Meteorologové vyhrožují zimou v zimě.

Na Silvestra bude zataženo až oblačno, místy se objeví déšť nebo přeháňky. Nejnižší noční teploty se budou pohybovat v rozmezí +3 až -1 °C, nejvyšší denní teploty pak vyrostou na 3 až 7 °C.

Meteorologové varují, že Česko zasáhne silný severozápadní vítr. Ten by měl udeřit v úterý 1. ledna během odpoledne a večera a ve středu 2. ledna. V nárazech by měl mít 15 až 20 m/s – tedy asi 70 km/h. Ještě silnější bude na horách, kde bude foukat rychlostí 20 až 30 m/s – tedy až 110 km/h).

Kromě toho hrozí problémy i na silnicích. Ve středu 2. ledna a ve čtvrtek 3. ledna vy se v nadmořské výšce od 600 metrů měly tvořit sněhové jazyky.

Meteorologové už dříve upozorňovali, že i poslední prosincový víkendu bude větrný. Silný vítr v neděli udeřil především v horských oblastech. Na Českomoravské vrchovině v neděli vítr dosáhl rychlosti přes 100 km/h, v místech dokonce dosahoval rychlostí až 127 km/h, tedy síly orkánu. Silný vítr v neděli udeřil i v Krušných horách odpoledne, kde se proháněl rychlostí 70 km/h a v Krkonoších dokonce 90 km/h.

Silný vítr dnes například zastavil horní úsek kabinové lanovky z Pece pod Sněžkou na Sněžku. Horní úsek z Růžové hory na vrchol nejezdil kvůli větru již v pátek a v sobotu.

Jiné to nebude ani v úterý, kdy bude oblačno až zataženo, místy s déštěm, zejména na severu a severovýchodě, v polohách nad 1000 m přechodně i se sněžením. Nejnižší noční teploty se budou pohybovat kolem 4 až 0 °C, nejvyšší denní teploty kolem 3 až 7 °C.

Od středy se ale začne počasí lámat. Na většině území se objeví sněhové přeháňky a v nižších polohách deště se sněhem. Nejnižší noční teploty klesnou do konce týdne až na -7 °C, naopak nejvyšší denní teploty se budou držet kolem 0 °C.

Ve čtvrtek se přiženou sněhové přeháňky, na horách četnější. Od vyšších poloh se místy objeví sněhové jazyky. Nejnižší noční teploty klesnou na -3 až -7 °C. Nejvyšší denní teploty na -4 až 0 °C.

V pátek se objeví sněhové přeháňky. Od severozápadu bude postupně zataženo se sněžením. Později na severozápadě pod 500 m déšť se sněhem. Nejnižší noční teploty klesnou na -4 až -8 °C. Nejvyšší denní teploty nepřekročí -3 až +1 °C.

V dalších dnech bude zataženo až oblačno. Zpočátku na většině území déšť se sněhem nebo sněžení, v nižších polohách i déšť. Postupně místy sněhové přeháňky ve všech polohách. Nejnižší noční teploty klesnou na 0 až -5 °C. Nejvyšší denní teploty nepřekročí -1 až +4 °C.

Švýcarsko zvolilo vesnickou kuchařku roku 2018

V soutěži televizní stanice SRF se vítězkou soutěže o vesnickou kuchařku roku 2018 stala selka Anita Mosimann. K těsnému vítězství ji vynesly čokoládové koule, které se rozevíraly jako květní pupeny. Dalším jejím kuchařským výrobkem bylo filé z ryb vylovených z vlastního rybníka. 

Vítězství Anity Mosimann je obdivuhodné už proto, že je hendikepována těžkou nemocí, jakou je roztroušená skleróza. To je prostě osud. Obdivuhodná je proto její silná vůle. Velké uznání zaslouží nejen ona, ale i další ženy, které v umění kuchařském reprezentovaly švýcarský venkov.

Trhové Sviny zasáhla smutná zpráva

Svíčky zapalují lidé před trhosvinenskou farou za zdejšího faráře Marcina Želazného. Zemřel náhle ve vánočním čase ve znojemské nemocnici. Bylo mu 41 let. Marcin Dawid Želazny byl administrátorem ve farnostech Trhové Sviny, Benešov nad Černou, Olešnice a Žumberk u Trhových Svin.

Lidé z Trhových Svin, kteří se o smrti duchovního dozvídají, za něj ve městě zapalují svíčky: "Otec Martin byl skutečný otec farnosti, veselý člověk, který nezkazil žádnou legraci. Svou kamarádskou povahou a otevřeností dokázal přitáhnout mnoho lidí. Vzpomínají na jeho pěkné promluvy a zpěv. Bylo nám s ním dobře a je nám teď smutno, že odešel tak vzácný člověk." 

