Home

Antonín Švehla: Když má sedlák, mají všichni.

pátek 28. března 2025

EK doporučuje zásoby potravin na 3 dny


Today the Commission and High Representative launch the Preparedness Union Strategy to support  Member States and enhance Europe's capability to prevent and respond to emerging threats.

 Evropská komise doporučila, aby země EU připravily obyvatelstvo na různé krizové scénáře, včetně vojenského konfliktu. Podle strategie Unie před přípravou by měla být věnována zvláštní pozornost vytvoření minimálních zásob, včetně vody, léků, zápalek, baterií, baterií, teplého oblečení a trvanlivých potravin. Sada by měla obsahovat kopie důležitých dokumentů a také vše potřebné, aby v případě nouze mohla osoba vydržet bez pomoci po dobu nejméně 72 hodin.

Strategie zahrnuje celkem 30 konkrétních opatření, jejichž cílem je připravit občany i státy na mimořádné události. Podle sedmnáctistránkového návrhu vytvoří implementace všech pokynů bezpečnou a odolnou EU se schopnostmi zvládání hrozeb "bez ohledu na jejich povahu nebo původ". EK připomíná, že Evropa je po pandemii COVID-19 a invazi ve stavu neustálé pohotovosti kvůli Rusku na Ukrajině, navíc přetrvává riziko přírodních katastrof a finančních turbulencí. "Žádná z velkých krizí posledních let nebyla ojedinělá ani krátkodobá" a Evropa si nemůže dovolit pouze reagovat na výzvy, ale musí je předvídat, zdůrazňuje dokument.

Komisařka pro humanitární pomoc a řešení krizí Hajja Lahbib upozornila na skutečnost, že "hrozby se množí a stávají se ambicióznějšími" a že je zde zapotřebí koordinace a solidarita v rámci EU. Strategie také poskytuje minimální standardy pro připravenost nemocnic, škol, dopravy a telekomunikací tak, aby mohly fungovat v extrémních podmínkách. Dalším bodem je vytvoření krizového koordinačního centra, které se stane "mozkem" EU v oblasti krizového řízení a zlepší interakci mezi zeměmi. Unie se rovněž chystá zvýšit zásoby kritických zdrojů: léčivých přípravků, surovin a energetických zařízení.

Myšlenkou je sjednotit přístupy napříč 27 zeměmi EU, kde se úroveň připravenosti značně liší. Například Španělsko již posílilo svou ochranu před přírodními katastrofami po povodních v roce 2024 a pobaltské země aktivně pracují na štítu proti kybernetickým hrozbám. Strategie se snaží odstranit různá "slepá místa" vytvořením společných norem a rezerv dostupných v celé Evropské unii. Nemá sice nové obranné iniciativy, ale nabízí model krizového řízení vypůjčený ze zkušeností severských zemí, do kterého je zapojena celá společnost, občané a podniky, armáda a vláda.

čtvrtek 27. března 2025

Povinná vojna pohledem Jiřího Čunka

Jak ukazují aktuální průzkumy, přijít jednou za čas k volbám prostě nestačí – přes 80 % respondentů v nedávné anketě uvedlo, že by v případě napadení země Českou republiku nebránili. Jinými slovy, nebyli by ochotní bojovat za to, pro co jejich předci kdysi umírali. Jednoduchá rovnice totiž říká, že si lidé nejvíc váží toho, čemu museli něco obětovat: majetek, peníze, čas, úsilí. Oběti dnes po lidech nikdo nechce, a tak jejich vztah k vlasti logicky slábne.

TATRA 111 se osvědčila Wehrmachtu v ruské zimě a byla  až do roku 1989 ve výzbroji některých útvarů Československé lidové armády.


Povinnost osobní účasti na základní vojenské službě by to mohla pomoci změnit a vztah národa ke své zemi posílit.  

A co se týče mladších generací, stále ve větší míře sužovaných psychickými problémy a civilizačními chorobami, pro tu by měl povinný výcvik ještě další benefity. Základní vojenská služba jim totiž může dát víc než škola nebo internet. Vojna dává důvěru ve vlastní schopnosti a vědomí, že voják dokáže obstát i v nejtěžších situacích. A to není jen obrana státu, to je obrana života.

V neposlední řade není žádným tajemstvím, že naše armáda dlouhodobě trpí personální nouzí. Vloni z ní odešlo rekordní množství vojáků a tenčí se i povinné zálohy – podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky dochází každoročně k jejich úbytku o cca 40 tisíc osob, které dosáhly věkové hranice. A přestože se vláda snaží občany ke vstupu do armády motivovat nejrůznějšími výhodami, naposledy např. zvýšením náborového příspěvku až na milion korun, zmíněný výsledek ankety ohledně ochoty lidí bránit naši zem jasně ukazuje, že v první řadě selháváme v prioritách života.

