicích svých měst nemáte?

V Londýně platíte za vjezd autem do centra nejméně 18 liber (500 Kč) denně. Paříž udělali městem pro chodce a cyklisty. Jen Praha je neustále zahlcena automobily, které znečišťují ovzduší a partikuláty, které unikají z jejich výfuků, způsobují infarkty i u mladých lidí: 

Vjezd do centra Londýna stojí 18 liber (500 Kč) za den, ať už zaplatíte předem, nebo v den vjezdu. Mezi hlavní cenové kategorie patří standardní denní sazba, možnosti platby s prodlením a dodatečné poplatky za emise. Poplatky můžete uhradit nebo si ověřit, zda jste splnili podmínky, prostřednictvím oficiálního portálu Transport for London Congestion Charge. [1, 2, 3, 4]

Ceny a sazby

Standardní poplatek: 18 liber za den při platbě předem nebo do půlnoci v den jízdy.

Pozdní platba: 21 liber za den při platbě do půlnoci třetího dne po jízdě.

Pokutový příkaz: Pokuta ve výši 180 liber (5000 Kč) bude uložena, pokud neuhradíte poplatek do tří dnů

Les rues de Paris  

„60 % veřejného prostoru v Paříži tvoří ulice. Ale pouze 10 % cest se uskutečňuje autem. Tuto nerovnováhu tedy řešíme tím, že takové ulice učiníme inkluzivnějšími – pro seniory, děti, ženy a osoby se zdravotním postižením.“

K dnešku jich v Paříži vzniklo neuvěřitelných 279.

Zdroj: Auta do města nepatří

Soudní dohra zříceného mostu v Janově

 Italský soud udělil vysoké tresty v souvislosti se zřícením Morandiho mostu v Janově, při kterém v roce 2018 zahynulo 43 lidí. Z více než 50 obžalovaných jich janovský soud uznal vinnými 32, například z neúmyslného zabití, neplnění služebních a zákonných povinností či ohrožení bezpečnosti silničního provozu, píší agentury. Bývalý šéf společnosti Autostrade per l´Italia (Aspi), která most spravovala, Giovanni Castellucci dostal nejvyšší trest - 12 let vězení.

Obžaloba žádala pro Castellucciho 18 let a šest měsíců odnětí svobody. Castellucci je již vězení kvůli trestu, který dostal za zřícení dalšího mostu na jihu Itálie. "Cítím se zodpovědný, ale ne vinný," řekl někdejší manažer před dnešním rozsudkem. "Jsme si jisti, že odvolací soud napraví chybu," uvedl po dnešním rozhodnutí soudu Castellucciho advokát Giovanni Paolo Accinni.

Mezi odsouzenými v prvoinstančním procesu jsou i další vysocí exmanažeři společnosti Aspi. Například Michele Donferri Mitelli, který zodpovídal za údržbu, dostal 11 let vězení. Bývalý vysoký úředník italského ministerstva dopravy, který řídil oddělení kontroly stavu infrastruktury, Mauro Coletta má jít do vězení na pět let. Udělené tresty jsou nižší, než žádala obžaloba.

Soud se ztotožnil s názorem obžaloby, že za zřícení mostu 14. srpna 2018 částečně mohla zanedbaná údržba a nečinnost správce, který věděl o strukturálních problémech stavby. Správci mostu tímto způsobem podle obžaloby jednali, aby snížili náklady na údržbu. Odklad nákladnějších prací výrazně přispěl k zřícení. Podle obžaloby nebyly v kontrole stavu mostu dostatečně důsledné ani úřady. Obhajoba většiny obžalovaných naopak tvrdí, že hlavní příčinou byla skrytá vada mostu, jehož zřícení nebylo možné předvídat.

"Jsme hodně spokojení," uvedla předsedkyně výboru příbuzných obětí zřícení Morandiho mostu Egle Possettiová. Podle ní je důležité, že byli odsouzeni manažeři soukromých firem i úředníci ministerstva dopravy.

Před soudem stanulo na šest desítek obžalovaných. Jednalo se o lidi, kteří v době neštěstí byli státními úředníky či pracovníky a manažery firem, které měly na starost provoz a údržbu mostu. Obžaloba žádala celkem na 400 let odnětí svobody, soud udělil tresty ve výši zhruba 200 let, uvádí italská média. U části obžalovaných jsou činy promlčené.

