Slabost Václava Klause a Miloše Zemana pro Rusko je všeobecně známa. Především otcové-prognostici nás svázali s Ruskem na dobové úrovni. Jednoduše řečeno, díky Klausovu dogmaticky pojatému modelu transformace ekonomiky zůstala česká ekonomika "sedět na plotě". Na jedné straně se musely podniky v rekordně krátkém čase a bez podstatné pomoci státu přeorientovat na západní trh, což vedlo k zániku většiny finálních výrobců a vzniku pověstné "české montovny". Na straně druhé model montovny zůstal fatálně závislý na dodávkách levných surovin z východu, tak jak jsme předtím byli zvyklí.
Ekonomický model byrokratického socialismu byl zaměřen na potřeby vysoce koncentrovaného těžkého a zbrojařského průmyslu. Výroba spotřebního zboží pro obyvatelstvo byla ponechána osudu. Plánovači nevěděli, kolik se má čeho vyrobit, protože funkce nabídky a poptávky neexistovala.
Za starého režimu existoval chronický nedostatek běžného spotřebního zboží. Z principu existovat musel. Ale jestliže v někdejší ČSSR chyběl toaletní papír nebo prášky na praní, v SSSR chybělo na trhu prakticky všechno. To umožňovalo malé československé ekonomice vyvézt do nenasytného sovětského trhu cokoliv, co vůbec vyrobila. Nároky tamních spotřebitelů zůstávaly nízké a lidé byli většinou velmi rádi, že vůbec něco mohli koupit.
Za tento úspěšný obchod ovšem československé podniky zaplatily ztrátou konkurenceschopnosti na západních trzích. V polovině 80. let např. osobní automobily řady Škoda 105/120 na Západě lidé nechtěli ani za symbolické ceny. A to ovšem byla pouze špička ledovce. Po listopadu a Klausově transformaci větší část českých podniků zaplatila neschopností přejít na západní trh a zánikem. Pomoc PZO s prodejem na Západ zmizela přes noc, doposud úspěšní čeští výrobci šly ke dnu.
Přestože Klaus sliboval dohnání životní úrovně Rakouska během pěti let, běžnému laikovi, který tuto zemi navštívil, bylo jasné, že to bude trvat nejméně 20 let. Obrat by vyžadoval ještě jednu, novou, úplně jinak pojatou ekonomickou reformu. Provozy s nízkou mírou zpracování a přidané hodnoty jsou extrémně citlivé na zdražování surovinových a energetických vstupů. Ziskovost v podobných provozech výrazně klesá.
Klauzem zřízené české montovny byly, tak jako po dobu čtyřiceti let bylo komunistické Československo, vázány na dodej levných surovin z Východu. Místo aby nás dovedl na Západ, jak sliboval, nechal nás sedět na plotě. Mizivý důraz na efektivitu v popsaném modelu dovedl mj. k zachování vysoké energetické náročnosti české ekonomiky.
Zdražování surovin a energetických vstupů postihuje všechny výrobce. Kdo prodává hotové výrobky, je na tom ale mnohem lépe než producent polotovarů nebo součástek. Nepoměr mezi vstupy a výnosy je daleko vyšší.
"Hybridní" zahraničněpolitické směřování odpovídá tvrdým limitům "hybridního" ekonomického modelu, jímž géniové privatizace obšťastnili obyvatelstvo. Most mezi Východem a Západem z roku 1945, jak ho chtěl rekonstruovat benešovec Zeman, jen odpovídal chybám, kterými oba vrchní prognostici obohatili polistopadový vývoj.
Žádné komentáře:
Okomentovat