Neříkám, že je obnova povinné základní vojenské služby zázračným řešením. Ale může být začátkem změny, díky níž si národ uvědomí, že odpovědnost za obranu země není jen na profesionálech, ale na každém z nás. Nakonec stále máme uzákoněnou brannou povinnost, takže pokud by došlo na nejhorší, občané ve věku 18 a 60 let budou muset rukovat bez ohledu na to, zda se jim zrovna chce nebo ne. Výhodu by měli připravení občané, ne chaotičtí amatéři nebezpeční se zbraní v ruce sobě i okolí.

A co by to vlastně stálo? Především politickou odvahu, protože jde asi o tak populární krok, jako zvýšení daní.

Novým povinnostem přirozeně volič netleská. Pokud jde o finance, bavíme se o desítkách miliard korun a ty v rozpočtu máme. Pro představu: na obranné výdaje státu bylo vloni z rozpočtu ČR vyčerpáno cca 170 miliard Kč s tím, že USA nyní požaduje zvýšit výdaje členů NATO na obranu na 5 % HDP. Tedy víc než dvakrát tolik, než jsme dávali dosud. Místo dalších nákupů zbraní, letounů a transportéru, které kvůli podstavu naší armády nebude mít kdo obsluhovat, lze tím pádem část výdajů využít právě na znovuzavedení povinné základní vojenské služby.

Ostatně Bible nám říká, Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí (Lukáš 11,21). Možná je však naše společnost odsouzena k opakování stále stejné dějinné chyby: jsme přesvědčení, že stará moudra pro nás neplatí. Jak hluboce jsme se mýlili pak zjistíme, až když je pozdě.

Zdroj KN

středa 26. března 2025

Výuka zemědělství v německých základních školách

 V Dolním Sasku se rychle rozšiřuje projekt Bauernhof-AG (Statek-AG), což je spolupráce škol se zemědělci. Organizátorem vyučování na statcích je skupina Venkované Northeim-Osterode. 



V současnosti se žáci 11 škol okresu Northeim seznamují s prací na 30 statcích. Žákům se ve dvorech líbí, poznávají chovy zvířat, pěstování různých druhů zeleniny a zpracování zemědělské produkce. Teoretické základy zemědělské výroby jsou potom doplňovány ve škole. 

úterý 25. března 2025

Kam kráčí Rakousko? Obdivovaná nemocnice v Gmündu se uzavírá.

 24. března byly ve Vídni oficiálně představeny detaily zdravotního paktu dohodnutého politiky ÖVP, FPÖ a SPÖ. Obyvatelstvo severozápaní části Dolních Rakous (okres Gmünd) dostává tvrdý úder, má se připravit na uzavření nemocnice (Zemská klinika) v Gmündu.





Podle rakouské zdravotnické reformy budou v každém zdravotním obvodu pouze dvě velké nemocnice, zdravotní péče v okresech se má přestěhovat do ordinací specialistů. S uzavřením nemocnice asi představitelé města Gmünd a okresu nepočítali, když před několika lety snadno pumpli EU a postavili na státní hranici rakousko-české zdravotní středisko Healthacross MED, které se stejně jako nemocnice potýká s nezájmem lékařů. Venkov už nevyhledávají vzdělanci ani v Rakousku.

Ošetřovna v uprchlickém táboře


Nemocnice v Gmündu nebyla pro místní obyvatelstvo jen zdravotnickým zařízením, byla také záležitostí srdeční. Z jednoduché ošetřovny v uprchlickém táboře v době První světové války se postupně stala architektonická chlouba šestitisícového okresního města. Politika je pro lid venkovský všude zhoubná. Navíc s Rakouskem se v poslední době dějí divné věci. Co v 70. letech postavil kancléř Bruno Kreiski, se hroutí. Tradiční strany ÖVP a SPÖ, které 80 let dávaly alpským zemím ideální tón, blahobyt i lidskou tvář, se musí přizpůsobovat agresivní pravici. Rakousko je neutrální stát, takže potomci hitlerovského násilí (FPÖ) se mohou bez uzardění stavět vedle Orbána a proti podpoře Ukrajiny. Zatím modrá barva převládá v jižních oblastech Rakouska, ale násilnické sklony zatlačené někde uvnitř se i po 80 letech mohou kdekoli probudit.


neděle 23. března 2025

80 let od bombardování českého jihu

Jako strategický německý železniční uzel se 23. března 1945 České Velenice staly terčem náletu bombardérů 15. US Force startujících ze základen v Itálii. 

