Luskoviny mizí z českých polí.

Luskoviny bývaly v minulosti nezbytnou plodinou v každém dobrém osevním postupu. Patřily k základním potravinám a krmivům. To že motýlokvěté plodiny mají vliv na zlepšování půdní úrodnosti poznal každý, kdo je pěstoval. 

Ještě počátkem devadesátých let se v ČR luskoviny pěstovaly na více než 100.000 ha. Jejich sledování se provádí už od roku 1962, kdy byl v Šumperku zřízen Výzkumný ústav specializující se na pěstování luskovin.  Dnes je jeho název Agritec, výzkum, šlechtění služby s.r.o. Činnost ústavu však české ministerstvo zemědělství nepodporuje tak, aby mohly být řešeny připravené projekty.

Odborníci ze Šumperku jsou nyní znepokojeni tím, že se pěstování luskovin v ČR snížilo na necelých 17.000 ha. Nejvíc se pěstuje hrách. Ve světě se nejvíc pěstuje fazol, hrách, lupina, cizrna, čočka a bob. Statistiky zkresluje zařazení sóji mezi olejniny. Její výměra v ČR je zanedbatelná. Naopak v Polsku jsou plochy luskovin rozšiřovány.

Pokles ploch luskovin v ČR má řadu příčin, hlavně strukturu zemědělství. Pokud se mezi lány obilovin, včetně kukuřice, řepky a pastvin objeví menší polní plocha luskoviny, stane se snadným terčem škůdců, od slimáků přes holuby až k divokým prasatům. Výnosy snižují i nemoci a plevele.  Od pěstování luskovin na zrno odrazují poměrně vysoké náklady a nejistý výsledek. Ani luskoviny jako zelené hnojení nejsou levné, pro konvenční zemědělce výhodné. Potravinářům a výrobcům krmiv nezbývá než dovézt luskoviny ze zahraničí.