Vyloupení obecní pokladny

 V loňském roce českými medii proběhla zpráva o vykradení 10 milionů korun z bankovního účtu obce Horní Stropnice. Jednalo se o peníze, kterými obec měla zaplatit faktury za stavbu hasičské zbrojnice. 

Česká policie si s krádežemi a podvody příliš neláme, prostě obvinila starostu obce z pronevěry, neboť prý jediný znal přístup k bankovnímu účtu. Pro digitální českou veřejnost tvořenou zčásti dorostenci a zčásti cyniky, která je více na straně zlodějů, se obec stala terčem posměchu. 

Starosta, který je ke spokojenosti obyvatelstva obce ve funkci už 28 let se možná z hlediska policie dopustil chyby, že neměl dostatečně uzamčený počítač či mobil, spoléhal na lidskou poctivost a údajně se domníval se, že peníze jdou na správné místo. Může však se člověk, jehož hlavní pracovní činností jsou starosti o chod obec, organizace stavební činnosti, úklid, odpadové hospodářství a podobně, mít digitální znalosti jako lidé, kteří se podvody počítačovými a mobilními zabývají 24 hodin denně? Peněžním institucím, které digitální transakce nadiktovaly veřejnosti podle svých potřeb, vykrádání účtů klientů zřejmě nevadí, spíš asi vyhovuje. Kde jsou doby, kdy ke každé platbě musel být písemný příkaz s podpisem a razítkem do banky osobně doručený, s občanským průkazem v ruce? Podobné útoky na účty institucí, firem i jednotlivců, jako se stal v Horní Stropnici, se jistě dějí ve velké míře denně, jinak by se zloději a podvodníci z celého světa na ně nespecializovali a vrhli se na jiné Joby. 

Články o vykradení obecního účtu přesáhly hranice státu. Obce v zahraničí si začaly uvědomovat, jak jsou proti internetu bezbranní. Stačí jediné kliknutí a miliony jsou nenávratně pryč.

Proč vyloupena byla právě Horní Stropnice, příhraniční obec ležící v Novohradských horách, mající 13 částí (vesnic)? Není možné ubránit se myšlence, že krádež může mít politické pozadí, že obec jako cíl loupeže mohla být vytypovaná politickými kruhy.

Radnice

Dobrý dojem činící obec s náměstím jako město byla do roku 1945 obydlena německým obyvatelstvem, které bylo v roce 1945 vyhnáno, takže než se poměry stabilizovaly, tudy prošlo několik vln osídlenců a značná část obce byla zničena zlatokopy, vandaly a zubem času. Aby zde lidé zůstávali, nabídl jim komunistický režim spoustu pohraničních výhod. Za to jsou mu obyvatelé dodnes vděčni a pravidelně volí komunisty. A ti, ať si přejeme nebo ne, řídí obec dobře, což je zde vidět na každém kroku. Že někteří politici mají dlouhé prsty a řídí likvidaci nepohodlných institucí i lidí, už jsou české země přesvědčovány 36 let. Kriminalita pod dohledem některých vlivných lidí z politického výsluní doslova kvete. Zanedlouho si objednatelé Mrázkovi vraždy oddechnou, neboť od 25. ledna bude promlčena.

Čím se Fialova vláda nechlubí

 Každý den míjíme v tramvaji, na ulici nebo v obchodě lidi, kteří žijí na hraně. Možná si po roce 1989  jich ani nevšimneme. Vypadají jako „normální“. Nejsou většinou extrémně hluční, nedomáhají se pozornosti. Ale uvnitř je tíseň, stres, zoufalství. Tito lidé tvoří víc než milionovou armádu „neviditelných“, které neurvalý ekonomický systém zřízený Václavem Klausem a jeho vexláckými obdivovateli hodil přes palubu. Nůžky v životní úrovni se nadále záměrně, za pomoci Fialovy vlády, rozevírají.

Podle aktuálního průzkumu žije v Česku 1,4 milionu lidí v značných ekonomických potížích. Patří mezi ně zejména senioři a seniorky, samoživitelky, lidé bez práce nad padesát let, pracovníci v šedé ekonomice, mladí lidé bez opory rodiny. Není to žádná okrajová marginální skupina. Jsou to leckdy naši sousedé, příbuzní, spoluobčané. Mnozí z nich celý život tvrdě pracovali za nízké mzdy, podíleli se svou dřinou na tvorbě toho, čeho se zmocnili polistopadoví zbohatlíci. Zdaleka nejde jen ty „líné socky“, jak na sociálních sítích jsou čeští puberťáci pod tíhou tweetů a statusů, objednaných vládními ekonomy, informováni. Dále pak 1,2 milionu lidí v Česku vůbec nemá žádné finanční rezervy. Stačí jedna dlouhodobější nemoc či úraz, výpadek příjmu, rozbitá lednice či pračka – a vzápětí padají do dluhové pasti. To věru není dobře, milá vládo.

Jurečkovo MPSV, to je kolos dívající se na Českou republiku jakoby z Vesmíru. V budově zřejmě sedí hlavně vyznavači statistiky Felixe Holzmanna; každý snědl půlku kuřete, miliardář i chudák. Tedy žádná záchranná síť pro hladové není třeba.

Zatímco se politici předhánějí, kdo dá víc HDP na zbraně, digitalizaci, dálnice a národní parky, realita ulice je prostě  jiná. Jsou to tvrdá čísla, za nimiž jsou skutečné lidské příběhy. Přes devět set tisíc seniorů žije v nedůstojných podmínkách. 86 procent z nich má jen neustál starobní důchod. Po zaplacení nájmu a energií (které máme vzhledem ke kupní síle skoro nejdražší v Evropě) jim nezbývá peněz na jídlo, natož na léky nebo vybavení domácnosti. O životní úrovni (stravování v restauracích, dovolená u moře, návštěvy kulturních a společenských událostí)  důchodců v západních zemích si čeští mohou nechat jen zdát.

Daleko největší úpadek seniorů je na venkově. Problémy seniorů na venkově zvyšuje zrušené zásobování potravinami, omezování veřejné dopravy na minimum, rušení poštovních úřadů a příliv arogantních městských zbohatlíků do obcí a jejich vliv na vesnické obecní úřady. Majitelé nevyužívaných a neprodejných zemědělských usedlostí často platí daně z nemovitostí mnohem vyšší než majitelé výdělečných velkoměstských firem.

Dle nezávislých expertů každý rok přichází český stát až o 279 miliard korun jen proto, že neřeší chudobu a sociální vyloučení. Ať už jde o výpadek daní, zvýšené náklady na zdravotnictví nebo kriminalitu. Za přehlížení těchto problémů se holt musí draze platit. A jsou to problémy dnešní, ne ty, které přijdou v roce 2034, na které se v roce 2025 připravujeme za pomoci desítek miliard. Fiala je snad věštec se skleněnou koulí, který ví, co bude za 10 let. Putinův plán válčit tak dlouho, pokud samopal ruského vojáka neobnoví na Národním muzeu stopy po olovu z roku 1968, se za současného opatrného přihlížení Západu nezmění. 