Za krásného jarního slunečného poledne 23. března 1945 se ve výšce 8000 m ozvalo třicet bombardérů B-24 Liberator, které na nádraží plné lidí, železniční dílny, město a okolí vysypaly dávku asi 1.000 leteckých bomb. Toho dne v Českých Velenicích zahynulo 1.200 - 1.300 lidí. Zcela zničena byla nádražní budova. 
Nádražní budova v Českých Velenicích byla bombardováním zničena
Ve stejný den došlo k bombardování nádraží v Českých Budějovicích, kde zahynulo 33 lidí. Byly rovněž bombardované Drážďany, Kralupy, Wels, Mnichov aj. města.

K americkému bombardování železničních uzlů České Velenice a České Budějovice 23. března 1945 došlo na žádost sovětské armády, neboť tudy mohla bez problémů z českých zbrojovek proudit výzbroj pro německá vojska na východě.
 
Justiční palác v Českých Budějovicích po bombardování.
Bombardování Českých Budějovic pokračovalo i 24. března 1945.

Podle tvrzení některých pamětníků, po odletu bombardérů 23. března se nad Českými Budějovicemi objevila stíhačka, která kouřem napsala číslo 24. Někteří lidé podle toho usoudili, že bombardování přijde i příští den, většina si však myslela, že jednoho bombardování bylo dost, že Američané mají důležitější cíle, a tak sirény zase nerespektovala, což bylo příčinou zbytečných smrtí a zranění.
Budova českobudějovického gestapa po bombardování
Při druhém bombardování 24.března 1945 v Českých Budějovicích zahynulo 55 lidí, v sousední obci Suché Vrbné zahynulo 91 lidí. Zraněno bylo na 600 lidí. Velké škody byly způsobené na budějovických budovách, hlavně na nádražních. Ve městě byly zasaženy tužkárna Hardmunth, tabáčka, budova soudu a věznice gestapa. Přímý zásah dostal záchodek před Justičním palácem, u mostu přes Malši. Několik významných budov bylo poškozeno na Lannově třídě, včetně hlavního úřadu českobudějovického gestapa.R.Fischer)

Národovec opouští ODS

 Bývalý europoslanec Zahradil oznámil, že po téměř 34 letech opouští ODS. Prý si nerozumí s vedením strany. Oddechl si starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný. 

Zahradil, který svou vizáží, vystupováním a zřejmě i inteligencí dostal  v naší hospodě jméno večerníčkového Křemílka, patřil v české politice vedle Klause k tomu nejodpornějšímu. Ničitelé českého průmyslu, zemědělství a veškerého státního majetku, zastánci nejtvrdšího karabáče na český lid a obdivovatelé násilí a zbídačování prostého lidu doma i ve světě. 

Občan českých zemí si ještě oddechnout nemůže, neboť Zahradilovu antihumánní povahu se údajně pokoušejí využít různá nacistická seskupení. Nespí ani pátá východní kolona.

sobota 22. března 2025

12. týden 2025 v EU

Unie pokračuje v diskusích o posílení obrany. Komise chce povzbudit střadatele, aby více investovali. Podle Costy jsou konkurenceschopnost a udržitelnost plně slučitelné, když se to dělá správně.

Pondělí 17. března 2025

EU v Bruselu hostila dárcovskou konferenci pro Sýrii. Podařilo se získat přísliby finanční pomoci ve výši 5,8 miliard eur, z čehož Unie hodlá poskytnout 2,5 miliardy eur. Ursula von der Leyenová se ve svém vystoupení pochvalně vyjádřila o vývoji v dotčené zemi. Sýrie je podle ní novou zemí a sny a ambice syrského lidu už nejsou u ledu. Poprvé po desetiletích se naděje Sýrie může stát skutečností. „Ve staré Sýrii měl diktátor veškerou politickou a ekonomickou moc. Ale v nové Sýrii se moc může vrátit tam, kam patří – tedy k lidu Sýrie,“ míní předsedkyně Komise.

Úterý 18. března

Komise uveřejnila statistiky o bezpečnosti silničního provozu v Unii za rok 2024. Vyplývá z nich mimo jiné, že oproti roku 2023 došlo k poklesu počtu úmrtí na silnicích o 3 %. Celkové tempo zlepšování bezpečnosti nicméně podle Komise zůstává příliš pomalé a většina členských států není na dobré cestě ke splnění cíle EU snížit počet úmrtí na silnicích do roku 2030 o polovinu.

Ursula von der Leyenová na Dánské královské vojenské akademii přednesla projev o obraně EU. Éra mírové dividendy je prý dávno pryč a Evropa musí zbrojit. Předsedkyně Komise je přesvědčená o tom, že EU je v současné geopolitické situaci jednotnější a odhodlanější než kdy dříve.

