Home

Antonín Švehla: Když má sedlák, mají všichni.

pátek 28. prosince 2018

Bude vražda Soni Illeové také trvale neobjasněna, jako je vražda Otylie Vranské?


Někomu se jistě bude  článek o neobjasněných vraždách zdát nevhodný pro veselý předsilvestrovský čas. Inspirovalo mě k němu současné chování lidí, prezidentem počínaje. Vymizela slušnost, džentlmenství, lidé se neumí zasmát, jen se někam ženou, agresivita zdůvodňovaná honbou za ziskem se stala hitem doby. Jednou jistě o dnešku budou historici psát jako o morbidní době, kdy vládla nenávist až do hrobu.

 Badatelé v čele s policejním historikem Radkem Galašem vloni chtěli otevřít případ nejslavnější nevyřešené vraždy z období první republiky. Zabití prostitutky Otýlie Vranské v roce 1933 prý tehdejší policie nevěnovala dostatek pozornosti.  Výsledky mají potvrdit testy DNA.

Po pětaosmdesáti letech, kdy aktéři nejsou dávno na živu je možné kritizovat prvorepublikovou policii a jmenovat vrahem kohokoli, třeba archanděla Gabriela, neboť je výběr neomezený. Policie vždy si potřebuje vylepšit prostřednictvím medií pověst na veřejnosti. A jméno Otylie Vranská je za pětaosmdesát let dostatečně známé na to, aby přitáhlo čtenáře. Ne však tak známé, aby je přitahovalo víc než žabomyší války současných českých politiků, kteří vyvolávají nenávist mezi lidmi a vytvářejí davy nemyslících fanatiků.

Jistě je dobré připomenout starou neobjasněnou vraždu, je však pochybné upřednostňovat ji před současnými neobjasněnými vraždami. Nevypadá to, že by policie měla tak málo práce, aby mohla největší úsilí zaměřovat k vyšetření prvorepublikových vražd. Velice se vraždě Otylie Vranské podobá například vražda Soni Illeové před  deseti lety na Jindřichohradecku. V nedohlednu zřejmě je pátrání po čerstvých vrazích ženy z čerpací stanice v Nelahozevci.

Vyšetřování vražd žen bývá často komplikované, protože se vynoří spousta zavádějících motivů. Souvisí to s naturelem žen, s jejich schopností mít  spoustu kontaktů najednou a vykonávat spoustu nesouvisejících činností.

První velkou mediální smršť vyvolala vražda švadleny Anežky Hrůzové  z Polné v roce 1899. Tehdy byl pod tlakem českých rasistů obviněn a odsouzen k trestu smrti Leopold Hillsner. Protože byl odsouzen bez přesvědčivých důkazů, dostal od císaře Františka Josefa I. milost.

 Vraždy Anežky Hrůzové  tehdy využil T. G. Masaryk k prezentaci svého jména na veřejnosti. Nejednalo se mu o obhajobu židovského povaleče Hillsnera ani o povznesení slovanské rasy, ale o kritiku české národní negramotnosti. Kritiku toho, jak lidé lehce uvěří novinářským dezinformacím. Vysloužil si za to nejednu nadávku.

Otylie Vranská byla zavražděna v Praze pravděpodobně po půlnoci ze čtvrtka 31. srpna na pátek 1. září 1933. Dva kufry s jejím rozřezaným tělem se potom objevily ve vlacích na Slovensku. Jeden v Bratislavě, druhý v Košicích. Fotografie kufrů byly zveřejněny s výzvou pro přihlášení případných svědků. O případu soustavně informoval tehdejší tisk, který senzacechtivostí vyvolával nesmyslné reakce čtenářů, které policii odváděly od skutečných stop. Během prvního týdne policie obdržela na 700 dopisů se jmény pachatelů. Všechna udání byla nepravdivá, jejich záměrem bylo někoho poškodit. Dopisy informátorů upozorňující na vraha Otylie Vranské chodili policii za protektorátu i po válce. Celkem jich policie eviduje 5000. Všechny byly nepravdivé. Poslední přišel v roce 1966.

Vražda Soni Illeové z Radouňky u Jindřichova Hradce, v noci z pátku na sobotu 20. prosince 2008 sice nedosáhla - a zřejmě nikdy nedosáhne - proslulosti jako vražda Vranské, protože se neodehrála v Praze. Podobně jako Vranská byla Illeová naposledy viděna živá po půlnoci. Její mrtvé tělo nebylo sice v kufrech ve vlaku, ale se svázanýma rukama v tůni u řeky Nežárky. Policie samozřejmě nezveřejňuje průběh vyšetřování, ale stejně jako v případu Vranské marně hledá jednoho neznámého muže, tentokrát jednoho, který byl na pohřbu zavražděné Illeové. Videozáznam jí není nic platný, když ho nikdo nezná. Toto zřejmě je jedna hloupá chyba kriminalistů, kterou už deset zveřejňují v tisku. V každém starém filmu vidíme, že kriminalisté chodí na pohřby, aby sledovali chování vyšetřovaných a známých lidí a na místě zjistili totožnost neznámých osob.

Žádné komentáře:

Okomentovat