Všechny české cesty vedou do Prahy

 “Je lepší bydlet v Praze i s jejími pekelně drahými nemovitostmi, ale také lepší nabídkou nejlepších pracovních míst a kulturního života, nebo na venkově, kde je bydlení levnější, pracovní příležitosti omezené, mzdy slabší, a příležitostí k společenskému vyžití a utrácení peněz téměř žádné?” 

K čemu pragocentrizmus směřuje? Praha asi se během jedné generace rozroste na velikost Madridu; zbytek republiky se transformuje do víkendových rekreačních oblastí pro nové Megapražáky.

Naše regiony nemůžou, prakticky nesmějí, Praze konkurovat, což mezi nimi a Prahou zaručuje náležitý odstup.

Praha byla do konce 60. let minulého století krásné historické, univerzitní, kulturní i průmyslové město. V plánovaném hospodářství, až do roku 1989, mohly ostatní české regiony Praze konkurovat alespoň ekonomickými parametry. Mzdy i ceny byly všude v celém Československu stejné. 

Charakter České republiky je nyní natolik centralizovaný, že co se upeče v Parlamentu, je pro chuť pražských jazyků, ať už jsou to daně, různé povinnosti typu EET, nebo nová ekologická opatření, avšak platí to pak rázem plošně všude, pro 11 milionů lidí žijících ve zcela odlišných podmínkách. A pokud jde o nějakou povinnost, břemeno, tak to v méně obydlených oblastech a hospodářsky slabších regionech často má likvidační charakter. 

Při současném totálním stupni pragocentrizmu nemůže venkov ani doufat v to, že by zásluhou nějakých daňových úlev a regulačních výhod zastavil únik obyvatel, hlavně pracovních sil. Nemá k tomu právo.

Na Ostravsku a Karvinsku je hodně průmyslem poničených ploch, které by snesly výstavbu dalších fabrik. Výstavba však podléhá stejným zákonným předpisům  jako kdyby šlo o novostavby na zelených loukách plných luzně vonících květů kdesi pod Medníkem. To je produkt pragocentrizmu, jehož hlavním cílem je, aby průmysl v regionech byl umořen, zanikl navěky, aby o způsobu života se tam nemohlo nerozhodovat. 

Kdyby existovala dostatečná vnitřní autonomie, jako třeba ve Švýcarsku, místní kanton by si takové věci rozhodl sám - a s přihlédnutím k souboru místních podmínek, o jakých úředníci v Praze nemají tušení.

Jedním z důvodů, proč nám USA coby Evropě začínají ekonomicky ujíždět, je ten, že v mnoha věcech tam trefili tu správnou rovnováhu mezi tím, co se musí dělat společně, a v čem je lepší ponechat jednotlivé státy a regiony, aby si konkurovaly. Mají jednotnou měnu, jednotný poštovní systém (velké požehnání např. pro e-shopy – na rozdíl od nás v Evropě, kde máme teoreticky společný trh pro 500 milionů lidí, ale Česká republika má svoji měnovou politiku). USA mají jednotnou síť dálnic včetně všech standardů. Také mají společnou armádu, která je v součtu daleko silnější, než by byly milice jednotlivých států.

Tento přístup svého času pojmenoval americký soudce Louis Brandeis slovy “laboratoře demokracie” – v USA jednotlivé státy, města a komunity mají možnost prozkoumat, co je užitečné a co nikoliv. Toto bychom potřebovali jako sůl. U nás periferní oblasti vždy tahají za kratší kus provazu už z principu, takříkajíc dědičně, a mají fakticky zakázáno to kompenzovat jinými výhodami. O tom, co kde kdo v regionech potřebuje, se rozhoduje v Praze. Proto raději se postaví 3 dálnice z Českých Budějovic do Prahy než jedna z Českých Budějovic do Brna.

Pragocentrizmus je zřejmě také dědictví První republiky, která se neodvážila dát autonomii Slovensku a Podkarpatské Rusi, protože  by ji musela dát i Sudetům obývanými českými Němci. Němci v pohraničí proto mohli operovat diskriminací, což byl důvod k osudné Mnichovské konferenci. Slováci sice dostali autonomii, ale až když mohli Druhou republiku rozbít a zřídit vlastní stát. Slovákům nevoněla Praha ani po roce 1968, kdy sice měli vlastní republiku, ale federální Prahu přehlasovat nemohli. 

 No, to už je ovšem na ústavní reformu. Ta naše současná už také krapet “přesluhuje” a stála by za důkladnou novelizaci. Svět se od roku 1993 hodně změnil, a zkušeností jsme od té doby také nasbírali dost. Otázkou je, kdo by ústavu upravoval a pro koho? V současnosti je v České republice vše tak nasměrováno na Prahu, že snazší než z České republiky vytvořit federaci samostatných regionů by bylo postavit na Botiči přístav zaoceánských korábů. (stk)

Krajské volby jinak

 V pátek 20. září začaly v České republice volby do krajských zastupitelstev a do jedné třetiny Senátu PČR. Volání měst postižených záplavami o odložení voleb bylo Fialovou vládou a prezidentem umlčeno sdělením, že to není možné.

Předvolební kampaň byla slabá, jen tu a tam  objevil se plakát nebo leták. Pražská media už dlouho předem upozorňovala na to, že účast voličů v krajských volbách bude stejně jako v minulosti nízká - a zásluhou letošní zářijové velké vody ještě nižší. Tím byli voliči od cest do volebních místností nepřímo odrazováni. Pro pražské novináře je důležité politické dění v Praze, co se děje v regionech, to nejsou schopni zaregistrovat ani pochopit, a tak jim stačí události v regionech zredukovat na bouračky, rodinné tahanice a utiskovaná zvířátka. 

Regionální media při boji o existenční starosti jsou odkázána na podporu krajských orgánů a na regionální sponzory, a také na pomoc z Prahy. Takže o dění v krajích se v krajských mediích informuje opatrně, aby se někdo z vlivných sousedů nezlobil, zveřejňuje se obyčejně až poté, co se objeví v mediích pražských.

Napřed Praha, na ostatní až co zbude. Tak už to zavedl po roce 1918 obdivovatel ruských bolševiků T. G. Masaryk, který se bál Habsburků a padal z koně už při pomyšlení na to, že by se Sudety, katolická a poloněmecká Morava nebo Hlinkovo Slovensko chtěly vrátit k Vídni a Pešti. Vodit poslušné loutky nazývané občany bylo od té doby možné vodit jen z Prahy. Pragocentrizmus byl až do roku 1989 trvalou příčinou sporů se slovenskými politiky, byl příčinou událostí 1938-1939, 1968 i 1989.