Středa 19. března

Komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová představily bílou knihu o obraně EU, respektive o jejím vyztužení do roku 2030. Hlavními tématy jsou masivní investice do zbrojení, budování společných evropských vojenských kapacit, podpora Ukrajině a posílení evropského obranného průmyslu. Komise zároveň předložila některé návrhy týkající se financování obranných výdajů, které spadají do nedávno představeného plánu ReArm Europe (viz díl 116).

Komise představila strategii pro unii úspor a investic, která má rozšířit finanční příležitosti pro občany i podniky v EU. Strategie má povzbudit střadatele, aby nenechávali ležet peníze na účtech, ale více investovali. Ursula von der Leyenová k tomu uvedla: „Domácnosti budou mít více možností a bezpečnější příležitosti investovat na kapitálových trzích a zvětšit tak své bohatství. Podniky zase získají snazší přístup ke kapitálu, aby mohly v Evropě inovovat, růst a vytvářet kvalitní pracovní místa.“

Komise také přišla s akčním plánem pro ocel a kovy, který má údajně vést k zajištění konkurenceschopného a dekarbonizovaného ocelářského a hutnického průmyslu v Evropě.

Čtvrtek 20. března

V Bruselu se konalo zasedání Evropské rady. Na programu byla zejména konkurenceschopnost, obrana, migrace a příští víceletý finanční rámec. António Costa po summitu uvedl, že snahy o podporu konkurenceschopnosti je třeba realizovat v souladu s klimatickými cíli, „protože konkurenceschopnost a udržitelnost jsou plně slučitelné, když se to dělá správně“.


čtvrtek 20. března 2025

Kreml žádá zpět českou gubernii

 Bručení hladového a věčně nespokojeného ruského medvěda se na konci 20. století stupňovalo a v Kremlu se zalykali nenávistí, když sledovali, jak se země jako Česko a Polsko, Litva a Bulharsko, Chorvatsko a Černá Hora připojovaly k NATO, aby chránily svou obnovenou svobodu a demokracii.

Připomeňme si, co byl jeden z hlavních požadavků Ruska vůči USA (a Západu), když v roce 2021 začalo obkličovat Ukrajinu a chystalo proti ní generální vojenský útok. Vzpomínáte si? Aliance měla podle ruských představ zcela „vyklidit“ svou „infrastrukturu“ ze zemí, které byly do NATO přijaty po summitu v Madridu roku 1997. Tam bylo tehdy mimo jiné rozhodnuto o členství Česka, Polska a Maďarska, což se uskutečnilo o dva roky později.

Požadavek na druhořadé členství zemí, které byly přijaty po zmíněném madridském summitu do NATO, Rusové neustále opakují. V prosinci 2024 jej znovu připomněl Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničních věcí a válečný zločinec. A tento nestoudný požadavek, který by pro Česko znamenal faktické vyloučení ze západních struktur a zničení jeho suverenity, zní z Ruska opětovně i během aktuálního vyjednávání Trumpova a Putinova týmu o Ukrajině – a vlastně o celé Evropě.

Ukrajinská odpověď na ruskou geopolitickou chtivost a nestydatost je důstojná – Ukrajinci se nehodlají vzdát, přestože strašlivě krvácí, ruskou okupaci části svého území odmítají akceptovat a vojensky se brání. Jejich situace je o to složitější a bolestnější, že Trumpova Amerika se vůbec nesnaží o ukončení brutální války Ruska proti Ukrajině a nastolení spravedlivého míru, ale o ukrajinskou kapitulaci za každou cenu.

A co Evropa? Jak se nám Evropanům líbí, že někdo jedná nad našimi hlavami a ignoruje evropské vitální zájmy? Proč byla dosavadní evropská reakce na bezpečnostních summitech v Paříži a Londýně v podstatě velmi krotká? Proč se většina evropských státníků bojí říct svým občanům, že se hraje o budoucnost Evropy jakožto svébytného a autonomního kontinentu?

Mnohem palčivěji by výše uvedené otázky měly rezonovat v takzvané „východní polovině Evropy“, která byla několik desetiletí součástí ruského impéria v sovětském převlečníku. Baltské země a Polsko vědí, že Rusko pro ně znamená smrtelné nebezpečí. Avšak třeba Maďarsko a Slovensko už dávno vstoupily na stezku v vedoucí do východních bažin eurasijské beznaděje a bezčasí. Bude je Česko následovat? 



středa 19. března 2025

Američané chtějí zastavit civilizační nemoci dětí

 Prezident Spojených států amerických Donald Trump exekutivním příkazem „Make America Healthy Again“ komisi a pověřil jejího předsedu – nově jmenovaného ministra zdravotnictví Roberta Kennedyho – aby neprodleně začal vyšetřovat příčiny zhoršujícího se zdravotního stavu americké populace, především dětí.

