Starším lidem, co zažili reálný socializmus, dnešní doba musí připomínat rostoucí nespokojenost v roce 1989. Tehdejší režim také obhajovali lidé buď prostodušší nebo ti, kteří se jeho zásluhou domohli ekonomického blahobytu a mocenského postavení.
Krize jako první postihuje sociálně slabé občany, ale k jejich problémům se systém nechce hlásit. Každý si prý za svou bídu může sám tím, že se narodil ve špatnou dobu na nesprávném místě, ve škole se neučil, je líný a neschopný.
Poslanci a senátoři si odhlasovali zvýšení mezd. Aby tím neohrozili státní pokladnu, odhlasovali snížení důchodů. Každý důchodce by měl každý měsíc přispět na parlament a soudy tisícikorunou a ještě by něco mělo ve státní pokladně zbýt (Kdo chce, nechť věří.)
Vrcholným politikům, soudcům a státním zástupcům vzrostly meziročně platy zhruba o 12,7 procenta. Plat řadového poslance a senátora se zvýšil o 11.600 Kč na 102.400 korun měsíčně. Prezident pobírá 341.200 korun, o 38.500 Kč víc než dosud. Nejnižší měsíční hrubý plat soudce překročil 100.000 korun a nejnižší plat státního zástupce přesáhl 90.000 korun. Politikům a soudcům se zvedly rovněž náhrady.
Platy ústavních činitelů se odvíjejí od průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v celém hospodářství. Vypočítávají se z takzvané platové základny, která je součinem průměrné mzdy vždy za předminulý rok a koeficientu 2,5.
Už 30 let je každé nepatrné zvýšení důchodů doprovázeno diskusemi o reformě důchodového systému. Diskuse končí ve ztracenu, protože tento systém nikdo na světě nedokáže zreformovat tak, aby se bezpracně všichni měli dobře.
Pro případné úpravy českého penzijního systému jsou poměrně dobré podmínky. Český systém je stabilní. Po mnoho let až desetiletí se penze drží zhruba mezi 40 % a 45 % průměrné mzdy. Jako podíl výdajů na hrubém domácím produktu (HDP) jsou penze někde u 9 procent. Ve vyspělých evropských zemích se tento podíl pohybuje většinou mezi 11 a 13 procenty. Takže podobně, jako se argumentuje zadlužením vůči HDP, které je podle našich politiků zanedbatelné, lze konstatovat, že jsou tady značné rezervy. Dalším pozitivem pro zvýšení důchodů je, že počet starobních důchodců je nejnižší od roku 2010 a počet ekonomicky aktivních osob naopak nejvyšší.
Od roku 1992 mzdy reflektovaly inflaci a reálnou kupní sílu. V roce 1992 byla průměrná mzda okolo 4000 korun. Zvýšila se desetkrát, ale důchody se zvýšily jen sedmkrát. Národní ekonomická rada (NESH) proto už před časem navrhla, aby tzv. nultý pilíř (státem garantovaný a vyplácený důchod) byl fixován na 40 % průměrné hrubé mzdy minulého ročního období a pravidelně podle míry inflace valorizován. Podmínkou pro získání této části důchodu by měl být pouze důchodový věk a počet odpojištěných let. Zásluhová část starobního důchodu, která při přiznání důchodu je vypočtena, nemá být valorizována, podobně, jako nejsou valorizovány renty pobírané z dobrovolného penzijního připojištění.
Žádné komentáře:
Okomentovat