S přibližujícími krajskými volbami přibývalo diskusí o tom, že 13 českých krajů, které mají bezvýznamné kompetence, je zbytečný přepych. V bohatém moravském kroji zřejmě do pražského radia vyrazila do boje proti krajům v Čechách i jistá ekonomka. Ta naprosto jako zbytečný odepsala Karlovarský kraj, který počtem obyvatel moravským krajům nesahá ani ke kotníkům. Karlovarský kraji, což je z velké části bývalé Chebsko získané Janem Lucemburským, by měly zabrat kraje okolní. Není k ničemu dobrý, takže ani po jeho připojení k Bavorsku by Česká republika úbytek obyvatel příliš nepocítila. Správné kraje podle této ekonomky jsou lidnaté Jihomoravský a Moravsko-slezský a zásluhou velkého počtu obyvatel částečně i Praha. Ostatní kraje by měly být připojeny k městům Praha, Brno, Ostrava. Současný Jihočeský kraj nepřímo nazvala krajem idiotů, neboť inteligent podle jejích měřítek v něm uplatnění nenalezne. 

Veřejnost však trvale není vzrušována počtem a velikostí krajů ani jmény hejtmanů, ale sny o příštích volbách do Sněmovny. Tuhá pětikoalice stavějící na rychlokvašených zbohatlících má podporu ve velkých městech, ANO s obratným Babišem a programem pro lidi sociálně slabé  má podporu na venkově, ostatní strany mohou chytat jen příznivý vítr. Každé polistopadové české volby jsou sporem mezi liberálními městy a konzervativním venkovem. Při rozhlédnutí po zemích hlásících se k demokracii, jedná se všude o rozdělení obyvatelstva podobné.   

Neonacisté vyděsili Německo

 Zděšení v Německu vyvolalo listopadové postupimské setkání členů parlamentní strany AfD (Alternativa pro Německo) s pravicovými extrémisty. Informace o tomto setkání vycházejí nyní na veřejnost. Odpovědí jsou demonstrace odpůrců před sídly AfD. 

Hlavním bodem setkání pravice v Postupimi byla otázka milionu migrantů. Na setkání pravicových extrémistů v hotelu Na Brandenburgu byli mimo rakouského neonacisty Martina Sellnera také nejméně čtyři vysoce postavení funkcionáři AfD. Diskutovalo se o činnosti po převzetí moci pravicovými organizacemi. Účastníci se shodli, prvním bodem bude vyhnání několik milionů migrantů z Německa, a s nimi i Němce, kteří nebudou souhlasit s činností pravicových organizací.

Zprávy o plánech extrémistů vyvolaly v mnoha německých městech demonstrace. Na transparentech se objevily nápisy typu : Kdo volí AfD, volí nenávist, kdo volí nenávist podporuje zabíjení," "Lepší barevní než hnědí." Policie hlídala budovy AfD, aby do nich demonstranti nevnikli.

Od postupimské schuze extrémistů se distancovaly některé místní organizace AfD, pro které je setkání se Sellnerem nepřijatelné. AfD jak celek na spolkové úrovni však se od setkání nedistancovala.

Fiala jako slon v nádobí

 V areálu českobudějovického výstaviště probíhá oblíbený agrosalon Země živitelka. Přestože ten letos přilákal přes 600 vystavovatelů z Česka i zahraničí, v centru Českých Budějovicích jej nic nepřipomíná. Ani MHD, která má prázdninové jízdní řády, nereagovala na zvýšené množství cestujících, takže dostat se z nádraží na výstaviště a zpět je  při dlouhém čekání na rozpálených zastávkách utrpením. 

Letošním mottem Země živitelky je jakási udržitelnost. Podle očekávání by měla akce přilákat přes sto tisíc lidí. Mezi nimi se objevil premiér Fiala, který uvedl, že jsou firmy, které mají za loňský rok meziročně mimořádně vysoké zisky. Meziroční nárůst zisku o 120 nebo 70 procent označil za velmi výrazný. „A tomu musí odpovídat to, že ceny potravin v obchodech budou klesat. Vláda není cenotvorným orgánem, ale naší povinností je mluvit se všemi a vytvářet přiměřený nátlak na to, aby existovala rovnováha mezi ziskem, marží a cenou potraviny. Ti, kteří patří k největším podnikům tohoto typu v České republice - a do jisté míry mi připadá i nevkusné, když majitel takovýchto firem vyčítá vládě, že nic nedělá s cenami potravin - on by mohl jediným rozhodnutím ve svých koncernech dosáhnout toho, že lidé budou mít potraviny levnější," řekl Fiala a potvrdil, že myslí na Andreje Babiše. Zástupci Agrofertu jeho slova odmítají. „Koncern Agrofert nemá takovou tržní sílu, aby mohl ovlivnit koncové ceny na maloobchodním trhu. Neurčujeme ceny v obchodech. Mrzí nás útoky vrcholných politiků na soukromou společnost v rámci jejich politického boje." 

 Fiala včera jmluvil o cenách potravin. Schůzky se zúčastnili generální ředitel Madety Milan Teplý, prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večeřová či zástupci Svazu pekařů a cukrářů v ČR a Českého svazu zpracovatelů masa. „Věřím, že když náklady opět klesají, projeví se to na poklesu cen potravin a že to občané pocítí," řekl. Ke zlevnění domácí produkce potravin podle něj přispěje i to, když potravináři a zemědělci loňské mimořádné zisky znovu investují.

 Ministr zemědělství Marek Výborný včera řekl, že začátkem září se sejde se zemědělci, potravináři i zástupci řetězců a bude s nimi jednat o maržích a cenách. Ceny potravin v Česku budou zbytek roku dál klesat, řekla v polovině srpna ČTK prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večeřová. Výjimkou je vepřové maso; jeho cena se řídí podle německé burzy, kde pořád roste, dodala. Tempo meziroční inflace v červenci opět zpomalilo, spotřebitelské ceny meziročně stouply o 8,8 procenta z červnových 9,7 procenta. Kladný vliv na to měly zejména ceny potravin, informoval na webu Český statistický úřad (ČSÚ). Ceny potravin proti červnu klesly o 0,8 procenta, meziročně byly vyšší o 9,5 procenta. 

Při rozhledu a inteligenci Fialově a při monotónních štěcích flašinetu zn. Večeřová člověk, který navštíví stánky na Zemi živitelce, ví i bez akademického vzdělání a bez vládních poradců, že ceny ve stáncích neurčuje Babiš či některý běžný zemědělec. Brambůrky za 100 korun, langoše za 130 korun, malé pivo nejméně za 40 korun. Kdo se vydá do 20 km vzdáleného Českého Krumlova, objeví ceny několikanásobně větší.

 Pane Fialo, necigáňte, ti, co nasazují nejvyšší ceny, nejsou zemědělci, ale ti kteří vás a ODS jako podporovatele třídy zbohatlíků zvolili.  

Hloupý balíček od hloupé vlády

 Balíček nemíří na zmírnění propasti mezi těmi, kdo v posledních letech na rušení  daní a na státních dotacích zbohatli, ale mezi ty, kdo tratili. Snížení daní v důsledku rušení superhrubé mzdy odnesli lidé s nízkými příjmy. A tito lidé mají být vládním balíčkem postiženi znovu- ještě více. Kdyby bylo jen na ODS, tak budou vyloženě sedřeni z kůže, i když předseda ODS a premiér v jedné osobě tvrdí že se jedná o balíček sociálně citlivý. Jak by balíček vypadal, kdyby byl Fiala sociálně necitlivý?

