Dolní Rakousy nadále ovládají lidovci.ÖVP 49,64%.

Absolutní vítězství lidovců v Dolních Rakousích je překvapivé. Podle dosavadního vývoje rakouské politiky a podle předchozích preferencí  se nečekalo rozhodně tak výrazné. Znamená to, že v zemi k žádným změnám nedojde. Dosavadní hejtmanka Johanna Mikl-Leitner bude v zemském parlamentu mít podporu 29 mandátů z 56. Koaličním partnerem může být FPÖ, ale bude záležet na dalších okolnostech a ústupcích.

Výrazné volební vítězství překvapilo i vítěze - štáby lidové strany

Hlavní důvod, proč lidová strana tak výrazně vyhrává dolnorakouské volby, vidí komentátoři v osobě hejtmanky Johanny Mikl-Leitner, která si pilnou prací a pochopením pro problémy občanů získala velkou popularitu. Podle průzkumů má důvěru 80% Dolnorakušanů.

Druhým zásadním důvodem úspěchu lidovců je, že lidem se pod jejich vládou dobře daří, že jsou spokojeni s dosavadním vývojem a nechtějí změny, které nabízejí ostatní strany.

Nespokojenost po volbách zavládla u socialistů a svobodných, kteří podle předvolebních průzkumů očekávali lepší výsledky. Ale zde se podobně jako v ČR projevila vůle venkovských voličů, kteří v průzkumech veřejného mínění mají menší zastoupení. Naopak spokojeni s účastí v zemském parlamentu jsou Zelení a NEOS, kteří získali hlasy především v okolí Vídně.  Další dvě nové strany, které se voleb zúčastnily, zůstaly mimo parlament, nedostaly ani 1% hlasů.

Výsledky zemských voleb:
ÖVP  49,64%
SPÖ  23,92%
FPÖ  14,76%
Grüne 6,42%
NEOS  5,15%

Nie! Dvojakému metru v priamych platbách

Budúcnosť spoločnej európskej poľnohospodárskej politiky po roku 2020 bola hlavná téma stretnutia ministrov poľnohospodárstva rozšírenej Vyšehradskej skupiny V4+4 v Budapešti. Slovensko na nej vyjadrilo odmietavý postoj proti stropovaniu priamych platieb, ale aj proti dvojakému metru vo výške priamych platieb medzi staršími a novšími členmi únie.

„Je veľmi dôležité, aby sme na európskom poli boli aktívnym hráčom v pripomienkovaní pripravovanej Spoločnej poľnohospodárskej politiky po roku 2020. Od toho totiž závisí, ako budú konkurencieschopní voči ostatným krajinám EÚ. Preto už teraz náš rezort aktívne pripomienkuje všetky návrhy Európskej komisie. Za prioritu považujem vyrovnanie rozdielov medzi členskými štátmi Únie. Slovensko sa síce v priamych platbách blíži k priemeru EÚ, ale stále existuje množstvo krajín, ktoré dostávajú z rozpočtu EÚ výrazne viac peňazí. Výsledkom toho je okrem iného aj nadmerný dovoz potravín zo zahraničia,“ vyhlásila vo štvrtok (25.1.2017) podpredsedníčka vlády a ministerka pôdohospodárstva a rozvoja vidieka SR Gabriela Matečná.

Na potrebu dorovnať priame platby naprieč všetkými krajinami únie dlhodobo poukazujú aj samotní poľnohospodári.

„Z 55 miliárd eur v spoločnej poľnohospodárskej politike chceme, aby sa nám ušiel väčší podiel ako doteraz a chceme dosiahnuť aj zmeny, najmä konečné vytvorenie rovnakých podmienok pre podnikanie v oblasti európskych a aj národných podpôr. Keď toto sa nedosiahne, zase budeme v závese. Spoločná poľnohospodárska politika by mala byť spoločnou, ale my stále hovoríme, že nie je. Východná Európa ťahá za kratší koniec a peňazí je tam menej,“ vyjadril sa pred časom predseda SPPK Milan Semančík.

Odborník OECD na poľnohospodársku politiku pritom problém dvojakého metra v priamych platbách z odborných analýz nevidí.

„Dvojaký meter je trochu účelová argumentácia. Vždy si z nej môžem zobrať to, čo chcem analyzovať. Buď to postavím do lepšieho svetla, alebo poukážem na nekalú konkurenciu. Rovnako uvažujú napríklad vo Francúzsku, keď sa hovorí o liberalizácii služieb. Poukazujú, že v iných štátoch sú ďaleko nižšie náklady. Tu je jedno nebezpečenstvo, a to, že každý si vytrhne argument, ktorý sa mu hodí a postaví si ho do nejakej pozície. V OECD nemáme žiadnu ekonomickú analýzu, ktorá by hovorila, že starí členovia sú proti novým. Že tu existuje nejaká nekalá konkurencia a jeden je zvýhodňovaný, oproti druhému“ uviedol Václav Vojtěch z OECD. 

Podľa neho viac peňazí v rezorte ešte nemusí znamenať lepšiu pozíciu v rámci celej Európy.

„Samozrejme, sú rôzne národné platby v jednotlivých členských štátoch. Napríklad Fínsko má platbu, ktorá sa volá Nordic Payment. Je veľmi vysoká a kompenzuje extrémne podmienky výrobcov vo Fínsku. Ide zrejme o platbu, ktorá ma opodstatnenie, ale tým pádom sú platby vo Fínsku sú vyššie. Nemôžeme ale v žiadnom prípade povedať, že by sa Fínsko stalo takto konkurencieschopnejšie. Skôr by som povedal, že pokiaľ chcem svoj sektor viesť ku konkurencieschopnosti, tak by som tie platby mal znižovať. A hovoriť, že niekto je konkurencieschopnejší a že nás to diskriminuje, nie je postavené na ekonomických argumentoch,“ dodal expert OECD.

Postoj krajín najmä východnej Európy je spravidla odlišný. Ministri V4 po štvrtkovom stretnutí naformulovali  aj spoločnú deklaráciu. V nej sa zhodli, že nechcú diskriminovať žiadne farmy ani farmárov stropovaním priamych platieb.

Taktiež ministri poľnohospodárstva krajín V4+4 podporili zachovanie dvojpilierovej štruktúry SPP, teda priamych platieb a rozvoja vidieka. Ministri zdôraznili, že SPP zaručuje fungovanie jednotného trhu v agropotravinárskom sektore a poskytuje občanom EÚ kvalitné a bezpečné potraviny. Zároveň zohráva kľúčovú úlohu pri posilňovaní životaschopnosti vidieckych oblastí a prispieva k ochrane prírodných zdrojov a krajiny. Zdroj: polnoinfo.sk

Dolnorakušané dnes volí zemský parlament

V neděli 28. ledna 2018 v 6:00 hodin byly v Dolních Rakousích zahájeny volby do zemského parlamentu. Jsou to první z letošních zemských voleb v Rakousku. Během roku proběhnou ještě v Korutanech, Tyrolsku a Salcburku. Volební místnosti se uzavřou v 17:00 hodin. Výsledky by měly být oznámeny po 19. hodině.

Celé Rakousko je zvědavé zda se v dolnorakouských volbách projeví vliv spolkových voleb, ve kterých výrazně posílili extrémisté, hlavně FPÖ. Volit může 1,386.343 voličů. Ve všech okrscích kandidují strany : Rakouská lidová strana (ÖVP), Socialistická strana Rakouska (SPÖ), Svobodní (FPÖ), Zelení a poprvé nová strana Nové Dolní Rakousy (NEOS). Ve volebních obvodech Amstetten, Melk a Mödlich jde do voleb Křesťanská strana Rakouska (CPÖ) ve volebním obvodu Baden je na seznamu strana My pro Dolní Rakousy.

Poslední den před volbami vypukla v souvislosti s nějakou nacistickou písní aféra okolo kandidáta FPO Udo Landbauera. Ihned padl požadavek na odstoupení spolkového prezident Alexandera Van der Bellena, následovalo prohlášení zemské hejtmanky Johanny Miklové-Letnerové, že její lidová strana, která v minulých volbách měla zastoupení 51% a letos očekává ještě větší zisk, vylučuje s Landbauerem jakoukoli další spolupráci.

Čeští prezidenti a americký historik

"Vypnul jsem ji v momentu, kdy se jeden z kandidátů nad druhým ironicky a pohrdavě rozesmál a jeho klaka se mu odvděčila frenetickým aplausem. Zasáhl mě pocit téměř fyzické bolesti," svěřil se profesor historie a mezinárodních vztahů Igor Lukeš z Bostonské univerzity. Američané si podle něj naštěstí stále drží v paměti Václava Havla.

Jak vyznívá souboj mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem při pohledu z USA? Jaké jsou tyto české prezidentské volby z americké perspektivy?

Musím říct zcela upřímně, že tu ve Spojených státech českým volbám nikdo nevěnuje pozornost. To neznamená, že je nesledují odborníci ve Washingtonu; ti pražskou scénu znají velmi dobře. Ale americký občan má jiné starosti, například se dosud snažíme pochopit, jak se právě Donald Trump mohl dostat do Bílého domu.

Letos v listopadu to bude sto let od zvolení prvního československého prezidenta. Vidíte v současném českém "prezidentství" nějaký otisk T. G. Masaryka?

Masaryk se národu představil jako myslitel, který se k politické práci odhodlal po váhání a jen proto, že tak diktovala horšící se kvalita české existence v habsburském mocnářství.

Ve vědě za sebou nezanechal žádnou viditelnou stopu, ale v politice se stal zakladatelem Československa, státu, který získal mezinárodní uznání, aniž měl ještě definované místo

na mapě nebo koncept národa.

Po příchodu do úřadu pak jen potvrdil, že mu politická práce, a ano, i politické boje šly velmi dobře. V Praze si vybudoval vlastní informační sítě a s politickými oponenty neváhal zatočit dost brutálně. Přitom se ale národu dál představoval jako křehký filozof, který přijal moc a politickou zodpovědnost z čirého vlastenectví. Choval se podobně jako František Josef a česká veřejnost ho milovala.

I po odchodu z Hradu tam po sobě nechal kouzlo, z něhož pak profitoval nejen jeho demokratický následovník Václav Havel, ale i lidé, kteří tam neměli co dělat, jako Klement Gottwald a mnozí další.

Masaryk měl asi jako jediný tuzemský prezident přímou zkušenost s americkou demokracií. Ovlivnila ho nějak, když nastoupil na Hrad?

Masaryk o Spojených státech skutečně něco věděl. Jeho cesty a pobyt v zemi ho jistě v mnohém ovlivnily, ale nejen jeho. Málo lidí dnes ví, že Masarykův nástin budoucí československé ústavy jeho američtí přátelé přepisovali a doplňovali na lavičce v jednom z washingtonských parků. Masaryk si navíc Američanů vážil. Kdesi jsem četl jeho komentář na běžný český názor, že se prý lidé ve Spojených státech jen honí za dolarem. Je to možné, řekl Masaryk, ale Češi se zase štvou za halířem.

Amerika také pronikla Masarykovi pod kůži svým feminismem, což prokázal, když si vzal původní jméno své manželky za vlastní.

Co se mu ale v Praze nikdy nepodařilo vybudovat, byl americký politický model, založený na stále se měnící rovnováze moci mezi prezidentem, zákonodárci v Kongresu a Nejvyšším soudem.

Byla role hlavy státu v prvorepublikovém Československu něčím specifická ve srovnání se zahraničím?

Hned od počátku Masaryk bojoval s parlamentem o pravomoce: chtěl jich víc, než zaručovala ústava. Boj skončil kompromisem v tom smyslu, že úřad z právního pohledu zůstával formální, ale ve skutečnosti Masaryk udělal z Hradu rozhodující sílu ve státě.

Byl tak mnohem úspěšnější v politice než ve filozofii. Říkám to proto, že britská královna nebo německý prezident skutečně do politiky nezasahují. Masaryk tak činil velmi úspěšně a často mimo a nad ústavní rámec.

A za komunistické éry? Některé státy východního bloku prezidentskou funkci zrušily, nahradily ji kolektivními orgány, státními radami. Proč si na to českoslovenští komunisté netroufli?

Asi z chytrosti. A také proto, že si původně plánovali jakousi českou cestu k socialismu a kousek Masaryka byl možná trochu i v nich samotných. Gottwald šel hned po zvolení prezidentem do Chrámu svatého Víta na Te Deum.

Tyhle iluze ale komunistům rázně smetl ze stolu Stalin, když do Prahy vyslal své poradce a začaly procesy. Masarykův duch na Hradě nicméně přežil i stalinismus a zbytek komunistické éry. Asi jako Vánoce se stromečkem a kaprem, ale bez Ježíše Krista.

Asi nejrozporuplnější historickou postavou mezi našimi prezidenty zůstává Edvard Beneš. Mám na mysli hlavně jeho rozhodnutí při mnichovské krizi a v únoru 1948. Co si o něm myslíte?

Beneš byl spolu s Masarykem aktivním spolutvůrcem československého politického systému. Když se sám stal prezidentem, choval se ještě víc diktátorsky než jeho předchůdce. Jistě mu to vyhovovalo, ale už v roce 1938 se ukázalo, že transformace Hradu v rozhodující mocenský bod celého systému byla omyl. Na katastrofální krize od května do začátku října 1938 byl Beneš úplně sám. Na vrcholu Mnichova vláda jen bezradně, s výjimkou Petra Zenkla (primátor Prahy, národní socialista − pozn. red.), čekala na Benešovo rozhodnutí a parlament se vůbec nesešel.

Podobně osamělý byl Beneš i za války v Londýně. Neměl u sebe vůbec nikoho, kromě Ladislava Feierabenda (ministr financí exilové vlády − pozn. red.), kdo by ho korigoval a pomáhal mu vyhnout se politickým omylům. Výsledek všichni známe. Do poválečné krize v osvobozené Praze vstoupil Beneš jako člověk, který byl nejen těžce nemocen, ale zároveň jako oběť poznamenaná takzvanou mnichovskou zradou. Brzo nastala situace, která byla nad jeho síly fyzicky i psychicky. Komunisté na veřejnosti lhali o svých umírněných cílech, zatímco zemi brutálně tlačili do Stalinova chřtánu. Demokraté, navzdory prohře v roce 1938, věřili, že prý geniální politik Beneš v rozhodující chvíli vytáhne trumfy, které krizi vyřeší. Pak se jen znovu ukázalo, že nedokázal nic jiného než komunistický diktát přijmout a před Gottwaldem, Slánským a Kopeckým kapituloval.

Oba novodobí prezidenti, kteří nastoupili po Václavu Havlovi, se vůči jeho politice vymezovali. Je namístě, aby se na Hrad vrátil "havlismus"?

Václav Klaus se proti svému předchůdci na Hradě nevymezoval. Šel mnohem dál. Sám jsem viděl, že při jedné ze svých cest Havla na oficiálním fóru napadl tak hrubě a ošklivě, že se v publiku lidé jeden na druhého otáčeli s údivem ve tváři. Havel je ale neopakovatelný. Byť by to bylo krásné, nikdy se na Hrad nevrátí. Zdroj HN

Bývalý německý kancléř Schröder se bude popáté ženit

Bývalý německý kancléř za SPD Gerhard Schröder (73)  se bude popáté oženit, jeho manželkou má být osmačtyřicetiletá Jihokorejka Soyeon Kim. Místo a doba svatby budou sděleny později.

Schröder, který se učí korejsky, už dříve pro časopis Bunte uvedl, že chce žít střídavě v Německu a Jižní KOreji. Rovněž jeho partnerka Kim uvedla, že bude  žít v obou zemích. Kim pracuje pro jihokorejské firmy, které pronikají na Německý trh.

Schröder je v rozvodovém řízení s dosavadní manželkou Doris Scrödrovou-Köpfovou, která žije s dolnosaským ministrem vnitra Borisem Pistgoriusem (SPD). Na dotaz, co říká plánům svého dosavadního manžela, odpověděla, že ji víc než Schröder zajímá volební sjezd strany. Kontakty Schrödra s Kim na jaře 2016 jsou jen jedním z důvodů k rozvodu.

Nalezena 250 kg bomba z 2. světové války

V hamburském přístavu stavební dělníci ve středu 24. ledna 2018 opět narazili na britskou bombu z druhé světové války. Ihned byla oblast uzavřena a speciální jednotka s policií 74 let starou bombu bombu o váze 250 kg zneškodnila.

Podle odhadu historiků, bude ještě trvat nejméně 100 let, než na severu Německa nacházení nebezpečných pozůstatků druhé světové války skončí.

Dotační programy nejsou efektivní

24.1.2018 - Brusel - Při slyšení ve výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT) vyzval europoslanec Zdechovský (KDU-ČSL) zástupce Komise k přehodnocení a komplexní revizi zemědělského dotačního programu Greening (tzv. ozelenění). Z výsledku šetření Evropského účetního dvora totiž vyplynulo, že program není efektivní, nesplňuje stanovené cíle a navíc zde existuje zvýšené riziko dotačních podvodů.

„Na různá zelená opatření jde každý rok téměř 8 % z celkového rozpočtu EU, což považuji za dost alarmující vzhledem k závěrům Evropského účetního dvora, že tato částka neodpovídá těm výsledkům, které by měl nástroj přinášet,“ kritizoval Zdechovský během jednání výboru CONT program Greening, a to i přes fakt, že za normálních okolností vítá aktivity vedoucí ke zmírnění negativních dopadů klimatických změn. Zde však podle jeho slov byly počáteční ambice programu značně odlišné od reality.

„Podle mého názoru je tento nástroj příliš komplexní, netransparentní a rizikový, jelikož svádí k samovolnému zneužití. Slovy EÚD je navíc nejasné, jak přesně má přispět k širším cílům EU v boji proti klimatickým změnám,“ konstatoval Zdechovský a vyzval Komisi, aby zvážila, zda by bylo možné redistribuovat alespoň část nákladů na Greening na jiné podobné programy, které již prokázaly svou efektivitu a také lépe naplňují klimatické cíle EU.

Bezbolestná kastrace selat v Dánsku

Od 1. ledna 2018 mohou dánští chovatelé prasat provádět kastraci prasat pouze při místním umrtvení. Po dlouhých diskusích je tato čtvrtá cesta  bezbolestné kastrace vybraná jako ideální a měli by se po ni vydat i chovatelé v ostatních zemích.

Podle dánského Oborového svazu pro zemědělství a výživu mohou od počátku roku 2018 zemědělci a jejich zaměstnanci provádět kastraci selat při místním umrtvení. Zemědělci budou muset absolvovat školení, aby v roce 2019 se bezbolestně kastrovala všechna selata.

Tato takzvaná "čtvrtá cesta" umožní dánským zemědělcům, kteří jsou největšími producenty selat v Evropě, zvýšit export selat především do sousedního Německa. Dánští výzkumníci řeší další a další problémy chovu prasat, především otázky bezpečných porodů a úhynu selat.

Zloděj-gentleman ukradl auto, vyměnil pneu, a auto vrátil

Pořádný šok prožil majitel Škody Fabia z Horažďovic, když tankoval svůj vůz. Všiml si totiž, že místo jedné pneumatiky má rezervu. A protože věděl, že on kolo v žádném případě neměnil a že to musel být někdo cizí, kdo mu s autem jezdil, obrátil se na policii.

Ta teď po drzounovi pátrá. „Pachatel si zřejmě vozidlo otevřel nalezeným klíčem, který majitel ztratil na přelomu měsíce prosince a ledna. Při neoprávněném užití došlo k poškození zadního kola, které bylo vyměněno za rezervu, a spotřebování dvaceti litrů benzinu. Poté neznámý pachatel vozidlo zaparkoval zpět na místo, a majitel si tak hned nevšiml, že s ním někdo jezdil,“ uvedla Dana Ladmanová z klatovské policie. Dodala, že ve věci policisté zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu neoprávněné užívání cizí věci a po zloději pátrají.

Šofér měl 4,9 promile a jel pomalu

Šofér bez vodičáku, ktorý mal navyše do konca budúceho roka zakázané sadnúť si za volant, nafúkal pri prvej dychovej skúške takmer 4,9 promile alkoholu.

Vodiča s takmer päť promile a autom plným kradnutých psov chytili policajti v Levočskom okrese. Šofér ani nevlastní vodičský preukaz a mal aj zakázané šoférovať. Kuriózny prípad riešili policajti v nedeľu večer. Dvadsaťpäťročný šofér spolu s ďalšími dvoma komplicmi vo veku 17 a 28 rokov z Kaľavy zavítali v nedeľu večer do chovateľskej stanice na bývalom družstve v Doľanoch, v časti Roškovce. Do Octavie si naložili sedem nemeckých ovčiakov od 9 do 15 mesiacov. Ako agentúru SITA informoval prešovský policajný hovorca Daniel Džobanik, podozrivo pomaly idúce auto si všimla policajná hliadka v obci Klčov. Vozidlo zastavili a objavili ukradnutých psov.

Šofér bez vodičáku, ktorý mal navyše do konca budúceho roka zakázané sadnúť si za volant, nafúkal pri prvej dychovej skúške takmer 4,9 promile alkoholu. Všetkých troch obvinili z krádeže, vodič má navyše na krku aj obvinenie z ohrozenia pod vplyvom návykovej látky a marenia výkonu úradného rozhodnutia. Po zadokumentovaní skončil v cele a v jeho prípade bol aj podaný návrh na podanie obžaloby a zároveň aj návrh na vzatie do väzby. Zvyšní dvaja obvinení sú stíhaní na slobode.

Ministr zemědělství Milek bez milionových dotací nebude

Ministr zemědělství Jiří Milek musel podobně jako Andrej Babiš řešit střet zájmů. Firma Úsovsko, v níž má podíl, pobírá zemědělské dotace v řádu miliónů korun. Milek převedl část akcií na rodinu a část prodal, dotace tak může firma nadále pobírat. O jednu setinu akcií Milek unikl požadavkům zákona. 

Milek vlastnil 25,14 procenta, nyní má 11,25 procenta akcií z celkového základního kapitálu společnosti. Ke konci roku pak odstoupil z funkcí jednatele, předsedy a člena představenstva všech společností z koncernu Úsovsko.

Server Neovlivní zjistil, že Milek převedl 10,68 procent na manželku a 3,06 procent na svého syna. Podstatné však je, že 0,16 procent akcií prodal. Milek se svou rodinu tak nakonec spoluvlastní holding Úsovsko prostřednictvím 24,99 procent akcií. Ministr tak o setinu unikl požadavku zákona o střetu zájmů.

Sám ministr Milek je přesvědčen, že byl jeho postup v souladu se zákonem. „Ano. Podle mých právníků i podle právníků ministerstva zemědělství je postup zcela v souladu se zákonem o střetu zájmů. V § 4b a 4c je jasně stanovená hranice podílu na obchodní společnosti, a to 25 %.”

Jak Zeman sám sebe obelhává

Pred piatimi rokmi, keď Miloš Zeman zvíťazil v prezidentských voľbách, mohol sa človek utešovať, že na dobytie prezidentského úradu síce použil rôzne rany pod pás, dostal podporu od kruhov napojených na Kremeľ, ale napriek tomu je to proeurópsky politik, ba skoro by sa dalo povedať eurofederalista.

Teda, oproti svojmu otvorene protieurópskemu predchodcovi Václavovi Klausovi, ktorý - ako dnes otvorene priznáva, dokonca hlasoval proti vstupu Česka do Európskej únie -, bol Zeman aspoň v tomto smere zmenou k lepšiemu.

Na Pražskom Hrade slávnostne zaviala vlajka Európskej únie, ktorú Klaus odmietal vyvesiť, Zeman podporoval, aby Česko prijalo euro a aby aj s účasťou Prahy Európska únia pokračovala vo federalizácii.

Dokonca žiadal, aby vytvorila spoločnú európsku armádu.

Dnes ten istý Miloš Zeman úniu ostro napáda, požaduje zrušenie sankcií voči Rusku za okupáciu ukrajinského Krymu a vojenský angažmán v Donbase, o prijatí eura Českom nechce ani počuť a ​​dokonca podporuje vyhlásenie referenda o vystúpení z Európskej únie.

Len tá únijná vlajka na Hrade azda ešte stále veje.

Zeman opovrhuje křesťanskou morálkou

Pokud člověk svou příslušnost ke křesťanskému světu myslí vážně, pak v osobním i společenském životě se má snažit být laskavý, být pravdivý a usilovat o zdvořilost.

Neznamená, že křesťané mají vždy stejné názory, ale že ctí jeden druhého a nemyslí si že tady budou věčně, vědí, že pozemské spory končí chvílí smrti. Miloš Zeman měl  pozemské spory s kardinálem Miloslavem Vlkem, ale Zemanova zloba a nenávist šly až za hrob, takže odmítl Miloslavu Vlkovi přijít na pohřeb.

 Jaký kontrast třeba s prezidentem T.G.Masarykem, který měl ostré spory s Antonínem Švehlou, ale i přes vážné onemocnění na pohřeb v krutém mrazu přišel.

Mezi křesťanské hodnoty patří rovněž pravda. Miloš Zeman lže a lže opakovaně a je mu to jedno. Naposledy po prvním kole se pochlubil, že jej podporuje i Karel Gott. Jenomže to není pravda. Zeman nejen že při jmenování a odvolávání vlády nerespektuje zvyklosti českého parlamentního systému, ale nerespektuje ani zákony včetně ústavy.

Další naší důležitou hodnotou je rodina. Zeman pro ni během politické kariéry neudělal nic. Zeman lživě vykřikuje z plakátů, že část Země je jeho, a v té můžou být jen lidé, které on si přeje.

Miloše Zemana podporuje jeho rádce Jiří Ovčáček, svou otevřenou podporu mu vyjádřila Lenka Procházková (ano, ta dcera komunistického spisovatele Procházky a manželka komunistického spisovatele Vaculíka).

 Zemana podporují snad úplně všichni komunisté, národovci a fašisté. Bohužel i mezi křesťany jsou tací, kterým imponuje opilství, lež a hulvátství.

Mezi křesťanské hodnoty patří i určité šlechtictví ducha a zdvořilost, vědomí, že každé slovo je důležité a že moje řeč má být ano a ne. Miloš Zeman je vulgární, je primitivně vulgární na veřejnosti, urážlivý a urážející, nezdvořilý a neslušný v médiích.  Nevadí mu, že jej slyší  slyší i děti mateřských a základních škol. Zemanovo chování pobuřuje studenty a všechny lidi vzdělané, kteří mají jen trochu širší přehled o světě, než ti, jimž k vytvoření názoru stačí televizní diskuse.

Názory mlčící většiny budou zdokumentovány

Statečným hrdinou, jenž trpí za své názory je Jan Veleba,  bývalý tajemník OV KSČ, ředitel  Státního statku, prezident Agrární komory a současný senátor a předseda Strany práv občanů.

„Chci se pokusit o to, aby mlčící a dnes i bojící se většina dostala hlas. Vždyť i Karel Gott se bojí říct svůj názor.“

(19. ledna 2018 senátor Jan Veleba hovořil o svém plánu založit dokumentační středisko, které by shromažďovalo  názory mlčící většiny, )

Senátora k tomuto rozhořčenému výlevu vyprovokovala situace, kdy jako malý kluk utekl z vysíláníI nternetové televize DVTV.cz. Důvodem byly otázky na financování volební kampaně-nekampaně Miloše Zemana ze strany spolku Přátelé Miloše Zemana, jehož je Veleba členem.

"Lidé se bojí pražské kavárny." naříká Veleba. "Také řada herců se bojí veřejně podpořit prezidenta Miloše Zemana, protože by nedostali angažmá a role. Tak daleko jsme dospěli v demokracii.“

Otázkou je, jak zjistí Veleba názory lidí, kteří mlčí?