Za dveřmi je neobvykle velká hospodářská krize.

 Americký prezident Donald Trump slibuje konec války v rámci týdnů. I kdyby se tak doopravdy stalo, Evropě to nepomůže. Evropská unie totiž varovala, že se ceny po konci války pravděpodobně nesníží.

I když má totiž Unie ještě dostatek zásob ropy a zemního plynu, krize už je v nezadržitelném růstu a vyvinula na trhy drtivý tlak. „Je potřeba, aby se členské státy Unie vyvarovaly fragmentovaných reakcí a nevysílaly vzájemně rušivé signály trhům,“ upozornil evropský komisař Dan Jørgensen.

​Jørgensen také slíbil řadu opatření, která Unie plánuje na podporu svých obyvatel. Konkrétní podobu zatím neprozradil, naznačil však možnost zavedení jednorázové windfall tax, již by unijní státy mohly uvalit na firmy, které na krizi vydělaly.

Krize se obávají i nečlenské státy. Premiér Velké Británie Keir Starmer má v plánu těsnější spolupráci s Unií, a to jak v otázce ekonomiky, tak bezpečnosti. Na domácí scéně se pak chce britská vláda zaměřit především na snižování cen bydlení, píše portál BBC.

Válka zdražuje i hypotéky a nové byty. Banky se bojí o své peníze:

Kdo neplýtvá, jako by neexistoval

 Že se u nás plýtvá, to ví i každé malé dítě. Věci se vyhazují při sebemenší poruše, nic se neopravuje, jak bylo dobrým zvykem dříve. Nikdy v historii se tak neplýtvalo. 

Čeho plýtváním dosáhneme? Dosáhneme toho, že se věci musí znova vyrábět a že nám roste takzvané HDP. Hrubý domácí produkt je totiž pro politiky jedno z hlavních měřítek vývoje ekonomického rozvoje společnosti. Dosáhneme také toho, že se zvýší zaměstnanost, protože se věci musí znovu vyrábět. Někteří výrobci tomu jdou naproti tím, že úmyslně zkracují životnost svých výrobků a činí je vědomě neopravitelnými.

Uvedl bych některé příčiny i následky, proč se u nás plýtvá. Je nedostatek opravářů, mládež chce studovat hlavně na gymnáziích a na středních školách, ale o práci řemeslníků příliš velký zájem nemají. Dalším důvodem je diktát módy a touha po nových a moderních věcech, i když stará věc by mohla sloužit ale není už moderní, tak se koupí věc nová a starší byť dosud funkční, se vyhodí.

Nyní něco k důsledkům plýtvání, to znamená k nákupu nových věcí na úkor funkčních věcí starých. Jednak jde o zbytečný nárůst znečištění ovzduší, protože tím, jak se musí nové věci vyrábět, tak se do ovzduší dostávají zplodiny z výroby spotřebované energie (spalování fosilních paliv vytváří emise CO2 a metanu). K tomu ještě se nové věci také musí dopravovat k zákazníkovi, a to znamená další znečištěné ovzduší. A znečištěné ovzduší souvisí s klimatickými změnami, které se již několik desetiletí projevují výrazně negativně. Třetí důsledek je, že nám přibývá odpadů. Odpad, například plastový, zamořuje půdu, vodní toky, moře atd. Jemné plasty se dostávají dokonce do lidských organismů, a že tam nepůsobí dobře, to je jasné. Čtvrtým negativním důsledkem je větší spotřeba energií, to znamená další náklady na další zdroje energie, ať už takové nebo makové.

V jedné písni se zpívá „Neopouštěj staré známé pro nové“. Paní na Rádiu Liberec toto rčení trefně pozměnila na „Neopouštěj staré věci pro nové“. Větší plýtvání nastává v situaci, když společnost je bohatší. Čím je bohatší, tím se více plýtvá. Kdy se také hodně plýtvalo? To bylo období před pádem Říše římské. Je možné, že nám podobný pád hrozí - Evropské unie nemusí být věčná. Časem, i vlivem plýtvání, může dojít k jejímu rozpadu. Nadbytek rozhodně nevede k tomu, aby se nějakým způsobem plýtvání omezovalo. 

Neopravují se oděvy, neopravují se boty, nebo opravují, ale jen v malé míře. Málo se také opravují spotřebiče - například ledničky a pračky. Nešetří se elektřinou, plynem ani naftou a benzínem. Vyhazuje se spousta léků, vyhazují se potraviny. Zbytečně si jezdí autem - nevyužívá se dostatečně hromadná doprava. Zboží často cestuje přes celou zeměkouli, ačkoliv například potraviny by se mohly vyrábět přímo v zemi spotřeby. Nemoderní šaty nebo obuv u žen se nevyužívá. Existuje spousta příkladů zbytečného přepychu. Přepych je vlastně jedno velké plýtvání.

 Například guma v trenýrkách byla dříve volná, vyměnitelná. Dnes se do těchto trenýrek zašije. A když potom ztratí svou funkčnost, tak se celé trenýrky nebo slipy musí vyhodit.

Kapitalismus, pardon tržní hospodářství, je, mimo jiné, založen na plýtvání. Konkurenční boj a plýtvání jsou hybné sily kapitalismu. Plýtvání, jak již bylo řečeno, vede k poškozování životního prostředí a vede také k předčasnému vyčerpání a likvidaci přírodních zdrojů.

Málo se k přepravě zboží používá železniční doprava, i když je 5x ekologičtější než doprava kamiony. Navíc většina nákladních vozidel se vrací prázdná nebo jen částečně naložená, což zvyšuje náklady a emise.

Systém „Kamiony na železnici“ je víceméně Popelkou. Staví se nové bloky jaderných elektráren, ačkoliv výroba elektřiny by měla směřovat k mnohem jednodušší a šetrnější cestě energetických úspor a obnovitelným zdrojům. To znamená k vodním, solárním a k větrným elektrárnám. Jenže tam je zaměstnanost asi 100x nižší než u těch jaderných. Zbytečně se podporuje silniční doprava - stavbou dalších silnic, nadjezdů, a rozšiřováním silnic stávajících o další pruhy. Přitom Švýcaři zjistili, že čím více se silnic staví, tím pak více jezdí aut! Polovina osobních aut jezdí téměř zbytečně. Více by se měla používat bezpečnější a k přírodě ohleduplnější hromadná doprava. Problematická je též stavba i u nás připravovaných vysokorychlostních tratí. Mosty se nedostatečně udržují (úmyslně?) a potom musí dojít k výměně celého mostu nebo nadjezdu nebo viaduktu. Totéž platí ovšem také pro budovy.