Ve Vídni, Londýně, Paříži, Berlíně, Bruselu a desítkách dalších evropských měst se započalo s organizací demonstrací „na podporu Palestiny“ ještě předtím, než Izraelci vojensky odpověděli na džihádistický pogrom spáchaný 7. října Íránem podporovaným hnutím Hamás. S organizací těchto protestů se započalo v době, kdy těla více než 1 400 izraelských obětí – mučených, znásilněných, zavražděných a zmrzačených, nemluvňat s useknutými hlavami nebo upálených zaživa – ještě nevychladla.
Podle zprávy zpravodajské agentury JNS (Jewish News Syndicate):
„IDF (Izraelské obranné síly, Israel Defense Forces) v pondělí 23. října 2023 zveřejnily dvě části výslechu teroristů Hamásu, kteří se podíleli na masakru.“
„‚Účelem průniku na izraelské území… bylo unést civilisty; chtěli co nejvíce rukojmích,‘ prozradil jeden z vyslýchaných teroristů. Dodal: ‚Hamás nám slíbil, že každý kdo zajme rukojmí, dostane byt a 10 000 dolarů.'“
Na každé z evropských demonstrací zaznělo mnoho nenávistných hesel namířených proti Izraeli a Židům.
Na demonstraci v Bruselu se tato hesla také provolávala a vládla tam všudypřítomná atmosféra násilí a krvežíznivosti. V davu asi 2 000 demonstrantů plných nenávisti, stál tucet mladých Arabů křičící „Smrt Židům“ a „Smrt Izraeli“ a přitom na sebe mrkali a mezi sebou vtipkovali. Jeden z nich mi nařídil, abych přestal natáčet, a já jsem ho poslechl.
Kissinger: Byla to chyba
Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger v nedávném rozhovoru prohlásil, že Evropa udělala vážnou chybu, když na svém území umožnila vznik populací imigrantů, kteří odmítají všechny její normy, hodnoty a „ústavní základy“. Vyjádřil politování nad tím, že v Berlíně lidé téměř 80 let po holocaustu na ulicích zcela beztrestně vyřvávají „Smrt Židům“.
Po odhalení podrobností masakru spáchaného Hamásem začala v Evropě, zejména ve Francii, vlna rasistického násilí a útoků. Proti Arabům a muslimům? Kdepak. Samozřejmě proti Židům. V Evropě jsou obětí nenávisti a násilí stále Židé. Naši místní evropští příznivci Hamásu takto oslavovali džihádistický pogrom ze 7. října.
Přestože nás média již 30 let varují před rizikem násilí na muslimech, tak fakta a čísla ve skutečnosti říkají, že obětí násilí a urážek jsou místo muslimů mnohem častěji naši židovští spoluobčané. Už v roce 2015 Jeffrey Goldberg v americkém časopisu The Atlantic varoval: „V roce 2014 byli Židé v Evropě vražděni, znásilňováni, biti, obtěžováni, uráženi a pronásledováni za to, že jsou Židé.“
Nesouhlasím s lidmi, kteří přisuzují Izraelcům i Arabům stejnou odpovědnost. Týká se to evropské levice, která se už často ani nesnaží skrývat svůj antisemitismus, i těch napravo, kteří nám buď ze zbabělosti, nebo z nevědomosti říkají, že si o to Izrael koledoval.
Podívejme se na několik faktů: V roce 2005 Izrael v zájmu rozpohybování zadrhnutého mírového procesu násilně odsunul 8 500 Židů z jejich domovů v Pásmu Gazy a všechny jejich domovy a komunity srovnaly buldozery se zemí. Od toho dne nežil na území Pásma Gazy ani jeden Izraelec a Pásmo Gazy bylo „svobodné“. Od té doby tam nežil jediný Žid a Arabové z Gazy konečně měli nad touto krásnou zemí na pobřeží Středozemního moře úplnou kontrolu a mohli tam vybudovat „Singapur Blízkého východu„. Skupina Američanů dokonce darovala 14 milionů dolarů na nákup 3 000 fóliovníků od vyhnaných Židů a darovala je Palestinské samosprávě (PA). Tito Američané chtěli obyvatelům Gazy umožnit začít podnikat. Během několika dní byly všechny fóliovníky vydrancovány a zničeny.
V roce 2006 se v Pásmu Gazy konaly volby. Většina Gazanů tehdy hlasovala pro totalitní teroristickou organizaci Hamás, jejímž otevřeně deklarovaným cílem bylo – a stále je – úplné zničení Izraele a vyhlazení Židů (články 7, 32 Charty Hamásu).
