Při sklizni luk zachráníme jedince, přírodu však ničí pokrok

 V České republice zahyne zásluhou žacích strojů ročně odhadem 60 000 mláďat divoké zvěře a ptactva. Nářek v mediích se opakuje každý rok, už jistě 50 let. "Koukejte kolem sebe, apelujte na své zemědělce. Mluvte s nimi o tom, co způsobují přírodě a tisícům nevinných zvířat. Třeba pochopí…třeba se ozve svědomí…" končí rozhořčený článek majitele kočky, kterou na louce rozsekala rotační sekačka.

Mluvit s řidičem traktoru, který v husté trávě vidí to co pilot Boeingu? Mluvit s majitelem firmy, který potřebuje sklidit louku dokud je příznivé počasí? Výsledek takové diskuse bude nulový. 

Problém je v druzích a množství zvěře, která se při současném způsobu obdělávání půdy v krajině vyskytuje. Přemnoženi jsou srnci a divoká prasata, naopak méně než před rokem 2000 je drobné zvěře jako jsou zajíci, koroptve a baŽAnti. Nejvíce zvěře asi nezlikvidují za týden na počátku léta zemědělci, ale celoročně řidiči motorových vozidel. Skoro při každé informaci rozhlasové Zelené vlny je hlášena alespoň jedna srážka auta se zvěří. Hlášeny však jsou jen vážnější srážky s velkými zvířaty, když majitel auta potřebuje doklad pro pojišťovnu. Srážky se zajíci, ježky, bažanty a hady samozřejmě na policii nikdo hlásit nebude, přitom těchto srážek je nejvíce. 

Kdo pamatuje zemědělskou malovýrobu před rokem 1960, i kolektivizovanou do roku 1970, jistě může dosvědčit, že proti dnešku tehdy měla drobná zvířata v přírodě mnohem lepší podmínky pro život. Na malých polích s různými plodinami ohraničenými travnatými mezemi, příkopy, remízky, alejemi apod. měla zvěř pestrý výběr stravy, skrýší, snadno se orientovala než na velkých lánech. Sklízecí stroje byly pomalejší, zvěř mohla přeběhnout na pár desítek metrů na vedlejší pole. Rovněž noční provoz rychlých motorových vozidel na silnicích byl proti dnešku bezvýznamný. takže na podzim a v zimě mohli myslivci vyrážet na hony a ulovenou zvěří se chlubit, nebo ji chytali živou a prodávali lovcům ve Francii a jiných západních zemích.

Po vstupu do Evropské unie se muselo i české zemědělství změnit. Za socializmu při neustálém nedostatku některých potravin se rozšiřovala orná půda, rekultivovalo, meliorovalo a jinak zúrodňovalo. Za každý pozemek potřebný ke stavbě budov, musela být zúrodněna stejná plocha v jiném místě. To platilo i v  málo úrodných horských a podhorských oblastech. 

Po vstupu do EU je všechno úplně obráceně. Potravin je nadbytek, orná půda má cenu pouze jako stavební pozemek. Aby bezohlední podnikatelé všechnu zemědělskou půdu nezastavěli, nezalesnili nebo jinak znehodnotili, platí EU zemědělcům za udržování travních porostů, i když sklizenou hmotu nepotřebují. V některých oblastech bylo proto zatravněno více než 50 procent orné půdy, někde dokonce všechna. Na ploše 200-300 ha zarostlé vysokou trávou ztratí orientaci velký srnec, natož zajíček, jehož rozsekají nože sekačky, i když se co nejvíce k zemi přikrčí.

Bohužel čas, pokrok zastavit nelze. Tak jako zemědělci nepřestanou silnými John Deery sklízet velké louky, nepřestanou na zahrádkách řádit domkáři, chalupáři a chataři, kteří traktůrky, sekačkami a křovinořezy likvidují trávu, jakmile povyroste pár centimetrů. Ti nezabíjejí sice srnce a zajíce, ale tisíce kusů drobného hmyzu, brouků, pavouků, žížal, myší, hadů a všeho malého, co je potravou pro ptactvo, a především tvoří prostředí k životu v regionu, zemi, Evropy.   

 

EU tvrdě útočí na venkovské skrblíky, Zásilkovna se přidává

 Od 1. července definitivně končí výjimka, díky které byly malé zásilky ze zahraničí v hodnotě do 150 eur osvobozeny od cla.  Nově se bude platit poplatek za každou položku v zásilce, sdělila Celní správa. Od 1. července 2026 EU zavádí clo ve výši tří eur za položku v zásilkách.  Výjimka se týká zásilek, které obsahují vícekrát stejnou položku. V takovém případě zákazník zaplatí poplatek pouze jednou.

Clo bude zavedeno na poštovní zásilky a zásilky od obchodníků, kteří platí DPH v takzvaném zvláštním režimu pro prodej na dálku. Zvláštní režim zákazník pozná podle toho, že zaplatí DPH přímo na e-shopu. Od listopadu 2026 navíc přibude ještě samostatný poplatek za zpracování zásilky, který by měl být kolem 50 korun.

Od 1. července budou léky například na cukrovku nebo chronické onemocnění ledvin předepisovat praktičtí lékaři. Pacienti tak už nebudou muset pokaždé k odbornému lékaři. Změna se bude týkat více než 1 000 přípravků, u kterých dnes pacienti často musí ke specialistovi. 

Od 1. července se to změní. Komora veterinárních lékařů totiž spustí centrální evidenci psů, do které budou muset své čtyřnohé mazlíčky nechat zapsat všichni chovatelé. Zápis do Centrální evidence psů je pro všechny majitele čtyřnohých mazlíčků zákonnou povinností. „Zápis není automatický. Musíte o něj svého veterináře aktivně požádat,“ upozornila Komora veterinárních lékařů. Všichni majitelé psů, a to včetně těch, kteří už jsou v nějakých registrech vedeni, budou muset zaplatit veterináři za zápis do nové centrální evidence. Výši poplatku za registraci si určí každý veterinář sám. Nejvyšší možná cena ale stanovená není. „Pokud byste se setkali s extrémně vysokými cenami, chovatelům nic nebrání změnit veterinárního lékaře.

Od 1. července Zásilkovna umožní podávat zásilky přes Z-BOXy úplně všem e-shopům. Samotné podání přes Z-BOX navíc odesílatele nebude nic stát. Zaplatí tak jen samotnou dopravu. V některých městech navíc bude Zásilkovna doručovat i v sobotu. 

Jak jsou pro zákazníky z vesnic výhodné Z-boxy ve vzdálenosti 15-20 km?  Finančně určitě ne. Ostatně doprava zboží až do domu, která se před léty jevila na vesnicích jako úžasné zpříjemnění nákupů a celkového života, začíná v poslední době kolabovat. Pro dopravce je přece výhodnější složit zboží v boxu ve městě, než po úzkých místních komunikacích hledat zákazníky v zapadlých vesničkách. 

Jihočeši volí hejtmana Kubu a jeho akademii,

 Jihočeský kraj investuje dalších více než 6,28 milionu korun do sportovního areálu Složiště. Pokračuje tak v jeho obnově a modernizaci, aby mladým sportovcům zajistil kvalitní podmínky pro trénink. Současně připravuje další velkou etapu rozvoje: výstavbu dvou hřišť s umělým povrchem a nového zázemí s předpokládanými náklady kolem 70 milionů korun.

"Složiště slouží především mládežnické akademii a pro Jihočeský kraj je zásadní, aby měli mladí fotbalisté kvalitní podmínky pro přípravu. Je vidět, že když to mělo na starosti Dynamo, tak se o areál moc nestaralo - opravy ani pořádná údržba se moc neřešily, o nějakém rozvoji ani nemluvě. Stav se přitom dostal tak daleko, že hrozilo, že se tam brzy nebude dát fungovat vůbec. Jihočeský kraj je dnes jediný subjekt, který dokáže zajistit jeho stabilní provoz a další rozvoj," uvedl hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba.

Součástí proměny areálu je také nové workoutové hřiště za více než tři miliony korun. Nebude sloužit pouze fotbalové akademii a sportovním klubům, ale také široké veřejnosti. V současnosti se připravuje rezervační systém, který zajistí jeho organizované využívání. Pro ochranu nově vybudovaného vybavení je prostor pod kamerovým dohledem.

Modernizace Složiště tím nekončí. Jihočeský kraj pokračuje v přípravě další etapy rozvoje, která počítá s výstavbou dvou hřišť s umělým povrchem a nového zázemí. Soutěž na zhotovitele chce kraj vypsat letos na podzim, hotovo má být příští rok. Po dokončení této etapy získají mladí sportovci další špičkové podmínky pro celoroční přípravu.

V Českých Budějovicích to nikdy neměli fotbalisté lehké, do celostátních soutěží se zapojoval jen bezvýznamně. Před rokem 1939 se totiž zde sport, diváci a peníze sponzorů dělili na českou a německou část, přičemž ta německá měla o něco bohatší zdroje. Po válce ve sportu problém národnostní zmizel a v plánovacím období bylo rozhodnuto, že krajská města mají hrát nejvyšší republikové soutěže. Největší jihočeský klub byl připojen k Jihočeským rozvodným závodům, dostal název Dynamo a 1 rok hrál první ligu na škváře u plynárny. Potom se téměř 40 let Dynamo potýkalo s nižšími soutěžemi.

 V roce 1984 se Dynamo České Budějovice probojovalo do I. ligy, ve které s několika malými přestávkami vydrželo do roku 2025. Podařilo se také z hřiště bývalého DFK Budweis vybudovat městský stadion pro 1. ligu a získat do vlastnictví tréninkové plochy na bývalé skládce elektrárenského popílku. Když v roce 2025 na českém jihu začalo hospodařit politické hnutí Naše Česko, nemá v krajském městě profesionální fotbal právo na život. Přednost na Složišti má jásající mládež, zřejmě jako náhradu za prvomájové a jiné průvody. Najednou má kraj hromady peněz, že je může na Složiště hrnout buldozery.

V Českých Budějovicích je dnes možné cokoli, kdyby se stavěl u Železné panny přístav pro křižníky, málokdo by se podivil. Mládež by zajásala, babičky zaslzely. Jak asi se Kubovi podaří ze Střeleckého ostrova vystrnadit fotbalisty Táborska, jimž právě padá 1. liga do klína, a kteří jinou lepší možnost nemají?

 Dovedou si třeba Plzeňáci představit, že by Viktorka neměla přístup na tréninková hřiště v Luční? Nebo, že by města zakázala prvoligovým fotbalistům vstup na stadiony v Jablonci, Hradci Králové a jinde? V Českých Budějovicích má kvalitní fotbal brány zavřené.

Boj o nemocnici v Gmündu ještě neskončil

 Dlouho očekávané referendum o tom, zda by dolnorakouské město Gmünd mělo žalovat spolkovou zemi (kraj) Dolní Rakousy, kvůli rušení Státní nemocnice Gmünd, skončilo. 28. června.  Obyvatelé okresního města Gmünd rozhodli, že by obec měla podniknout právní kroky proti spolkové zemi Dolní Rakousko, kvůli porušení smlouvy mezi obcí a spolkovou zemí z roku 2004. Jak již bylo dříve informováno, „Zemský plán zdraví 2040+“ schválil nahrazení stávající nemocnice denní poliklinikou bez lůžek.

Referendum o tom, zda by obec Gmünd měla žalovat spolkovou zemi Dolní Rakousko, aby vymohla záruku umístění nemocnice dohodnutou v roce 2004, skončilo drtivou většinou ve prospěch právních kroků. 92,18 % hlasovalo pro, 7,82 % proti. Volební účast byla 50,64 %.