Velká koza na křižovatce

Poblíž vojenské hlásky, na níž jsem v době povinné vojny sloužil, byla louka na které někdo z blízké vesnice pásl kozu. Když kozu snědl, prodal nebo mu pošla, louka nevyužitá úplně nezůstala. Objevili ji důstojníci z nedaleké bytovky, kteří se dali na chov králíků. V podvečer s kosami a kárkami začali chodit pro trávu.

Stačilo potom, aby na rotě někdo oznámil, už zase se tady pase koza a byl na světě šifrovaný název pro vojáky z povolání. Ujal se velmi rychle. "Jde, koza!" každý záklaďák věděl, že přichází důstojník. S výrazem se pracovalo, takže téměř každý důstojník a praporčík byl jiná koza. Velitel byl Stará koza, politruk Chytrá koza, praporčíci Malé kozy, od majora nahoru Velká koza. Další rozlišení bylo podle vizáže a chování (Tlustá koza, Dlouhá koza, Prskací koza atd.) Nápady mezi občas se nudícími lidmi nemají meze.

Generálové patřili mezi velké kozy, osobně jsem generála v uniformě viděl jednou v životě, takže po poslední volbě jsem prezidentského kandidáta v generálské uniformě automaticky zařadil mezi velké kozy, i když by po volbách přesnější byl název Největší koza nebo Nejvyšší koza. Šedesát let od dob vojenských nesmyslů se vrátit nedá, ale zásluhou ješitnosti současného prezidenta se znovu a znovu vojna vybavuje. 

Český víkend bez páry, ale s úspěšným bílým sportem

Nejen většina českých, a mnoho světových medií, zásluhou londýnského finále obdivuje český tenis. Linda Nosková v nejslavnějším turnaji světa porazila Karolinu Muchovou. Odměna 100 milionů korun pro vítězku, polovina pro poraženou.

Linda Nosková přebírá trofej od britské princezny Kate

 Zdánlivě jednoduchý a na námahu nenáročný sport se stal už dávno dostupný jen určité společenské skupině, a to i za socializmu. Cesta na domácí i zahraniční turnaje není pro každého a především není levná. Talentovaní a houževnatí tenisté a tenistky se někdy dostanou k úspěchům a odměnám. 

České wimbledonské úspěchy odstartoval v roce 1954 Jaroslav Drobný, emigrant, jemuž občanství poskytla nově vytvořená Egyptská republika. Komunistický tisk v Československu Drobného vítězství ignoroval. Tenis jako buržoasní sport byl trpěn, peníze vydělané v zahraničí museli sportovci odevzdat státu, konkrétně Svazu tělovýchovy a sportu, který jim nechával jen cestovné a symbolické kapesné. Za těchto podmínek se podařilo Wimbledon vyhrát Janu Kodešovi. O tenis začal být zájem mezi mládeží, kterou ústřední sportovní orgány vysílaly na vybrané turnaje. Do této skupiny patřila velmi úspěšná tenistka sedmnáctiletá Martina Navrátilová, která se vzepřela Himmlovu diktátu, odmítla mu dávat vydělané peníze a v USA požádala o občanství, které dostala. Režim musel ustoupit a nechat další mladé tenisty beztrestně zapojovat do světového profesionálního kolotoče. Nebylo jich málo,  rozhodně se na světové špici neztratili a založili základy současných úspěchů 

Dlouho předem oznamované prázdninové jízdy historických vláčků tažených parními lokomotivami se kvůli velkému suchu v českých zemích zatím nekonaly. Historické parní vlaky vyjely však daleko za mořem. A stálo to zato. V Pennsylvánii se v sobotu předváděl pověstný vlak Union Pacific tažený železnou obludou, jednou z největších parních lokomotiv. Na pohled spojené dvě čtyřnápravové lokomotivy s jedním kotlem a jednou kabinou. Za tím uhlák se sedmi nápravami, potom 5 historických motorových lokomotiv a 16 žlutých rychlíkových vagónů. Union Pacific v době páry spojoval východní a západní pobřeží USA.

Více či méně vyjevených diváků podél tratí bylo mnoho, většinou s mobilními telefony v ruce, aby jízdu Union Pacificu natočili a  co nejdříve pustili někde na internetu. Američané jsou jako Češi. Někteří se snažili natočit jedoucí lokomotivu z co nejbližší vzdálenosti, vypadalo to, že při pořizování unikátních videí se snad někteří postaví před rozjetý vlak nebo položí na koleje. Další zajímavostí bylo, jak se lidé po projetí vlaku vrhali mezi koleje, hledali a sbírali uhlíky, které vypadly z roštu lokomotivy. Přišla doba, že i kousek škváry je sběratelská kuriozita. 

Německo zasáhla pivní krize

 Německé pivovary prožívají krizi, protože spotřeba piva nadále klesá. To má dopad na maloobchodní nabídku a ceny. V prvních pěti měsících roku 2026 se prodej piva zmenšil o 5 procent, po 6% poklesu v roce 2025.

Holger Eichele, generální ředitel Německé asociace pivovarníků, to popisuje jako „skutečný pád“. „Od května 2019 pod vlivem pandemie koronaviru a války na Ukrajině pivary musely snížit výrobu piva o 550 milionů litrů, což je zhruba 18 procent,“ vysvětluje Eichele.

Pivovarnická skupina Warsteiner v Severním Porýní-Vestfálsku oznámila snížení kapacity téměř o třetinu. Pivovar v Herfordu bude uzavřen. Pokud se nenajde kupec, bude uzavřen i pivovar v Paderbornu.

Velcí producenti žijí z rezerv, což znamená, že mohou vyrábět pivo levněji, jak vysvětluje generální ředitel společnosti Veltins Volker Kuhl. Páteř odvětví, střední a menší pivovary, je nejvíce zatěžována. Tradiční značky přežívají jen zásluhou různých přesunů výroby.

Ke konsolidaci trhu dochází i v maloobchodě. Regály jsou již dlouho „zaplaveny“ lehkými a nealkoholickými pivy. Nealkoholický segment získává na rozmanitosti, říká marketingový manažer společnosti Veltins Fabian Veltins. Nealkoholické nápoje překročily tržby o 50 procent, zatímco prodej piva klesl o 22 procent.

Mistrovství světa ve fotbale spustilo vlnu slev piva až o 40 procent: „Aby maloobchodníci překonali váhání spotřebitelů a ubránili svou pozici na trhu, snižovali o 10 eur za bednu piva,“ vysvětluje Rainer Emig, obchodní manažer společnosti Veltins.

Podle Marcuse Strobla, experta na nápoje ve společnosti NIQ, která se zabývá průzkumem trhu, byl 4% pokles prodeje piva v prvních šesti měsících roku 2026 stejného rozsahu jako v předchozím roce.

Průměrná cena piva se v Německu zvýšila z 1,59 eura (39,50 Kč) za litr v první polovině roku 2025 na 1,64 eura (40 Kč) za litr v první polovině roku 2026. Maloobchodní tržby proto neklesly tak prudce jako v předchozím roce. Červnové akční ceny byly kvůli mistrovství světa vyšší než v předchozím roce.

„Od mistrovství světa jsme nic neočekávali a nebyli jsme proto zklamáni,“ říká Eichele. Vzhledem k vysokým výrobním nákladům a klesající spotřebě piva „bohužel můžeme očekávat, že počet pivovarů v Německu bude i nadále klesat“. Jedním z pozitivních momentů je rostoucí podíl nealkoholických piv a jejich vedoucí postavení v Evropě.

Zástupce asociace uvádí jako další důvod poklesu spotřeby piva špatné spotřebitelské klima, způsobený přetrvávající politickou nejistotou. Poukazuje také na demografické změny, postpandemické dopady, měnící se návyky. Digitalizace, odsuzování fyzické práce, zákaz kouření a zesměšnění hospodských tradic zapůsobily nejvíc mezi mladými lidmi, kteří místo piva konzumují tvrdý alkohol nebo nealkoholické nápoje. 

Velký pivovar Veltins dokázal pokračovat ve své růstové trajektorii pouze díky akvizici značky Karamalz. V první polovině roku 2026 vzrostl prodej nápojů o 1,3 procenta na 180 milionů litrů. Bez akvizice sladového nápoje od pivovaru Eichbaum v Mannheimu by však prodej klesl o 2,5 procenta. Vlajková značka Veltins Pils zaznamenala v první polovině roku pokles prodeje o 4,3 procenta. Svou roli v tom sehrál i nárůst cen, vysvětlil generální ředitel Veltins.