V roce 2007, v reakci na pašování zbraní Hamásem – zbraní, které potřeboval pro splnění své genocidní mise – zavedly Izrael a Egypt po dohodě s Palestinskou samosprávou blokádu Pásma Gazy. Tomuto předcházelo zabití stovek členů hnutí Fatah Hamásem v Pásmu Gazy, někteří byli dokonce svrženi ze střech vysokých budov.
Izrael nenese za pogrom, který proběhl proti jeho občanům 7. října, absolutně žádnou odpovědnost. Za tento pogrom nesou odpovědnost psychopati z Hamásu a Íránská islámská republika, která podporuje řadu hnutí a milicí a snaží se stát hegemonem regionu.
Co s tím?
Nyní se vraťme zpět do Evropy. Ve většině západoevropských zemí se terorismus a podněcování k nenávisti a násilí vůči nemuslimům přetavily z trestných činů na podporu rozmanitosti a „multikulturalismu“. 99 % těch, kteří se těchto trestných činů dopustí, není nikdy stíháno, natož odsouzeno. Provolávání hesel „Smrt Židům“ a „Židé do plynu“ se na Západě opět stalo přijatelným.
Žádný příčetný člověk si podle Thúkydida nepřeje nejhorší formu války, kterou je válka občanská. Z tohoto důvodu musí Evropa lépe porozumět tomu, co si sama přivodila. Evropa nepochybně zamýšlela „dělat dobro“, ale v důsledku byla v podstatě zaplavena lidmi, o kterých si Evropané mysleli, že prchají před tyranií, ale kteří s sebou ve skutečnosti tyranii přinášejí. Stojí za to zvážit tři opatření.
Prvním opatřením je moratorium na imigraci. Evropané budou mít největší potíže s integrací obyvatelstva, které se již v jejich zemích nachází. Možná to ani nedokážou. Zdá se, že mnoho imigrantů se do evropské kultury integrovat nechce, zdá se, že chtějí, aby se Evropané integrovali do té jejich. Z toho by tedy už mělo být zřejmé, že přidávání milionů dalších imigrantů každý rok problém nevyřeší.
Druhým opatřením je opuštění Evropské úmluvy o lidských právech (ECHR). Extremistická judikatura „otevřených hranic“ štrasburského soudu brání prosazení jakékoliv racionální azylové politiky. V roce 2012 Evropský soud pro lidská práva (ESLP) vynesl takzvaný „rozsudek Hirsi“, pojmenovaný po soudním případu Hirsi Jamaa a ostatní proti Itálii, který uvádí, že evropské státy mají zákonnou povinnost zachraňovat migranty, kdekoliv je ve Středozemním moři najdou — byť třeba jen 200 metrů od libyjského pobřeží — a převézt je do evropského přístavu, aby tito lidé mohli požádat o status uprchlíka.
Když italské námořnictvo zadrželo ilegální migranty ve Středozemním moři a poslalo je zpět do místa jejich vyplutí v Libyi, tak ESLP nejenže Itálii odsoudil za toto „zjevné“ porušování lidských práv, ale Italové museli navíc každému z těchto ilegálních migrantů ve jménu „morální újmy“ zaplatit 15 000 eur. Na vydělání takové částky by pan Hirsi Jamaa a jeho společníci v Somálsku a Eritrei, odkud přišli, museli pracovat více než 10 let.
V roce 2016 byl somálský HDP na jednoho obyvatele odhadem 400 dolarů, Eritrea měla HDP na obyvatele 1 300 dolarů. O soudním rozsudku Hirsi tam samozřejmě všichni slyšeli. Zejména v Africe mnozí pochopili, že pokud se jim podaří dosáhnout břehu Středozemního moře, tak je námořnictva evropských zemí nyní budou muset převézt přímo do Evropy. Před soudním rozsudkem Hirsi ročně na moři při snaze dostat se k břehům Evropy tragicky umíraly stovky migrantů ročně. Po soudním rozsudku Hirsi je nyní cílem je jednoduše naložit. V důsledku toho se o tuto cestu pokoušejí statisíce lidí – často s pomocí nevládních organizací, jako jsou Lékaři bez hranic, jejichž plavidla čekají těsně u libyjského pobřeží, až se na moři objeví čluny s ilegálními migranty.
Zákony pro všechny
A konečně třetí opatření. Evropané budou muset udělat nemyslitelné: budou muset začít skutečně uplatňovat své zákony. Pokud někdo – ať už muslim či nemuslim – chce oslavovat džihádistické pogromy proti Židům, tak se může jít radovat do Íránu nebo Kataru. V Evropě to nedovolíme.
Hesla „Smrt Židům“ a „Smrt Izraeli“ vyřvávaná v Evropě jsou zejména po barbarském pogromu ze 7. října urážkou nejen Židů, ale i nás samotných, urážkou toho, za co se považujeme, urážkou našich zákonů, naší demokracie i urážkou mlčící většiny.