Otázka položená v referendu zněla: „Měla by obecní rada Gmündu co nejdříve rozhodnout o podání občanskoprávní žaloby na vymáhání záruky na pokračování provozu nemocnice v Gmündu, uzavřené mezi spolkovou zemí Dolní Rakousko a obcí Gmünd dne 30. listopadu 2004?“

„Děkuji všem oprávněným voličům, kteří dnes využili svého demokratického práva volit. Hlasování je jasným mandátem pro další kroky v obecní radě,“ uvedla starostka Gmündu Helga Rosenmayer. Odmítla však potvrdit, zda město skutečně podá žalobu proti spolkové zemi Dolní Rakousko. Další kroky by mohly být projednány na příštím zasedání městské rady 3. července.

Problémy rakouského města zajímají i mnohé obyvatele České republiky. Nemocnice se nachází necelé 2 km od Českých Velenic a pracují v ní také čeští lékaři a zdravotní sestry, navíc v nutných případech mohou v ní být léčeni lidé z ČR (nutný souhlas české pojišťovny). Pro českého občana je zajímavé také tamní referendum, má totiž dojem, že v českých poměrech občan do zdravotnictví nemá co mluvit, stačí rozhodnutí vlády, jak se na konci roku 2025 stalo při zrušení většiny pohotovostních služeb.

Horké léto a vychlazené pivo za socializmu a dnes. Pěšky jako za vozem.

 Uběhla čtvrtina 21. století a pro vědátory, politiky a ostatni lidi vzdělané více či méně je téměř nad slunce jasné, že příčinou letošních vysokých letních teplot trvajících už celý týden je oteplování zeměkoule. Všichni vědí, že svět je zamořován emisemi, ale málokdo přizná, že emise a teplo produkuje auto (auta), ve kterém on a jeho rodina vozí svá ctěná pozadí. Dotknout se čtyřkolového miláčka je dnes víc než urážka. Veřejná doprava je prý pro chudinu a jiné lidi neschopné.

Rámus okolo vysokých teplot býval i v minulosti, za vlády komunistů. Pokud se tenkrát někomu dávala vina za problémy státu a jeho obyvatelstva, způsobené vysokými teplotami, tak to byli západní imperialisté a revanšisté. Velkým horkem a suchem byla střední Evropa postižena v roce 1971, v době, kdy v Československu končily normalizační čistky ve straně a společnosti. Vedra přišla 4. července a trvala nepřetržitě do konce srpna. Zásluhou příznivého počasí byla z polí včas sklizena úroda, pochvalu dostala znormalizovaná strana. Vysoké srpnové teploty byly i v letech 1973 a 1974. 

 Velké sucho je zaznamenáno  od 7. června 1976 do 19. července 1976. Vláda tehdy vydala přísný zákaz zalévání zahrádek, kropení ulic a mytí aut. Byl vydán zákaz koupání, protože předtím bylo málo srážek a vysychaly vodní plochy, ve ve kterých se objevily sinice a různé zdraví nebezpečné látky z kanalizace, z chemicky ošetřovaných pozemků a z ropných produktů.

Protože před rokem 1989 měla Jednota a podobná družstva prakticky povinně v každé vesnici hospodu, nastával v době vysokých teplot problém s jejich zásobování pivem a limonádami. Býval kvůli pivu rámus na národních výborech a na schůzích spolků. V podstatě se jednalo o vesnický kolaps plánovaného hospodářství, způsobený počasím. Pivovar měl přidělené hospody(zpravidla celý okres), které musel v pravidelných intervalech (převážně  jednou za týden) zásobovat objednaným množstvím piva.  Pivo z jiných pivovarů se do jeho rajonu zavážet nesmělo. Rozvážku nákladními automobily neprováděl pivovar, ale různí dopravci, hlavně ČSAD. Týkalo se piva sudového, i lahvového, které se prodávalo jen v hospodách. Ve vesnických obchodech obyčejně se na přání národních výborů pivo neprodávalo, aby se v pracovní době před obchody nepopíjelo už dopoledne. Ceny točeného piva i lahvového piva byly stejné.

Býval u většiny obyvatel na vesnicích takový zvyk, že pivo se pilo hlavně při vysokých letních teplotách, kdy se pracovalo na slunci, lidé se potili a měli žízeň. Navíc přetrvávala tradice z dob feudalizmu, že pivo z panského pivovaru nejlépe osvěží. Takže v létě žádali pivo i lidé, kteří ho v jiné době nepili. S tím ovšem plánované hospodářství nepočítalo. Stávalo se, že v horkém létě týdenní příděl piva hospoda prodala lidem místním i přespolním za 2-3 dny, přičemž praskala ve švech. Když  pivo došlo, žíznivci vytáhli archaické bicykly, tašku s prázdnými lahvemi pověsili na řídítka a vydávali se na lov do hospod v sousedních regionech, kde byla situace stejná, ale bylo pivo zaváženo v jiném termínu. Na některých vesnicích bývaly hospody obložené jízdními koly v létě i v zimě, a kolo při cestě domů se vedlo a bývalo oporou před pádem v případě zakopnutí.

Po zavedení tržního hospodářství je piva dostatek, ale na vesnicích už nejsou hospody. Takže v létě ve vsi není k dostání pivo, jako nebylo za socializmu. Pěšky jako za vozem. Zmizely 3/4 bývalých hospod. Jednota nemá při současných hygienických a daňových předpisem  povinnost provozovat nízkoziskové vesnické hospody. Soukromníci chtějí zbohatnout do vánoc, za 2-3 hodiny práce denně, a když si otevřou hospodu, tak vydrží podnikat sotva jeden měsíc. Místo 150 m chůze do hospody na rozcestí nezbývá zákazníkovi než cestovat autem 15-20 km a zásobit se lahvovým pivem z městského supermarketu. 

S ústavním soudem nás musí bavit svět

Prezident bude vedoucím vládní delegace, rozhodl Ústavní soud. V případě cesty "Šediváka" do Ankary nešlo v Ústavním soudu o rozhodnutí, ale o „předběžné opatření“, „předběžko“ je forma procesního rozhodnutí, a když je něco „procesní rozhodnutí“, tak je to logicky i rozhodnutí.

Nejde přitom jen o samotný výsledek, ale především o procesní postup, který soud soudů kreativně zvolil. A právě ten si zaslouží důkladnou pozornost. Ústavní soud je nezávislý, ale není nekritizovatelný.

V právním státě totiž není důležitý pouze cíl, ale také (legitimní a spravedlivá) cesta, která k němu vede. Sebelepší úmysl nemůže ospravedlnit procesní zkratky. Právě proto bývá v demokratických systémech kladen mj. takový důraz na zásadu audiatur et altera pars – nechť je slyšena i druhá strana. Nota bene ji najdeme i v jiných rozhodnutích váženého Ústavního soudu. O soudech evropských nemluvě.

O nás bez nás?

V daném případě se nabízí otázka, zda nebylo rozhodnuto o právech a povinnostech subjektů, které fakticky nedostaly prostor se k věci vyjádřit. Kritici rozhodnutí trefně upozorňují, že druhá strana nebyla před vydáním předběžného opatření vůbec (!) slyšena a že jí dokonce nebylo přiznáno procesní postavení odpovídající významu zásahu do jejích práv. Pokud by tomu tak skutečně bylo, nešlo by o marginální procesní detail, nýbrž o problém samotné podstaty spravedlivého procesu.

Pokud Ústavní soud vytvořil novou procesní situaci, pak je logické, že na ni budou ostatní ústavní aktéři reagovat novými procesními prostředky. Česká vláda by proto měla bez zbytečného odkladu důsledně zvážit podání návrhu na zrušení předmětného předběžného opatření. Nikoli z důvodu šestákového politického boje, ale právě kvůli ochraně procesních právních principů, na nichž stojí důvěra veřejnosti v soudní moc.

Právní stát totiž nebyl a není založen na neomylnosti soudů. Musí být postaven na relevantní možnosti jejich veškerá rozhodnutí (včetně těch procesních) kriticky přezkoumávat. A možnosti korigovat je prostřednictvím opravných prostředků.

Pro pět ran do Ústavy, jestliže existují pochybnosti o dodržení základních procesních pravidel, navíc v takto choulostivé kauze, musí být otevřeně a včas pojmenovány a právně řešeny.

Volkswagen chce propustit 100 000 zaměstnanců

Volkswagen zřejmě plánuje velké propouštění zaměstnanců, více než bylo dříve oznámeno. Společnost se sídlem ve Wolfsburgu má v úmyslu zrušit 100 000 ze svých přibližně 657 000 pracovních míst. Měly by být uzavřeny čtyři závody.

První na řadě mají ukončit výrobu závody v Hannoveru a v Emdenu. Dále se jedná o Zwickau a Audi v Neckarsulmu. V těchto závodech bude ukončena výroba poté, co bude vyřazeny z prodeje modely, které se tam dnes vyrábějí. Takový restrukturalizační plán představil vedoucím pracovníkům generální ředitel VW Oliver Blume .

S těmito plány koncern VW zdvojnásobuje své původní plány propouštění zaměstnanců, které kvůli snižování emisí bylo dohodnuté s odbory v roce 2024. Do roku 2030 ve všech závodech koncernu platí dohoda s odborovou organizací IG Metall, že nikdo nebude z provozních důvodů propuštěn z některého výrobního závodu. Poslední vozidlo ze současných modelů by mělo sjet z výrobní linky závodu ve Zwickau v polovině roku 2027.

Na informaci, která z vedení VW pronikla mezi zaměstnance reagovali zástupci IG Metall v čele s předsedkyní rady zaměstnanců Danielou Cavalloovou a oblastním manažerem IG Metall Dolní Sasko, Sasko-Anhaltsko. Oba představitelé odborových organizací prohlásili, že použijí všechny zákonné prostředky k tomu, aby výroba nebyla ukončena a zaměstnanci nebyli propuštěni.

 

V Mexiku se zlepšujeme

 Letos jsme uhráli 1 bod, před 56 roky přijel z Mexika československý reprezentační výběr bez bodu. 

GÓlů jsme letos vstřelili stejně jako v roce 1970, obdrželi o jeden méně. Rozdíl je ve fotbalové proslulosti soupeřů, v roce 1970 jsme ve skupině měli mistry světa z dvou přecházejících světových turnajů, Brazílie 1962, Anglie 1966, a k tomu tehdy velmi silné Rumunsko. V roce 1970 hrál jen výběr čs. ligy, navíc v porovnání s dnešními odměnami českých hráčů a tehdejšími odměnami hráčů na západě byli naši amatéry.

Nepochopitelný je výběr českých hráčů, kteří na MS odcestovali. Vypadá to, jako by tam jeli za odměnu, za umístění v čele ligové tabulky, navíc někteří hráči nemají po zranění formu a nejsou rozehraní. Trenér Koubek zřejmě si neuvědomil, že MS není ligová soutěž, v níž se dá experimentovat se sestavou několik kol, až se tým usadí. Na MS už je na experimentování se sestavou pozdě.

Velmi nečitelný je brankář Kovář, i když za obdržené góly se stydět nemusí. Jinak měl velké štěstí. Česká obrana byla nejspolehlivější řadou, pouze Krejčí dlouho rozehrával, čímž dával protihráčům možnost obsadit české hráče v poli. V přetížené záloze byl suverénně nejlepší Coufal, jehož auty a rohové kopy jsou fantastické. Rovněž Sojka s Červem a Daridou hráli spolehlivě. Záloha a útok, je jedna z Koubkových záhad. Snadno se rozklíží , není schopen udržet míč.  Otázkou zásadní je hra Hložka a Schicka v útoku, ti byli na hřišti zřejmě kvůli tomu, aby padali. 

