Východ Německa nepovažuje spojení se západem za úspěch

Podle posledního průzkumu pouze 38 procent občanů východoněmeckých zemí považuje sloučení obou německých států jako prospěšné, lidé mladší 40 let to považují za úspěch jen z 20 procent. Lidé na území bývalé NDR sice si uvědomují, že se zde ekonomicky mnoho věcí zlepšilo, přesto ve společném spolkovém státě se cítí jako občané druhé kategorie.

Berlín 11. listopadu 1989

9. listopadu se občané východního Berlína pustili do rozebírání Berlínské zdi, která dělila Berlín na dvě části. Pochopili, že vlády komunistů ve východní Evropě zbankrotovaly, že nejsou schopné zvládnou hospodářské problémy. Studená válka ekonomiku Východu ruinovala stále silněji. Když hrozilo, že v zájmu ozdravení ekonomiky NDR bude snížena životní úroveň obyvatelstva o 30 procent, tak to lidé už nevydrželi, začali utíkat na Západ.  Ani to ke změnám nevedlo, vyšli tedy do ulic a začali bourat Berlínskou zeď.

Po spojení obou německých států dostalo východní Německo od svých bohatších západních sousedů finanční injekci ve výši 100 miliard eur. Tyto peníze zhltlo životní prostředí, protože východoněmecký průmysl patřil k největším producentům emisí na světě. Od pádu Berlínské zdi se zvýšila se i ekonomická síla východního Německa, které se po této stránce zařadilo do průměru EU. V roce 1990 byla ekonomika východního Německa 43 procent západního, dnes je to 75 procent.

Přechod od komunistické ekonomiky k ekonomice kapitalistické byl složitý a také bolestný. Se změnou struktury všech hospodářských odvětví rostla nezaměstnanost, která v prvních letech 21. století dosahovala v průměru 20 procent. Lidé, zejména mladí, začali kvůli bezvýchodné perspektivě  z východu utíkat na západ, což je hlavní důvod toho, že nezaměstnanost klesla na současných 6,3 procenta. Ve východním Německu zůstávají méně kvalifikovaní lidé pracující za nízké mzdy a důchodci s nízkými důchody.

Ve východním Německu jsou sice o něco nižší životní náklady než na západě, ale není zde sídlo žádné velké společnosti, hospodářství je řízeno ze západních zemí. To znamená, že východoněmecká ekonomika je velmi roztříštěná. Nepomáhá ani zlepšený vzdělávací systém, protože odborníci najdou uplatnění na západě, zůstávají jen ti, o které tam není zájem.