Vyšší zdanění firem a majetku prý je jen symbolické. Kupodivu zaměstnavatelé nevystupují proti  daním, ale proti vyššímu zdanění zaměstnaneckých benefitů. Reaguje jen Hnutí Ano. Babiš s Klausem prý vrátí všechny daně zpátky. 

Nepříjemný dojem z balíčku vyvolává i zvýšení DPH. Podle matematiky ministra zdravotnictví zvýšení DPH znamená, že občané budou platit méně za léky. Horší je to v oblasti dotací pro velké společnosti v energetice, potravinářství a zemědělství. Vláda neví, jak to udělat, aby neustoupila od ideologie ODS "Chudým brát a bohatým dávat." Navíc hrozí arbitráže.

Balíček je nepřipravený, hloupý, namířený proti lidem s nízkými příjmy, kteří nejvíc byli a jsou postiženi během covidové i válečné krize. Je pravděpodobné, že balíček jako politický nástroj k upevnění diktatury ODS se při omezenosti současných ministrů rozpadne sám od sebe a nebude třeba tlaku odborů či jiných zájmových skupin nebo nekonečných politických sporů ve Sněmovně.

Náhodné Ševčíkovy projevy na demonstracích

Fakultní senát Národohospodářské fakulty VŠE se zastal děkana Miroslava Ševčíka. Nejsou prý důvody odvolání. Za Ševčíkem stojí s odkazem na svobodu slova a politického vyjadřování i někteří politici. Přitom vůbec nejde jen o politiku a právo na svobodný projev. Jde také o to, že Ševčík dokazuje to, že  vysokoškolským učitelem se dnes člověk může stát i jinak než zásluhou vyspělého kultivovaného vystupování na veřejnosti. 

Ševčíkova aféra v době neustálých protestních shromáždění je pro většinu lidí nezajímavá, není ji však možné přehlédnout, protože lidé Ševčíkova typu mají zvláštní moc a schopnost rozdělovat a rozbíjet lidskou společnost. Ševčíkova vizáž a chování silně připomíná jiného povedeného vysokoškolského činitele,  rozvraceče 1. republiky Vojtecha Tuku, který to nakonec přes ministerstvo zahraničí fašistického Slovenska dotáhl až na šibenici. 

Některé dokola omílané výroky děkana Ševčíka na demonstracích či mediálních vystoupeních z poslední doby: Třetího září vystoupil Ševčík na demonstraci, pořádané Ladislavem Vrábelem, přičemž prohlásil, že Petr Fiala je „hňup“ a „probruselský lokaj“. Zároveň řekl, že český premiér „musel jako malý smrad poslouchat výblitky člena Evropského parlamentu Guye Verhofstadta“, přitom „kdyby měl koule, tak by mu dal alespoň slovně po hubě za jeho nehorázné řeči“. V rozhovoru pro kanál XTV Ševčík uvedl: „Ten chudák Fiala sedí tamhle v Evropském parlamentu a jak mu umývá hlavu ten špinavec (liberální europoslanec Guy) Verhofstadt. A on tam seděl jak malé smrádě.“

Takových a podobných výroků, prokládaných sprostými slovy a urážkami, najdeme u děkana Ševčíka mnoho, nemá cenu je opakovat pořád dokola. Možná, že u té nejjednodušší části Ševčíkova publika vzbuzuje taková rétorika nadšení. Jenže Ševčík  je nejen děkan fakulty, ale také vysokoškolský učitel. Na učitele přece jen klade společnost určité nároky, týkající se elementárních základů slušného vystupování. Učitel by měl své názory prezentovat kultivovanou formou. To není jednoduché. Kultivovaný projev vyžaduje určité úsilí a erudici. Jen těžko si lze představit, že by se jako Ševčík choval třeba ředitel  gymnázia nebo základní školy.

Někteří Ševčíkovi zastánci se ohánějí akademickými svobodami a útoky na Ševčíka označují za útok na základní svobody, které jsme si vybojovali při sametové revoluci. Necinkalo se však za právo akademiků nazývat premiéra smradem a lokajem, kterému umývá hlavu kdejaký špinavec. 

Ševčíkovi na rozdíl od doby, kdy on sám jako člen KSČ podporoval totalitní praktiky, nehrozí dnes politický zákaz vykonávat profesi. Post děkana by měl opustit nikoli kvůli svým politickým názorům, ale proto, že se chová a vyjadřuje jako primitiv. 

Akademická sféra se dnes těší nebývalé svobodě, nezávislosti a finančnímu ocenění. Zaslouženě? Proč tedy nevyužít toho, jak nesmírně těžké a možná i nemožné je odvolat z akademické funkce někoho, kdo se vyjadřuje a chová jako Ševčík. Pokud ale někdo dnes podepisuje petice „nechte Ševčíka učit“, pak by si měl opravdu dobře rozmyslet, zda  chce, aby se hulvátství šířené Ševčíkem stalo v českém školství normou. 

 

Putin chce Ukrajině nadiktovat rakouskou neutralitu

Záměr Ukrajinských politiků vstoupit do NATO byl údajně jedním z hlavních důvodů toho, že Rusko sousední zemi přepadlo. Kreml považuje NATO za největší hrozbu. Proto dává Ukrajině návrh, aby vyhlásila takovou neutralitu, jakou má Rakousko nebo Švédsko.

Neutralita obou zmíněných zemí není úplně jasná, byť mají neutralitu zakotvenou v ústavách, protože se zúčastňují některých cvičení NATO a vysílají jednotky do mírových misí. Navíc s ohledem na ukrajinskou válku vypukly především v Rakousku diskuse o vstupu země do NATO, neboť v případě napadení by při neutralitě nemohly ostatní státy přijít na pomoc, což je nejlépe vidět na Ukrajině.

Rakouské ministerstvo zahraničí vydalo k diskusi o vstupu Rakouska do NATO následující zprávu: "Z vojenského hlediska je Rakousko neutrálním státem, není však neutrálním státem politicky, protože respektujeme mezinárodní práva. V žádném případě nejsme neutrální, když jde o násilné porušení suverenity a celistvosti jakéhokoli státu. V tomto Rakousko zaujímá pevný postoj."

Po tomto prohlášení se na adresu Rakouska ozvala z Moskvy ostrá kritika, na kterou regoval rakouský kancléř Karl Nehammer (ÖVP): " Rakousko bylo netrální, je a bude."

 

Jen co je české, je správné?

 Je to již sedm let, co se Eva Michaláková stala takřka naší národní hrdinkou. Když jí norský úřad pro ochranu dětí Barnevernet odebral její dvě děti, téměř všichni Češi hned věděli, že se musí za českou matku postavit.

Prezident i ministerstvo zahraničí posílali norské vládě nóty. Na podporu Evy Michalákové vzniklo rozsáhlé hnutí a česká média ji prezentovala jako mučednici. Skoro to vypadalo, že Česko už brzy vyhlásí Norskému království válku.