Komáři mají rádi pražskou krev

 Proč komáři ve skupině lidí neúnavně útočí jen na jednoho člověka, zatímco ostatní nechají téměř bez povšimnutí? Vědci teď přišli s novými odpověďmi. Ukazuje se, že komáři si své oběti vybírají podle přesné kombinace chemických a tělesných signálů. Zároveň výzkum zpochybnil jeden z nejrozšířenějších mýtů o tom, že rozhoduje krevní skupina.

Jsou v českých zemích místa, kde v dobách letních dešťů se vyrojí v blízkosti vodních nádrží a vlhkých lesů a luk velké množství komárů. Jedná se především o jižní Čechy a jižní Moravu. Protože komáři nejen napadají a nepříjemně štípají lidi, hlavně turisty, přistupují města a obce k hubení komárů chemickými přípravky. Je zajímavé, že třeba na Třeboňsku komáři sice otravují nepříjemně místní obyvatelstvo pohybující se v přírodě, ale v daleko menší míře než cizí turisty. Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit. Pracoval jsem celé léto, den co den 8 hodin na pracovišti v blízkosti rybníků, kde občas některý komár štípl, ale dalo se zvyknout, protože komáři žádný hromadný útok nepořádali. Zcela jinak to bylo, když se objevila kontrola z Prahy. Na Pražany se okamžitě vrhly téměř tmavé roje komárů. Kontroloři se obyčejně do 5 minut museli schovat v autech.

Podle vědců totiž tito hmyzí parazité skutečně některé lidi preferují. „Není to mýtus komáři jsou k některým lidem přitahováni více než k jiným,“ uvedl entomolog Frédéric Simard z francouzského Institutu pro výzkum a rozvoj, kterého citoval zpravodajský web ScienceAlert.

Komáři si cíl nevybírají náhodně. Samice, které jako jediné sají krev, se orientují hlavně podle oxidu uhličitého, tělesného tepla, vlhkosti a pachu lidského těla. „Už více než 100 let víme, že komáry přitahuje oxid uhličitý, který vydechujeme. To je první signál, který spouští jejich chování,“ vysvětlil švédský vědec Rickard Ignell.

​Jakmile se komár přiblíží na několik metrů, začne hrát ještě větší roli tělesný pach. Lidské tělo totiž uvolňuje stovky různých pachových sloučenin. Vědci odhadují, že jich může být mezi 300 a 1 000, přičemž jen některé komáry výrazně lákají.

Výzkumníci v nedávné studii sledovali chování komárů druhu Aedes aegypti, který přenáší například horečku dengue nebo žlutou zimnici. U 42 žen zjistili, že nejvíce přitahovaly ty, jejichž pokožka produkovala vyšší množství látky zvané 1-octen-3-ol, známé také jako „houbový alkohol“. „Ukázali jsme, že komáři používají směs pachových látek. Identifikovali jsme 27 sloučenin, které dokážou rozpoznat,“ uvedl Ignell.

Studie zároveň vyvrací populární teorii o krevních skupinách. Mnoho lidí věří, že komáři preferují například krevní skupinu 0, vědecké důkazy to ale nepotvrzují. „Tvrzení, že komáři preferují určité krevní skupiny, nemá vědecký základ,“ řekl Simard. Podle něj souvislost neexistuje ani s barvou očí, vlasů nebo odstínem kůže.

​Roli může hrát i životní styl. Několik studií ukázalo, že komáry více přitahují lidé po konzumaci alkoholu, zejména piva. Alkohol totiž zvyšuje tělesnou teplotu, mění pach pokožky a zvyšuje množství vydechovaného oxidu uhličitého. O výsledcích studie informoval i americký list New York Post.

Vědci upozorňují, že porozumění chování komárů nabývá na významu i kvůli změně klimatu. S rostoucími teplotami se totiž komáři šíří do nových oblastí Evropy a s nimi i nemoci, které přenášejí. Pokud se chcete štípancům vyhnout, odborníci doporučují volné oblečení s dlouhými rukávy, repelenty a omezení alkoholu během večerů venku.

Zdroj:TN.cz

Časy více, a hlavně méně slavné fotbalové

Dvě finálové účasti a dvě sady stříbrných medailí z let 1934 a 1962 jsou v současné světové konkurenci a při kvalitách nynější hráčské generace pouhým snem. 

V neděli odpoledne 10. června 1934 se v Praze na Letné sešly tisíce lidí, aby na stadionu Slavie poslouchaly rozhlas. Přenos finálového utkání mistrovství světa ve fotbale mezi Československem a Itálií. Ta nakonec v podvečer doma v prodloužení zvítězila 2:1. Když se pak fotbalisté vraceli domů, už od hranice je na všech nádražích vítaly zástupy lidí. Rychlík, který je vezl, nabíral na každé stanici větší a větší zpoždění – lidé jim nosili ovocné knedlíky či jitrnice. Vraceli se jako národní hrdinové, pětitisícová odměna nikomu nevadila.

V pochmurné předmnichovské atmosféře v létě 1938 Čechoslováci odcestovali na světový šampionát do Paříže s řadou těch, kteří oslnili v Itálii. Vyřadila je Brazílie.

Na první poválečný šampionát v roce 1950 v Brazílii hráči z Československa vůbec neodjeli. Bylo po válce a po komunistickém převratu, v kruté době znárodňování a dalšího účtování s minulostí nesměli neprověření sportovci cestovat do zahraničí, aby tam nezůstali. Fotbal se přejmenoval na kopanou, tradiční jména klubů se změnila – ze Slavie se stalo Dynamo a ze Sparty zase Spartak Sokolovo. Prosazovat se začaly vojenské celky, hlavně ÚDA Praha, a stále větší slovo v celostátní lize hrály slovenské celky v čele se Slovanem Bratislava. 

O čtyři roky později, v roce 1954 ve Švýcarsku, českoslovenští fotbalisté nepostoupili ze skupiny a v roce 1958 ve Švédsku také ne, i když tam předvedli dobrý fotbal, porazili Argentinu 6:1, ale na tvrdé Německo nestačili. 

Na mistrovství světa v Chile v roce 1962 si od československé reprezentace nikdo mnoho nesliboval, ačkoliv v kvalifikaci přehrála houževnaté Skoty a k tomu už předtím dokázala získat bronzovou medaili z Poháru evropských národů ve Francii. Šlo o zcela nový tým pod vedením protřelého trenéra Rudolfa Vytlačila, někdejšího hráče Rapidu Vídeň. Ten spoléhal na brankáře Viliama Schrojfa ze Slovanu Bratislava, záložníky Josefa Masopusta a Svatopluka Pluskala, oba z Dukly Praha, a útočníka Andreje Kvašňáka, který krátce předtím přišel z VSŽ Košice do Spartaku Praha Sokolovo.

Ve skupině Čechoslováci porazili gólem Jozefa Štibrányiho (z Trnavy) tradičně velmi silné Španělsko, remízovali s obhájci mistrovského titulu, s Brazílií 0:0. Ve čtvrtfinále narazili na nebezpečné Maďarsko. Zápas vychytal brankář Schroif  (vyhlášený nejlepším brankářem turnaje), k postupu stačil jediný gól vstřelený Adolfem Schererem (z ČH Bratislava). V semifinále vyhráli s Jugoslávií 3:1, když 2 góly vstřelil Scherer, jeden přidal Josef Kadraba (Kladno). Uprostřed června se pak utkali ve finále s Brazílií, která vyřadila jak Anglii, tak domácí Chile.

Finále se hrálo před 70 tisíci diváky v Santiagu. Československo po Masopustově gólu v 15. minutě vedlo, nakonec ale dostalo tři góly. Brazílie hrála skvěle. Na stříbrné mužstvo čekalo uvítání na strahovském stadionu a každý hráč obdržel odměnu za vzornou reprezentaci pět tisíc korun, což odpovídalo třem měsíčním platům. K tomu měl možnost koupit si přednostně bez čekací lhůty – ale za své – auto. Josef Masopust (Dukla Praha) v závěru roku obdržel za výkon na mistrovství od pařížských sportovních novinářů Zlatý míč nejlepšího fotbalisty Evropy.

Poprvé lidé v Československu mohli v roce 1962 vidět fotbalové MS světa na obrazovkách televizorů, i když se zpožděním jednoho dne. Utkání se natáčela na filmové pásy, které se letecky dopravovaly do Evropy.

Přímé přenosy z MS na obrazovkách v Československu bylo možné sledovat teprve od roku 1966, kdy se hrálo ve Velké Británii. Tam ovšem se Československo neprobojovalo, přehráli ho Portugalci.

Pro fotbalové Československo přišla pak hubená léta. Do Mexika v roce 1970 se ještě kvalifikovalo, ale nepostoupilo ale ze skupiny. Pak dvakrát jeho hráči na šampionátech chyběli. Vynahradili si to v roce 1976, když získali v Bělehradě titul mistra Evropy a dokázali přitom vyřadit oba finalisty předchozího mistrovství v Mnichově, tedy Nizozemsko i Spolkovou republiku Německo. Zklamáním bylo rovněž mistrovství ve Španělsku v roce 1982, na němž nepostoupili ze skupiny.

V roce 1990 se hrálo MS opět v Itálii. Pro tento šampionát se československé mužstvo začalo pečlivě skládat několik let předtím a do bojů o postup poprvé zasáhli legionáři, Jozef Chovanec, František Straka a Ján Kocian. Tedy fotbalisté, kterým komunistické úřady povolily hrát v západních zemích. O postupu se rozhodlo v remíze s Portugalskem dva dny před 17. listopadem 1989. Tým ČSFR, v němž pod trenérem Jozefem Venglošem naposledy hráli spolu Češi a Slováci, nejprve porazil suverénně USA a pak Rakousko. S domácí Itálií sice prohrál, v boji o čtvrtfinále ale přehrál Kostariku. Pak se potkal s Německem, které vyhrálo díky jedinému gólu z přísně nařízené penalty.

Následovala divoká devadesátá léta, privatizace všeho možného i nemožného, profesionalizace fotbalu a hektická transformace fotbalových klubů doprovázená nástupem silných sponzorů. Roztrhlo se Československo, v nejvyšších českých soutěžích se objevily záhadné předměstské a venkovské týmy, které se nějakým způsobem dostaly k penězům a mohly koupit dobré hráče. Stát přestal podporovat vojenské týmy jako Dukla Praha, Rudá hvězda Cheb, Dukla Tábor atd., jejich hráče rozebraly kluby s bohatými sponzory. Takže v 1. lize hrály týmy bez tradic a fotbalového zázemí jako Blšany, Bohdaneč, Drnovice, Střížkov atd., které by se za normálních podmínek nahoru nikdy nemohly dostat, ani před rokem 1989, ani po roce 2010, kdy se ekonomika země už poměrně stabilizovala. 

V nových profesionálních poměrech Čeští fotbalisté vynikali hráči, kteří na fotbalových hřištích vyrůstali před rokem 1989. Z nich bylo možné sestavit tým, který se zviditelnil na evropském šampionátu v roce 1996 v Anglii, což byl první start samostatné reprezentace na velkém turnaji. Až ve finále podlehli Německu 1:2 a přivezli stříbro. Zato na mistrovství světa se v polistopadové éře dokázali probojovat jen jednou, v roce 2006 do Německa. Ve skupině porazili USA, jejich další účinkování však zhatily porážky od Ghany a Itálie.

Chabé výsledky na světových šampionátech v posledních desetiletích fotbaloví teoretici vysvětlují různě. Na prvním místě připomínají přísné postupové síto – evropská kvalifikace je nejnáročnější na světě a reprezentace opakovaně v kvalifikaci prohrávala se silnými rivaly. Nezadržitelně se především zvyšuje úroveň fotbalu v Africe a Asii, takže mezi současnými 48 účastníky severoamerického Mistrovství světa lze těžko najít slabý tým. Prosadit se ve světě je stále těžší.

