Letos 26. května to bude 72 let, co proběhly v roce 1946 první poválečné volby, které pravděpodobně byly pro Československo osudovější než dění v únoru 1948. Komunisté dokázali v těchto polosvobodných volbách, kterých se mohly účastnit pouze
strany sdružené v Národní frontě, zvítězit.
Paradoxně ČSR tak byla blízko Francii a Itálii. Ve Francii skončili komunisté v parlamentních volbách v červnu 1946 druzí s 26 %, v listopadu pak vyhráli s 28 %. (V říjnu 1945 zvítězili s 26 %.) V Itálii se komunisté v červnu 1946 umístili až třetí s 19 %, ale v dubnu 1948 již druzí s 31 %. Mnoho nechybělo, aby komunisté uspěli v USA,
kde po válce byl Stalin jako vůdce největší komunistické země, která zvítězila
nad Hitlerem, hodně populární. Američtí komunisté ovšem měli hodně škraloupů
kvůli organizování stávek, které v USA znepříjemňovaly lidem život a
ochromovaly hospodářství, takže neuspěli.
Uvedená čísla každopádně naznačují, že toho o komunismu a příčinách jeho popularity po válce stále víme dost málo. Víme, že komunismus nebyl import z východu“. Marxismus jako myšlenkový proud je typickým produktem (či typickou deviací) západní civilizace.
Nezanedbatelný
podíl na vítězství komunistů v Československu v roce 1946 měli Edvard Beneš a
Jan Masaryk, kteří během války a těsně po válce své komplexy léčili útoky na
protektorátní vládu a prvorepublikové nesocialistické strany, především na
stranu agrární, kterou před válkou Beneš nenáviděl možná víc než komunisté. A
český volič raději věří lžím než pravdě.