S odstupem mnoha let se můžeme ohlédnout a nazřít, jaké trapné poťouchlosti propadla naše veřejnost, a zejména její extrémně populistické elity v politice i v médiích. Eva Michaláková totiž neuspěla u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Podle jeho včerejšího rozhodnutí postupovaly norské soudy v případu odebraných dětí podle zákona a zdůvodnily dostatečně, proč matka nesmí své syny vídat.

Jak je vůbec možné, že naši společnost zachvátí tak infantilní hysterie a skoro všichni hned vědí, že české matce bylo v Norsku ublíženo? Jak to tak hned všichni Češi vědí, že pro české děti je nejlepší, aby zůstaly u matky? Kde se u potomků husitů a benešovců ta jistota vzala?

V pečlivém zkoumání informací to nebylo a být nemohlo. Tu železnou jistotu, že Norsko ubližuje krkavčí české matce, jsme tu vzali jen a pouze z našeho dětinského nacionalismu. Naše vlastenecké srdce nám napovědělo, že dětem se nic špatného nedělo a že Barnevernet je hrozivá a zlá organizace. Kdyby se u nás rozneslo, že Barnevernet odebírá děti proto, aby je snědli norští ilumináti, tak by tomu všechna česká vlastenecká hovádka uvěřila.

Důvěra v instituce je základním předpokladem udržení demokracie, právního státu a svobodné společnosti. Norsko je naším spojencem a dobrým partnerem v mnoha oblastech. Zájem českých úřadů o české občany je jistě správný, ale za ty hysterické nóty, které vlastenci posílali do Osla, se musí každý slušný Čech stydět.

Rozevřené nůžky mezi Prahou a venkovem

Součástí země nejsou jen bohatá velká města, ale také chudé vesnické regiony, v zemi nejsou jen zbohatlíci, mnohem více je lidí, kteří jen přežívají. Jsou zde podle zdánlivě bohaté oblasti, české Potěmkinovy vesnice s vyholenými trávníky, kde je ve skutečnosti velmi nízká životní úroveň, slabá nabídka práce, neefektivní veřejná doprava a téměř žádné zásobování. Statistik klame. Právě prohlubující se příkop mezi centry a periferiemi je jedním z největších problémů české společnosti.

„Jsem z Olomouce a i moje dvě malé děti si na výletě do Prahy všimly, že se tam žije jinak, než u nás. Natož v nějaké venkovské oblasti," říká politolog Tomáš Lebeda z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Rozpočtové určení daní podle něj extrémně zvýhodňuje Prahu, která navíc nepřirozeně bohatne z toho, že je centrem ekonomiky a politiky. „Regiony tím jsou poslány do ještě větší chudoby,“ popisuje situaci.

Je známo, že právě sociální náklady ČR jsou už teď hluboko pod průměrem Evropské unie. České důchody, které klesly už na 30 procent průměrné mzdy a a rovnají se čtyřem evropským zemím s důchody nejnižšími
.

„Je potřeba nechat lidem peníze, aby mohli bojovat s inflací, kterou táhnou nahoru i ceny energií. Bylo by správné udělat daňovou reformu, která by narovnala rozdíl mezi centrem a chudšími regiony," jmenuje Prokop dva z receptů.

Je třeba využít Národního plánu obnovy tak, aby jeho část šla na podporu průmyslu v chudších regionech, cože program odsouhlasený ministry financí zemí Evropské unie. Z mimořádného krizového fondu má Česko do roku 2026 dostat zhruba 180 miliard korun. První peníze by měly dorazit už letos. Jsou však obavy, že tyto peníze se spravedlivě rozdělí do krajů, ale než kraje a obce  překonají administrativní povinnosti, zjistí se, že peníze bylo nutno utratit v Praze, aby nepropadly.

Pokud pravice tu bude mít čtyři roky orgie, můžou v příštích volbách zásadně narůst preference pro různé populistické a nedemokratické formace.

Před volbami vědí politici o venkovu, vzdáleně, že existuje

Úroveň života v českých vesnicích je taková, jakou 30 let vytvářejí velkoměstští vzdělanci.  Proto nutno předvolební sliby politiků brát s humorem. 

Koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09)

• Dlouhodobě se snažíme o to, aby se lidem vyplatilo pracovat a žít na venkově, pro který je nesmírně důležité, aby zde zůstávali především mladí a schopní lidé. K tomu je zapotřebí provést několik důležitých změn.

• V první řadě je zapotřebí dobudovat špičkovou infrastrukturu. Nejen rychlostní silnice či železnice, ale i infrastrukturu datovou, která nám umožní práci z domova. Dále musíme posílit rozpočtové určení daní a rozvíjet místní infrastrukturu v podobě zajištění dostatečné kapacity ve školkách, školách, postarat se o odpovídající lékařskou péči, vyřešit akutní celorepublikový nedostatek stomatologů a vypracovat celkovou koncepci mezigenerační výměny lékařů nejen ve venkovských lokalitách.

• Je však také nutné na vesnicích a v malých městech zachovat pošty nebo takzvanou „poštu partners“. Musí zde být i zajištěný fungující maloobchod, aby si lidé mohli nakoupit poblíž svého bydliště a nemuseli nikam složitě dojíždět. Současně však nesmíme zapomínat ani na aktivní ochranu půdy, vody a systematickou péči o diverzitu krajiny.

ČSSD

• Pro ČSSD je klíčové to, aby venkov i do budoucna byl udržitelným a kvalitním místem pro trvalý život lidí v něm, nikoli pouze místem pro víkendovou rekreaci rezidentů z větších měst.

• Pro to, aby lidé měli motivaci v českých obcích žít, v nich musí být dostupné základní služby, občanská vybavenost je v tomto klíčová. ČSSD bude podporovat rozvoj občanské vybavenosti, dostupnou veřejnou dopravu, lokální formy podnikání (od zemědělství po agroturistiku) i aktivity místních spolků. Je také nezbytné, aby občané i v menších obcích mohli navštívit lékaře, poslat dopis či vyzvednout si zásilku nebo důchod na pobočce pošty, nakoupit základní potraviny. Dále je také potřeba, aby ve vesnicích byly bližší školky a školy a četnější spojení vlaky a autobusy do větších měst. Nejmenší obce je podle našeho názoru žádoucí podpořit i finančně, tak aby se mohly dále rozvíjet. Proto budeme prosazovat, aby všechny dotační tituly pro malé obce (do 300 obyvatel) byly v budoucnu osvobozeny od spoluúčasti těchto obcí.

• Podpoříme rovněž formou dotací vznik další samostatné bytové jednotky v rodinném domě nástavbou, vestavbou či rekonstrukcí v malých obcích do 1000 obyvatel. To nejen pomůže nastartovat rozvoj dané obce, ale také aspoň částečně zlepší dostupnost bydlení v České republice.

Koalice Pirátů a STAN

• Vylidňování venkova je způsobeno několika faktory. Vedle celoevropského trendu urbanizace a stárnutí populace se tak děje i z důvodu často chybějící občanské vybavenosti, infrastruktury a lukrativních nabídek práce. Život na venkově může být plnohodnotnou alternativou života ve městě, vláda však musí tuto problematiku reflektovat a mít připravenou promyšlenou koncepci rovnocenné podpory regionů napříč všemi resorty. 

• Ke zlepšení situace také napomůže dostupnost služeb, dopravní spojení i proces digitalizace, což přinese vznik nových pracovních příležitostí a zájem lidí pracovat na venkově.

• Pro podporu venkova chceme tedy využít fondy EU i státní rozvojovou banku. Získané finance se použijí na investice do smart řešení a nových technologií. Chceme také definovat základní vybavenost obce každé velikosti, která musí být závazným standardem - tak se dá sestavit racionální a skutečný investiční plán pro tuto zemi, ne jen obří zásobník mnohdy nereálných projektů, který představila současná vláda. Díky zlepšení podmínek, prosperitě a snížení administrativní zátěže pro lokální podniky a zemědělce bude profitovat také místní ekonomika a služby. Tím dojde k udržení života a mladých perspektivních lidí na venkově.

KSČM

• KSČM dlouhodobě podporuje rovnoměrný rozvoj regionů, připravila speciální programy ve státním rozpočtu pro bytovou výstavbu a rozvoj infrastruktury malých obcí. Je tak pro předcházení vylidňování venkova. Požaduje zachování dostupné sítě veřejných škol a zdravotnických zařízení, podporuje vznik pracovních míst rovnoměrně v regionech a chce zabránit vzniku vyloučených lokalit.

• Naším cílem je zajistit i občanům na venkově stejné podmínky pro život jako městskému obyvatelstvu, tedy vytvářet pracovní místa v blízkosti bydliště, usilovat o zachování drobných živností, zejména v malých obcích, a v případě, že to nejde, organizovat dostupnou veřejnou dopravu tak, aby se obyvatelé venkova mohli dostat bez problémů do zaměstnání, do škol, k lékaři či za kulturou. Pod patronací veřejného sektoru je nutné rovněž zajistit možnost nákupu základních potravin v místě a dostupnost vzdělání a zdravotnických zařízení.

Snobská sebranka v Karlových Varech zarmoutila prezidenta ČR

V pátek byl slavnostně zahájen 55. ročník Mezinárodního filmového festivalu (MFF) v Karlových Varech. Řada umělců v čele s Jiřím Bartoškou a hostů se totiž rozhodla ignorovat nařízení ministerstva zdravotnictví. 

V neděli odpoledne se k chování »karlovarské smetánky« vyjádřil také prezident Miloš Zeman. "Já jsem viděl fotografie, roušku měl jen Adam Vojtěch a jeho žena. Nikdo by se neměl vyvyšovat nad druhé," uvedl prezident a dodal, že se tito umělci předvádí jako nadlidi. "Jednou jsem řekl neuctivou poznámku o snobské sebrance, to bylo při jiných příležitostech, mám dojem, že to byl Český lev, a dnes tahle snobská sebranka na karlovarském filmovém festivalu předvádí, že jsou něco jako nadlidi. Oni mohou nakazit sebe a jiné. Tam může být při tomto počtu silné ohnisko nákazy." 

Že karlovarský festival může znamenat začátek nové vlny, je rizikem zejména v souvislosti s tzv. delta mutací, myslí si také epidemiolog Rastislav Maďar."Lidé s mediálně známým obličejem, někdy označovaní jako celebrity, měli šanci ukázat běžným lidem, že s nimi sounáleží, že když je nepříznivá situace, umí s nimi snášet i nepohodlí v podobě respirátoru, tak jako musí ve vnitřních prostorách všichni ostatní. Měli možnost dokázat, že když už byly povoleny vnitřní kulturní akce s plnou kapacitou, budou pečlivě dbát na dodržování preventivních opatření a lze se v tom na ně spolehnout. Oni však místo toho hrubě selhali. V přítomnosti ministra zdravotnictví a ministra kultury, zástupců státu, který na tuto akci štědře přispěl, ochranu dýchacích cest bohorovně ignorovali, a to i když oba ministři respirátor příkladně měli. Jsem z toho jejich přístupu velmi zklamaný," uvedl epidemiolog. 

Důvodem karlovarského antirouškového exhibionizmu takzvaných umělců, které ostatně zná jen úzká skupina zhýralých barových povalečů, byla snaha za pomoci drahých obleků a drahých drinků ukázat veřejnosti, že vůbec existují.

Anglie ve finále ME prohrála. Nebude levnější cukr

Včerejší nešťastná porážka anglického reprezentačního týmu od italského  je pro Angličany z politického a sociálního hlediska velmi zdravá. Vidina vítězství anglického týmu po pětapadesáti letech v semifinále vedlo v posledních několika dnech v Anglii k neuvěřitelně šovinistickým excesům ve sdělovacích prostředcích. Je přehnané, že politické zpravodajství v rozhlase a v televizi bylo více než z poloviny v posledních dnech věnováno v první řadě tomuto fotbalovému zápasu.

V neděli v poledne byl v britském rozhlase interviewován známý americký výzkumník Frank Luntz, který prováděl průzkum veřejného mínění prostřednictvím tzv. focus groups pro Centre of Policy Studies ohledně nálad v dnešní Británii. Zjistil, a to je velmi varovné, že většina Britů je v současnosti neuvěřitelně frustrována. 61 procent Britů vzkazuje všem politikům, ať jdou všichni do háje.  50 procent Britů má tentýž postoj vůči podnikatelům. Lidé mají pocit, že jsou zapomenuti a zrazeni. Vědí, že jejich děti se budou mít hůře, než jak se měli oni. Není to tak zlé jako v USA, konstatoval Frank Luntz, ale je to přesto i v Británii hodně špatné. Takže lidé v Británii neměli nic jiného než ten fotbal a upínali se k možnému fotbalovému vítězství v neděli večer.

Fotbalové utkání Anglie-Itálie získalo tak ve všeobecně destabilizované situaci obrovský politický význam. A ten, kdo je si sám sebou nejistý, daleko více arogantně křičí. 

Tohoto fotbalového zápasu se pokusili zneužít Johnsonovi vládnoucí ultrapravičáci, kteří nejprve odmítali pokleknutí těchto slušných, kosmopolitních, mezinárodních fotbalových hráčů, jejich gesto proti rasismu, ale když to vypadalo, že anglický tým v Euro 2020 zvítězí, Boris Johnson nechal vyzdobit celou Downing Street anglickými vlajkami a začal se objevovat na veřejnosti ve fotbalovém tričku, stejně jako další jeho populističtí politici.