Praha se pochlapila, vzepřela se národovcům

 Hlavní město požádá ministerstvo kultury o originál sochy slavného českého vojevůdce, která je uložena v Lapidáriu Národního muzea. Socha by se na náměstí měla vrátit při plánované rekonstrukci, termín jejího zahájení však zatím není stanoven.

Zastupitelstvo hlavního města schválilo úctyhodným poměrem hlasů (41 pro, 4 proti, 5 se zdrželo hlasování) záměr navrátit pomník na Malostranské náměstí. "Naše patnáctileté úsilí přineslo ovoce, o osudu pomníku je rozhodnuto, dovršila se práce mnoha kulturních osobností. Usnesení zastupitelstva je tak důstojnou oslavou 260. výročí narození Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče. Nastává etapa reálné práce, jíž se nyní ujme hl. město Praha, jemuž nabízíme veškerou pomoc s využitím našich detailních znalostí problematiky. Oslavujte s námi ! VIRIBUS UNITIS,“ píše spolek Radecký.

Pomník slavného českého vojevůdce byl původně umístěn v jihovýchodní části Malostranského náměstí, kde stál v letech 1858 až 1919. Krátce po vzniku tzv. první republiky byl odstraněn. Jelikož v místě jeho původního umístění nyní vedou silnice a tramvajové koleje, nově by sousoší mělo stát zhruba uprostřed volného prostranství ve spodní části náměstí. 

Usnesení zastupitelstva je tak důstojnou oslavou 260. výročí narození Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče. Návrat tohoto památníku na Malostranském náměstí je vítězstvím rozumu a historické pravdy nad lží a nenávistí. Polní maršál hrabě Josef Václav Radecký z Radče si svoji sochu zaslouží. Vždyť patřil k nejlepším vojevůdcům všech dob. 

Podílel se na vypracování operačního plánu v bitvě u Lipska v roce 1813, kde spojená ruská, rakouská a pruská vojska porazila Napoleona jeho francouzskou armádu. Radeckého hvězdné chvíle přišly v letech 1849 – 1849, kdy velel rakouským jednotkám v severní Itálii. V té době vpadla do rakouské Lombardie armáda sardinského krále Karla Alberta ve spojení s italskými povstalci, který ji chtěl připojit ke svému území. Polní maršál Radecký však útočníky porazil v bitvách u Custozy a Novary. Lombardie zůstala rakouská. Na počest tohoto skvělého vítězství složil Richard Strauss starší slavný Radeckého pochod, který znají lidé v celém světě.

Trápení českých rádoby vlastenců pokračuje. Po sjezdu českých Němců přichází na ně rána v podobě Radeckého pomníku. Vyznavači Benešovy nacionalistické školy a leninského učení musí zase otravovat veřejnost svými protesty v mediích i na ulicích.

Jak bojovat s horkým dnem

 1. Nevystavujte se přímému slunci. Pokud jste venku na slunci, noste vzdušné oblečení a světlou pokrývku hlavy.

2. Zdržujte se pokud možno v chladných místnostech. Obytné prostory ráno brzy vyvětrejte, poté zavřete okna a zatemněte místnosti.

3. Vyhněte se nezvyklé fyzické námaze. Sport nebo práci na zahradě přesuňte do časných ranních hodin.

4. Dopřejte si delší polední přestávku, udělejte si siestu.

5. Upřednostňujte lehká jídla, jako je zelenina, ryby nebo ovoce.

6. Pijte více než obvykle, „vždy nad míru žízně“, ale žádný alkohol, ne příliš studené nápoje – a pokud možno žádné nealkoholické nápoje, které jsou bohaté na cukr a kalorie.

7. Nepijte příliš mnoho najednou, protože za hodinu dokážete přijmout a smysluplně využít pouze 500 až 800 ml tekutin. Nejlepší je pít po celý den každou hodinu sklenici vody, i když ještě nemáte žízeň.

8. Při horku tělo spotřebovává více sodíku, hořčíku a vápníku. Proto je vhodné pít minerální vody obohacené o tyto prvky. Lidé s onemocněním srdce a ledvin by však měli být opatrní a poradit se se svým lékařem, jaké druhy a množství vody jsou pro ně vhodné.

9. Dávejte pozor i na ostatní: pravidelně kontaktujte osoby žijící samy a osoby s tělesným či mentálním postižením.

10. Nikdy nenechávejte děti ani domácí zvířata v zaparkovaném autě.

Šťastná remíza s Jižní Afrikou nic nevyřešila

Česká republika - Jižní Afrika 1:1. Včerejší remiza české reprezentace s Jižní Afrikou je víc než mrzutá. Kdo utkání viděl, musí uznat, že Jihoafričané byli lepší a nikdo by se nemohl divit, kdyby zvítězili. Čeští hráči byli na první pohled pomalí a neohrabaní. Je to smutné, ale Evropa je stále více předstihována sportovci z Asie a Afriky. 

Nepochopitelný je výběr českých hráčů, kteří na MS odcestovali. Vypadá to, jako by tam jeli za odměnu, za umístění v čele ligové tabulky, navíc někteří hráči nemají po zranění formu a nejsou rozehraní. Trenér Koubek zřejmě si neuvědomil, že MS není ligová soutěž, v níž se dá experimentovat se sestavou několik kol, až se tým usadí. Na MS už je na experimentování se sestavou pozdě. 

Velmi nejistý byl včera brankář Kovář, i když za obdržený gól se stydět nemusí. Dobře kopnutá penalta je nechytatelná. Jinak měl velké štěstí. Česká obrana byla nejspolehlivější řadou, pouze Krejčí dlouho rozehrával, čímž dával protihráčům možnost obsadit české hráče v poli. V přetížené záloze byl suverénně nejlepší Coufal, jehož auty a rohové kopy jsou fantastické. Rovněž Sojka s Červem a Daridou hráli spolehlivě. Proč Šulc nebyl v základní sestavě, je jedna z Koubkových záhad. Přišel na hřiště v době, kdy český tým byl rozklížený a nebyl schopen udržet míč. Za to, že do něj byl napálen míč nemohl. Otázkou zásadní je hra Hložka a Schicka v útoku, ti byli na hřišti zřejmě kvůli tomu, aby padali. Americká rozhodčí však na fauly neměla evropský metr.

Vítězem skupiny A je po včerejším vítězství na Jižní Koreou Mexiko s plným počtem 6 bodů, druhá Korea má 3 body, vzadu jsou s jedním bodem Česká republika a Jižní Afrika. Postup českého týmů je možný jen teoreticky, jen pokud se na něj usměje štěstí jako v kvalifikaci. Hrát můžou jen ti, které  Koubek s Nedvědem vybrali a za oceán si odvezli. Správné dění v českém fotbalovém chlívečku zvaném Chanceliga má přednost před reprezentací státu.  

Rovnost v pokutách je česká specialita

 Muž s majetkem kolem 23 milionů franků, vilou a garáží plnou luxusních vozů prohnal červené Ferrari Testarossa obcí rychlostí až 137 kilometrů v hodině. Povolená osmdesátka ho zjevně nezajímala a nešlo o jeho první podobný kousek.

Nejdřív řidič vyfasoval pokutu 90 tisíc franků. Pak se začal vydávat za diplomata. Soud mu zprvu uvěřil a trest zrušil. Protože diplomatický nedoložil, putoval před kantonální soud a částka vyskočila na 299 tisíc franků, v přepočtu přes pět milionů korun. V odůvodnění zaznělo, že muž ignoroval základní pravidla provozu. Předchozí švýcarský rekord, pokutu řidiče Porsche z roku 2008, tím překonal víc než dvojnásobně.

Co takovou částku vyžene do milionů, je systém denních sazeb. Konečná pokuta vznikne vynásobením dvou čísel. Jedna hodnota vychází z příjmu a majetku pachatele, takže bohatší řidič má každou sazbu dražší. Druhá odráží závažnost přestupku a určuje, kolik sazeb se napočítá. Právě cena jedné sazby pak dělá ten rozdíl, kdy za totožnou jízdu zaplatí jeden viník několik desítek tisíc korun a druhý miliony.

Nápad není švýcarský. Poprvé ho zavedli Finové už v roce 1921 a dnes v nějaké podobě funguje zhruba v polovině evropských zemí, od Švédska přes Německo až po Švýcarsko, které ho převzalo v roce 2007. Ve Finsku se denní sazba běžně počítá jako polovina denního čistého příjmu a nemá žádný strop. Právě proto tam padají pokuty, ze kterých jde hlava kolem.

V ČR zaplatí milionář i člověk nezaměstnaný bez příjmu stejně. "Vsjo rovno!" říkalo se v 50. letech. Potomci komunistů v polistopadových vládách (především ti sdružení v ODS) rovnoprávnost ve výdajích udržují, odmítají se pokutami a dalšími platbami podle příjmu zabývat, v příjmech však tvrdě žádají rozdíly.

Co by ten samý přestupek stál řidiče u nás? Tady majetek nikoho nezajímá. Po novele platné od ledna 2024 fungují pevné sazby. Stejné číslo platí pro důchodce i pro miliardáře. 

Pevná sazba má pro řidiče jednu nespornou výhodu. Dopředu ví, že na výši jeho příjmu vůbec nezáleží. Jenže právě ta rovnost je hlavní výhrada, o které se politici neodváží mluvit.  Pokuta za přehlédnutí značky sebere důchodci tříměsíční příjem, zatímco pražský provozovatel sítě prodejen si mimořádného výdaje ani nevšimne. Za hranicemi však končí rovnoprávnost.

Daňová spravedlnost pražská

 Evropský průměr podílu danění nemovitostí na HDP je 1,8 procenta, zatímco u nás je to 0,4 procenta. Prý i navzdory zvýšení, které proběhlo za Fialovy vlády. Je třeba ovšem říci, že podle dat PAQ Research Fialova vláda zvýšila daň z nemovitostí tak, že to dopadlo nejvíce na nejchudší vlastníky, což je pražská zrůdnost.

Lidé v ČR nerozumějí daňovému systému a tomu, že v civilizovaném světě existují vysoké daně podle množství a hodnoty majetku. Bohatí by měli státu splácet výhody, které jim stát poskytl pro zbohatnutí. V evangeliu čteme o chudé vdově, která dala málo, ale tím dala všechno. Když chudý dá málo, dává hodně. Když bohatý dá hodně, dává málo. Vše začalo malou privatizací po Listopadu ´89, kdy se schvalovaly zákony, jimiž byly zvýhodněny velké podniky. Pro velkou restauraci v Praze, kolem níž denně projdou desetitisíce lidí, platily stejné povinnosti jako pro vesnickou hospůdku, kolem níž za den přešlo 15 lidí. Navíc vesnický podnikatel musel platit daň z nevyužitých a neprodejných hospodářských budov a pozemků. Zatímco na venkově se každý rok málokterý podnikatel vyhne kontrole finančního úřadu, v Praze podnikatele navštíví kontrola jednou za 100 let. To se jinak vydělává. 

Slovy bankéřky Horské máme extrémně vysoké zdanění lidí s nízkými příjmy a s majetkem nevýdělečným  a extrémně nízké zdanění lidí s vysokými příjmy a s lukrativním majetkem. Pravda o daních je v politických kruzích snad zakázaná. Něco málo se občan dozví od některých slušnějších bankéřů a ekonomů. Je to jako házení hrachu na zeď, politici ve své většině reagují jen na nářek zbohatlíků o křivdách a nerovnoprávnosti. Zákony podnikatelské vznikají pro potřebu podnikatelů z velkých měst.

