Za 23 let po listopadu 1989 Klausovo pojetí české transformace udělalo z
většiny obyvatel českých zemí trpělivé čekatele na život v demokratickém a
právního státě, který je rovnocenným partnerem starých zemí Evropské unie.
Klausovo řádění ve vysokých státních funkcích bylo na začátku roku 2013
dokonáno amnestií-abolicí jako další tah ve hře „transformace“ této společnosti do mafiánského kapitalismu, který je vyjmutý z rovnosti
před zákonem.
Dnes sedí na Hradě Miloš Zeman, který před volbami 1998 vyhlašoval proti Klausovu rabiáckému
kapitalizmu nejostřejší hesla (akce „čisté ruce“, po privatizaci podle něj
zůstala „spálená země“), ale po úspěchu ve volbách
s Klausem uzavřel pakt o vzájemné toleranci a rozdělení moci. Na tyto
hříchy za pouhých 15 let sociálně orientovaná veřejnost zapomněla a za masivní
podpory komunistů zvolila Zemana do čela státu. Voliče přitom nezajímala
Zemanova životospráva, jeho nemoci ani jeho chrapounská žvanivost, šlo hlavně o
to, aby se prezidentem nestal Schwarzenberg, protože jeho jméno zvedá adrenalin
komunistům a národovcům.
Pád
Nečasovy vlády, která přitvrdila protisociální směry nasazené předchozí vládou
Topolánkovou, přišel ve chvíli, kdy veřejnost začínala sympatizovat s
komunisty. V tomto bohužel volby mnoho nevyřešily, neboť komunisté se začali
chovat jako by byli u moci, v mnoha případech mají stejné zájmy jako sociální
demokraté, tudíž předpokládají, že vláda bude skákat podle nich. Navíc Babiše
bývalého komunisty a agenta komunistických organizací považují za svého
člověka. Nejsou jistě daleko od skutečnosti, Babišův majetek není pro ně tím,
čím by si je znepřátelil. Jejich podstatou je nenávist k západní demokracii.
Vrána k vráně sedá.
Předčasný
odchod premiéra Nečase, nebyl ničím tak
zvláštním. Zvláštní bylo a je dodnes nepochopitelné, jak Nečas se
vůbec mohl dostat do čela ODS a do čela vlády. Kdo v České národní radě a Poslanecké sněmovně od
voleb roku 1992 do voleb roku 2010 nezaujatě vyslechl některá Nečasova
vystoupení, připomínající agresivitu a inteligenci henleinovců, nemohl nikdy
jeho jmenování do čela vlády strávit.
Úspěch Andreje Babiše v letošních volbách a jeho hnutí
ANO je způsoben únavou z chronického selhávání politiky a jistou nadějí,
že schopný byznysmen-politik dá nepoliticky stát do pořádku. Jeho minulost
nakonec nikoho nezajímá, protože podle představ velké části veřejnosti má Babiš
být tím, kdo nemá žádnou spojitost s ekonomickým a politickým fungováním
téhle země za posledních 24 let. Jako by miliardy vydělal poctivou prací na páse ve fabrice, za volantem traktoru
či s krumpáčem na stavbě.
Babišův vstup do politiky navazuje na volební úspěch
Věcí veřejných, strany na jedno použití. Babiš jako typický pokrytec se navrch
prezentuje jako originální moderní obraz, ve skutečnosti je to ovšem Klausův výtvor, který usiluje o
to aby "ekonomika předbíhala politiku," aby veřejnost byla podřízena
zájmům oligarchů. Otázkou je tedy, za jak dlouho to čeští novináři, jimž se
zdaleka nejedná o hlásání Babišových schopností, ale o peníze z reklamy, tedy o
počty klientů-odběratelů, zjistí, že Babiš už není muž na správném místě, už
nepřitahuje čtenáře, posluchače a diváky. Potom teprve začnou objevovat ty jeho špatné stránky. (Jiří Krž, 28.12.2013)
Žádné komentáře:
Okomentovat