Před oknem v přízemí fary hořelo v sobotu dopoledne už několik desítek svíček a na parapet kdosi položil i kytici žlutých růží. Jakoby na oltář pro anděla, který stál za oknem.

Zpráva o úmrtí Marcina Želazného zasáhla i starostku Trhových Svin Věru Korčakovou. "Nejen svou nečekaností, ale především tím obrovským prázdnem, které tu najednou je. Odešel mimořádný člověk, velmi důležitý nejen pro svou farnost, ale i pro naše město.  Vybavuje se mi celá řada příležitostí, které si bez něj nedovedu představit. Vždy rozdával pozitivní náladu, a to i ve chvílích, kdy ani jemu nebylo nejlépe. Myslím na jeho rodinu a velice s ní soucítím. Pro mě odešel pan farář, dobrý přítel, rádce i milý soused. Mám na něj spoustu vzpomínek a v každé se usmívá. Pevně věřím, že se usmívá i teď, že on už ví, proč musel odejít tak brzy, že je s tím smířen a že je odměněn za vše dobré, co pro nás udělal."

Zdrogovaný Polák vjel autem na přistávací plochu v Hannoveru

Přes všechna přísná bezpečnostní opatření, která byla před koncem roku zavedena, došlo v sobotu v půl čtvrté odpoledne na letišti v Honnoveru k nebezpečné výtržnosti, kterou byly ohroženy životy desítek lidí. Na přistávací ploše se totiž objevilo osobní auto.

Bezpečnostní složky ihned vyrazily na plochu a vozidlo násilím zastavili a zuřivě bránícího řidiče zadrželi. Jednalo se o jedenadvacetiletého Poláka, který byl podle prvních testů zcela pod vlivem drog. Lze naprosto vyloučit teroristický útok.

Nyní se zkoumá, jak je možné, že se auto dostalo do uzamčeného a hlídaného prostoru. Podle dohadů si řidič odemkl bránu a autem prorazil překážky před přistávací plochou.

Letiště bylo okamžitě uzavřeno, letadla přistávala na letištích v Brémách a Hamburgu. Muselo být odloženo 20 letů z Hannoveru. Lety byly obnoveny po 20. hodině.

Bude vražda Soni Illeové také trvale neobjasněna, jako je vražda Otylie Vranské?

Někomu se jistě bude  článek o neobjasněných vraždách zdát nevhodný pro veselý předsilvestrovský čas. Inspirovalo mě k němu současné chování lidí, prezidentem počínaje. Vymizela slušnost, džentlmenství, lidé se neumí zasmát, jen se někam ženou, agresivita zdůvodňovaná honbou za ziskem se stala hitem doby. Jednou jistě o dnešku budou historici psát jako o morbidní době, kdy vládla nenávist až do hrobu.

 Badatelé v čele s policejním historikem Radkem Galašem vloni chtěli otevřít případ nejslavnější nevyřešené vraždy z období první republiky. Zabití prostitutky Otýlie Vranské v roce 1933 prý tehdejší policie nevěnovala dostatek pozornosti.  Výsledky mají potvrdit testy DNA.

Po pětaosmdesáti letech, kdy aktéři nejsou dávno na živu je možné kritizovat prvorepublikovou policii a jmenovat vrahem kohokoli, třeba archanděla Gabriela, neboť je výběr neomezený. Policie vždy si potřebuje vylepšit prostřednictvím medií pověst na veřejnosti. A jméno Otylie Vranská je za pětaosmdesát let dostatečně známé na to, aby přitáhlo čtenáře. Ne však tak známé, aby je přitahovalo víc než žabomyší války současných českých politiků, kteří vyvolávají nenávist mezi lidmi a vytvářejí davy nemyslících fanatiků.

Jistě je dobré připomenout starou neobjasněnou vraždu, je však pochybné upřednostňovat ji před současnými neobjasněnými vraždami. Nevypadá to, že by policie měla tak málo práce, aby mohla největší úsilí zaměřovat k vyšetření prvorepublikových vražd. Velice se vraždě Otylie Vranské podobá například vražda Soni Illeové před  deseti lety na Jindřichohradecku. V nedohlednu zřejmě je pátrání po čerstvých vrazích ženy z čerpací stanice v Nelahozevci.

Vyšetřování vražd žen bývá často komplikované, protože se vynoří spousta zavádějících motivů. Souvisí to s naturelem žen, s jejich schopností mít  spoustu kontaktů najednou a vykonávat spoustu nesouvisejících činností.

První velkou mediální smršť vyvolala vražda švadleny Anežky Hrůzové  z Polné v roce 1899. Tehdy byl pod tlakem českých rasistů obviněn a odsouzen k trestu smrti Leopold Hillsner. Protože byl odsouzen bez přesvědčivých důkazů, dostal od císaře Františka Josefa I. milost.

 Vraždy Anežky Hrůzové  tehdy využil T. G. Masaryk k prezentaci svého jména na veřejnosti. Nejednalo se mu o obhajobu židovského povaleče Hillsnera ani o povznesení slovanské rasy, ale o kritiku české národní negramotnosti. Kritiku toho, jak lidé lehce uvěří novinářským dezinformacím. Vysloužil si za to nejednu nadávku.

Otylie Vranská byla zavražděna v Praze pravděpodobně po půlnoci ze čtvrtka 31. srpna na pátek 1. září 1933. Dva kufry s jejím rozřezaným tělem se potom objevily ve vlacích na Slovensku. Jeden v Bratislavě, druhý v Košicích. Fotografie kufrů byly zveřejněny s výzvou pro přihlášení případných svědků. O případu soustavně informoval tehdejší tisk, který senzacechtivostí vyvolával nesmyslné reakce čtenářů, které policii odváděly od skutečných stop. Během prvního týdne policie obdržela na 700 dopisů se jmény pachatelů. Všechna udání byla nepravdivá, jejich záměrem bylo někoho poškodit. Dopisy informátorů upozorňující na vraha Otylie Vranské chodili policii za protektorátu i po válce. Celkem jich policie eviduje 5000. Všechny byly nepravdivé. Poslední přišel v roce 1966.

Vražda Soni Illeové z Radouňky u Jindřichova Hradce, v noci z pátku na sobotu 20. prosince 2008 sice nedosáhla - a zřejmě nikdy nedosáhne - proslulosti jako vražda Vranské, protože se neodehrála v Praze. Podobně jako Vranská byla Illeová naposledy viděna živá po půlnoci. Její mrtvé tělo nebylo sice v kufrech ve vlaku, ale se svázanýma rukama v tůni u řeky Nežárky. Policie samozřejmě nezveřejňuje průběh vyšetřování, ale stejně jako v případu Vranské marně hledá jednoho neznámého muže, tentokrát jednoho, který byl na pohřbu zavražděné Illeové. Videozáznam jí není nic platný, když ho nikdo nezná. Toto zřejmě je jedna hloupá chyba kriminalistů, kterou už deset zveřejňují v tisku. V každém starém filmu vidíme, že kriminalisté chodí na pohřby, aby sledovali chování vyšetřovaných a známých lidí a na místě zjistili totožnost neznámých osob.

Zemřel fotbalista Jozef Adamec

České a slovenské fotbalové příznivce zastihla na Štědrý den 2018 smutná zpráva: ve věku 76 let zemřel Jozef Adamec legenda československého fotbalu a stříbrný medailista z mistrovství světa 1962 v Chile. 

S fotbalem začínal v Trnavě. Narukoval v roce 1961 do Dukly Praha: „Prišiel som, vyspal som sa na ošetrovni a na druhý deň sme odleteli na šesť týždňov na zájazd do New Yorku. Neviem, ako to v tých časoch vybavili, ale predsa. Iste som bol jediný vojak Varšavskej zmluvy, ktorý mal prijímač do armády na Broadwayi.“

Příští rok si ho trenér Vytlačil vybral do reprezentačního týmu na Mistrovství světa v Chile.
 „Bol som najmladší v tíme, dvadsaťročný. Tréner Vytlačil zobral aj môjho trnavského kamaráta Jožka Štibrányiho. Hral som v tom senzačnom zápase, keď dal Španielsku víťazný gól. Zahral som si proti Pelému pri remíze 0:0 i proti Mexiku v skupine. Potom nás tréner do zostavy už nezaradil. Nič sme si z toho vtedy nerobili. Boli sme strieborní, v Prahe nás vítalo stotisíc ľudí.“
 Vyprávělo se o něm, že se bál cestovat letadlem, odvahu si dodával něčím tvrdším a cigaretou, s kterou ho bylo možno vidět i po tréninku.

Josef Adamec byl bouřlivák na hřišti i mimo něj, trochu předchůdce Tomáše Řepky, byl proslulý dohadováními s rozhodčími: „Často som nerozumel, čo pískajú. Vylučovali ma najmä za to, že som si od srdca zapapuľoval. Ale to v zápale boja, to k futbalu patrí. Neboli to urážky.“
 Hloupě byl například vyloučen, když šel kopat testný kop - byl na ně specialista - a nelíbila se mu vzdálenost zdi, tak ji po rozhodčím přeměřoval - potom měl odchod do šatny jistý.

Zúčastnil se také Mistrovství světa 1970 v Mexiku, kde se československé reprezentaci nepodařilo postoupit ze skupiny. Adamec zavŕšil Mexiko na  letišti v Ruzyni incidentem s pražským novinářem Karlem Staňkem zo Svobodného slova: „Vypisoval o mne, že ten futbalista zo slovenského vidieka nemá žiadnu výchovu. Už pri tom ma nadvihlo. Keď sme pristáli, hrnul sa ku mne s otázkou na prípad Puma - Adidas. Ja, že: Veď to je otázka pre funkcionárov. On utrúsil: ,Blbečku.' Tak som ho chytil pod golier a dal mu facku. Neviem, nakoľko ma to mrzí. Skôr nie.“

Největší klubové úspěchy Adamec získal v dresu Trnavy, s níž vybojoval pět ligových titulů. Další dva přidal během vojny v Dukle Praha, hrál i za Slovan Bratislava. Čtyřikrát se stal králem střelců, celkem v nejvyšší soutěži, v níž si odbyl debut v 17 letech, zaznamenal 170 gólů.

V reprezentaci odehrál v 60. a 70. letech 44 zápasů a vstřelil 14 gólů. Na MS 1962 byl nejmladším členem stříbrného týmu, zúčastnil se i světového šampionátu v Mexiku o osm let později. V anketě o slovenského fotbalistu století obsadil druhé místo za Jánem Popluhárem.

Fotbalista Plzně Andreas Ivanschitz ukončil činnost.

Hráč Viktorie Plzeň Rakušan Andreas Ivanschitz oznámil ukončení kariéry fotbalisty. Skromný hráč Andreas Ivanschitz, pětatřicetiletý bývalý kapitán rakouské reprezentace, po devatenácti letech působení v profesionálním fotbalu opouští jako hráč fotbal definitivně, působit v nižších amatérských soutěžích nehodlá. 

Pro deník Der Standard řekl:"Jsem se svou fotbalovou minulostí naprosto spokojen, od dětství bylo moji touhou být profesionálním fotbalistou a poznat co největší kus světa. Toto se mi splnilo do puntíku. Vždycky jsem chtěl hrát na vysoké úrovni a na vysoké úrovni ukončit činnost."

Poslední fotbalovou zastávkou fotbalisty Andrease Ivanschitze byla Viktorie Plzeň. Společně s manželkou Anjou a třemi dětmi žije v Praze. Jedenáctiletý syn Ilia se snaží jako fotbalista jít ve stopách svého otce, dceři Nahle je osm let a Luně čtyři roky.

"Měl jsem velké štěstí, že mám manželku,  která má pro fotbal pochopení a vždycky mě podporovala," pokračuje Ivanschitz. "Život profesionálního fotbalisty není lízání medu. Nový klub, nový jazyk, nový trenér, jiná mentalita lidí. Manželce vzdávám velký dík, že sama vychovala děti, nikdy nechtěla pomoci, nikdy jsme neměli au-pair-dívku."

Ivanschitz  během profesionální kariéry hrál, mimo rakouských klubů Rapid a Salcburk, v Aténách, Mainzu, Valencii, Seatlu a v Plzni. Byl členem mistrovských týmů Rapid Vídeň (2005), Seatle Sounders (2016) a Viktoria Plzeň (2018). Celkem sehrál 570 utkání, s Rapidem Vídeň a Panathinaikosem Atény hrál Ligu mistrů.

Komunistická závist se líbí i voličům

Začínají vánoční svátky, o několik dní později skončí další rok s osmičkou na konci. Nepatřil sice k těm velkých osudovým osmičkovým rokům, které hýbaly českou historií, ale určité snahy měnit historii v něm byly, a přecházejí do roku příštího. Změnit historii chtějí komunisté a fašisté. Jsou v českém parlamentu, neboť jejich lži a zlodějské a násilnické plány imponují té sortě voličů, jimiž cloumá zlo. 

Z historie víme, že někteří lidé snadno podléhají emocím, že snadno podlehnou řečnickým trikům a ochotně jdou zvolit Filipa, Okamuru, Sládka a jiné populisty. Tito lidé jsou ve jménu jakési nové a moderní spravedlnosti ochotni bezmyšlenkovitě podporovat jakékoli urážení a trestání lidí, kteří s řečníky nesouhlasí. Opilému komunistovi Gottwaldovi kdysi stačilo ve sněmovně oznámit, že se jezdí do Moskvy učit jak zakroutit demokratům krkem a za deset let měl na Staroměstském náměstí k dispozici desetitisíce rukou ochotných okrádat,  týrat, škrtit, věšet a střílet ty, kteří se hlásí k tradiční demokracii. Tyrani a vrazi po roce 1948 nejen byli k dispozici, ale sousta z nich mohla sadistické vášně beztrestně provozovat.

Současným komunistům stačilo, aby podali návrh na zdanění církevních restitucí, zdanění finančních náhrad za majetek, který jim stát nemůže nebo nechce vrátit. Je to z právnického i morálního hlediska nesmysl, aby okradený platil za to, že mu zloděj něco vrátí, ale v české zemi to zabralo. Nejen na závistivou lůzu, ale i na politiky vládnoucích stran. 

Stát vrátil takto zachovalou faru, komunisté ji chtějí zdanit

 Církvím se po sedmdesáti letech vrátil jen zlomek z ukradeného majetku, či co z něj zbylo v podobě ruin a trosek. Za majetek, co zmizel – a Cimrman by se divil, že ukrást se dá i díra v zemi - dostaly církve jakýsi úřední odhad sumy. Do poslední chvíle se stát pokoušel vydrancovat, co šlo. Kácelo se v lesích, jež měly být vráceny, stavěly se narychlo silnice a parkoviště, aby pozemky vráceny být nemohly.

 Lid postkomunistický toto podporuje. Pokud budou vládnoucí strany dál ustupovat komunistům, můžeme se dočkat, že církvím bude nařízeno uhradit pobyt farářů v kriminálech, pracovních táborech a jednotkách PTP. A k tomu vyměřena daň. Možná že soudruh Filip přijde i s požadavkem, aby církev zaplatila provazy, na kterých byli za vraždu funkcionářů v Babicích oběšeni dva faráři, přestože v době, kdy estébák Malý vraždil, byli už půl roku za mřížemi.

Lépe bude na komunistické zvrhlosti během vánoc nemyslet. Závistivý vztah k cizímu majetku je u komunistů vrozený. Oni nechtějí takovou kozu, jako má soused, oni ho o ni chtějí připravit, i za cenu toho, že koza pojde a nikdo nebude mít nic.

Vražda Soni Illeové ani po 10 letech neobjasněna

Dnes si v Jindřichově Hradci připomínají 10. výročí zmizení a zavraždění Soni Illeové. 20. prosince 2008 po druhé hodině ranní zmizela z bowlingového klubu a o dva měsíce bylo její tělo nalezeno v tůni nedaleko obce Val. Podle zjištěných důkazů byla zavražděna.

Před jindřichohradeckým bowlingovým klubem došlo před týdnem k dalšímu násilnému zabití. Notorický opilec a rváč z Nové Bystřice je ve vazbě a bude se zpovídat z trestného činu ublížení na zdraví osmadvacetiletého muže s následkem smrti.

Odkazy:

Jindřichohradecký deník

Vražda Soni Illeové stále neobjasněna

Co prozdradí duchové o vraždě Soni Illeové

Na ulice leželo auto

Se záhadou se setkali hasiči a police v rakouském Neukirchenu. Dnes dopoledne kdosi telefonoval, že na silnici leží auto. 

Policie, která na místo dorazila, nyní pátrá, jak se do polohy ležmo auto dostalo. Zatím žádné stopy ani důvody nezjistila. Že by někdo byl zraněn také nezjistila. 

Na zvýšení vlastních platů se shodli politici všech parlamentních stran

Prezident Miloš Zeman v pátek svým podpisem ztvrdil růst platů vrcholných politiků v příštím roce. Po Novém roce se jim zvýší platy.  Základní plat řadového poslance vzroste o 6 500 na 82 400 korun , prezident si polepší o 21 700 na 274 500 korun měsíčně. Schvalovací procedura proběhla bez zádrhelů. Zkrátka když jde o plnější vlastní kapsu, odhlasují zákonodárci cokoli.

Termín „základní plat“ je jen na uklidnění veřejnosti, protože pouze základní plat nečerpá téměř nikdo.Zákonodárci totiž mají funkce ve vedení výborů, komisí, podvýborů či parlamentních delegací a za to se jim zaručuje plat vyšší o další tisíce. A pak tu ještě máme takzvané náhrady, které zákonodárci čerpají (a to velice pečlivě a důsledně) na ošatné, telefony, dopravu, právní analýzy, ubytování a tak dále. I zde se jedná o položky v řádu desetitisíců korun. Když se to pak všechno sečte, vyšplhá se u poslanců a senátorů příjem nejméně na 100 tisíc korun za měsíc. 

  

Platy ústavních činitelů přitom měly původně vzrůst skokově o 20 procent, nakonec, aby však příliš nenaštvali běžné občany, si zvýšili platy o 9 procent. Byla to jen záplata, protože už se těší na další zvyšování za rok.

Platy vrcholných státních představitelů prý navazují na průměrnou výši platů ve veřejném sektoru. Koeficient, kterým se tato částka násobí, se nemění.

Lze si logicky domyslet, když poslanci bezproblémově hlasují pro zvyšování platů ve školství, bezpečnosti, hasičů a jiných státních zaměstnanců, hlasují bezproblémově vlastně pro zvyšování svých platů. 

Trojnásobná vražda na hradě Bockfließ

Trojnásobná vražda se ve čtvrtek stala na hradě Bockfließ nedaleko Vídně. Čtyřiapadesátiletý majitel hradu pravděpodobně  zastřelil brokovnicí svého bratra (52 let), otce (92 let) a matku (87 let). Zámek se nachází ve středu obce, která má 1350 obyvatel. 

Jak sdělil policejní mluvčí Holub z okresního oddělení policie v Mistelbachu, včera okolo 14. hodiny na policii telefonoval obyvatel domu sousedícího s hradem, že slyšel uvnitř hradu střelbu. Majitel hradu hrabě G. byl po příjezdu policie zatčen a hned vyslýchán. Místo  vraždy a okolí hradu policie důkladně hlídá.

Tono G.

Podle předběžných výslechů svědků byly příčinou trojnásobné vraždy spory o majetek. Jak uvedl Holub, takové spory v aristokratických rodinách byly, jsou a budou, nepochopitelné je, proč tento spor dospěl k tak hroznému činu. Přitom obviněný byl znám jako slušný člověk, rovněž celá rodina měla kvůli sociálnímu cítění a štědrosti znamenitou pověst.

Hrad Bockfließ má 850 letou historií. První písemný dokument o hradu pochází z roku 1168. Byl tehdy zde jako majitel uváděnl Knight Luduvicus de Pochvlise. Současnou podobu získal hrad v 16. století..

Horský hostinec Äscher bude nadále v provozu

Ve švýcarském a jiném tisku začátkem srpna 2018 vypukl pláč nad tím, že velká turistická atrakce, kterou je horský hostinec Äscher, přilepený ke skále Alpstein, bude uzavřen. Dosavadní nájemce odmítl kvůli technickým problémům (voda, kanalizace atd.) dál hostinec provozovat.

Ukázalo se, že nářek je zbytečný. O provozování  horského hostince Äscher náhle mělo zájem 16 zájemců. Novým nájemcem se stala firma Pfefferbeere. Smlouva byla podepsána na 10 let.

Majitel a provozovatel firmy Pfefferbeere Gallus Knechtle je v regionu znám kulinářskými experimenty. Zaměstnává 35 lidí. Spolumajitelkou společnosti je Melanie Gmünder, která provozuje nádražní bufety.

Budova hostince Ascher byla až do konce 18. století jen salaší, chatou pastevců. Když v 19. století začali na horách přibývat turisté, nabízeli jim pastevci občerstvení i ubytování. Turisty přitahovali i různé horské kaple, a také jeskyně a archeologické nálezy. Přestože chata Äsche poskytovala služby turistů, bylo hlavním zaměstnáním majitelů horské zemědělství. Potomek posledních pastevců žil v hostinci do roku 1987.

 Turistikou atrakcí se horský hostinec Äscher stal po roce 2015, kdy se na titulní straně časopisu "National Geographic" objevila jeho fotografie. Od té doby příliv turistů trvale stoupá. Z hostince profituje také Ebenalpská dráha. V loňském roce do oblasti dopravila 250.000 turistů, což je o 14 procent víc než v roce 2016. Lanovka z Wasserauen do Ebenalp ve špičce dopravuje denně 2500 lidí. Během krátké procházky mohou turisté vidět mimo horského hostince Äscher i spoustu jiných zajímavostí, poustevny, kapličky, jeskyně a pod.

Socialisté v EP trvají na zastropování zemědělských dotací

Evropští sociální demokraté  v zemědělském výboru Evropského parlamentu požadují zastropování přímých zemědělských plateb na 60.000 eur (1,530.000 Kč) na jeden zemědělský závod. Její poslankyně Maria Nochl oznámila, že podpoří návrh EU na zemědělské dotace po roce 2020 pouze v případě, že bude stanoven strop 60.000 eur na jeden zemědělský závod.

Návrh agrokomisaře EK Phila Hogana byl zavést strop dotací pro jeden zemědělský závod ve výši 100.000 eur (2,550.000 Kč) a postupně ho snižovat na 60.000 eur. Krom toho by by se od částky měli odečítat náklady na pracovní síly.

Sociálně-demokratická frakce EP však striktně odmítá nějaké plošné přepočítávání pracovníků a trvá na tom, aby polovina peněz z prvního pilíře byla použita na ekologické systémy. Socialisté rovněž požadují korektní podporu začínajících mladých zemědělců. Mimo toho požadují vyšší platby na první hektary, především v oblastech s vysokým podílem zeleně. Kvůli tomu je třeba přesunout peníze z prvního do druhého pilíře.

Pro mne jsou požadavky sociálně-demokratické frakce zásadní a neměnné, řekla Maria Noischl, občané EU požadují  udržitelné zemědělství v kombinaci s ochranou životního prostředí, klimatu a zvířat.  Nalévání peněz těm, kteří je nepotřebují, musí skončit.

Jsou dotace na pěstování vánočních stromků správné?

Je známo, že pěstování stromů na orné půdě je jedním ze způsobů jejího využití. Proto se i na tyto pozemky vztahují přímé platby na plochu zemědělské půdy. Švýcarský správní soud však v červenci letošního roku rozhodl, že zemědělské dotace na plochu se na nevztahují pro případ, že se na ní pěstují vánoční stromky.

Rozhodnutí bylo zdůvodněno tím, že se jedná speciální činnost, která se zemědělstvím nemá mnoho společného, především se používá technika, která není v zemědělství třeba, potom dotace na plochu jsou určeny pro ty, kteří vyrábějí potraviny a krmiva. Vánoční stromky mezi tyto produkty nepatří.

Proti rozhodnutí soudu producenti  vánočních stromků včele s Paulem Wölchlem protestují. Tvrdí, že pěstování vánočních stromů je pro krajinu přínosnější než pěstování ovoce nebo vína. Rovněž tvrzení, že výroba vánočních stromků není produkce potravin, je podle Wöllchla mylné. Plantáže jsou vypásány ovcemi, takže slouží k výrobě masa a vlny.

Wöllchel říká, že vypěstování stromků trvá několik let, a po tuto dobu jsou pěstitelé bez jakýchkoli přijmů, přičemž výsledek práce není jistý, příjmy z prodeje nemusejí někdy pokrýt ani vynaložené náklady. Proto pěstitelé se proti rozhodnutí soudu odvolali, a podle právníků mají šanci uspět.

Čapí hnízdo v Rakousku

Osud stavebního uměleckého díla zvaného Solartaxi, které silně připomíná Babišovo Čapí hnízdo, se naplnil ještě před jeho slavnostním otevřením 15. prosince (u příležitosti Slunovratu), okresní úřad v Gmundu nařídil jeho likvidaci. Stavba z dřevěných palet, na jakých je dopravováno  zboží, byla od  začátku května 2018 stavěna v přírodním parku u města Heidenreichstein (nedaleko české Nové Bystřice).

Stavba jako nápad Karla Immervolla byla postaven uměleckou skupinou Paula Seidla a měla sloužit jako výstavní galerie moderního umění, přičemž exponáty měl tvořit průmyslový i komunální odpad. Karl Immervoll chtěl veřejnosti ukázat, že i šrot je krásné umělecké dílo.

Okresní hejtmanství v Gmündu prostě pro podobné umělce a jejich umění nemá pochopení a nařídil dřevěnou stavbu stojící poblíž silnice z bezpečnostních důvodů zlikvidovat. Autoři veledíla jsou samozřejně roztrpčeni a odvolávají se proti verdiktu. V každém případě slavnostní otevření 15. prosince nebude.

Většina Francouzů důvěřuje zemědělcům

Naprostá většina francouzského obyvatelstva důvěřuje francouzským zemědělcům a souhlasí s jejich podporou. Vyplynulo to z průzkumu trhu, který nyní zveřejnila agentura Ipsos.

68 procent Francouzů velmi důvěřuje zemědělcům, jisté výhrady má 30 procent. Zemědělství je pro 92 procent Francouzů prakticky stejně důležité jako energetika. Kvalitu potravin rovněž většina hodnotí vysoko. 79 procent obyvatel dává nejvyšší známku vínu a lihovinám, 76 procent mléku, 70 procent zelenině, 68 procent masu.

Obilniny považuje za bezpečné a vysokokvalitní 66 procent dotázaných, ovoci 65 procent. Nejhůře je hodnocena drůbež s 55 procentní důvěrou. 61 procent Francouzů se domnívá, že celková úroveň potravin je horší než před 40 lety.

Při nákupu potravin však 71 procent respondentů uvedlo, že nevěnují pozornost zemi původu, ale na prvním místě je cena. Přesto 56 procent lidí uvedlo, že by chtělo nakupovat jen francouzské potraviny. 29 procent respondentů uvedlo, že někdy upřednostňuje biopotraviny

Pivo slouží Evropě

Už poosmé se na konci roku v Bruselu koná akce, která seznamuje s činností pivovarnictví.  Organizuje ji stavovská pivovarnická organizace The Brewers of Europe (Pivovarníci Evropy). Organizaci letos převzalo Rumunsko, které ji 4. prosince 2018 zahájilo. Dalo jí název Pivo slouží Evropě.

Zpráva uvádí, že za rok 2017 v Evropě bylo vyrobeno 39,6 miliard litrů piva, což je o 2 víc než v předcházejícím roce.  Jedna pětina piv byla vyvezena za hranice.

