Fakultní senát Národohospodářské fakulty VŠE se zastal děkana Miroslava Ševčíka. Nejsou prý důvody odvolání. Za Ševčíkem stojí s odkazem na svobodu slova a politického vyjadřování i někteří politici. Přitom vůbec nejde jen o politiku a právo na svobodný projev. Jde také o to, že Ševčík dokazuje to, že vysokoškolským učitelem se dnes člověk může stát i jinak než zásluhou vyspělého kultivovaného vystupování na veřejnosti.
Ševčíkova aféra v době neustálých protestních shromáždění je pro většinu lidí nezajímavá, není ji však možné přehlédnout, protože lidé Ševčíkova typu mají zvláštní moc a schopnost rozdělovat a rozbíjet lidskou společnost. Ševčíkova vizáž a chování silně připomíná jiného povedeného vysokoškolského činitele, rozvraceče 1. republiky Vojtecha Tuku, který to nakonec přes ministerstvo zahraničí fašistického Slovenska dotáhl až na šibenici.
Některé dokola omílané výroky děkana Ševčíka na demonstracích či mediálních vystoupeních z poslední doby: Třetího září vystoupil Ševčík na demonstraci, pořádané Ladislavem Vrábelem, přičemž prohlásil, že Petr Fiala je „hňup“ a „probruselský lokaj“. Zároveň řekl, že český premiér „musel jako malý smrad poslouchat výblitky člena Evropského parlamentu Guye Verhofstadta“, přitom „kdyby měl koule, tak by mu dal alespoň slovně po hubě za jeho nehorázné řeči“. V rozhovoru pro kanál XTV Ševčík uvedl: „Ten chudák Fiala sedí tamhle v Evropském parlamentu a jak mu umývá hlavu ten špinavec (liberální europoslanec Guy) Verhofstadt. A on tam seděl jak malé smrádě.“
Takových a podobných výroků, prokládaných sprostými slovy a urážkami, najdeme u děkana Ševčíka mnoho, nemá cenu je opakovat pořád dokola. Možná, že u té nejjednodušší části Ševčíkova publika vzbuzuje taková rétorika nadšení. Jenže Ševčík je nejen děkan fakulty, ale také vysokoškolský učitel. Na učitele přece jen klade společnost určité nároky, týkající se elementárních základů slušného vystupování. Učitel by měl své názory prezentovat kultivovanou formou. To není jednoduché. Kultivovaný projev vyžaduje určité úsilí a erudici. Jen těžko si lze představit, že by se jako Ševčík choval třeba ředitel gymnázia nebo základní školy.
Někteří Ševčíkovi zastánci se ohánějí akademickými svobodami a útoky na Ševčíka označují za útok na základní svobody, které jsme si vybojovali při sametové revoluci. Necinkalo se však za právo akademiků nazývat premiéra smradem a lokajem, kterému umývá hlavu kdejaký špinavec.
Ševčíkovi na rozdíl od doby, kdy on sám jako člen KSČ podporoval totalitní praktiky, nehrozí dnes politický zákaz vykonávat profesi. Post děkana by měl opustit nikoli kvůli svým politickým názorům, ale proto, že se chová a vyjadřuje jako primitiv.
Akademická sféra se dnes těší nebývalé svobodě, nezávislosti a finančnímu ocenění. Zaslouženě? Proč tedy nevyužít toho, jak nesmírně těžké a možná i nemožné je odvolat z akademické funkce někoho, kdo se vyjadřuje a chová jako Ševčík. Pokud ale někdo dnes podepisuje petice „nechte Ševčíka učit“, pak by si měl opravdu dobře rozmyslet, zda chce, aby se hulvátství šířené Ševčíkem stalo v českém školství normou.
Žádné komentáře:
Okomentovat