Mnoho dalších toryů, kteří dosud byli zuřivými odpůrci 'přinášení politiky do fotbalu', začalo bombardovat sociální sítě  fotografiemi sebe samotných v rychle zakoupených fotbalových dresech Anglie. Jestliže Anglie v neděli večer zvítězí (psal Rawnsley v neděli ráno), bude to díky talentovaným hráčům vedeným kvalitním manažerem. Jestliže nezvítězí, bude to proto, že nebyli dost dobří, aby zvítězili nad Itálií. Nebude to mít nic společného s politiky snažícími se fotbal zneužít ve svůj prospěch. Jenže většina anglických fotbalových hráčů nemá nic společného s dnešním ultrapravicovým toryovským populismem. Pocházejí ze skromných nebo dokonce problematických rodinných poměrů, kde vyrůstali. 

Někteří členové anglického fotbalového týmu jsou účinní sociální aktivisté pro pokrokové kauzy, Marcus Rashford vedl vlivnou kampaň za ukončení hladovění anglických školních dětí a dvakrát donutil vládu, aby ustoupila a poskytla financování pro školní obědy zadarmo. Raheem Sterling projevil morální aktivismus  v boji proti rasismu. Harry Kane měl duhovou pásku na podporu měsíce pochodů homosexuální hrdosti během zápasu s Německem. Manažer týmu, Gareth Southgate, zveřejnil výborně napsaný dopis "Milá Anglie," těsně před šampionátem. V něm výmluvně vyjádři svou víru, že Anglie by se měla sjednotit nikoliv v rozhněvaném a ošklivém národovectví, ale v pozitivním vlastenectví, které aktivně přijme a je obohaceno kosmpolitní rozrůzněností Británie. "Naši hráči jsou vzorem," napsal. "Je jejich povinností vstupovat do interakce s veřejností v otázkách rovnosti, inkluzivity a rasové nerovnosti a používat moc svého hlasu k zvýrazňování debat na toto téma, zvyšovat o nich povědomí a vzdělávat." Oslavil myšlenku, že "směřujeme k daleko tolerantnější a daleko více chápavé společnosti".

Johnson chtěl jejich případné fotbalové vítězství ukrást jako "dividendu brexitu", jako "potenciál Anglie, osvobozený únikem z okovů Evropy". Avšak složení anglického fotbalového týmu ukazuje, že je to nesmysl. Anglický tým není projevem triumfu anglické výlučnosti, je projevem prospěchu plynoucího ze spojení domácích anglických kvalit a tradic s talentem a poučením odjinud. Tento fotbalový tým se naučil to, co umí, hraním v Evropě anebo v anglických klubech pod vedením elitních zahraničních manažerů. Tým pochází z různých míst. Kapitán Harry Kane má irského otce. Raheem Sterling se narodil na Jamajce. Rodiče Bukayoa Saky, hvězdy šampionátu, pocházejí z Nigérie,. A 13 z těchto 26 fotbalistů si mohlo zvolit hraní v jiném národním týmu. To, co tato skupina fotbalistů vypovídá o současné Anglii, neodpovídá pojetí Anglie, jaké ovládlo velkou část mysli Konzervativní strany.

Zdroj BL

Dnes začíná na Slovensku megaproces v kauze vraždy novináře Kuciaka

13. 1. 2020 - Najsledovanejší proces v novodobej histórii Slovenska sa začne v pondelok ráno na Špecializovanom trestnom súde v Pezinku. Marian Kočner, Alena Zsuzsová, Miroslav Marček a Tomáš Szabó sú obžalovaní z vraždy novinára Jána Kuciaka a jeho snúbenice Martiny Kušnírovej vo februári 2018.

Za dvojnásobnú vraždu sa ospravedlnil len sprostredkovateľ Zoltán Andruskó, ktorý si už odpykáva pätnásťročný trest a v procese vystupuje ako svedok. "Smrť, ktorá bola plánovaná, objednaná, zaplatená, tá sa ospravedlniť nedá. Ako môžem prijať ospravedlnenie, keď mi zobrali to najcennejšie, čo som v živote mala, a dvakrát, pretože aj Janka som brala ako svojho syna,“ konštatuje Zlatica Kušnírová, matka archeologičky Martiny, ktorú spolu s jej snúbencom, novinárom Jánom Kuciakom, zastrelili v ich rodinnom dome.

Szabó a Marček sú v rovnakom procese obžalovaní aj z vraždy podnikateľa z Kolárova Petra Molnára v decembri 2016. Ak ich súd uzná za vinných, hrozí všetkým 25 rokov väzenia alebo doživotný trest.

Šílenci útočili v Haagu, Londýně i z Řeporyjí

V Haagu byli pobodáni v pátek večer na hlavní obchodní ulici tři lidé, v Londýně byly u London Bridge, na místě, kde došlo k teroristickému útoku v létě r. 2017, ubodány dvě osoby.

V Haagu došlo k incidentu v Grote Marktstraat. Haagská policie hledá muže ve věku 45-50 let, který měl šálu, černou bundu a šedivý teplákový komplet. Policejní mluvčí v Haagu uvedla, že není jasné, zda šlo o teroristický incident. 

V Londýně u London Bridge byly usmrceny dvě osoby a tři byly zraněny. Kolemjdoucí útočníka zneškodnili, policie ho zastřelila. Bylo zjištěno, že útočník byl policii a rozvědce znám, byl elektronicky sledován a nedávno byl propuštěn z vězení, kde si odpykával trest za teroristické trestné činy.

Útočník z Londýna se jmenoval Usman Khan, bylo mu osmadvacet let a před rokem byl propuštěn z vězení, kde byl předtím vězněn za přípravu atentátu proti londýnské burze. Útok provedl, přestože měl na sobě elektronické policejní zařízení, které monitorovalo, kam chodí a kde se vyskytuje. Jednal sám.  

Zatímco londýnská policie zaspala, tři udatní lidí z veřejnosti na  Usmana Khana zaútočili hasicím přístrojem a klem z velryby (z jedné místní restaurace). Jedním z nich byl polský kuchař jménem Lukasz, jemuž za statečnost chce polská vláda  udělit státní vyznamenání.

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný (ODS), který klaunským způsobem v ruské televizi "Rossia 1" obhajoval vlasovce, učinil v Evropě dojem, že v České republice si lidé do odpovědných funkcí volí idioty.

Lidovci po 14 letech vyhráli volby ve Štýrsku

S 36 procenty vyhrála Rakouská lidová strany (ÖVP) volby ve Štýrsku. Oproti minulým volbám zístala o 7,6 procenta víc hlasů než v minulých volbách. Předseda strany Kurz blahopřál k senzačnímu úspěchu, ale dát doporučení na sestavení štýrské vlády odmítl.

Smutná nálada byla v centrále socialistů (SPÖ), kteří tajně doufali v obhájení vítězství. Ve volbách získali však jen 22,9 procent hlasů, neboli ztratili proti minulým volbám 6,4 procent. Jistá spokojenost u socialistů však je, neboť v předvolebních průzkumech se jim dávalo jen 19 procent.

Ve volbách nejvíc ztratili Svobodní (-9,4%), značně posílili Zelení, mírně posílili i komunisté s s nimiž se do štýrského parlamentu dostane i NEOS. Voleb se zúčastnilo 63,3 procent občanů Štýrska.