Největším výrobcem piva je Německo (9,3 miliard litrů), následuje Spojené království a Polsko se 4 miliardami litrů. Největším vývozcem je Belgie, která vyvezla 15,8 milionu hektolitrů piva, těsně následuje Německo, třetí je Holandsko s 14,14 miliony hektolitrů.

Pivovarníci ukázali na to, že v Evropě se vyrábí 900 milionů litrů nealkoholických piv. TO jsou 2 procenta pivní produkce, ale předpokládá se že výroba nealkoholického piva bude stoupat.

V současnosti je v Evropě 9.500 pivovarů, přičemž tři čtvrtiny z nich jsou pivovary malé nebo střední. Nejvíc pivovarů je ve Spojeném království (2.430), v Německu (1.492), Francii (1.100), Itálii (868) a Španělsku (521).

Dvě třetiny piva vyrobeného v Evropě pochází ze 7 států EU (Německo, Spojené království, Polsko, Španělsko, Holandsko, Francie a Belgie). Největší nárůst výroby byl zaznamenán v Portugalsku, Itálii, Slovensku, Spojeném království a na Kypru). Za posledních 10 let přibylo v Evropě 1.000 pivovarů.

Pivovary v celé Evropě zaměstnávají 2,3 milionu lidí, vlády zemí EU vyberou od pivovarů na daních 42 miliard eur, dalších 10,9 miliard eur dostanou ve spotřebních daních. Mimo Evropu bylo vyvezeno 8,7 miliard litrů piva v hodnotě 3,4 miliardy eur, hlavními odběrateli jsou USA, Kanada a Čína. Celkově je pivo vyváženo z Evropy do 123 zemí.

Zahradníka nepokousal vlk, ale jelen!

Poté co před týdnem zahradník v obci Bülstedt v Dolním Sasku byl při práci na hřbitově kousnut do ruky, rozjela se pátrací akce. Ze stop, které v místě incidentu zůstaly, byly odebrány vzorky na zjištění DNA.

Případu se ujali obhájci vlků z Úřadu pro vlky, který patří ministerstvu životního prostředí. Byly odebrány chlupy, sliny a stopy na zahradníkově oděvu. Kdyby se událost stala dříve, někdy před válkou, Jaroslav Žák by ji možná zasadil do veselohry Škola základ života, kde v hodině latiny vlk nese domovníkovi psaní.

DNA,které zjistil ústav v hesenském Gelnhausenu, nepatřily vlkovi, dokonce ani psovi, ale jelenovi. Byly v místě nalezeny ještě kočičí chlupy a sliny psa.

Výsledek šetření dopadl tedy, jak si přály ekologické organizace, které hned spustily rámus, že pokousání zahradníka je provokace zemědělců, kteří požadují odstřel vlků. Padly i návrhy, aby zahradník za nepravdivé obvinění vlků dostal pokutu.

Záležitost s vlkem a zahradníkem nekončí, protože dolnosaský ministr životního prostředí Olaf Lies nařídil další vyšetřování, získat více vzorků a sledovat psi v okolí.

Vlk zaútočil na zahradníka, kousl ho do ruky

Ukrajina si připomněla hladomor za Stalinovy éry

Každou čtvrtou listopadovou sobotu v 16 hodin se na Ukrajině zapalují svíčky za okny domů, v kostelích, na náměstích a jinde. Je to na památku obětí hladomoru, který Ukrajinu postihl v době  Stalinovy vlády, v letech 1932 - 1933.

Několik desetiletí se o hladomoru nesmělo mluvit. Až v roce 2006 vláda Ukrajiny schválila zákon o hladomoru, který byl označen jako genocida ukrajinského národa.

Násilná kolektivizace na konci 20. let minulého století rozvrátila ukrajinské zemědělství, způsobila úpadek výroby zemědělské produkce, především výroby obilí.

Následkem nekompetentní zemědělské a exportní politiky Moskvy došlo k úpadku i v ruských obilnářských oblastech v Povolží a na Kubáni. Sovětský stát odebral lidem na Ukrajině veškeré obilí. Dobytek už jim byl odebrán za kolektivizace.

Kuriózní nález vlastní peněženky

Když 3. prosince 2018 mladý sedlák v dolnosaském Bruchhauen-Vilsenu při krmení krav rozřízl folii na balíku sena, objevila se v seně peněženka, kterou ztratil v srpnu a dlouho hledal. Po marném hledání muž hlásil ztrátu peněženky a dokladů na policii. Dostal nové doklady.

Po nalezení byla peněženka, peníze i doklady v neporušeném stavu. Chyběly však mince. Nález ohlásil opět na policii. Jestli si po nálezu mohl ponechat staré nebo nové doklady nebylo oznámeno. V každém případě si mohl ponechat peníze, které v peněžence byly a které alespoň uhradily náklady na pořízení nových dokladů.