Podle čl. 68 Ústavy České republiky je vláda odpovědná poslanecké sněmovně. A podle stejného článku jmenuje prezident členy vlády na návrh předsedy vlády. Vláda tak není odpovědná prezidentovi a ten její členy nevybírá ani nekádruje. Proč se tedy děje pravý opak? Babiš je neuvěřitelně slabý premiér. Přesně takový, jakého potřebuje prezident, který nechce přijít o moc, jež mu nepřísluší.
Kromě obsazení ministerstva financí a spravedlnosti svými nejvěrnějšími je designovanému premiérovi v podstatě lhostejné, kdo bude ministrem. Vládnout bude on (řídit stát jako Agrofert) podle toho, jak bude diktovat Zeman. Sice se Babiš naoko snaží o získání důvěry, ale v podstatě je mu to lhostejné. Je zřejmě přesvědčen, že vláda bez důvěry je stejně legitimní jako vláda s důvěrou. Ani prezidentovi by nebyl proti srsti čtyřletý mandát vlády bez důvěry sněmovny.
Součástí posuzované smlouvy byli i ministerští kandidáti za ČSSD, kteří měli spolustraníky přesvědčit o kladném hlasování v protahovaném vnitrostranickém referendu, v němž se také jednalo o Miroslava Pocheho, kterého se snaží Zeman hodit přes palubu, a Babiš je ochoten pomoci.
Poche za ČR vyjednával o liberalizaci obchodu v rámci EU a CEFTA (Středoevropská zóna volného obchod) nebo jednal s Komisí OSN pro lidská práva. Stále je tak lepším kandidátem na ministra než například Taťána Malá, jejíž jedinou kvalifikací na ministerstvo spravedlnosti je názor, že trestní stíhání by mělo být svévolně časově posuzováno podle čísi potřeby. Malá nepodporovala Drahoše, takže kádrový posudek je pro Zemana v pořádku.
Jednání prezidenta stvrzuje de facto ústavní puč, v kterém nechává řádit vládu bez důvěry parlamentu. Vládu nikomu odpovědnou, což je prostým popřením zastupitelské demokracie, na které je postaveno státoprávní uspořádání. Snad u každého zákona ovšem lze najít způsob jak ho obejít, zvláště, když tomu napomůže vysoká politická funkce. Ústavní zákony nejsou výjimkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat