Nebezpečný lev byl zabit.

Keňský rančer usmrtil lva, který uprchl z keňského Národního parku a pohyboval se 40 km od hlavního města.. Lev napadl člověka a lehce ho zranil. Původně zvěrolékaři chtěli lva zahnat zpět do Národního parku Nairobi, ale vzhledem k agresivitě lva, bylo ochránci přírody rozhodnuto zvíře zabít. 

Je to v Keni letos už druhý útok lva na člověka. Poprvé se to stalo v blízkosti letiště u hlavního města. Tento lev se sám vrátil do Národního parku, ve kterém žije okolo třiceti lvů. Lví samci jsou dlouzí 170 až 250 cm, v kohoutku mají výšku až 123 cm, mají 1 m dlouhý ocas. Průměrná váha lva je 190 kg.

Babiš jako restauratér z Průhonic

Ministr financí Andrej Babiš (ANO) chystá v pražských Průhonicích otevření restaurace Paloma, která má mít stejné ambice jako jeho restaurace v jižní Francii, tedy získání michelinské hvězdy. Podnik by měl být otevřen na podzim příštího roku v rekonstruovaném bývalém hotelu Magnolia, informoval deník E15.

Babišova francouzská restaurace, která je v Mougins u známého dějiště každoročního filmového festivalu v Cannes, získala už dvě z nejvýše tří možných hvězdiček ve známém Michelinově průvodci pro rok 2015, který hodnotí kvalitu restaurací. První hvězdičku podnik obdržel už v průvodci pro rok 2014, tedy půl roku po svém otevření.

Mluvčí Babišova koncernu Agrofert Karel Hanzelka deníku řekl, že podle aktuálních záměrů bude koncept gastronomie v průhonické restauraci v zásadě totožný s francouzským podnikem. Působit by v ní měli i členové michelinského týmu francouzské Palomy včetně šéfkuchaře Nicolase Decherchiho.

Vedle restaurace ve Francii má Babiš tři další v Česku, a to vedle sídla Agrofertu v Praze Chodově, v Průhonicích v sokolovně, třetí pak i s hotelem na farmě Čapí hnízdo v Olbramovicích na Benešovsku.

Malý český miliardář Babiš je milovaný za to, že vyzrál na EU

STEM - volební preference únor 2016: ANO 23 procent. Centrum pro výzkum veřejného mínění AV ČR - Stranické preference a volební model v březnu 2016: ANO 19,5 procenta.

SANEP - Volební preference - březen 2016: ANO 22,5 procenta.

SANEP - Důvěra členům vlády ČR - březen 2016: Andrej Babiš 40,9 procenta.Výsledek zaznamenal Burešovi malý pokles, ale pořád - skandál s dotacemi sem nebo tam - je ANO vítěznou stranou a Bureš druhým nejpopulárnějším politikem.

Českého burana skutečnost, že jde o usvědčeného nepoctivce, neodrazuje, ale přitahuje. Lid český postkomunistický říká: „Malý český miliardář Babiš s těma západníma imperialistickejma šmejdama pěkně vy**bal, to je ale pašák!“ A takový lid  český nic jiného nepřipouští, než aby v zemi byl prezidentem Zeman a nejvlivnějším ministrem Babiš.(Jiří X. Doležal)

Po cause Čapí hnízdo je možné o Andreji Babišovi říct řadu věcí odvozených z Babišovy obhajoby v Parlamentě. Především - jeho děti nejsou jeho, a pokud jo, tak patří do holdingu. Babiš nechtěl do politiky a stvořil ho Kalousek. A farma Čapí hnízdo je nejlepší nápad, který kdy Andy nevymyslel.

Celý národ ví, že Babiš vyvedl Čapí hnízdo z Agrofertu, napsal je na příbuzné, ti jakožto vlastníci načerpali padesát mega z fondů pro malé a střední podnikatele, a jak uběhla doba, po kterou museli být malým a středním podnikem, tak hned Babišovi farmu bohatší o padesát míčů vrátili. Jestli je to trestné, posoudí orgány činné v trestním řízení - naše i evropské.

Zda je Babiš slušný politik, nemusí ani nikdo posuzovat, o tom žádný slušný člověk ani neuvažuje.  

Agrofert a Josef Stehlík, předseda ASZ

Nebýt členství v Evropské unii, jsou české farmy v područí velkých zemědělských kombinátů, říká předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Josef Stehlík v rozhovoru pro deník Echo24.cz. Agrofertu bezpochyby pomáhá působení jeho majitele ve vládě, podle Stehlíka ale číhá riziko také v budoucnosti – holding kontrolující obrovské rozlohy půdy, navíc s přesahem do potravinářství a chemie by mohl skončit u vlastníka z méně spřízněného zahraničí.

Dokážou malé české farmy konkurovat velkým agrokombinátům?

Zatím zaplaťpánbůh dokážou, i když je to s podivem. Malé rodinné farmy si hledají doplňkové činnosti a snaží se o zjednodušení legislativy, aby se mohlo třeba zpracovávat a prodávat přímo na statku. Malé zpracovny se na rozdíl od velkých projektů stavějí přímo v konkrétní vesnici. Snažili jsme se, aby se takové věci podporovaly. Dařilo se to, nicméně v současnosti posiluje trend, že větší podíl peněz jde na velké projekty. Dnes jsou ve hře projekty na 100 miliónů, což už podle nás není přínosem pro venkov, ale zátěží. Argumenty manažerů velkých firem, že to odkoukali v Americe, jsou príma jen v případě, že ten projekt realizují v krajině, kde v okruhu deseti mil nebydlí ani jeden člověk, a ne v oblasti, kde v okruhu dvou kilometrů narazíte na dvě vesnice. Oni tohle vůbec nevnímají. Myslí si, že když přijdou s projektem za 100 miliónů na velkovýkrmnu prasat a vtěsnají ji mezi dvě obce, tak všichni v okolí budou nadšeně tleskat. Samozřejmě se všichni postaví na zadní.

Může se dnes drobný zemědělec vůbec nějak obejít bez Agrofertu?

Může. Díky tomu, že jsme v Evropské unii. Pokud bychom nebyli, tak v žádném případě. Pro malého zemědělce je členství v EU naprosto zásadní kvůli volnému obchodu s komoditami. Nasmlouváte obilí s obchodníkem, který ho prodá třeba do Německa. Stejně můžete naopak z Německa nebo z Polska nasmlouvat nákup hnojiv nebo pesticidů. To neznamená, že farmáři s Agrofertem neobchodují. Musím říci, že ve srovnání se stavem před deseti lety obchod s ním není nějak nekorektní.

Pociťují nějak farmáři, že majitel největšího holdingu v oboru sedí ve vládě, lidi z jeho firmy sedí ve státní administrativě a mohou ovlivňovat zemědělskou politiku?

Samozřejmě se to projevuje, to je jasné. Můžeme tahat různé příklady, stačí se podívat, které firmy uspěly v Programu rozvoje venkova, v jakém typu projektů a kdo dodává. Agrofert stojí na jedné straně jako příjemce a na druhé straně jako poskytovatel dodávky. Jeho role se může dál posilovat, samozřejmě se dostane k většímu okruhu zakázek, hodnota firmy bude narůstat nejen u nezemědělské části. Je tu ale i nebezpečí do budoucna, co se s takovou firmou odehraje. Když budu čínský nebo ruský investor a dostanu peníze a úkol, že mám ve střední Evropě zajistit zemědělskou firmu, která bude adekvátní vynaloženým prostředkům, s několika desítkami tisíc hektarů a navazujícím zpracovatelským průmyslem a tak dále, tak nepoběžím do Bavorska, protože tam než bych dal dohromady tisíc hektarů od sedláků, strávil bych tím pět let. V České republice to můžu udělat poměrně v krátkém časovém úseku. Najdu zdejšího hráče, který tvrdí, že to nebuduje jako rodinnou firmu a za čas bude prodávat. Jednou tak můžeme stát před skutečností, že jako dnes ovládá čínský investor Slavii, což v zásadě nic neznamená, může ovládat také významné procento zemědělské půdy, navazujícího zpracovatelského a chemického průmyslu. Když ne čínský investor, tak ruský, nebo třeba z Blízkého východu. V ten moment už to nebude jen riziko pro zemědělce, ale i bezpečnostní riziko pro stát.

Nevadí vám, že se i díky politice EU na podporu biopaliv změnila skladba zemědělských plodin, hlavně ve prospěch řepky nebo kukuřice?

Kukuřice se ve srovnání s 80. lety pěstuje plus mínus stejně, jenom na větších lánech a na koncentrovanějších místech. U řepky je to bohužel něco jiného, tam došlo k více než trojnásobnému navýšení. Ještě větší problém ale je, že Česká republika má zřejmě největší půdní celky v Evropě. Za námi je Anglie, Nizozemsko, Slovensko, pak dlouho nic a až pak ostatní státy. Něco jiného je, když budou stejnou rozlohu řepky pěstovat drobní zemědělci v mozaice malých půdních bloků. Ale dnešní praxe u nás je taková, že holding nebo akciovka zaseje řepku monokulturně na několik katastrů vedle sebe. To začíná být zátěží venkova, starostové se bouří a říkají: něco s tím udělejte. Ministerstvo připravuje přísnější požadavky na střídání plodin, ale upřímně řečeno, jestliže to bude na obrovských plochách, jaký to bude mít pro půdu přínos? Žádný.

Proč máme tak koncentrované zemědělství?

Koncentraci si z velké části táhneme z období před rokem 1989. Byla tady velká snaha ze strany bývalé politické reprezentace, například bývalý ministr Fencl z ČSSD, všemi prostředky bránit tomu, aby došlo, jak oni říkali, dalšímu rozdrobování zemědělské velkovýroby. Paradoxem ale je, že ti samí lidé, ty samé firmy, které říkají, že si musíme zachovat velké zemědělské podniky, za ně chtějí stejný objem dotací jako malí zemědělci. A v tom je ten zásadní paradox. Snad nikde kromě ČR a Slovenska se nevyplácejí dotace velkým zemědělským firmám ve stejném rozsahu jako malým zemědělcům. To je naprostá anomálie, dlouhodobě neudržitelný stav. Průměrný katastr výměry kolem obce v Česku je něco kolem 350, 400 hektarů. Pokud řekneme, že průměrná farma je 100 hektarů, tak by na takovém katastru měly hospodařit čtyři farmy, čtyři rodiny. Přímé dotace, které jsou vypláceny každému zemědělci na hektar, by pak de facto skončily u hospodářů v konkrétním katastru. Proti tomu stojí holdingový způsob hospodaření, kdy holding z jednoho místa obhospodařuje 15 tisíc hektarů. Když to vydělíte počtem katastrů, vyjde nějakých 400 katastrů a z nich maximálně tři, čtyři jsou ty, kde skutečně funguje nějaké středisko, v němž se opravdu hospodaří. Zbytek není vůbec identifikován s příjmem dotací. Peníze končí někde úplně jinde než v prostoru toho konkrétního venkova.

Jsou velké průmyslové celky důsledkem předlistopadového družstevnictví?

Samozřejmě jsou, týká se to části, která nezměnila způsob hospodaření. Tam, kde vznikly rodinné farmy, problém není.

Jak v současnosti vypadá s úrodností?

Jak kde. Úrodnost se snižuje v místech intenzivního využívání velkoplošného způsobu hospodaření, ještě v kombinaci s erozí a dalšími věcmi. Podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy je největší pokles kvality v úrodných a svažitých oblastech na jižní Moravě. Paradoxně v oblastech s horšími podmínkami se kvalita půdy zlepšila.

Současný ministr zemědělství Jurečka je vlastně jedním z vás. Jak jste s ním spokojeni?

Řeknu to takto: měli jsme větší očekávání. Ministr říká, že chce být vyvážený, ale my cítíme, že tam musí být nastavený nějaký úhel pohledu, který reprezentuje nějakou filozofii. Naše filozofie říká, že ten, kdo začíná, nebo je menší, má mít zjednodušené podmínky, určité protekce, dokud nevyroste nebo se nerozjede. Říkáme, že na malé farmy nemá být kladena přemíra byrokracie a kontrol.

Má ještě v českém zemědělství budoucnost družstevnictví? Rozšířila se nějaká jeho moderní forma?

Ve větší míře dnes neexistuje. Jsou třeba družstva na odbyt mléka, ale spíš jde o administrativně drží pohromadě, než že by vyloženě společně něco zpracovávaly. Aby družstevnictví dobře fungovalo, musí splňovat několik podmínek. Především je nutné soustředit farmy s přibližně podobnou výměrou. Pokud se snažíte dostat do jedné party někoho, kdo má pět hektarů s někým, kdo jich má sto, tak je to nerovné partnerství. Také proto to v České republice nezačalo více fungovat.

Existuje v Česku selská hrdost?

Větší podíl farem tvoří rodiny, které to kdysi měly a pokračují. Jsou ale i ty, které s tím neměly nic společného, vstoupily do toho a zaplaťpánbůh se jim daří. Před několika lety to ještě tak nebylo, ale dnes jsou lidi hrdí, když o sobě řeknou, že jsou sedláci.
Odkaz: ECHO24.cz

Zloději traktorů před soudem

Šéf pětičlenného organizovaného gangu, devětatřicetiletý Radim Nosek se před Okresním soudem v Havlíčkově Brodě přiznal ke krádežím traktorů na Vysočině i v jižních Čechách. 

Nosek podle obžaloby společně s dalšími svými čtyřmi kumpány od loňského března do června ukradli na Havlíčkobrodsku a Jihlavsku dohromady devět traktorů Zetor. Další dva pak na Jindřichohradecku.

S Noskem na lavici obžalovaných ještě usedli jeho bývalá manželka Jaroslava Nosková, Jakub Šmoldas, Luboš Lahoda a Lucie Ludvíková.

Podle státního zástupce Lukáše Vodičky měli obžalovaní rozděleny úkoly. Šmoldas s Noskem traktory kradli, Nosková oba vozila na místo, Lahoda s Ludvíkovou měli poskytovat tipy na krádeže a odváželi kradené traktory. Byli na to dobře vybaveni, protože vlastnili odtahovou službu s těžkou technikou. Kromě 11 traktorů ještě ukradli jednu dodávku, čtyřkolku, plynové lahve a kulatinu v lese.

Gang přebýval v karavenech v Přísečně nedaleko Uhelné Příbrami na Havlíčkobrodsku, odkud také vyrážel na své zlodějské výpravy.

Česká fotbalová elita se oficiálně odděluje od ostatního fotbalu

První a druhá fotbalová liga se od příštího ročníku osamostatní a bude ji nově řídit Ligová fotbalová asociace (LFA). Výkonný výbor na zasedání jednohlasně schválil věcný obsah smlouvy mezi LFA a FAČR. Kontrakt začne platit 1. července a bude podepsán na šest let s dvouletou opcí.

Co je obsahem smlouvy? To hlavní:

- kluby zaplatí každý rok do amatérského fotbalu 7 milionů korun.

- kluby naopak získají nárok na podíl z odměn pro reprezentaci za účast na mistrovstvích světa a Evropy

- obě strany se dohodly na tom, kdo ustavuje a řídí které komisi počínaje rozhodcovskou a disciplinární.

 Došlo k dohodě mezi zástupci výkonnostního fotbalu, které reprezentoval místopředseda Roman Berbr, a zástupci profesionální ligy.

Dokud to není podepsáno, není to finální, ale zásadní a klíčové je, že došlo k dohodě.

V polovině dubna by dokument měl projít ligovým shromážděním a 9. května by měl smlouvu schválit výkonný výbor. Pak by funkcionáři měli kontrakt podepsat a na valné hromadě 20. května by následovala nezbytná úprava stanov.

Povinnost přijmout uprchlíky! V České republice se pěstuje právní nevědomost.

Proč česká média se nezajímají o Ženevskou úmluvu o uprchlících, definující povinnosti signatářských států vůči uprchlíkům. V ČR se neustále uvažuje o tom, "že přijmeme uprchlíky jen potud, pokud by to pro nás bylo výhodné, a jen některé".

Článek 31

Smluvní státy se zavazují, že nebudou stíhat pro nezákonný vstup nebo přítomnost takové uprchlíky, kteří přicházejíce přímo z území, kde jejich život nebo svoboda byly ohroženy ve smyslu článku 1, vstoupí nebo jsou přítomni na jejich území bez povolení.

Článek 32

Smluvní státy nesmí vyhostit uprchlíka zákonně se nacházejícího na jejich území, kromě případů odůvodněných státní bezpečností nebo veřejným pořádkem.

Článek 33

Žádný smluvní stát nevyhostí jakýmkoliv způsobem nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení. 

Z Ženevské úmluvy o uprchlících je naprosto zjevné, že státy, které zablokovaly balkánskou cestu, hrubě porušují mezinárodní právo, protože tím ohrožují uprchlíky na životě. Budou terčem stíhání u Mezinárodního soudního dvora pro lidská práva, lidem, kteří mezitím zemřeli v důsledku jejich nehorázných protiprávních akcí už ovšem nikdo život nevrátí. Státy nesou přímou odpovědnost za tisíce mrtvých utonulých ve Středozemním moři, protože uprchlíkům nevytvořily bezpečnou cestu na jejich území.

  Je to porušením zákona, a státy, které zákon porušují, budou stíhány.

Může prezident beztrestně urážet občany?

„Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní, nebo alkoholik a zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt." , vzkázal nám prezident republiky.

 Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. „Z pohledu neurologického je Zemanovo urputné odmítání omluvit se a rozhodnutí odvolat se proti rozsudku jasným důkazem poruchy paměti, tedy i demence, která je podpořena jeho narcistickým sklonem.“, vzkázal mu neurolog Martin J. Stránský, vydavatel Přítomnosti.

Je to projev bezradnosti zkušeného lékaře, který nedokáže nečinně přihlížet škodám, které hlava státu působí sobě i okolí. Signály jsou nepřehlédnutelné: kauza korunovační klenoty, Pussy Riot, Ferdinand Peroutka, krteček, lodička, kalašnikov…

 „V pokročilé fázi nemoci se alkoholik stává nekritickým, netaktním, začíná křičet, zpívat, nedbá na své okolí. Jeho jednání je impulzivní, nedomýšlí důsledky svých činů, nepřiměřeně riskuje. Je arogantní, mstivý a lstivý. Obklopuje se snadno manipulovatelnými slabochy, vzhlížejícími k dominantnímu alkoholikovi. Ztrácí schopnost naslouchat druhým, neumí kontrolovat svoje chování, emoce, jeho obličej rudne, pohyby jsou neuspořádané, při chůzi vrávorá…“ píše se v odborné literatuře.

Prezident mravní stav národa nejen utváří, ale také odráží. Přímá volba dává silný mandát. Úkolem hlavy státu ale není vycházet populisticky vstříc přáním veřejnosti, nýbrž přesvědčit ji o vlastní vizi fungování společnosti, o krocích, které nemusejí být voličům vždy příjemné. Pokud by se dnes podařilo oživit Václava Havla,určitě by na Hradě vyvěsil tibetskou vlajku, byl zdrženlivý vůči Rusku a Číně, a podpořil demonstrace na podporu uprchlíků. V přímé volbě by byl bez šancí, protože národ Klausem, Zemanem a proruskými medii vybičovaný k rasizmu, nacionalizmu, xenofobii, sobectví a zbabělé nenávisti k všemu západnímu mravní autoritu jemu podobnou nechce. 

Lidé ze západní Evropy prchají do České republiky!

Právo: Mladí ze Západu míří do Česka. Cítí se tu bezpečněji

Deník Právo, stejně prolhaný jako zamlada, když se ještě jmenoval Rudé právo, zveřejnil článek Jiřího Vavroně a Jindřicha Gintera o tom, že za blahobytem a jistotami do České republiky prchají hromadně mladí lidé ze Západu.

Právo uvádí: "Do Česka se stěhují mladí lidé ze západoevropských zemí. Důvod? Snadněji tu seženou práci a hlavně se tu cítí bezpečněji. Vyplývá to z průzkumů, které má Právo k dispozici. Od roku 2004 se počet cizinců v Česku ze zemí EU zvýšil 2,3krát na současných 184 500." 

A do ČR se prý hrnou další Evropané ze všech koutů Unie. O přistěhování  má prý zájem například více než třetina mladých Italů, 13 procent Švédů, 60 procent Maďarů, 41 procent Poláků. V Evropě je kolem pěti miliónů mladých nezaměstnaných. A ti kvůli obavám z islámské migrace chtějí dát do pohybu a nastěhovat se do ČR, kde je klidněji.

Pokud nejsou soudruzi z Práva v alkoholovém opojení a nepopletli datum s 1. aprílem, měli by se o jejich geniální projevy zajímat lékaři některých ústavů, kde by podobnými články více oslnili. Bohužel zdá se, že nesmyslům Práva, jak je Zemanova země vyhledávaná, věří dobrá polovina čtenářů. 

Štěstí, že čeština není světový jazyk

Člověk nevěří svým uším. Ministr vnitra Chovanec plácal v Otázkách Václava Moravce (ČT) cosi o tom, že zatímco on vždy říkal pravdu a nic než pravdu a že i německá média a politici už začínají chápat a mít pravdu, že on měl pravdu.  

S blahosklonností vládců vesmíru se pak Brouk Pytlík, pan Cvrček a slečna Beruška v podstatě shodli na tom, že Merkelová je prostě jen člověk, který chápe pomalu a dělá chyby a že je potřeba jí dát čas, aby pochopila geniální nápady, které se rodí na Malé Straně.

Tak možno vidět a slyšet ze země, které se imigrační vlna v podstatě vůbec nedotkla. Moudrosti politiků, kteří odmítli podílet se na řešení krize, protože zcela postrádají elementární míru sebereflexe, která by jim zabránila vyvěšovat vlastní, rok nevyprané červené trenýrky na znamení vítězství.

Jinými slovy, český politik může blábolit cokoliv, protože ví, že za hranicemi na to nikdo nebude reagovat. To však nic nemění na tom, že je vrcholnou drzostí českých politiků, kteří za vydatného přispění médií své maloměšťáctví proměňují  na ctnost.  Z českých medií se občan denně dozvídá, jak Češi jsou světoví. Ano, jsou, ale v zahraničí nikdo o tom neví.

Je jen otázka času, kdy neschopný Svět dostane z Prahy nabídku dobrých rad.Lekce světovým státníkům se budou dávat vždy v pondělí a středu mezi 10. a 14. hodinou, s přestávkou na oběd. Merkelová dostane nepochybně i nějaké to kárání. A mimo to Zeman s Kmoníčkem vyřeší izraelsko-palestinský konflikt, tedy pokud je o pomoc konečně někdo požádá.

Čeští lékaři jsou lepší, protože jsou Češi?

Zdravotnictví se v Česku dlouhodobě potýká s mnoha problémy. Jedním z nich je nedostatek lékařů. Pouze vloni údajně odešlo za prací do ciziny 209 českých a moravských lékařů hned po promoci. Vystudovali, ale do našeho zdravotnictví vůbec nenastoupili. Dále kvůli vyšším platům odešlo do ciziny asi 200 kvalifikovaných lékařů. Dohromady jen loni  tedy odešlo do ciziny zhruba 400 lékařů.

Naopak v  českých nemocnicích aktuálně údajně pracuje 2557 lékařů - cizinců. Tedy  pětkrát více  než ve zlomovém roce 1989. Podle tvrzení prezidenta ČLK Milana Kubka nejsou lékaři z ciziny  tak kvalitní jako čeští lékaři, kteří odcházejí za lepšími výdělky do vyspělejších a hlavně bohatších států Evropy. Není takové tvrzení až xenofobní? O jaký relevantní výzkum svá data prezident Kubek opírá! Existují tvrdá data o častějších profesních pochybeních třeba slovenských doktorů v ČR?

Takový typ prohlášení navíc prohlubuje, byť nepřímo, míru xenofobie a nesnášenlivosti ve společnosti. A ve svých důsledcích možná víc než prohlášení různých Okamurů anebo Bartošů dohromady. Je vhodné, aby takhle de facto populisticky hovořil významný lékař? Velkou část zmíněných „cizinců“ tvoří Slováci a Slovenky, kteří navíc většinou vystudovali na našich lékařských fakultách.

Kdo z nás by nechtěl výplatu, jakou mají jeho profesní kolegové a kolegyně kupříkladu v SRN, Británii či Rakousku? Namyšlenost lékařů samozřejmě je doplněna sobectvím.  Ale podprahové Kubkovo brnkání na strunu nacionalismu? A v době, kdy kdejaký primitiv řve Čechy Čechům?

Evropa nesmí vracet uprchlíky!

Ochrana pro uprchlíky je nedílnou součástí mezinárodního pořádku pro garantování lidských práv. Státy tuto ochranu zavedly po zvěrstvech druhé světové války. Právě v tomto kontextu se evropské státy dohodly na celé řadě předpisů zaručujících lidská práva a zacházení s uprchlíky. Tak vznikl zřejmě nejefektivnější systém na ochranu uprchlíků na celém světě, píše v deníku New York Times Nils Muiznieks, komisař  pro lidská práva v Radě  Evropy.

Nynější uprchlická krize na hranicích Evropské unie však vyvolala chaotickou reakci. Hrozí vážné nebezpečí, že Evropská unie i její členské státy budou dezorientovány a jsou ohroženy rizikem, že přestanou plnit své základní a zásadní povinnosti.

Týká se to především navrhované dohody EU s Tureckem. EU žádá, aby Ankara přijala zpět všechny imigranty, včetně uprchlíků ze Sýrie, z Iráku a z Afghánistánu i další, kteří nyní přicházejí do Evropy nepravidelným způsobem, EU za to navrhuje přijmout stejný počet uprchlíků přímo z Turecka.

Tento návrh porušuje zákon, protože nucené deportace jsou porušením Evropské konvence o lidských právech, která zakazuje kolektivní vyhánění cizinců. Také porušuje právo žádat o azyl, které bylo definováno ve Všeobecné deklaraci lidských práv v roce 1948 a je také porušením záruk vytvořených v roce 1951 Úmluvou OSN o uprchlících, která uznává, že při hledání azylu mají uprchlíci právo porušovat imigrační předpisy.

Mezinárodní právo nezpochybňuje právo státu v zásadě repatriovat lidi, kteří nepotřebují mezinárodní ochranu. Zakazuje ale deportace, které jsou neslučitelné s povinnostmi států podle těchto konvencí.
V roce 2002 rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že Belgie nevzala řádně v úvahu osobní okolnosti žadatelů o azyl v případě, který se týkal kolektivních deportací. Štrasburský soud potvrdil tuto zásadu i v jiných případech. V nejnovějším z nich, před dvěma lety, šlo o skupinu Afghánců, Súdánců a Eritrejců, kteří vstoupili na území Itálie nepravidelným způsobem a byli okamžitě deportováni do Řecka.

Namísto toho, aby se Evropa dál zoufale snažila najít právní fíkový list, který by zakryl kolektivní deportace, členové Rady Evropy musejí najít odvahu a dohodu s Tureckem zrušit. Namísto toho by měli přijmout tento týden na summitu odvážná opatření, která by radikálně změnila postoj Evropské unie vůči migraci.

Evropské země dobře vědí, že existují dlouhodobá řešení. Prvním krokem musí být podpořit jednání o politickém řešení konfliktu v Sýrii.

Zadruhé musí Evropská unie rychle začít přesunovat uprchlíky z Řecka a Itálie do ubytovacích středisek jinde v Evropě. Členské země EU musejí zajistit, aby tzv. hotspoty v jižní Evropě měly kapacitu zhodnotit žádosti o azyl a vrátit osoby, které nemají nárok na ochranu jako uprchlíci. Avšak to lze činit pouze v plném souladu s normami lidských práv. Zejména je zakázáno mučení, kruté, nelidské a ponižující zacházení.

Třetím krokem musí být zvýšení pomoci EU pro Řecko a Makedonii, aby tyto země okamžitě vyřešily tamější humanitární krizi. Turecku je také nutno pomoci, protože je to vstupní brána do Evropy a už tam jsou tři miliony uprchlíků.

Evropské země musejí vytvořit nové legální cesty do Evropy pro uprchlíky z oblastí konfliktů a sousedních zemí. Musejí vzniknout humanitární přijímací programy, sponzorovací programy od soukromých firem, strategie na sjednocování rodin, studentská stipendia a programy pracovní mobility. To všechno musí uprchlíkům pomoci, aby nemuseli spoléhat na pašeráky. Jednání s cílem vytvořit legální cesty pro syrské uprchlíky do Evropy se mají konat v Ženevě pod ochranou Úřadu OSN pro uprchlíky dne 30: března. Je to příležitost pro státy nabídnout konkrétní pomoc.

Je životně důležité, aby státy EU nalezly způsoby jak koordinovat a sdílet odpovědnost za řešení uprchlické krize. To znamená, že v místech příchodu uprchlíků je nutno založit registrační střediska a pak systém rozdělování žádostí o azyl po celé Evropě, v členských zemích EU i ve státech mimo EU.
Všechny evropské státy jsou právně zavázány, aby plnily Evropskou konvenci o lidských právech a Úmluvu OSN o uprchlících. Mají povinnost splnit své závazky podle těchto smluv a musejí pro to vytvořit řádnou politickou strategii.

Odkaz

Stop Your Backsliding, Europe

The protection of refugees is an integral part of the international order for safeguarding human rights that countries developed in the aftermath of the atrocities of World War II. It’s in that context that European nations agreed on an array of rules on human rights and the treatment of refugees, resulting in probably the world’s best-functioning system for protecting them.

Now, however, the refugee crisis unfolding along the borders of the European Union has elicited a chaotic response. There is a clear danger that the union and its member states are losing their way, and are at risk of backsliding on fundamental commitments.

The deal the European Council is discussing with Turkey is a case in point. In exchange for concessions on visa requirements for Turks traveling to Europe, the European Union is asking Ankara to take back all migrants, including refugees from Syria, Iraq and Afghanistan, and others, who are currently crossing from Turkey into Greece by irregular means; the European Union proposes in turn to accept an equivalent number of Syrian refugees directly from Turkey.

Some union officials are portraying this deal as a good solution to the crisis. In reality, the automatic forced return that the deal allows is illegal and will be ineffective.

It is illegal because forced returns run contrary to the European Convention on Human Rights, which prohibits the collective expulsions of aliens. They also violate the right to seek asylum that was established in 1948 by the Universal Declaration on Human Rights, and contravene guarantees established by the 1951 United Nations Refugee Convention, which recognizes that seeking asylum can require refugees to breach immigration rules.

International law does not call into question a country’s right, in principle, to repatriate people who do not need international protection. But it does prohibit actions that are incompatible with states’ obligations under those conventions.

In 2002, the European Court of Human Rights ruled that Belgium had failed to take sufficient account of asylum seekers’ personal circumstances in a case involving collective expulsions. The Strasbourg court has continued to uphold that position in other cases. The latest of these, two years ago, concerned a group of Afghans, Sudanese and Eritreans who had entered Italy irregularly and were immediately expelled to Greece.

As for why the European Union’s deal with Turkey is unlikely to work, it is obvious that as soon as the agreement goes into effect, the Syrian refugees — together with their smugglers — will find other ways to reach Europe. They will keep taking dangerous routes because, risky as they are, these journeys offer more hope than the prospect of living for years in refugee camps or, worse, of being caught up in the continuing violence of the Syrian conflict.

No deal is better than a bad deal. Instead of racking their brains to find a legal fig leaf for measures like collective expulsions, the European Council’s members should have the courage to scrap the deal. Instead, they should adopt bold measures at the summit meeting this week that would radically shift the union’s approach to migration.

Advertisement

Continue reading the main story
There is no magic wand that can solve this complex issue in the short run, but European countries are well aware that a range of longer-term solutions are available. Their first step should be to unite behind the negotiations toward a political solution to the conflict in Syria.

Then they must ramp up the relocation of asylum seekers from Greece and Italy to resettlement centers elsewhere in Europe. Member states should ensure that the so-called hot spots in Southern Europe have the capacity to assess asylum claims and return individuals who do not qualify for refugee protection. But this can be done only in full compliance with human rights standards, in particular honoring the prohibitions of torture or cruel, inhuman or degrading treatment.

A third measure must be to increase European Union support for Greece and Macedonia to help them handle the immediate humanitarian emergency. Turkey should also receive help, since it is the first entry point to Europe and is already hosting about three million refugees.

European countries must also add to the legal options available to refugees from conflict areas and neighboring countries seeking protection in our Continent. As the United Nations High Commissioner for Refugees (also known as the United Nations Refugee Agency) has proposed, tools like humanitarian admission programs, private sponsorships, family reunion policies, student scholarships and labor mobility programs can help refugees avoid resorting to smugglers. Initiatives like these are already working: Just last month, Italy admitted 93 Syrian refugees directly from camps in Lebanon. A high-level meeting to promote legal avenues for admitting Syrian refugees, to be held on March 30 in Geneva under the auspices of the United Nations Refugee Agency, is an opportunity for countries to make concrete pledges.

It’s vital that the European Union states find ways to coordinate and share responsibility for tackling the migrant crisis. That will include establishing registration centers in the main countries of arrival, and setting up a system to distribute asylum requests equitably across Europe, among both union members and nonmembers.

These measures will require political leadership, as well as considerable resources. But if the chaotic arrivals and states’ beggar-thy-neighbor responses continue, together with backsliding on human rights commitments, they will eventually impose even greater political, social and economic costs.

All Europe’s states are bound by the European Convention on Human Rights and the United Nations Refugee Convention. To hold true to these moral and legal commitments, they must meet this crisis with policies that comply with them. (The New York Times)

Интересы наших дам: Телесериалы? Не только! (Ruské dámy seriály moc nezajímají)

В Международный женский день 8 марта самое время поговорить о прекрасных дамах. Как на них влияют телесериалы, какой смысл женщины вкладывают в сплетни и, на закуску, народная частушка.

Кто из женщин являет собой самую женскую суть? Конечно, не "звезды" подиума и эстрады, не замечательные спортсменки, не смазливые телеведущие и даже не героини труда и талантливые писательницы. Самая обычная деревенская баба. Да-да, именно о ней писал поэт, что "она коня на скаку остановит". Эти женщины -словно библейская Ева, прародительницы всего и вся.

В недавно увидевшем свет труде "Традиция, трансгрессия, компромисс. Миры русской деревенской женщины" американская исследовательница Лора Олсон и ее русская коллега Светлана Адоньева рассуждают о русских деревенских женщинах, которых "обычно изображали жертвами деспотической патриархальности или превозносили то как символ безграничной женской выносливости, то как неиссякаемый источник одной из величайших мировых культур". Мы, пишут ученые дамы, "решили посмотреть на русскую крестьянку в контексте ее повседневности, описывая то, как мы ее узнавали в течение многих лет полевых исследований. Тем самым мы хотим избежать отчуждения, представляя ее как экзотический объект научного описания".

Не "мужем битая простая русская баба", как говорила героиня одного советского кинофильма, но и не какая-нибудь продвинутая городская особа, а три разных поколения деревенских женщин, родившихся до Февральской и Октябрьской революций (1899-1916), до начала коллективизации (1917-1929) и, наконец, в предвоенное, послевоенное лихолетье и во время Великой Отечественной войны (1930-1950).

Как правило, деструктивные действия женских персонажей многочисленных телесериалов, по мнению исследовательниц, "порождаются завистью, вызванной счастьем другой женщины, а сюжеты представляют собой примеры торжества высшей справедливости: на женщину, которая творит зло, обрушиваются несчастья, и она оказывается наказанной". Мир современных деревенских женщин "населен злодейками из телевизионных сериалов, или "мыльных опер". Злодейки из современных сериалов — сложные персонажи, которые реализуют более широкий спектр женского поведения, нежели злодейки из фольклорных песен XIX и XX веков".

К такому выводу авторов исследования подтолкнуло наблюдение за реакцией женской аудитории, которая смотрела "американские, русские и латиноамериканские сериалы, например, "Санта-Барбара" (США, 1984-1993, шел по российскому телевидению в 1992–2002 годах), "Клон" (Бразилия, 2001-2002, в России — 2005-2008 годы), "Кармелита"-1 и -2 (Россия, 2005, 2009)". Особенно заинтересовались Олсон и Адоньева отрицательными телевизионными персонажами: "У злодеек в сериалах — ведущая роль, и, по нашим наблюдениям, своей популярностью эти персонажи обязаны сложному способу предъявления своего исключительного эгоизма".

Привлекательность стерв из телесериалов исследовательницы склонны объяснять тем, что "они выражают скрытый гнев женщин. Сериалы направляют глубокую и многослойную враждебность зрителя на этот персонаж, женщину, которая постоянно старается обрести контроль над женским бессилием; таким образом, эти тексты страхуют против возможности женщин стать более уверенными в себе". Все поступки и действия отрицательных героинь направлены на то, чтобы "обернуть бессилие в свою пользу. Зрительницы презирают злодеек как отрицательную ипостась своего собственного "я", но в то же время получают удовольствие, наблюдая, как "плохие женщины" удовлетворяют свои скрытые желания".

Ученые дамы назвали это явление "яростью женской отторгнутости" — оборотной стороной свойственной женщинам способности к сопереживанию. "Казалось, что женщины получают удовольствие от осуждения злодеек, — подчеркивает американка Олсон. — В селе Красное группа женщин, с которыми я в течение нескольких лет вела интервью на тему их пения, регулярно собиралась, чтобы смотреть телесериалы. В какой- то момент, с легкой улыбкой на лице и глазами, устремленными на экран, одна из женщин стала тихонько приговаривать, удлиняя ударные гласные: "Афериииииистка, афериииииистка какая!" Это относилось к героине, которая одурачила нескольких мужчин, чтобы получить квартиру. Казалось, что зрительницы испытывали одновременно удовольствие и от ее исключительной безнравственности, и от возможности ее осуждать. Когда женщины слушали рассказы друг друга, мы слышали точно такие же эмоциональные комментарии; например, когда одна женщина рассказывала, как на нее навели порчу местные колдуньи, другая приговаривала: "Вот сволочь! Вот сволочь!"

Ученые дамы не просто так погулять вышли, для них важно дать дефиницию — проще сказать, определить какое-то явление. Возьмем, например, сплетни. Под этим в целом распространенном явлении подразумевают "практику пересказа непроверенных (а зачастую и не подлежащих проверке) историй, относящихся преимущественно к личной жизни или репутации других людей". Если сбросить всю научную и квазинаучную шелуху, то чаще всего рядовая баба любит поговорить про то, как мужичонка поматросил да и бросил.

Наиболее характерный пример из книги: "Во время беседы с нами Лидия Панкратовна, участница хора "Золотой возраст", 1939 года рождения, дополняла исполнение песен историями из жизни. Она рассказала историю о своей дочери, которая выбрала себе плохого (пьющего) мужа, он ее бил; она прожила с ним десять лет, пока он чуть не утопил ее, и после этого его посадили в тюрьму. Лидия Панкратовна была против их брака, но не запретила дочери выходить за него замуж; однако предупредила, чтобы дочь не приходила к ней плакаться. Когда дочь ушла от мужа, Лидия Панкратовна, по ее словам, сказала ей: "Вот если бы ты меня послушала, ты б таких женихов себе нашла! Ты далеко бы пошла в жизни".

Несмотря на явную вину мужчин, рассказчицы обвиняли во всем исключительно женщин. Смысл всех предостережений заключается в советах молодым женщинам, которые им не следуют и не покорны воле старших, следовательно, плохо кончают. Присловье "Сучка не захочет, кобель не вскочит" и поговорка "Муж — голова, а жена - шея, куда хочет, туда и вертит" — отсюда. Баба — настоящий командир, как бы мужик ни хорохорился. Но она же и падает первой жертвой. Образованные леди в данном случае употребляют распространенное среди креативного класса словечко "виктимизация". Мы — воздержимся. Хотя могли бы прибегнуть к мало понятному, наукообразному словцу — "абстиненция".

Ученые дамы отмечают, что частушки исполняют в основном женщины. Большая часть частушек посвящена любви, меньшая — политике, экономике и общественной жизни. Почти как рэп — плод творчества урбанизированных американских негров. Русские оказались впереди планеты всей. В СССР жанр частушки начал терять популярность у молодежи после Великой Отечественной войны, когда в США рэп только начинал набирать обороты среди самых замшелых слоев населения. В Советской России матерная и блатная лексика достигла своего апогея еще при Сталине, первые попытки американцев приобщить широкую общественность к обсценной лексике относятся к началу 1980-х годов (кинофильм "Тутси").

Traktory Zetor putují do Iranu

Jako jeden z prvních evropských výrobců využil zrušení sankcí EU vůči Iranu český výrobce traktorů Zetor a dohodl s íránskou společností Tondak Tiz dodání 250 traktorů do Iranu. Jednání trvala několik měsíců.

Jedná se o traktory série Proxima, které se vyrábějí o výkonu 100 PS. Podle dohody tyto traktory budou do Iranu dodány během prvního pololetí roku 2016. Celková hodnota této zakázky je 5 milionů eur (135 milionů Kč).

Myslivci dál diktují zemědělcům, ale škody neplatí

Zemědělci budou muset mít na pozemcích maximálně 30 hektarů jedné plodiny, ve které se může skrývat spárkatá zvěř. Pak bude muset následovat pás o minimální šířce 12 m, na kterém bude růst plodina usnadňující lov této zvěře. Pokud tuto podmínku nesplní, nedostanou náhradu za škody, které zvěř způsobila. 

Novinku plánuje ministerstvo zemědělství v novele mysliveckého zákona. Ten nyní poslalo do meziresortního připomínkového řízení, vláda by jej měla projednat do konce června. Záměr ohlásil náměstek ministra Patrik Mlynář.

Škody od divokých prasat jdou podle ministerstva do miliard ročně. Kolik si ale zemědělci na uživatelích honiteb nárokují, ministerstvo neví.

Ministerstvo se snaží novelou eliminovat počty přemnožených zvířat. Pokud lovci v jednom roce odloví více než pět kusů jednoho druhu zvířete, budou muset vytvořit plán lovu tohoto druhu i na další rok. Jeho dodržování budou muset vykazovat například ocásky od divokých prasat, které posílají na vyšetření veterinářům. Pokud jej nezašlou, nezapočítá se kus jako odlovený.

U dalších druhů tak bude záležet na dohodě mezi uživatelem a držitelem honitby. Pokud se nedohodnou, tak by ji mohl přikázat stát. Například by mohlo jít o spodní čelist. Při nesplnění plánu lovu bude hrozit myslivcům pokuta až do 200.000 korun.

Resort chce také více chránit zdraví lovců. Při společném lovu spárkaté zvěře budou muset mít na sobě reflexní prvky, aby byli více vidět a aby nedocházelo tak ke zraněním. Ministerstvo plánuje také zvyšovat odbornost mysliveckých hospodářů.

Zemědělská velkovýroba vloni měla o polovinu nižší zisk

Zisk českého zemědělství se podle šetření Zemědělského svazu ČR loni snížil v porovnání s rekordním rokem 2014 o více než polovinu na devět miliard korun. Způsobil to pokles cen zemědělských komodit, který nejvíce postihl živočišné produkty, především mléko a vepřové maso. 

Výsledek hospodaření kromě poklesu cen a sucha ovlivnilo i zvýšení mezd a přesunutí výplaty některých podpor z loňska na letošek. Propad by byl ještě vyšší, kdyby zemědělcům nepomáhalo zlevňování pohonných hmot a slabší kurz koruny.

Svaz při šetření vycházel z výsledků 421 zemědělských podniků obhospodařujících přes 660 000 hektarů zemědělské půdy. Z něj vyplynulo, že domácí zemědělci loni vydělali v přepočtu na hektar zemědělské půdy v průměru 2580 korun, což je o 52 procent horší výsledek než v roce 2014. Kladný hospodářský výsledek minulý rok vykázali zemědělci ve všech krajích.

Nejlépe se dařilo podnikům v Pardubickém kraji s průměrným výdělkem 4333 korun na hektar, následovali výrobci v Královéhradeckém kraji se ziskem 3738 korun na hektar. Nejvyšší meziroční propad postihl jihočeské zemědělce, kteří jediní získali na hektaru zemědělské půdy méně než 1000 korun. Druhý nejnižší zisk byl podle svazu v Plzeňském kraji, kde na hektar činil 1200 korun.

Proč vlci ztrácejí plachost?

Potulování vlků v okolí lidských obydlí a v blízkosti lidí, domácích zvířat a strojů je dnešní skutečností, kterou odborníci vysvětlují schopností vlků křížit se se psi domácími. Čistokrevný vlk je plachý a ke stádům hospodářských zvířat se přibližuje jen výjimečně a velmi opatrně, člověk ho v přírodě neuvidí, natož aby se s ním setkal.

Jední z prvních odborníků, kteří na přítomnost psí krve u vlků zkoumají, je finský lesník Kaj Granlund.´: "Vlci, kteří mají příměs psí krve se sice na porvní pohled od pravých vlků neliší, ale při důkladné prohlídce fotografií lze rozdíly najít. Odlišnosti lze najít na tlapách, drápech, ocase, hlavě, držení těla apod."

Ve střední Evropě je nepravděpodobné, že by docházelo ke zkřížení vlků a psů. Zdivočelí psi zde nežijí. Je více než pravděpodobné, že kříženci vlků přicházejí z jihu a východu Evropy, z Itálie, Balkánu, Turecka. Těmto vlůkům nedělá problém chodit za kořistí až do vesnic.

Марию Шарапову могут отстранить от соревнований на четыре года

Российская теннисистка Мария Шарапова на пресс-конференции в Лос-Анджелесе 7 марта сообщила, что в ее допинг-пробе, взятой во время выступления на Открытом чемпионате Австралии, были найдены следы запрещенного препарата. Всю ответственность за произошедшее спортсменка взяла на себя.

"Несколько дней назад я получила письмо из ITF, что я провалила допинг-тест во время Australian Open. Я полностью принимаю ответственность за произошедшее. Последние десять лет я принимала препарат, который называется "Милдронат", который давал мне семейный доктор. Через несколько дней после письма я узнала, что у препарата есть другое название - "мельдоний" - о чем я не знала. На протяжении десяти лет он не входил в список запрещенных, и я принимала его легально, но с 1 января правила изменились, и он стал запрещенным препаратом", - сказала Шарапова.

"Каждый день я подходила к своей работе с ответственностью и профессионализмом, я допустила огромную ошибку, подвела моих фанатов и весь спорт, которым я занималась с четырех лет, и который я очень люблю. Я понимаю возможные последствия, но не хочу завершать карьеру подобным образом, и надеюсь, что мне представят второй шанс", - добавила она.

Спортсменка заявила, что всю ответственность за произошедшее берет на себя. "В конечном счете ты сам решаешь, что принимать", - сказал Шарапова.

После пресс-конференции стало известно, что Мария Шарапова не будет вскрывать допинг-пробу Б и будет временно отстранена 12 марта.

Об этом заявил журналист New York Times Кристофер Клэри в своем аккаунте в Twitter со ссылкой на адвоката спортсменки Джона Хэггерти, сообщает РИА Новости.

"Джон Хэггерти, адвокат Шараповой, сообщил New York Times, что Шарапова будет временно отстранена 12 марта и не будет просить о вскрытии пробы Б", - написал Клэри.

Об отстранении Шараповой от соревнований 12 марта говорится и в сообщении на сайте Международной федерации тенниса. "Поскольку мельдоний... входит в список запрещенных препаратов, госпожа Шарапова будет временно отстранена от соревнований с 12 марта до принятия решения по ее делу", - отмечается в нем.

