Posledně
jsem psal o tom, jak monopol pomohl zemědělcům. Sedláci v našem kraji Jana
Cimbury byli hrdí a mysleli, že jsou boháči a že z nich za monopolu budou ještě
větší. Věřili pohádkám od Baara, protože toho o ostatním výnosném zemědělství
moc nevěděli.
Zemědělci
dostali sic za obilí o nějakou korunu víc, ale při výnosech 10 metráků to
nemohli zbohatnout. Co jim na jedné straně stát dal, to jim na druhé vzal. Tak
jako dnes. Monopol byl pro úrodné kraje na Hané, kde domkář na 2 hektarech
sklidil tolik co u nás sedlák na 10 ha. A při poloviční námaze. Tak jako jsou
dotace dnes. Tenkrát už bylo vynucováno pěstování uznaných odrůd a chov
čistokrevných zvířat z Moravy, jejichž nákupy zemědělce ruinovaly víc než nízké
výnosy.
Tyhle
úvahy vyvolaly nalezené poznámky z mladých let šedesátých a vzpomínky na
jednoho soukromníka v blízké vesnici, co s 8 hektary přežil socializmus. A
slušně, zvláště poslední osmdesátá léta. Těch 8 ha tenkrát uživilo 3 lidi, i
když to nebylo tak jako v JZD za 8 hodin práce denně, při volných víkendech a
měsíční dovolené. Dřeli od slunka do slunka. Obilí mívali mizerné, jen oves se
jim dařil. Sušili hlavně seno. Hlavní příjem měl z chovu dobytka, z prodeje
mléka a býků. Cisterna mu zastavovala u domu, nikam mléko vozit nemusel. Vím,
že tam stávaly 4 konve. Měl prý 5-6 krav a stejný počet kusů na výkrm. Býky
prodával ve váze okolo 8 q. Jako jediný soukromník daleko široko vydělal něco i
na obilí, které prodával drobným chovatelům za 400 - 500 korun. U nás ve výkupu
by dostal něco přes 100 korun.
Kapitalizmus
po roce 89 ho zlikvidoval. Nejdříve sice si pořídil stroje a postavil novou
stáj, ale udělal dluhy. Mlékárna přestala brát mléko. Prý kvůli špatné kvalitě.
Spíš nechtěla pro malé množství zajíždět. Mléko tedy dostávali býci, kteří sice
pěkně rostli, po odečtení nákladů na výkrm, dopravu na jatka a všechny poplatky
zůstalo pár korun nebo nic. Přišla bída. Nezbylo než stroje prodat, i větší kus
pole. Dodnes živoří, snad má 1 krávu pro mléko pro sebe a pro prase.
Ta
poznámka z 60. let. Vyprávěl mi jeden starší traktorista, jak v roce 1935 se
obec musela složit na nákup čistokrevného býka z Moravy, zaplatila 11 korun za
kg. Normálně se za skot platily 4 koruny. Po ustájení býk nežral. Chovatel byl
zoufalý, starosta byl zoufalý. Zavolali zvěrolékaře, ten předepsal nějaké léky,
ale nic prý nepomáhalo. Býk jen smutně se ohlížel. Oživl prý vždy, když
chovatel klepl nějakou nádobou. Nalil mu trochu mléka do žlabu. A záhada byla
vyřešena. Býk byl zvyklý na mléko, jímž byl narychlo vykrmen a krmen i v dospělosti. Trvalo pak dost
dlouho, než ho mléko pít odnaučili.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat