Home

Antonín Švehla: Když má sedlák, mají všichni.

Beno Berghammer (Big Ben): Sedlák nevyhodí nic, co by se mu mohlo hodit.

středa 27. listopadu 2013

Soud měl dva předsedy.

Tak jsem shlédl televizní inscenaci "Zabíjení soudruha" a není mi to z toho moc dobře po těle. Staří soudruzi, kteří do KSČ vstupovali v 50. letech, pořád zbožňují Gottwalda za to, že po roce 1945 vyhrál volby a udělal Vítězný únor. Podle nich poprava Slánského vyplynula z třídního boje. Strana je vždycky správná.

Připomnělo mi to jeden soud, co se nedaleko v obci odehrál. Tenkrát jsem ještě jezdil do učňovské školy a od lidí v autobusu leccos slyšel. Bylo to na jaře asi v roce 1956. Tehdy se tam na zámku, který byl zabaven hraběti Paarovi, konal soud s vesnickými kulaky-neplniči kontingentů. Soud měl dva předsedy a jednoho zapisovatele. Těmi předsedy byl tesař z jiné vesnice, který se stal referentem na ONV. Druhým byl bývalý zedník, taky úředník na okrese. Zapisovatele dělal advokát V. z Votic. K soudu postupně předstupovali všichni neplniči. Soud rozhodoval, kdo bude předán prokurátorovi, a kdo ne. Dnes to pro toho, kdo to nezažil, vypadá legračně  Legrace nebyla, když za půl roku byli zlikvidováni tři zemědělci. Veškerý jejich majetek zabaven pro státní statek, který  už dříve stal se ze zámeckého dvora. Nevystěhovali je, protože statek potřeboval lidi na práci. A měli platit nájem z vlastních bytů.

Všechny zemědělce tam zachvátila obava o majetek a po žních vstoupili do JZD. Když v Maďarsku vypuklo povstání, asi polovina jich na počátku příštího roku z JZD vystoupila. Dostali špatné pozemky na konci katastru, na kterých se nedalo hospodařit, proto v létě zase do JZD vstoupili. ONV to ocenil tím, že obci koupil motorovou stříkačku.

Dříve se ve výkupu vykupovalo všechno, mimo mléka. Též dobytek a prasata. Muselo se odebrat všechno. I mokré obilí. Sušička nebyla a lidi na přehazování také ne. Obilí v na sýpkách prorůstalo a plesnivělo. Když bezpečnost kvůli tomu sebrala vedoucího, tak ho hned vyhodili z funkce, ale když plesnivé žito vnutili rybářům z Tábora - žádná škoda tedy prý nevznikla - zase ho vzali zpět. Sklady procházelo velké množství materiálu, proto malérů byla spousta a řada lidí bylo odsouzena. Byl jsem mockrát vyšetřován, ale skoro vždycky jsem měl štěstí, že jsem vyvázl bez trestu. Pouze jednou jsem dostal podmínku.


Zahradníček Josef

Žádné komentáře:

Okomentovat