В то же время президент Федерации тенниса России Шамиль Тарпищев заявил, что  никакой угрозы российскому теннису после случившегося нет. А сама спортсменка, по его словам, продолжит карьеру.

"Пусть говорят, что мы не выступим на Олимпиаде теперь. Никакой угрозы российскому теннису после допинг-пробы Шараповой нет. Никакой угрозы. Мария продолжает карьеру после этого", - сказал Тарпищев "Р-Спорт".

В рейтинге Женской теннисной ассоциации (WTA) Шарапова занимает седьмое место. Она является победительницей пяти турниров Большого Шлема.

Мельдоний попал в список запрещенных веществ 1 января 2016 года. Милдронат, в состав которого входит мельдоний, является средством, позволяющим увеличить выносливость спортсменов во время интенсивных тренировок. Кроме того, препарат снимает перенапряжение мышц при больших нагрузках.

Мельдоний является запрещенной субстанцией как в соревновательный, так и во внесоревновательный период и относится к классу "Гормоны и модуляторы метаболизма". За его использование спортсмен может быть отстранен от выступлений на четыре года.

Slovensko bude kráčať do minulosti

Dnes je začiatok konca éry Roberta Fica. Za koniec vlády jednej strany Slovensko zaplatí príliš vysokú cenu: objavili sa odtiene hnedej na politickej mape.

Keď si Banská Bystrica zvolila pravicového extrémistu za župana, veľká časť krajiny sa začala báť. Ale strany sa nepoučili z úspechu Mariana Kotlebu. Pumpovali strach a hnev do diškurzu o utečeneckej kríze, dúfajúc, že iracionálne emócie ich vyvezú vyššie. Ale na tej vlne sa zviezol Kotleba. 

Pravicoví extrémisti a obskúrne strany, ktoré sa vezú na vlne voličskej frustrácie, problémy krajiny nepomenovali, a tak ich ani nevyriešia. Nenakŕmia podvyživené zdravotníctvo a problémy školstva len zhoršia. Éra Radoslava Procházku ako lídra pravice sa ani nezačala. Pravica ani nebude mať svojho lídra. Aj keď niektorí nahodili pózu víťazov, parlamentné voľby na Slovensku nemajú víťaza, len porazených.

Sú nimi všetky štandardné politické strany, ktoré svoj politický obsah vyprázdnili a nenaplnili sa novým významom. Len frázami, ktoré pre voličov už nič neznamenali. Jednofarebná vláda Fica dnes skončila, čo samo osebe by bolo pozitívnou správou, keby medzičasom rétorika premiéra nepozvala Kotlebu do parlamentu. Strany, ktoré vyznávajú demokratické hodnoty, musia prečistiť politický diškurz, aby ten nelegitimizoval fašistické a extrémistické názory, lebo v opačnom prípade

Sasko odejde z NSR a připojí se k V4?

Server IDnes publikoval článek Andrey Angermannové, který je naprosto vzorově modelovou ukázkou toho, jakým způsobem média šíří zlovolné stereotypy a vyvolávají a prohlubují v české společnosti iracionální rasismus a strach.

Angermannová se vydala do Saska, regionu bývalé silně autoritářské Německé demokratické republiky, kde funguje velmi zajímavý jev. Lidé jsou tam drtivou měrou postiženi xenofobií, sobectvím a nenávistí ke všemu odlišnému. Podobně jsou těmito vlastnostmi postiženi obyvatelé ČR a dalších postkomunistických zemí střední Evropy.

Vědci budou jistě ještě dlouhá léta zkoumat, jak je možné, že vlastnosti jako sobectví a nelidskost vykvetly právě v těchto zemích jako jedovatý květ, který, ač si to tamější obyvatelé neuvědomují, vážně škodí především jim, protože ostatní vyspělý svět nebude ochoten tyto nepřizpůsobivé země považovat za své partnery.

Není načase, aby Sasko vystoupilo ze Spolkové republiky Německo? ptá se deník Die Zeit.

Krávy na pastvě jsou proti vlkům bezmocné

Zároveň se zvětšováním vlčí populace v Německu rostou škody na hospodářských zvířatech. Téměř každý týden dojde k roztrhání telete. Situace je od roku 2013 pořád horší.

Sedláci uvádějí, že i dospělý skot je po útoku vlka zdivočelý a není možné ho uklidnit. Slovo zemědělce však v tomto případě městská veřejnost nechce slyšet. Vlci mají moc ochránců a jsou proto přísně chráněni.

Chovatelé hospodářských zvířat upozorňují na to, že vlci v současnosti ztrácejí plachost. Zvykli si na motorová vozidla i lidi. Je běžné, že vlk přijde až k jedoucímu traktoru. Přímo po obcích Hetendorf a Becklinge se už vlci pohybují pravidelně. Lidé nenechávají vycházet ven děti a bojí se vypouštět domácí zvířata.

Škody způsobené vlky na zvířatech jsou zemědělcům uhrazeny jen v případě, že pastviny jsou obehnány vysokým elektrickým plotem. To u velkých pastvin není z finančních důvodů možné. Proto stále víc zemědělců se zbavuje chovu krav bez tržní produkce

Babiše v Čapím hnízdě kontroluje Evropský úřad

Evropská komise potvrdila, že Evropský úřad proti podvodům (OLAF) prošetřuje luxusní farmu Čapí hnízdo, spadající pod Babišův koncern Agrofert. Společnost Farma Čapí hnízdo čelí podezření, že neoprávněně čerpala padesátimilionovou dotaci z evropských fondů.

Evropská komise byla oficiálně informována, že OLAF zahájil vyšetřování, které se týká projektu Čapí hnízdo,“ sdělil ČT mluvčí Evropské komise pro regionální politiku a dopravu Jakub Adamowicz.

Společnost Farma Čapí hnízdo, která provozuje farmu na Benešovsku a získala na ni 50milionovou evropskou dotaci, původně patřila do koncernu Agrofert. V roce 2008, krátce před podáním žádosti o evropskou dotaci z programu pro malé a střední podniky ale vydala anonymní akcie na doručitele, které majetkovou strukturu skryly. Samotný Agrofert podmínky pro přidělení dotace nesplňoval.

V polovině roku 2014, když nový zákon anonymní akcie zakázal, Agrofert farmu opět převzal. Podezření vzbudila slova ministra financí Babiše v dokumentu České televize Matrix AB, kde říká, že farma je nejlepší projekt, co kdy vymyslel. V minulosti přitom vlastnictví Čapího hnízda popíral.

"Myslím, že je to nejlepší projekt, co jsem kdy vymyslel. Napadlo mě to, když jsem s dětmi čekal ve frontě v pražské zoo na krmení koz. Byla tam obrovská fronta a já nesnáším čekání. Tak jsem si řekl, že udělám podobný projekt… Nevede sem dálnice, takže se teď kolegy z vlády snažím přesvědčit především o investici do infrastruktury.“ Andrej Babiš v dokumentu Matrix AB