Krize bydlení se prohlubuje, rodí se stále méně dětí, peníze nejsou na nic, na dluhové službě státního rozpočtu platíme přes 100 miliard ročně – a jen na snížení daní při rušení superhrubé mzdy v režii ANO, ODS a SPD státní rozpočet přišel o více než půl bilionu korun. 

Slavná česká fotbalová stolice soudila

 Zatímco za Velkou louží probíhá Mistrovství světa ve fotbale, které je doprovázeno atrakcemi všeho druhu, v českých končinách v ligovém fotbale (1. a 2. Chanceliga)  řádí administrativa. Včera by zveřejněn další verdikt:

Fotbalová Karviná byla za zapojení do korupční kauzy vyloučena z první ligy, navíc musí zaplatit pokutu 10 milionů korun. Její šéf, primátor Jan Wolf, zaplatí tři miliony a 12 let nesmí působit ve fotbale. V pondělí večer o tom rozhodla etická komise. Trest je nepravomocný, Karviná se proti němu může odvolat.

Pokud bude Karviná opravdu přeřazená do druhé ligy, takřka s jistotou zároveň přijde o účast v závěrečném předkole Evropské ligy, které si vybojovala triumfem v domácím poháru. Další postup se nyní bude odvíjet od toho, zda klub využije pětidenní lhůtu pro podání odvolání.

Z verdiktu by mohla těžit Dukla. Pokud se totiž Karviná s Wolfem proti verdiktu neodvolají, na což mají pět dnů, bude rozhodnutí platit. A jelikož sezona bude formálně ukončena až 22. června, tedy přesně za týden, Dukla se zachrání a sestupujícím týmem bude Karviná. Pokud se nicméně Karviná odvolá a verdikt bude případně potvrzen až později, odehraje se příští ročník první ligy nejspíš s patnácti účastníky.

Co se týče evropských pohárů, jejichž druhá předkola se losují ve středu, jsou ve hře dvě varianty – buď české kluby o místo úplně přijdou, nebo se nasazení posune. Místo Karviné by šla do play off Evropské ligy Plzeň, její místo ve druhém předkole stejné soutěže by převzal čtvrtý Hradec a na jeho místo ve druhém předkole Konferenční ligy by se posunul pátý Jablonec.

Karviná byla do korupční aféry, která vypukla letos v březnu, zapojená přes primátora Wolfa, jenž je zároveň šéfem klubu.

Wolf prý mimo jiné ovlivnil zápas s Českými Budějovicemi v březnu 2024 a také měl nabídnout úplatek ve výši sto tisíc korun budějovickému hráči Samuelu Šigutovi a přislíbit mu přestup, k němuž nakonec opravdu došlo.

Karviná tehdy byla poslední a souseda v tabulce porazila 2:1 gólem ze sporné penalty v nastaveném čase. Podezření čelí i sudí Všetečka se Zelinkou, těm však nedávno Etická komise zrušila dočasné zákazy činnosti a přerušila disciplinární řízení kvůli souběhu s trestním řízením.

Před barážovým dvojutkáním s Vyškovem pak údajně Wolf učinil obdobnou nabídku jako Šigutovi také kapitánovi Vyškova Filipu Štěpánkovi.

V rámci korupční kauzy bylo na konci března obviněno 32 lidí. Etická komise zahájila v první březnové vlně 47 disciplinárních řízení, další pak v květnu.

Vedle klubu a Wolfa dnes komise potrestala zákazem činnosti od 15 měsíců do 12 let a pokutami od 20 000 korun do 140 000 korun dalších pět členů: hráče Nicolase Tilkeridise, Daniela Kubáta, Jakuba Tlustého, Lumíra Čížek a Jiřího Remiáše.

Pondělní úvahy

Je polovina června, za týden už podle kalendáře má být léto a venku se při 16 stupních a studeném větru dá chodit ve svetru a v kabátě, přestože meteorologové utěšují předpověďmi o čtyřicítkách. Počasí poslouchat nechce, dělá si, co se mu hodí. 

 Co takhle chudoba? „No, jak kdy.“ Pravice, ta fialová, praví, že chudoby chudobných u nás není. Rovněž statistika bruselská říká, že už jsme s chudými zamávali. Jsme však široko daleko premianti v chudobě bohatých. Česká pravice tvrdí, že je oprávněna snížit daně bohatým, a naopak zostřit boj proti sociálně slabým a zavést pro ně vyšší daně a poplatky, neb se zde mají nadmíru skvěle. "Na chudý lid musí být přísnost," zní stará průpovídka.

 Minulá vláda Fialova, hlavně její strana lidová, hlásala, že v demokracii bohatí mají stejné nároky na sociální příspěvky jako chudí, a mladí mají na peníze od státu nárok víc než staří. Valorizace důchodu se zřejmě odložila na dobu, až bude mít nárok Jurečkova rodina. 

Dnes vláda zrušila od 1. ledna 2027 koncesionářské poplatky z televizorů a rádií. To zase bude opozičního rámusu jako v africké džungli, kde bylo vyplašeno společenství paviánů. ČR patří mezi poslední země na světě, kde jsou poplatky vybírány.  

Duel Česká republika versus Jihoafrická republika na fotbalovém mistrovství světa mužů bude ve čtvrtek řídit  Američanka Tori Pensová. Po Stéphanii Frappartové, která na turnaji před čtyřmi lety v Kataru pískala utkání Německa s Kostarikou, je duhou ženou historie MS. Ženské obsazení bude mít kompletní trojice rozhodčích na hřišti, asistentkami Pensové budou její americké krajanky Brooke Mayová a Kathryn Nesbittová. Čtvrtým sudím u laviček bude muž, a to novozélandský sudí Campbell-Kirk Kawana-Waugh. 

Nový evropský pakt o migraci a české sobectví

 Nový pakt o migraci a azylu předložila Evropská komise v září 2020. Následovala téměř čtyři léta vyjednávání mezi členskými státy, Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Politické dohody bylo dosaženo v prosinci 2023.

Dne 10. dubna 2024 schválil jednotlivé části paktu Evropský parlament. O měsíc později, 14. května 2024, jej přijala také Rada Evropské unie zastupující vlády členských států. Poté následovalo dvouleté přechodné období, během něhož jednotlivé země připravovaly své úřady a právní systémy na nové podmínky. Od 12. června 2026 jsou pravidla plně účinná.

Jde o soubor několika evropských legislativních aktů, které reformují společnou migrační a azylovou politiku Evropské unie. Podstatná část balíku byla přijata formou evropských nařízení. Ta jsou přímo použitelná ve všech členských státech Evropské unie včetně České republiky.

To ovšem neznamená, že by se české orgány nemusely na nová pravidla připravit. Současně bylo nutné upravit některé vnitrostátní postupy, organizační pravidla a fungování příslušných úřadů tak, aby nové evropské předpisy mohly být v praxi vykonávány.Nejde tedy o doporučení ani o politickou deklaraci. Jde o závazné právo Evropské unie, na jehož tvorbě se podílely jak členské státy sdružené v Radě EU, tak přímo volení poslanci Evropského parlamentu.

Každá osoba, která vstoupí na území Evropské unie nelegálně, má nově projít povinným screeningem. Součástí jsou bezpečnostní prověrky, ověření identity a registrace biometrických údajů. Významně se rozšiřuje databáze Eurodac, která umožňuje lépe sledovat pohyb migrantů mezi členskými státy. Současně se zavádějí rychlejší procedury pro posuzování žádostí o azyl. Cílem je zkrátit dobu rozhodování a urychlit návraty osob, které nesplňují podmínky pro získání ochrany.

Migrační pakt samozřejmě nevyřeší všechny problémy. Představa, že jediný legislativní balík zastaví migraci nebo odstraní příčiny válek, chudoby či klimatických změn, by byla naivní. Pakt však vytváří pravidla, která mají evropským státům umožnit lépe zvládat situace, které byly v minulosti často řešeny improvizovaně.

Největší kontroverze vyvolal mechanismus solidarity mezi členskými státy. Právě kolem něj vzniklo nejvíce mýtů a celkem nepoctivých politických kampaní. Ve skutečnosti nejde o automatické přerozdělování migrantů mezi jednotlivé země jak různé populistické, především krajně pravicové politické síly snaží lidem namlouvat. Státy mohou přispívat různými způsoby, například finančně, personálně, technickou pomocí nebo jinými formami podpory.

Především je však třeba položit jednoduchou otázku. Jaký smysl by měla Evropská unie, pokud by solidarita fungovala pouze tehdy, když jde o čerpání výhod? Členské státy dobrovolně sdílejí jednotný trh, volný pohyb osob, společná pravidla i prostředky z evropského rozpočtu. Pokud některé země nesou hlavní odpovědnost za ochranu vnější hranice, je logické očekávat, že ostatní státy ponesou alespoň část odpovědnosti za zvládání mimořádných situací.

Pro samotnou Českou republiku má navíc start paktu specifickou příchuť. Kvůli vysokému počtu uprchlíků z Ukrajiny, které naše země v uplynulých letech přijala, uznala Evropská komise českou zátěž a schválila pro ČR pro rok 2026 úplnou výjimku. Česko tak v tuto chvíli nemusí do solidárního systému finančně přispívat ani přijímat migranty.

To není popření národní suverenity. To je jeden ze základních principů fungování každého společenství. Spor o migrační pakt je proto do značné míry sporem o to, zda chceme Evropskou unii jako skutečné společenství, nebo pouze jako systém, z něhož si jednotlivé státy vybírají to, co se jim právě hodí.

Nešťastný pátek fotbalový

 Prvním zklamáním MS v Severní Americe pro mne byl výběr českých hráčů, kteří tam odcestovali. Bývalo u úspěšných reprezentačních týmů zvykem, že základ tvoří 3-4 z jednoho týmu sehraní hráči v obraně a záloze a zbytek vybraní nejlepší jedinci z ostatních ligových týmů. Vybrat 10 hráčů ze Slávie (plus 2 bývalí slávisté-celkem 12), i když mistrovské, je výsměchem ostatním klubům a celému českému fotbalu.

 Je zřejmé, že Miloslava Koubka jako hlavního trenéra vybrali svazoví funkcionáři jako dostatečně mluvnicky nadaného spolupracovníka medií a zároveň jako hromosvod, jehož další trenérskou kariéru vzhledem k věku žádný neúspěch nemůže ovlivnit. Příprava českého týmu probíhala v domácích podmínkách, i když byla možnost zvykat si na vyšší nadmořskou výšku třeba někde v Alpách. Kdo šetří má za tři? Ve fotbale dnes těžko. 

Sestava do prvního utkání s Koreou měla být sice zkušební, ale vzhledem k hracímu systému MS zodpovědná. To se Koubkovi nepříliš povedlo. Do prvního důležitého utkání nastoupili hráči po zranění, téměř nerozehraní (Hranáč, Hložek, Šulc a Schick). Rovněž vstup Chorého do prvního utkání byl asi předčasný. Věřit jeho masce, že se ho vyloučení a trest vůbec nedotkly, může snad jen mimozemšťan. 

Součkovi měl Koubek zakázat přihrávky, povolit jen odkopy a střelbu. Nevzpomínám, že by dnes a někdy v minulosti přesně přihrál. Dal gól z ofsajdu, i když nepatrného. Nepozornost. 

Nepochopitelný byl i obdržený gól, kdy Krejčí nedokázal odkopnout míč. Zřejmě nadmořská výška Krejčího oklamala, zřejmě se domníval, že pomalý míč míří vedle branky. Míč náhle zrychlil a zamířil do brány. Zaváhání.

 Do historie vstoupí porážka s Jižní Koreou 1:2. Naštěstí není rok 1952, takže za porážku s kapitalistickým nepřítelem české hráče a trenéry strana a vláda nepotrestá. 

Bude zase energie na příděl?

 Evropská unie se však potichu připravuje na zcela jiný přídělový program: na elektřinu. A na rozdíl od nedostatku pohonných hmot způsobeného válkou s Íránem je tento problém výhradně dílem samotné EU.

Ti, kdo pamatují 40. a 50. léta, jistě zažili večerní vypínání elektřiny. Osvědčily se tehdy petrolejové lampy a svíčky jako náhrady žárovek. Petrolejové lampy dnes lze spatřit v muzeu, mimořádně na půdě starého domu. Parafinové svíčky jsou v kostelích, a po ministerské výzvě k vytvoření zásob na 3 dny snad i v některých domácnostech. Bohužel na počítačích a chytrých telefonech knot zapálit nelze, ani ho tam není možné najít. Baterie v mobilech mají omezenou dobu svícení. Dovede si někdo představit, že by tramvaják či železničář uprostřed cesty oznámil: Jsme bez proudu? A vypnutí trvalo 5 a více hodin?

Datová centra po celém vyspělém světě spotřebovávají obrovské množství elektřiny. Zatímco v některých oblastech to bylo požehnáním – například Loudon County ve Virginii získává zhruba polovinu svých daňových příjmů z datových center – vyvolalo to také masivní odpor místních obyvatel kvůli přesvědčení, že datová centra způsobila růst cen. Ale také spotřebovávají neuvěřitelně velké množství elektřiny. 

Vstupuje do hry Strategický plán pro digitalizaci a umělou inteligenci v energetice. Nový dokument, který Evropská komise brzy předloží Evropskému parlamentu a Radě ke schválení, je pokusem o zvládnutí přílivu datových center. Nový dokument mimo jiné vyzývá k vytvoření „inteligentních sítí“ a k používání „inteligentních měřicích systémů“.

 První z nich umožní „kontrolu potřebnou ke zvýšení využívání obnovitelných zdrojů“, zatímco inteligentní měřicí systémy mohou pomoci „snížit omezování obnovitelných zdrojů energie a usnadnit elektrifikaci“. Komise je obzvláště nadšená z inteligentních měřičů, o nichž tvrdí, že pomohou „umožnit spotřebitelům lépe řídit jejich spotřebu energie, šetřit energii a snížit jejich účty“. Věří také, že to pomůže při „přechodu k ekonomice založené na čisté energii“. Zmínky o tomto přechodu – v kontextu obav o to, jak jej může ovlivnit výstavba dalších datových center – jsou rozesety po celém dokumentu.

V podstatě je Brusel dogmaticky odhodlán dosáhnout do roku 2050 nulových emisí. Nic – války, energetické krize, vývoj zcela nových technologií, o nichž se před šesti lety, kdy byl slib nulových emisí učiněn, ani nesnilo – jej od tohoto cíle neodradí. Nezáleží na tom, zda Čína a Indie budou i nadále znečišťovat v míře, která činí evropské úsilí téměř bezvýznamným; nulové emise musí být dosaženy. Ale protože i oni potřebují datová centra, řešením je „pobídnout“ domácnosti ke snížení spotřeby elektřiny.

Pronásledování kuřáků na mořských plážích

 Na několika plážích v Turecku nově platí zákaz kouření. Opatření se zatím týká několika míst v oblasti Antalye, včetně  pláží Lara a Beach Park. Podle webu DailySabah jde jen o první krok, cílem je zvýšit počet veřejných míst bez kouření. Na vybraných plážích si tak lidé nemohou zapálit cigaretu už od pátku minulého týdne. 

Za porušení zákazu aktuálně hrozí po přepočtu pokuta kolem 800 korun, místní úřady ale počítají s tím, že sankce by se mohly v budoucnu zvýšit až 2 000 korun. Omezením přitom není v této oblasti zřejmě ještě konec. V plánu je zakázat kouření také na zahrádkách restaurací a kaváren. 

Snímky pořízené z mořského dna ukazovaly něco, co se zpočátku jevilo jako mořské organismy nebo houby, ale ve skutečnosti to byly filtry z cigaret. 

Paradoxem tedy je, že tabákový průmysl v honbě za ziskem, podřízl pod sebou větev. Cigarety s filtrem, které začaly před 70 lety nahrazovat tradiční "tabák jen obalený jemným papírem", sice kuřáky před zhoubnými nemocemi příliš neochránily, zato zamořily ulice i přírodu nerozpustnými nedopalky. Ty se  snadno dostanou do moře. Hromadí se mezi pískem a oblázky, děšť a vítr je unášejí do moře a způsobují vážné škody ekosystému. 

​Šéf námořní platformy v Antalyi vyzval dokonce k zákazu kouření na plážích v celém Turecku i k přísnějším postihům za odhazování nedopalků. Ve Španělsku a Francii na řadě pláží už podobná pravidla platí. Pokuty za jejich porušení se tam pohybují zhruba od 700 do necelých 50 tisíc korun. Od 1. dubna začal platit zákaz kouření také v italském hlavním městě Římě. Okopírovat je postupně chtějí i další města v zemi.

Neřešitelný problém: Platby hotovostí nebo kartou

 Na Slovensku musí od letošního května všichni obchodníci umožnit bezhotovostní platbu při jakémkoliv nákupu nad jedno euro. Obdobně elektronické nakupování garantují další evropské státy.

 V ČR taková zákonná povinnost neexistuje, přestože průzkum Index prosperity a finančního zdraví ukázal, že bezhotovostním platbám dávají přednost tři čtvrtiny obyvatel.

„Prodávající si až na výjimky stanovené zákonem může stanovit vlastní podmínky, za jakých platby umožní. Třeba určit, že platby kartou umožní až od určité částky, například od 50 či 100 korun,“ popisuje Martin Pitron, člen právního oddělení spotřebitelské organizace dTest a koordinátor služby VašeStížnosti.cz. 

Že by však některému zamezili přístup k přijímání platby kartou, je podle něj hypotetický krajní případ. Prodejce by musel dlouhodobě nebo opakovaně nerespektovat pravidla kartových společností.

„QR platby mohou být pro obchodníky levnější, protože peníze jdou často přímo z účtu na účet bez klasického kartového systému. Výhodou je také rychlé připsání peněz a v některých případech odpadá potřeba terminálu,“ upřesňuje Novák. 

Obecnou praktickou nevýhodou tohoto druhu úhrady je, že se děje přes český standard QR kódu. Pro zákazníky s účtem u zahraniční banky je většinou nečitelný, a tudíž nepoužitelný.

Oslovení odborníci nicméně upozorňují, že ani hotovostní platby nejsou bez nákladů, takže cenu zboží nesnižují. Jde například o vedení evidence hotovostních plateb, zajištění bezpečného převozu peněz a ukládání v bance.

Proces samozřejmě ovlivňuje zákaznické chování. Průzkumy ukazují, že povinné přijímání karet by uvítalo zhruba 70 procent respondentů napříč všemi věkovými kategoriemi. Data z posledních měsíců zároveň říkají, že až 18 procent potenciálních zákazníků raději nakoupí u konkurence, která karty přijímá. 

Nejpodstatnější ze zákonných výjimek, které zmiňuje Pitron a které omezují prodejce při stanovování platebních pravidel, je zákaz zpoplatnění kartových transakcí. I s ním si ale obchodníci mohou poradit s pomocí nabídky výhodného nákupu. 

„Legální je zákazníky motivovat k placení hotovostí nebo bankovním převodem slevou, pokud je to komunikované transparentně předem,“ přibližuje Novák.

EU možná výrazně posílí

 Pamětníci vzpomínají na zlaté časy Evropské unie, kdy v ní bylo 12 zemí, nebo na EHS se 6 státy. Tehdy panovala dohoda, navenek se spory nevypouštěly. Rozšíření na 28 (27) zemí se z EU stal rozhádaný spolek, který do všeho mluví, ale za nic nezodpovídá. Když se člověk nadechuje, aby ten nesourodý kolos zkritizoval, přijde tahle rána.

Finský prezident Alexander Stubb nastínil svou ambiciózní vizi rozšíření Evropské unie. Sedmadvacítka podle něj dnes musí myslet ve velkém a využít aktuální geopolitickou situaci k posílení svého vlivu na světové scéně. Naznačil přitom, že by se unijní blok mohl rozšířit i mimo samotný evropský kontinent.

Stubb ve středu na energetické konferenci v Helsinkách prohlásil, že by EU měla usilovat o rozšíření až na 40 členských států. Jako konkrétní kandidáty v této souvislosti zmínil Velkou Británii, Kanadu, Turecko, Norsko nebo Island.

Na summitu Euralectric Power finský prezident upozornil, že současné okno příležitosti pro rozšíření unie je časově omezené. „Až válka na Ukrajině skončí a možná se změní americká administrativa, lidé podle mě znovu sundají nohu z plynu a začnou řešit nepodstatné věci,“ 

Stubb dodal, že strategická autonomie a geopolitická síla Evropy vychází z její velikosti i rozsahu. Rozšiřování EU zároveň označil za vůbec nejlepší unijní politiku v historii.

„V této chvíli musíme myslet ve velkém. Z geografického hlediska bychom se měli rozšířit, nebo alespoň vytvořit dostatečně flexibilní formu členství, která by umožnila zapojení až čtyřiceti evropských států – a možná i neevropských,“ uvedl Stubb. O vstup do bloku aktuálně usiluje devět kandidátských zemí. Mezi hlavní favority patří Černá Hora a Albánie, zatímco Ukrajina a Moldavsko se už přibližují k zahájení formálních přístupových rozhovorů.

Finský prezident se však domnívá, že by se EU měla orientovat také směrem na západ a pokusit se o návrat Velké Británie, která unijní struktury opustila v roce 2020. Další možností by pak podle Stubba mohla být Kanada.

Bližší českobudějovické staveniště než fotbal

 České Budějovice a Chrudim nebudou v příští sezoně hrát druhou ligu, třebaže na ni mají podle výsledků z uplynulé sezony právo. Oba fotbalové kluby totiž nesplnily licenční podmínky pro účast v profesionálních soutěžích a postihne je pád o patro níž. Jejich místa zaujmou Kladno s Českou Lípou, sestupu díky tomu unikla Jihlava. O výsledcích licenčního řízení dnes informovala Fotbalová asociace České republiky (FAČR).

Budějovice a Chrudim neobdržely licenci spolu s dalšími druholigovými kluby Příbramí a Ústím nad Labem už v květnu v první fázi řízení. Proti rozhodnutí licenční komise se všechny čtyři kluby odvolaly, uspěly jen Příbram s Ústím. 

O to, že se v Českých Budějovicích nebude hrát ligový fotbal se už několik let usilovně stará českobudějovické městské zastupitelstvo. To je mezi krajskými městy unikát. Ve většině krajských a ostatních měst a obcí jsou sportovní zařízení majetkem měst a zastupitelstva jako odměnu za jedinečnou propagaci měst poskytují sportovním klubům prostředky na sportovní činnost. České Budějovice jsou v tomto bílou vránou (ein weißer rabe), místo toho, aby se úspěchy sportovců chlubily, nemají zájem o to, aby 106 let starý fotbalový klub ve městě působil. 

Je známo, že nejméně polovina současného českobudějovického obyvatelstva jsou, buď poválečné, nebo normalizační naplaveniny z jihočeských i jiných vesnic, které  o fotbalu vědí snad to, že se auty házejí vidlemi. Na jejich city dovede českobudějovická radnice v čele s rasistou Marošem hrát. Blíží se komunální volby, v nichž nezáleží na kvalitě voličů, ale na jejich množství. 