V roce 2022 trpělo 40 procent amerických dětí alespoň jednou chronickou nemocí, jako například alergií, astmatem či nějakou autoimunitní nemocí. Poruchy autistického spektra nyní postihují jedno z 36 dětí, což představuje naprosto neuvěřitelný stonásobný nárůst během dvou generací. Více než 40 procent adolescentů je obézních.

Kennedyho komise má 100 dnů, aby shromáždila podklady o tom, co je a co není známo o příčinách chronických nemocí u dětí. Tyto podklady se mají zaměřit zejména na následující body (můj zkrácený výtah z anglického originálu následovaný zcela svévolným překladem do lidštiny psaným italikou).

• Pomocí transparentních datových sad zhodnotit rizika nadužívání léčiv a chemických látek obsažených v jídle. Pojďme se konečně pořádně podívat na rizika dětských vakcín, psychofarmak, jedů přidávaných do jídla a dalšího svinstva, které cpeme do dětí.

• Identifikovat „best practice“ v prevenci nemocí. Přestaňme do dětí cpát prášky a vyžeňme je sportovat na vzduch a na slunko.

• Zhodnotit účinnost dosavadních programů a přístupů k výživě, fyzické aktivitě a duševnímu zdraví dětí. Přestaňme dětem kupovat coca-colu ze státního rozpočtu, místo jedovatého svinstva jim ve škole začněme dávat skutečné jídlo a přestaňme je děsit kecama o globálním oteplování a gendrové dysforii.

• Zajistit plnou dostupnost a transparenci dat a veřejných i neveřejných analýz ohledně chronických nemocí dětí. Přestaňme konečně tajit data o nežádoucích účincích vakcín a jiných léků a vyhazovat lidi z práce za to, že udělají studii, která se vrchnosti nehodí.

• Zasadit se o obnovení integrity a etiky výzkumu. Zastavme praxi, kdy je spousta vědeckých studií schválně zfušovaná nebo zfalšovaná, ať už na objednávku farmaceutického průmyslu nebo zdivočelého státu či podplacených regulačních orgánů.

Do 180 dnů od tohoto zadání má komise vedená Robertem Kennedym navrhnout strategii, jak zvrátit katastrofální vývoj zdravotního stavu dětí v Americe.

Ještě před dvěma lety by nikdo nevěřil, že se podobného textu z pera amerického prezidenta dočká. Amerika si vzala z covidové katastrofy poučení a zřízením MAHA komise symbolicky ukončila pět let trvající ztrátu soudnosti západní civilizace. Je pozoruhodné, že se ve Spojených státech tato „změna režimu“ obešla bez násilí.

Čeká nás nesmírně zajímavá doba otevírání Pandořiných skříněk, na kterých lékařský establishment svými tlustými zadky seděl po mnoho desetiletí. 

Když mladý fašista zezelená

"Dnes se dělá všechno jinak," tvrdí "dnešníci" (Tak říkám lidem, kteří se o tom, jak se žilo před více než třiceti lety, mohou doslechnou a dočíst od různých politických dezinformátorů.) Když odvrátí současný dnešník zrak od monitoru nebo mobilu, je zřejmě škován realitou, tím, že existují lidé s delší pamětí, než má omezený kroužek mobilové generace. Jeden z takových malých vztyčených čel, jakýsi Milan Čech, se pustil do majitele internetového "Neviditelného psa," a nadává nejvíc proto, protože se narodil dávno před listopadovým převratem 1989.

Co píše Čech:

Ondřej Neff, konzervativní fosilní propagandista, se vynořil ze své popíračské žumpy, aby kázal, že jen brutální ekologicky bezohledný kapitalismus nás vyzbrojí. Ignoruje realitu: Bohužel není v tomto bludu sám – vláda pod praporem ODS to vidí podobně a zneužívá válku pro svou profosilní agendu, o opozici složené z na Rusko napojených prooligarchických struktur ani nemluvě.

Existuje bohužel velká skupina, složená převážně ze starců dávno za svým mentálním zenitem, kteří se kdysi shodou okolností v nějaké oblasti více či méně prosadili. Jejich ega to však načechralo natolik, že obdiv a vlastní význam se stal jejich primární drogou – silnější než fentanyl. Každý chvilku tahá pilku, jejich ústup ze slávy byl součástí přirozeného cyklu.

Občas si Neffův úvodník přečtu, nebo poslechnu jeho fejeton na RadiuPlus. Také se mi nelíbí jeho určitá slabost pro politiku ODS, ale s mnoha jeho články se ztotožňuji. Ondřej Neff, na rozdíl od mladých vztyčených čel, totiž dokáže porovnávat různé doby. (stk)

Antineff

úterý 18. března 2025

Dobrá česká armáda, nebo dohoda s nepřítelem?

 Od roku 1990 je vztah Čechů k vlastnímu státu vlažný. Vlastenectví, které v minulosti vycházelo z obrany území, z ochrany vlastního pole, domu, města, kraje, země a státu, se změnilo na prosazování nějakého vlastního názoru, spolku, strany a podobně. Bránit území státu už moc nepřipadá v úvahu. A moderní český občan křičí: "Bránit území by měli především „oni“, to je dobrovolníci, NATO, EU. Když ho neubrání, my se s nepřítelem nějak dohodneme, jako jsme se dohodli v minulosti. Za normalizace nám přece nic nechybělo, mimo banánů a cest na Západ."

Zásluhou drilu byly v Druhé světové válce úspěšné nacistický Wehrmacht a Rudá armáda. Němci měli fyzicky zdatné muže, kteří drželi pospolu a slepě věřili svým velitelům, Rusové založili slávu na nekonečných šicích, které nemohly nikam ustoupit, protože je proti německým střelám ze všech stran tlačila vojenská policie NKVD. Američané válčili především technikou a rozvahou.

Těžko si představit dnešní mladé muže generace Z, sněhové vločky, jak jsou v rozbahněných nebo mrazivých zákopech? Už pouhé krátkodobé přežívání bez mobilu a počítače, soužití s lidmi různého původu, různých povah a zájmů, vojenská strava a chybějící hygiena by jim jistě daly řádně zabrat. K tomu vojenský výcvik, hrubé povely, práce s koštětem, lopatou, sekerou, kontroly výzbroje a výstroje. Chybí sice někdy fyzická zdatnost, ale jaká je psychická odolnost? Ta se nezíská pětiměsíčním výcvikem. "Dneska je všechno jinak," je úžasný argument současných mladých mužů, kterým usazují pamětníky. 

Pokud má stát peníze a může zaplatit dobrovolníkům, měla by být armáda vyřešena. Ty dobrovolníky si ovšem stát musí vychovat, a to se českému státu nedaří. Pokud si současný mladý muž může vybrat: za stejný plat sedět v teplé kanceláři nebo se plahočit někde v rozblácených polích, je to s naverbováním dobrovolníků mizerné. O povinné vojenské službě se neuvažuje, říká ministryně obrany. Je však před volbami a v generálním štábu uvažují o více způsobech zajištění obrany státu. Válku si nikde prostí lidé nevybírají, o válkách rozhodují politici - a prostí lidé by měli být na válku připraveni. Včera se na válku začaly připravovat bavorské nemocnice. 


pondělí 17. března 2025

Českobudějovicko má ODS, letiště a dálnici s tunelem, ale nemá lidi na fotbal

Fotbalový SK Jankov vydal na svém webu zprávu: „Klub v poslední době opustila řada hráčů, které se nepovedlo kvantitativně nahradit. Jiní buď ze zdravotních, osobních či jiných důvodů na fotbal rezignovali. Proto bylo vedení postaveno před nelehký a nepopulární úkol jedno ze dvou dospělých družstev ze soutěže odhlásit. Nakonec padla volba na „A“ – tým."

Není to tak dávno, co fotbalový tým SK Jankov poměrně úspěšně brázdil fotbalovou divizí. Vyrostl ve střediskové vesnici Jankov, kdysi sídla proslulého socialistického zemědělského podniku, sportovní areál, který mu závidí kdejaké město. Jižní Čechy nebyly nikdy masovému fotbalu zemí zaslíbenou, ale tolik nezájmu o fotbal, jako je v současnosti, nikdy nebylo. Kam jihočeský fotbal směřuje, ukazuje postavení prvoligového Dynama České Budějovice. 

 Současný kádr SK Jankov z výkonnostních důvodů na 6. ligu nemá. Pro Jankov to znamená, že je prvním sestupujícím z 6. ligy a v létě bude moci přihlásit 7. ligu (I. B třídu). Toto rozhodnutí bude mít samozřejmě nejen neblahé důsledky ohledně ostudy a nechtěné popularity veřejnosti, ale zároveň také nemalých pokut ze strany svazu. Klub si je všech těchto aspektů vědom a k celé situaci se staví čelem. Zároveň se omlouvá všem svým sponzorům i fanouškům, omlouvá se všem svým soupeřům, které tím připraví o jedno jarní utkání, omlouvá se krajskému fotbalovému svazu za komplikace při řízení soutěží a v neposlední řadě se omlouvá všem jihočeským fanouškům fotbalu.“ STK Jč. KF anuluje dosavadní výsledky SK Jankov, který bude muset uhradit náklady cestovného oddílům za podzimní zápasy a neujde tučné pokutě 45 tisíc korun. 

Zdroj:  https://www.jihoceskyfotbal.cz/clanky/7597-jankov-odpiskal-sezonu-a-odhlasil-se-z-i-a-tridy.html?utm_source=copy



Ukrajina je ve stejné situaci jako Československo v roce 1938

 Americký prezident Donald Trump dnes oznámil, že v úterý chce mluvit s ruským prezidentem Putinem. Prý je ochoten se dohodnout. Územní nároky Ruska jsou prý vyřešeny, jednat se má jen o zastavení bojů.

Ukrajina je z jednání vyloučena. Připomíná to silně situaci Československa v roce 1938, když se "jednalo o nás a bez nás," jak téměř 90 let vykřikují čeští národovci. Mnohdy stejní lidé, kteří chtějí dát Putinovi, co žádá.

Z různých stran se ozývají předzvěsti, Trump si chce s Putinem rozdělit Ukrajinu. Po dohodě, který dopadne podle Trumpova předpokladu, bude prý válka na Ukrajině dokončena do 24 hodin. 

středa 12. března 2025

Agrana uzavírá cukrovar v Hrušovanech

Rakouský cukrovarnicko-škrobárenský koncern dnes oznámil, že s okamžitou platností končí s výrobou cukru v dolnorakouském cukrovaru Leopoldsdorf a v českém cukrovaru Hrušovany nad Jevišovkou.

Rostoucí výrobní náklady, tlak konkurence, pokles spotřeby cukru v EU, dovoz cukru z Ukrajiny a Jižní Ameriky nedovolují nadále vyrábět cukr jako doposud. Cukrovar Agrany v Leopoldsdorfu, rozkládající se na ploše 70 ha, se má změnit na logistický uzel, má se v něm pouze skladovat a balit cukr.

Propuštěno je 270 zaměstnanců, 120 v Leopoldsdorfu a 150 v Hrušovanech. O rakouské zaměstnance se prostřednictvím podpůrných opatření a rekvalifikačních kursů Agrana postará. Rakouská výroba cukru bude soustředěna do Tullnu, česká do Opavy.  

Jednání cukrovarnické společnosti se nelíbí pěstitelům cukrové řepy, kteří odmítají další dohody o vpouštění cukru ze třetích zemí na trh EU. Už v loňském roce klesla rakouská plocha cukrovky na 30.000 ha. Pěstováním cukrové řepy se v Rakousku zabývá 5.000 zemědělských závodů, z toho je jich 1.000 v Horních Rakousích.

úterý 11. března 2025

Život vesniček střediskových

 Lidé ve velkých českých městech mají různé problémy. Například je trápí dopravní zácpy, zápach a špína v metru, nedostatek volných míst k parkování, příliš drahé luxusní bydlení nebo podniky, kde neberou platební karty. A taky bezdomovci, narkomani nebo příliš pomalý rozvoj „smart city“. Jenomže venkov si o vymoženostech „chytrých měst“ s neplacenou wifi a digitálními technologiemi může nechat zdát. V jedné takové vesnici bydlím, a tak vím, že většina mých sousedů má docela jiné problémy.

Prvním a největším nedostatkem jsou kulhající infrastruktura, veřejná doprava s mnohahodinovými intervaly, chybějící pošta, lékárna, zubař či jiné zdravotnické a sociální pokrytí. Někam vedou dobré cesty, ale na mnoha místech jsou nekvalitní nebo záplatované. Jestliže je problém v Plzni sehnat zubaře, je skoro vyloučeno ho najít v Merklíně nebo v Chanovicích. Marně starostové lákají lékaře na zařízení ordinace, byty a náborové příspěvky. Vylepšovat venkov se nějak nestihlo, přes dávné sliby zásadní zlepšení nenastalo, ačkoliv obce, městečka a mnozí starostové se snaží, seč jim síly stačí. Do lékáren se prostě pacienti trmácejí mnoho kilometrů daleko. Nemají-li vlastní auto, počkají si i hodiny na cestu tam a další hodiny na cestu zpátky.

