Rakouský sedlák Robert Langegger (25) ze Schönau
převzal v roce 2010 statek své matky, která ze zdravotních důvodů už
nebyla schopna hospodařit „na plný úvazek". Od té doby je syn na hospodaření sám – jeho otec zemřel v roce 2004. Teď
Langeggera dohnala všeobecná branná povinnost a zítra (7. ledna 2014) v 11 hodin
se má hlásit štábní kumpanii v Mauternu k nástupu prezenční služby.
A nemá komu provoz svěřit – zajistit na šest měsíců pracovní sílu by
přesáhlo jeho finanční možnosti.
Situaci na statku prověřovalo i ministerstvo obrany, mladý sedlák
pro ně v srpnu vyplnil patnáctistránkový katalog, ale bez odpovědi. „Rozehráli jsme už všechno a doufáme, že bude
od služby osvobozen, nebyl by to první případ," říká Josef Mühlbachler z okresní agrární komory. „Případ znají úřady až po
spolkového prezidenta. Nevíme, co víc bychom ještě mohli dělat…"
Ještě před novým rokem linecký list psal, že nezmění-li se do Tří králů
nic, bude Langegger muset chtě nechtě nastoupit, jinak by šlo o dezertaci.
A krávy? „Nemám tušení, ty by musely zřejmě se
mnou," řekl branec. O případném jeho
definitivním osvobození od vojenské služby se má rozhodnout v příštím
týdnu.
Zrušení povinné vojenské služby je pro české zemědělce přínosem. Bývaly s tím problémy i u nás. Ve válce by za dezerci byl prach a olovo, jak říkal dobrý voják Švejk. Za první světové války strávili čeští dezertéři dlouhé měsíce v důmyslných úkrytech. Seno na půdě a sláma ve stohu nebyly vhodné, to byly první místa, kde vojenské nebo četnické hlídky hledaly. A tak se budovaly různé podzemní úkryty. Podobné to bylo za druhé světové války v sudetských vesnicích, kde se skrývali dezertéři z německé armády. Po poválečném vyhnání Němců osídlenci tyto úkryty nacházeli. Často se stalo, že ve stodole či hnojišti, když vyváželi hnůj, narazili na dřevěný strop důmyslné skrýše německého dezertéra. A to mu při dopadení hrozilo okamžité oběšení na návsi.
To není případ současného rakouského povolance. Ten dezertuje veřejně, za kibicování rakouských medií.
Žádné komentáře:
Okomentovat