Dynamo řeší problémy se stadionem, aktuálně mu od města běží výpovědní lhůta ze smlouvy na užívání Střeleckého ostrova. Právě kvůli tomu neobdrželo potřebnou licenci pro druhou ligu. A zřejmě to nebylo zadarmo, ani politici nestáli stranou. 

 V polovině května náměstek českobudějovické primátorky Petr Maroš (Naše Česko) ČTK řekl, že by město rádo přihlásilo do třetí ligy tým vytvořený podle představ některých zastupitelů a tzv "srdcařů" v čele s Kotrbou, přičemž licenci by získalo od některého současného účastníka České fotbalové ligy (ČFL). Web isport.cz ve středu informoval, že nový českobudějovický klub (ještě neexistující, ale mající peníze)  je dohodnutý na koupení licence od Brozan. Nesměly by však Brozany sestoupit do divize, neboť jsou na třetím místo od konce ve skupině B 3. ligy (ČFL).

Příznivci, nikoli opilí srdcaři, jihočeského fotbalu pamatují i větší nepřízeň fotbalového svazu, než je pád Dynama z  1. do 3. ligy, například přeřazení až do 6. ligy (I.A třída).  

O tom, proč radnice Dynamo vyhnala ze stadionu na Střeleckém ostrově , lze zatím jen spekulovat. Lze si domyslet, že vzhledem ke stavebnímu ruchu-výstavbě Nového lineckého předměstí v blízkosti stadionu (zbourání rozlehlého areálu bývalé vojenské nemocnice a zabírání dalších ploch), stadion překáží. Za prodej plochy by zřejmě město obdrželo od developerů částku, za kterou by postavilo nový stadion pro nižší soutěže - pravděpodobně tréninkové plochy na Složišti, které prozíravý Kuba s předstihem koupil pro JIhočeský kraj. Byty ve volební kampani Našeho Česka zaberou u voličů víc než klub vlastněný Afričankou. Tak to vypadá s fotbalem ve městě, kde před 50 lety mělo své stadiony pět týmu hrajících celostátní soutěže. 

Kam s nimi?

 Efektivní a ekologická likvidace vrtulí větrných elektráren, vyrobených z extrémně odolných kompozitních materiálů (skelná a uhlíková vlákna pojená pryskyřicí), představuje tvrdý technologický oříšek. Termická či chemická recyklace kompozitních lopatek o délce 50 metrů a více je finančně velmi nákladná a kapacita stávajících systémů zdaleka nepostačuje.

Nerudovský problém. Likvidace odpadků byl problém už před 150 lety, v době, kdy se ještě o umělých hmotách nic nevědělo. Možná, že Nerudovi stačilo nabídnout slamník některé koňské stáji nebo chovateli prasat či drůbeže a nemusel slámu roznášet v kapse po Praze. Tehdy většina odpadků byla organického původu a končila v kamnech nebo na smetišti. Vynález a výroba plastů lidstvu život ulehčuje, na jedné straně, ale také zhoršuje, na druhé. Likvidace plastů je dnes na celém světě každodenním problémem.

Vědecké studie odhadují, že mezi lety 2021 a 2040 dosáhne celkové množství vyřazeného materiálu z rotorů jen v Německu celkem 660 000 až 720 000 tun, což potvrzuje vážnost situace. V zemích EU navíc od 1.1.2026 platí přísný zákaz skládkování tohoto typu kompozitního odpadu.

Odvrácenou stranu ekologického byznysu s větrníky ukazuje nedávný skandál kolem bavorské společnosti Roth International. Ta získala zakázky i dotace na ekologickou likvidaci a recyklaci vyřazených větrných turbín. Místo legálního, avšak technologicky náročného a drahého zpracování v Německu však firma zvolila podvod. Tuny rozřezaných kompozitních lopatek a dalšího průmyslového šrotu z větrných elektráren tajně a bez povolení převážela přes hranice do České republiky, kde odpad končil na nelegálních černých skládkách nebo v pronajatých areálech, kde byl jednoduše zanechán.

Skandál neunikl pozornosti, firma dostala od bavorských úřadů nařízení, aby stovky tun nelegálního odpadu na vlastní náklady odvezla zpět a řádně zlikvidovala, termíny pro nápravu však nedodržela. Soudní proces v této věci by měl u německého soudu začít 11. června letošního roku.

Zdroj: Konzervativní noviny

Záchranky nestíhají, protože exministr Válek zrušil lékařské pohotovosti

"Počet výjezdů záchranek je v současnosti abnormální. To dříve nebývalo. Důvodem je zrušení poloviny pohotovostních služeb, a také neochota praktických lékařů sloužit pohotovosti. Odnášejí to nemocniční doktoři a záchranáři," říká šéf České lékařské komory Milan Kubek.

"Praktičtí lékaři odpoledne zavřou ordinace a mají volno do druhého dne. Sloužit večer a o víkendech pohotovosti nechtějí," přiznal šéf České lékařské komory Milan Kubek. Pacientům s drobnými úrazy a nemocemi, na které nemají léky a nevědí si rady, potom nezbývá než volat záchranku. 

„Ochota praktiků zapojit se do lékařských pohotovostí skutečně klesá. Už je nemotivuje ani vyšší odměna (více než 1.000 Kč/hod),“ upozorňuje Kubek. Odnášejí to podle něj jejich kolegové – záchranáři a nemocniční lékaři. „Těm naopak přibývají další povinnosti,“ říká.

Současný stav je dalším diletantským dědictvím Fialovy vlády, konkrétně exministra Vlastimila Válka (TOP 09), jehož ministerstvo v rámci znepříjemnění života lidí na venkově rozhodlo pohotovosti se zbavit. Novelou zákona o zdravotních službách přesunulo odpovědnost za dostupnost pohotovostní služby na pojišťovny, které nemají zájem starat se o malá města a obce, kde nejsou nemocnice.

Podle šéfa komory Milana Kubka tím se pohotovostní služba stala vzácností. „Válkova novela totiž ukládá pojišťovnám zajistit tyto služby v minimálním rozsahu,“ vysvětluje. Lidé už tak najdou pomoc jen v 96 nemocnicích, které zřizují urgentní příjem, a pouze v 32 ambulancích. Předtím byla pohotovost zajišťována na 208 místech.

Hejtman Kuba trvá na tom, že kvalitu vody zhoršuje sama příroda.

Jihočeský kraj na konci května představil dlouho očekávanou studii, která měla objasnit příčiny zhoršující se kvality vody v lipenské přehradě. V oficiálních výstupech hejtman Martin Kuba (Naše Česko) uvedl, že hlavní příčinou zhoršeného stavu Lipna je fosfor uvolňovaný z rašelinišť. není však problémem zjistit, že za rozvojem sinic a zhoršením kvality vody stojí lidská činnost.

Podle odborníků, kteří na Kubovu propagandu reagovali pečlivým výzkumem, je opak pravdou. „Za zhoršenou kvalitu vody a zničený ekologický potenciál lipenské nádrže může nikoli fosfor z přírodního odtoku z povodí, ale různé lidské aktivity,“ napsal Josef Hejzlar z Biologického centra AV ČR. Za rozvojem sinic a zhoršením kvality vody stojí lidská činnost, přesněji řečeno lidské odpady.

 „Z evidovaných komunálních vypouštění připadá 581 kg na ČOV, které vypouštějí přímo do nádrže. Domovní ČOV s vypouštěním do nádrže nebo v těsné blízkosti představují asi 600 kg, difuzní zdroje ve stejné oblasti představují asi 194 kg. Vnos fosforu v souvislosti s rybářstvím 750 kg je také vnášen přímo do nádrže,“ stojí ve studii. Monitoring podle studie ve většině lokalit prokázal odtok odpadních vod do nádrže téměř bez úpravy. Neuváděné nezměřitelné množství odpadních vod se do Lipna tedy dostává bez jakéhokoli čištění. Příčinou je hlavně velké množství lidí, kteří v posledních dvaceti letech k Lipnu přicházejí, přírodní zákony už nejsou schopny lidské odpady likvidovat, jako se to dělo před rokem 1989.

Ani po dodatečných dotazech hejtman Kuba na svém výkladu nic nezměnil a dál zdůrazňuje přirozený přísun fosforu z povodí jako hlavní příčinu problémů Lipna. Způsob, jakým hejtman výsledky studie prezentoval, může podle některých kritiků vyvolávat otázky, zda kraj tímto výkladem neupřednostňuje zájmy investorů, uvádí Deník Referendum. Vzhledem ke Kubově politické minulosti nemůže takový názor být překvapením. 

Z historie pick up trucků

 V sobotu 30. května prolétla medii zpráva o arogantním vjezdu vjezdu luxusních trucků RAM Clubu do Holašovic. Mezi lidmi do vyvolalo převážně nepříznivé reakce. Kde se tyto vozy objevily, jaká je jejich minulost? 

RAM Club sdružuje, chcete-li, reprezentuje, lidi, kteří si až příliš často pořizují pick up truck, v tomto případě vůz Dodge RAM, ne z potřeby nezbytnosti, ale z potřeby gesta, módy, sociálního statusu, lidově řečeno z jisté namachrovanosti či namistrovanosti.

V roce 1908 začala společnost Henryho Forda chrlit svůj první dobře prodejný automobil Ford, model T nazývaný Líza. Henry Ford viděl, že pro miliony majitelů amerických farem rozesetých daleko od sebe a od měst se Lízza nehodí, protože je doveze pouze v neděli do kostela, jinak musejí pro převoz všech zemědělských potřeb a produkce používat koňské povozy. V roce 1916 byl vyroben první náklaďáček Ford TT pro farmáře, o nosnosti 1 tuny.  Když se tyto malé nákladní vozy v ceně 600 dolarů objevily, okamžitě se staly miláčky farmářských rodin. 

Výrobou nákladních automobilů pro farmáře se začaly zabývat další americké automobilky, takže na trhu byla značná konkurence. Ford v roce 1928 uvedl na trh Model AA o nosnosti 1,5 tuny. To byly vozy, které měly na farmách mnohonásobné využití. Během týdne se s ním mohly převážet, osiva, hnojiva, zvířata, kukuřice a podobně, v neděli mohla celá rodina vyrazit do kostela vzdáleného desitky mil. 

Aby si Ford udržel náskok v oboru, který se stal velmi konkurenčním, nahradil v roce 1933 Model AA ještě výkonnějším Modelem BB. O dva roky později Ford uvedl na trh pick-up Model 50 z roku 1935, poháněný výhradně slavným plochým motorem Ford V-8.

Do roku 1941 Ford prodal více než 4 miliony nákladních vozů pro farmáře. Druhá světová válka pozastavila výrobu kvůli nedostatku materiálu, jenž byl určen k vyzbrojování armády.

Výroba vozů pro farmáře byla obnovena až v roce 1947, přičemž byly využity poznatky z výroby nákladních vozů pro válečné účely.  Začala výroba větších vozidel. „Velký vůz, velký výkon, aby vydržel déle“, bylo heslem poválečné Ameriky. Začala výroba dodávek F-Series Bonus Built trucks.

Protože po válce začal přesun velkého množství lidí z venkovských farem do měst, dostávaly se do měst i jejich velké nákladní dodávky.  Majitelé byli na ně zvyklí a vyhledávali nové typy. Výrobci proto postupně tyto vozy vybavovali komfortními prvky včetně klimatizace, koženého čalounění a elektrických oken a zámků. Vozy jsou vybavovány velkými silnými rámy a výkonnými naftovými a benzinovými motory.

Pokusy české vlády o sebevraždu nevycházejí

Zákon o veřejnoprávních médiích je definitivně v koši. V sobotu to národu oznámil premiér Babiš. Vláda svých záměrů prý dosáhne novelou současného zákona. Obdobně se vyjádřili i další koaliční představitelé. Tedy koaliční zemětřesení kvůli veřejnoprávním médiím nečekejme. Horší je, že pořád není známo, co koalice zamýšlí.