Komunistická závist se líbí i voličům

Začínají vánoční svátky, o několik dní později skončí další rok s osmičkou na konci. Nepatřil sice k těm velkých osudovým osmičkovým rokům, které hýbaly českou historií, ale určité snahy měnit historii v něm byly, a přecházejí do roku příštího. Změnit historii chtějí komunisté a fašisté. Jsou v českém parlamentu, neboť jejich lži a zlodějské a násilnické plány imponují té sortě voličů, jimiž cloumá zlo. 

Z historie víme, že někteří lidé snadno podléhají emocím, že snadno podlehnou řečnickým trikům a ochotně jdou zvolit Filipa, Okamuru, Sládka a jiné populisty. Tito lidé jsou ve jménu jakési nové a moderní spravedlnosti ochotni bezmyšlenkovitě podporovat jakékoli urážení a trestání lidí, kteří s řečníky nesouhlasí. Opilému komunistovi Gottwaldovi kdysi stačilo ve sněmovně oznámit, že se jezdí do Moskvy učit jak zakroutit demokratům krkem a za deset let měl na Staroměstském náměstí k dispozici desetitisíce rukou ochotných okrádat,  týrat, škrtit, věšet a střílet ty, kteří se hlásí k tradiční demokracii. Tyrani a vrazi po roce 1948 nejen byli k dispozici, ale sousta z nich mohla sadistické vášně beztrestně provozovat.

Současným komunistům stačilo, aby podali návrh na zdanění církevních restitucí, zdanění finančních náhrad za majetek, který jim stát nemůže nebo nechce vrátit. Je to z právnického i morálního hlediska nesmysl, aby okradený platil za to, že mu zloděj něco vrátí, ale v české zemi to zabralo. Nejen na závistivou lůzu, ale i na politiky vládnoucích stran. 

Stát vrátil takto zachovalou faru, komunisté ji chtějí zdanit

 Církvím se po sedmdesáti letech vrátil jen zlomek z ukradeného majetku, či co z něj zbylo v podobě ruin a trosek. Za majetek, co zmizel – a Cimrman by se divil, že ukrást se dá i díra v zemi - dostaly církve jakýsi úřední odhad sumy. Do poslední chvíle se stát pokoušel vydrancovat, co šlo. Kácelo se v lesích, jež měly být vráceny, stavěly se narychlo silnice a parkoviště, aby pozemky vráceny být nemohly.

 Lid postkomunistický toto podporuje. Pokud budou vládnoucí strany dál ustupovat komunistům, můžeme se dočkat, že církvím bude nařízeno uhradit pobyt farářů v kriminálech, pracovních táborech a jednotkách PTP. A k tomu vyměřena daň. Možná že soudruh Filip přijde i s požadavkem, aby církev zaplatila provazy, na kterých byli za vraždu funkcionářů v Babicích oběšeni dva faráři, přestože v době, kdy estébák Malý vraždil, byli už půl roku za mřížemi.

Lépe bude na komunistické zvrhlosti během vánoc nemyslet. Závistivý vztah k cizímu majetku je u komunistů vrozený. Oni nechtějí takovou kozu, jako má soused, oni ho o ni chtějí připravit, i za cenu toho, že koza pojde a nikdo nebude mít nic.

Lidové milice vznikly, aby chránily komunistický převrat

Před 70 lety, 21. února 1948, Gottwaldovy požadavky podpořila mohutná manifestace komunistů na pražském Staroměstském náměstí.Tento den KSČ začala s organizováním Lidových milicí, tzv. ozbrojené pěsti komunistické strany. Oddíly vznikaly nejprve ve velkých závodech Prahy a Bratislavy. Ozbrojení dělníci měli v únoru 1948 dohlížet na převzetí moci komunisty.

„Soudružky a soudruzi, tak si konečně uděláme pořádek v naší republice! Tak dáme jednou, ale už navždy na pamětnou reakci a zradě!“ promlouvala k rozvášněným davům Vlasta Koušová-Petránková.

Akční výbory Národní fronty, které v zemi přebíraly moc už před 25. únorem, byly vytvářeny bez jakéhokoli zákonného podkladu. Rovněž účinkování lidových milicí čili ozbrojené organizace, nemělo vůbec v zákonech až do roku 1989 žádnou oporu. Hned 21. února 1948 začalo zatýkání národních socialistů a lidovců.Jejich imunita komunisty nezajímala. Únorový konflikt neměl ústavní řešení.

Lid nezajímají ideje, zajímá ho jen vítězství nad vnitřními a vnějšími nepřáteli

Lid dnes stále častěji namísto odborníkům naslouchá populistům, šaškům či sprosťákům bez tradice a programu. Jako kdyby to tady už v minulosti nebylo. Jako by nebyli zvrhlí populisté a šílenci jako Mussolini, Hitler nebo Gottwald, které si zblblý „lid“ zvolil v normálních volbách.

Demokratický Západ dosud vůbec nepochopil základy komunistických režimů. Spočívají v tom, že miliony až stamilióny lidí na věčné časy upřímně milují katy, kteří někomu stínají hlavy - a je jedno komu, třeba i těm, co stojí s nimi ve stejném šiku. Komunizmus je červená barva, barva krve. Největšího vraha v historii lidstva Stalina ještě dnes obdivuje šedesát procent Rusů. Ani „lid“ v jiných postkomunistických demokraciích není jiný.

Už od starověkého Řecka je představa demokracie vystavěna na komunikaci idejí mezi občany obce – společnosti, symbolizované sdíleným příběhem. Pro úspěšné demokracie je typické, že jde o pozitivní příběh úspěchu nebo kulturní výlučnosti. Problematické jsou naopak demokracie s příběhem negativním, s komplexem oběti, jak je tomu ve Střední Evropě.

Demokratická politika Západu sama se postupně – a velmi často nedemokraticky – začala uzavírat do rámce takzvaných národních států a jejich soupeření. Rozvoj politických idejí moderní demokracie byl dále na dlouhá desetiletí blokován válkami a konfrontací s totalitními režimy.

 V roce 1989 se zdánlivá nehnutelnost mocenského patu studené války zhroutila – ale v nabídce politických idejí v proměněném světě neuměla demokracie nově příchozím státům nabídnout nic než formální kopírování starých rituálů národních států.

I ty nejúspěšnější pokusy o inovace politické demokracie, jako bylo prosazování obrany individuálních lidských práv na základě mezinárodních smluv (závěrečný akt helsinské Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975, Všeobecná deklarace lidských práv či konvence proti mučení) nebo snahy o reformu Rady bezpečnosti OSN a myšlenka Mezinárodního trestního tribunálu, byly po roce 1989 velmi rychle zapomenuty a opuštěny.

Problémů parlamentní demokracie přitom byly zjevné už v té době. Diktátoři v postkomunistických zemích nyní vyhrávali svobodné volby jak na běžícím páse a hospodářské pozice v nově demokratizovaných společnostech, stejně jako oblast výkonu práva a spravedlnosti, ovládly postkomunistické mafie. Zavedené západní demokracie selhávají. Komunistické hledání vnitřního i vnějšího nepřítele bylo oprášeno a slaví úspěch.