Stejně jako v českých zemích i v Dolním Sasku se počet klasických vesnických hospod neustále snižuje. Schankwirtschaften – jak se jim v oficiální němčině říká – bojují o přežití. Vesnická hospoda bývala v německých i v českých zemích na vesnici základní společenské zařízení a měla by být v každé vesnici i dnes.
Statistiky zemského úřadu Dolní Sasko nejsou příliš povzbudivé. V roce 2011 ještě 3 850 hospod v Dolním Sasku zvalo lidi k posezení. O deset let později se počet snížil téměř na polovinu. Hospodské umírání není fenomén jen v Dolním Sasku . V celém Německu se musí zavírat stále více hospod. „Vysoké náklady, menší spotřeba jsou hlavní důvody, proč se mnohým majitelům hospod už podnik nevyplatí,“ říká profesor Martin Franz, jenž se zabývá činností vesnických občerstvovacích zařízení.
Hospoda na venkově: není určena jen k pití piva a jiného alkoholu, jak si představují lidé z měst. „Jen podávat nápoje a doufat, že si k pultu někdo sedne, už nestačí,“ říká Ferdinand Sander. Devětadvacetiletý hostinský obyvatele obce a okolí láká na: Zimní párty se sněžným dělem, hospodský kvíz a bingo. Každou neděli odpoledne jsou stoly obsazeny.
Pro Achima Peterse je hospoda zase místem k oživení tradic. Dvaasedmdesátiletý muž se před pouhými dvanácti lety ze sedláka stal hostinským. V Lüllau (okres Harburg) přestavěl stáje na hospodu. Hospoda zvaná „Tuplák na mlýnském rybníku"“ je nyní lokálem s více než 20 stoly. Provoz zde má i spořitelna. Achima Petersena výčepní pult očaroval. "Hospoda je jako holičství, kde se dozvíte všechny novinky," říká. Je nejen hostitelem, ale také moderátorem diskusí. V jeho hospodě by nikdo neměl sedět sám. "Nejdřív uvolníme jeden stůl, když je obsazený přidáme další a tak dále." říká Achim Peters. Lidé právě kvůli diskusi do hospody přicházejí.
Žádné komentáře:
Okomentovat