Se čtyřmi stovkami připomínek byl návrh ministra kultury Oty Klempíře nepoužitelný. Bohužel, před vlastní pošetilostí vás nikdo neochrání. Na druhé straně se zas mohou aktivisté chlubit tím, že ministra Klempíře „porazili“, protože zabránili v realizaci jeho návrhu. Podobně nás nikdo neochrání ani před pošetilostí premiérovou. Ten slíbil, že se sejde s řediteli České televize a Českého rozhlasu a následně se pustí do práce. To by mohla být dobrá zpráva, premiér je schopen pochopit, že obě instituce jsou vázány nejen tvorbou vlastních rozpočtů, ale i smlouvami s třetími stranami.

Babišova vláda se pokusila zkrotit nejvíce viditelnou část novinářů, tedy část novinářů, která je financovaná státem a navíc si žije bohatým životem ze speciálně vybíraných peněz od občanů, protože to v českých podmínkách je dlouhodobý zvyk. 

S tím, že proti zrušení poplatku budou vzteklí odeesmani a primitivní piráti, musel každý počítat. Ti budou vždy proti vládě, tabula rasa musí být! Proti se však staví i hordy novinářů, jichž se problém státního financování prakticky netýká. Novináři připomínají cikánské tábory, blahé paměti, z nichž se celý den ozýval rámus hádajících, kteří se v případě, že je přišel uklidňovat starosta či žandár, okamžitě se spojili a byli jako jeden muž. Domluva neexistovala, jedině rozkaz! S novináři se rovněž nikdy nikdo nedomluví. 

Nevítaní hosté v Holašovicích

Poklidnou sobotu v Holašovicích na Českobudějovicku dopoledne prořízl zvuk klaksonů mohutných RAM vozů. „Mysleli jsme, že je to svatba, která se koná v jedné z hospod na návsi,“ popisuje pracovnice turistického informačního centra (TIC) Júlia Kňažková. 

Omyl. 20 robustních amerických pickupů nepřijelo na svatbu ani vozit hnůj na pole ani svážet seno z luk. Zaparkovaly uprostřed vesnice zapsané na seznamu památek UNESCO. Řidiči vystoupili a chovali se jako okupační armáda. Někteří postavili stativy, na které usadili kamery a před barokními statky začali si auta natáčet a fotografovat. Ti, kteří měli psy, je venčili na travnaté návsi, aniž by po nich výkaly uklidili.

„Nabídla jsem jim, ať přeparkují auta k hasičárně. Byli na mně sprostí,“ sdělila Kňažková.

Obyvatelům Holašovic se neohlášená přehlídka vozidel nelíbila. Sebevědomí majitelé aut tvrdili, že to mají povolené. "Nic takového jsem nepovolil, nikdo se mnou o tom nekomunikoval,“ odmítá starosta Jan Jílek.

K akci se přihlásil RAM Club s typickým pražským vymlouváním. „Každý větší sraz standardně dopředu oznamujeme příslušným úřadům a Policii ČR, pokud to situace vyžaduje. V případě Holašovic jsme vycházeli z předpokladu, že tuto povinnost splňovat nemusíme,“ reagoval Ondřej Roubík z RAM Clubu.

„Bezprostředně po příjezdu jsme byli konfrontováni zástupci obce venkovským způsobem.“ Pražanům vůbec nevadilo, že v celé obci je zákaz stání. „Záchytné parkoviště bylo téměř plně obsazené, a proto jsme se rozhodli zastavit tam, kde bylo místo,“ zopakoval Club.

Když dorazil také starosta Jan Jílek, po ostré debatě arogantní hosté odjely. „Slušní turisté jsou v Holašovicích vždycky vítáni, ale turisty, kteří sem jedou porušovat předpisy a obtěžovat místní obyvatele, tady nepotřebujeme a nechceme,“ zdůraznil starosta. 

Holašovičtí věc předali policii, která se jí bude zabývat. „Vše prověřují policisté z dopravního inspektorátu,“ podotkl formálně jihočeský policejní mluvčí Jiří Matzner.

Léto se blíží mílovými kroky, jak se venkov bude bránit nájezdům arogantních zbohatlíků, až nastane hlavní dovolenková sezóna? Těžko. Budoucnost tradičních jihočeských vesnic a jejich obyvatel je bledá, tlakům bohatých Pražanů se budou těžko bránit.  

Voleb v roce 1946 se mohly zúčastnit jen vybrané politické strany

 Parlamentní volby z 26. května 1946 byly po dlouhé době první a na dlouhou dobu poslední demokratické volby v Československu.

Poslední předválečné parlamentní volby proběhly v roce 1935, voliči se tak vraceli k urnám po dlouhých jedenácti letech. Byly to volby v mnoha ohledech výjimečné, neboť byly provázeny celou řadou „novinek“.

Na rozdíl od předválečných voleb mohli tentokrát volit také vojáci a policisté, navíc byla snížena věková hranice pro volby z 21 na 18 let. Naopak bylo odebráno volební právo příslušníkům třímilionové německé menšiny, většina z nich totiž na základě dekretů prezidenta Beneše pozbyla československé občanství.

Nejpodstatnější „novinkou“ bylo zřízení jakési povinné vládní koalice, zvané Národní fronta (NF), mimo kterou nebylo možné politicky působit. Exilové strany se už na jednání v Moskvě dohodly, že politické subjekty, obviňované z „fašismu“ nebo kolaborace, budou po válce zakázány.

Zatímco tedy v roce 1935 kandidovalo šestnáct stran a koalic, v roce 1946 jich bylo pouze osm. A protože bylo stranám zakázáno působit celostátně, kandidovaly v českých zemích čtyři strany: Čs. sociální demokracie (ČSD), Čs. strana lidová (ČSL), Čs. strana národně socialistická (ČSNS) a Komunistická strana Československa (KSČ). A na Slovensku pak jiné čtyři: Demokratická strana (DS), Komunistická strana Slovenska (KSS), Strana práce a Strana slobody.

Samotné snížení počtu stran nebylo nutně největším problémem. Tato změna měla zabránit „přebujelému stranictví“, které podle dobového názoru bylo spoluzodpovědné za tragédii Mnichova. Mnohem zásadnější vadou bylo, že systém již nepočítal s vládní koalicí a opozicí, jak je v demokracii obvyklé, ale počítal s účastí všech stran v Národní frontě, podporující vládní politiku. Tím byla už dopředu a systematicky omezena demokratická kontrola a případná kritika činnosti státních orgánů.

Politický vývoj tedy byl do značné míry „předzvěděn“. K socialismu a budování „nového řádu sociálního“ se tehdy (minimálně v českých zemích) hlásily všechny povolené strany, byť existovaly určité rozdíly v tom, jak si strany tento „socialismus“ představovaly. Návrat k předválečnému „kapitalismu“ první republiky svorně nepovažovaly za možný, ani žádoucí.

Všechny strany byly navíc v podstatě už před volbami zavázány vytvořit po volbách společnou „vládu Národní fronty“ a „táhnout za jeden provaz“. Otázkou jen bylo, kdo v této koalici bude hráti prim. O to se před volbami rozhořel boj „všech proti všem“.

KSČ se profilovala překvapivě umírněně, konstruktivně a hluboce demokraticky. Vůbec nevystupovala jako revoluční strana sovětského typu, která usiluje o „diktaturu proletariátu“, kterou však připravovala o to usilovněji za kulisami, pomocí různých kliček, intrik a konspirací. Byla to promyšlená taktika, která měla bezostyšnou lží uklidnit střední vrstvy, rolníky a živnostníky a získat tak co nejširší masy voličů.

A ti na tuto strunu slyšeli; komunisté byli neokoukaným nováčkem, dosud neušpiněným vládnutím, navíc jim nahrávala aura nejradikálnějšího odpůrce nacismu a status nejvíce pronásledovaných. Tento pečlivě hýčkaný obraz komunisté velmi efektivně a agresivně využívali k diskreditaci konkurentů.

Důležitým kontextem voleb byl organizovaný odsun sudetských Němců z Československa. Toto byla volební parketa národních socialistů, kteří měli hlavní podíl na divokém vyhánění německy mluvícího obyvatelstva v květnu a červnu 1945. Národní socialisté, kteří se zaštitovali mediálně mocným prezidentem Benešem, předpokládali, že zásluhou volební kampaně spočívající v tvrdosti při vyhánění bezbranného německého obyvatelstva bezpečně volby vyhrají. Jsou doklady o tom, že jejich aktivity tlumila především KSČ, která zásluhou Stalinovy slávy získala hned po válce do svých řad statisíce nových členů.

Po tzv. divokém odsunu, který vypuknul spontánně hned po skončení bojů, probíhaly od ledna 1946 systematické a spojenci schválené transporty (především do amerického a sovětského okupačního pásma Německa). V den voleb se na našem území stále nacházelo přibližně 1,8 milionu Němců, kteří na transport teprve čekali. Obrovský majetek zanechaný Němci (domy, půda, továrny) byl rozdělován pod taktovkou komunisty řízených osidlovacích úřadů. Není proto náhoda, že právě v čerstvě osídlených pohraničních okresech získala KSČ často přes 50 – 60 % hlasů, což výrazně převyšovalo zisky ve vnitrozemí.

Ať již si o legitimitě odsunu a způsobu jeho provedení myslíme cokoliv, historici se shodují, že brutalizace společnosti a morální otupění, spojené s odsunem, významně usnadnily nástup komunistické diktatury o několik let později…

KSČ (Komunistická strana Československa) získal nejvíc hlasů; 31,2 % (v českých zemích dokonce 40,2 %), tedy 93 mandátů. Největší přízeň měla KSČ v pohraničních okresech, v nichž čeští a slovenští osídlenci získali obrovské množství majetku po německém obyvatelstvu. Protože se jednalo o lidi s minimálními znalostmi ekonomickými, vydrželi na získaných místech jen krátce (než rozprodali věci po německém obyvatelstvu), když odešli, byli nahrazeni další vlnou osídlenců (V letech 1945 až 1968 se v pohraničí vystřídaly 3 vlny osídlenců).

Poprvé v historii Československa byli v květnových volbách 1946 komunisté zvoleni do vlády a Klement Gottwald se stal jejím předsedou. 

Je dobré připomenout, že volby se konaly v situaci dalších společenských změn a rozsáhlých majetkových přesunů. Jednalo se o znárodnění klíčového průmyslu a další etapu pozemkové reformy. Již na podzim 1945 proběhla první vlna znárodnění (až do Listopadu 1989 jsme pak slavili 28. říjen jako Den znárodnění), což posílilo vliv socialistických stran, zejména KSČ. Zestátněny byly banky, pojišťovny, doly, hutě, kovoprůmysl a všechny ostatních podniky s více než pěti sty zaměstnanci, celkem 2119 podniků.

Na základě všeho výše uvedeného nezbývá než konstatovat, že na postupném strkání hlavy do komunistického chomoutu měli v letech 1945 – 1948 v různé míře, pod vedení Edvarda Beneše, podíl všichni aktéři tehdejšího politického dění. Jen nemnoho bylo těch, kteří viděli dál, kteří varovali. Byli to třeba mnozí legionáři ze Sibiřské anabáze 1917-1920, kteří měli s bolševiky drsné zkušenosti a od příchodu Rudé armády v květnu 1945 před komunisty varovali: "Bolševici jsou stejní nebo horší než nacisti." Lidé v českých zemích nedbali, věřili Benešovi. Proto za dva roky, v únoru 1948, spadla komunistům do klína Československá republika jako pěkně uzrálá hruška.

Zdroj: Konzervativní noviny