Samozřejmě že nám voličům k volbám (pokud mají demokratický „rámec“) vždy navíc přistupuje atmosféra tržiště. Spolu s chválou vlastních prodavačů a jejich produktů. Pochopitelně navíc s napětím, jaké vyzařuje z každého dostihově motivovaného závodiště. Doprovodně již s celou mnohdy nepřehlédnutelnou řadou tipů pro možné vítěze i ty poražené. Aniž je takto aspoň trochu určena kvalita a aspoň obecně předběžný respekt k očekávání toho, jak zvolené reprezentace přistoupí k řešení otázek, které v mezičase vyvstaly, a buďto nebyly řešeny nebo nedočkaly se uspokojivého řešení a přístup k nim zřejmě bude muset být revidován. Zpravidla nemalou pozornost vždy vzbudí ti, kteří dokážou publiku vsugerovat, že disponují spásonosným lékem na zjevné neduhy společnosti, na kterou se obracejí.
Většinou ovšem jen odborníci vědí, zda – při zjevné rozdílnosti ve velikosti jednotlivých volebních krajů a okrsků a v sociálním složení jejich obyvatel – v konkrétních poměrech (též vůči popularitě významných oponentů) je pro některé politické subjekty vhodnější kandidovat zrovna na tom či naopak onom volebním místě. Ne všude jsou automaticky podmínky k získání směrodatného počtu hlasů nezbytných ke zvolení kandidáta. (Nezhodnocené hlasy, tj. ty, které nestačí ke zvolení, propadají.) A potom tu mohou být doprovodně uplatněny rozmanité další korekce po uskutečněných volbách (třeba k mandátovému zvýhodnění jejich vítěze, aby se po takových volbách mohla líp prosadit jeho politická vůle /ne tentokrát v ČR 2021/; už ovšem také před volbami může být prospěšné vstupovat do koalic s dalšími soutěžními partnery, lze-li takto snížit riziko z možné ztráty hlasovací podpory, která by při samostatné volební prezentaci nemusela dosáhnout na potřebnou hranici k získání mandátu). Takže: I kdyby výchozím způsobem teoreticky byly jednotlivé voličské hlasy vzájemně rovnocenné, nakonec je důležité, aby byly zhodnoceny, a mohou mít nakonec zcela jinou váhu v jednotlivých obvodech už tím, jak vysoká tam byla volební účast a kolik tam bylo kandidujících oponentů. Větší počet konkurujících si subjektů tím větším možným rozptylem hlasujících vesměs celkově snižuje počet možných mandátově silných aspirantů k vstupu do sněmovny, a aktuální váhu subjektů s malým počtem mandátů. (Pro letošní podzimní volby máme těch stran a hnutí 22; naposledy – roku 2017 – jich bylo 31.)
V současnosti se sice stále uplatňuje tradiční terminologie charakterizující jednotlivé politické strany a hnutí, ale ne že by si každý občan nutně pod těmito výrazy v 21. století něco konkrétního představoval. I když „pravice“ bývala relativně „konzervativní“ a „levice“ naopak čímsi „reformně“ něčemu novému přitakávající. Ne vždy toto dělení také disponovalo „středem“. A ve 20. století, když se postupně zvětšovaly ty sociálně-politické a hospodářsky zakotvené „rozestupy“, v této přehlídce směrů přibyly ještě třeba „krajní pravice“ nebo „levý střed“ apod.; jenže s blížícím se koncem 20. století jako kdyby těch výchozích rozmanitých a politicky relevantních rozdílů ubylo, a pokud nejsme zrovna boháči, až na bezdomovce všichni ostatní jsme na tom sociálně-ekonomicky dost podobně /i když ne psychologicky nebo geneticky/; takže ani necítíme potřebu stát se členy politických stran (ani ministr/yně za nějakou stranu či hnutí v ČR nebývá nutně členem uskupení, které reprezentuje) a často jen velmi náhodně nám utkví buďto výrazný představitel nebo zrovna nepřehlédnutelně inzerovaný názor z některého politického tábora. Potom je nám jedno, zda by ho odborník klasifikoval jako cosi vpravo či vlevo, anebo dokonce jaksi uprostřed, hlavně že nás oslovuje kladně (anebo záporně; pak – někdy – k možnému hledání nějaké „protiváhy“).
Nezapomeňme, že v průběhu posledního sta let postupně se především v civilizovaných oblastech zvyšoval počet obyvatel v jednotlivých státech; výrazným zlepšením životních podmínek, včetně hygieny, a spolu s tím taky celkovým prodloužením života. Čili? Na jedné straně je tu sice nízká porodnost, ale už vesměs bez úmrtí v dětském věku na nakažlivé choroby; a na druhé straně viditelně přibývá lidí v důchodcovském věku, žijící v tomto příhodném stavu celé desítky let (což ještě před sto lety určitě nebylo!). Možná stačí uvědomit si věkovou strukturu voličstva a jak je zainteresovat pro vlastní „dres“… Také myslitelné úlevy od různých příkazů či zákazů v té současné vlně pandemie by zřejmě mohly přispět k sugestivnímu nasměrování preferencí mnohých možných – leč zatím ještě váhajících či dosud neaktivizovaných – voličů. Odkazy na dřívější tradici některých politických stran (bez novějšího přitažlivého „kontrabandu“ pro voliče) pravděpodobně velký ohlas již nevzbudí. (Je třeba zde dále dát nápovědu? /I když to automaticky stačit nebude! Na to ještě jindy navážeme./) BL-Miloš Dokulil