Vždycky mě to znovu napadne, když vidím v krajských městech ty obrovité stavby za spousty miliard, ty nové silniční přivaděče, sochy, přemostění, dopravní uzly, nadjezdy a mosty pro zvířata, kruhové objezdy a nové semafory. Co by mnohé vesnice daly za drobečky od stolu, aby si mohly vybudovat chodník podél rušné cesty nebo podchod v místě, kde skrz obec jezdí jeden kamion za druhým. O veřejném osvětlení ani nehovořím.

Druhým problémem jsou ceny zboží mnohem vyšší než ve městech. Každé město se spoustou obchodů provokuje konkurenci ke zlevňování. Ale je-li ve střediskové obci jediný obchod, do něhož se musí zavážet zboží z Macra vzdáleného desítky kilometrů, jaký div, že ceny jsou tu vyšší, což vlastně zdejší obyvatele sankcionuje dvojnásob. Drahotu má na svědomí asociální energetická politika. Politik se před mikrofonem pyšní, jak statečně bojuje s podnebím, ale finančně to odskáčou ti nejchudší – venkovské rodiny s dětmi, starousedlíci a důchodci. Představte si, že v mém senátním obvodě jsou vesničky, v nichž po válce fungovaly čtyři obchody, tři hospody a několik řemeslníků. Dnes mají všichni zavřeno a dávné krámky a provozovny připomíná jen oprýskané průčelí a prachem zanesené slepé výlohy. Některé obce řeší situaci inovativně – obecní prostor pronajmou za korunu vietnamskému zájemci, který svou nabídkou brzy naváže na nejlepší tradici dávných koloniálů – prodává potraviny, hrábě, drogerie, granule pro psy. A občas i pořídí pípu a lavičku před konzumem zastřeší, aby dva tři sousedé mohli aspoň na chvíli spolu posedět a pobýt. Chválabohu za ně, za pracovité Vietnamce. Na ty není třeba čerpat dotace a ani je nákladně začleňovat do české společnosti.

A když jsme u zániku obchodů, ve stejném šuplíku najdeme i hospody, zájezdní hostince a všelijaká venkovská pohostinství. Kdekterý obhájce zákazu kouření dnes ironicky konstatuje, že po zákazu žádná katastrofa nenastala, protože kolem něj jsou v jeho krajském městě pořád zaplněné restaurace, ba dokonce že leckdy musí rezervovat stůl předem. Jenomže jeho pohled a městská zkušenost ani náhodou neplatí pro venkovské provozovny. Stupňující se zákazy, příkazy, regulace a hygienické požadavky spolu s vražednými cenami energií a pracovní síly dokončily zkázu, kterou započal zákaz kouření a na kterou navázaly covidové restrikce. Kdo jednou odešel z gastro provozu, ten se do něj už z teplé kanceláře a práce vsedě nevrátil. Nedostatek pracovníků je mnohem palčivější právě na vesnicích. Na svých cestách senátních obvodem každodenně vidím masový zánik desítek venkovských provozů, obchodů, služeb a hospod. Prázdné sály smutně připomínají doby, kdy do zapadlých vesnic jezdívaly i kapely tak slavné jako Olympic. Dnes jsou obyvatelé rádi za všemožné revivaly a hospody hlásí úspěch, když na akci přijde padesát lidí.

Čtenář – abstinent možná nadšeně zaplesá na zavíráním pohostinství, ale vývoj posledních let má dramatické dopady nejen na materiální kvalitu života na venkově, ale hlavně důsledky naprosto likvidační na sociální vazby, na lokální pospolitost, na komunální život. Lidé jsou od sebe stále více izolováni, zaháněni do soukromí, nemají se kde, za co a proč stýkat. Mladá generace se už dávno nechodí družit někam na vlhké meze ani si za opuštěným kulturákem nekope do mičudy. Každý jednotlivě sedí doma u svého chytrého telefonu, protože se odnaučil se svými vrstevníky vůbec mluvit. I zájmové aktivity jsou doménou měst, nikoliv vesnic.

Pro mé venkovské sousedy jsou někdy vůbec úsměvné požadavky městských intelektuálů na blízkost zábavních center a moderní bydlení s výhledem do zeleně. Na vesnici se bydlí v objektech, které jsou prostě k mání a které vesničané jako kdysi renovují svépomocí s kamarádsky přiloženou paží. Není výjimkou, že některé domy nemají kanalizaci, není k nim zaveden plyn a nemají vlastní pitnou vodu, takže si chodí k cisterně nebo k obecnímu vrtu s kanystry a bandaskami. Ano. Vskutku taková místa existují nejen na jihozápadě Čech. Na druhé straně ale není třeba venkovany s městskou zpupností poučovat o neplýtvání, o šetření a učit je chovat se ohleduplně k přírodě. Na vesnicích totiž recyklují úplně všichni. Ztvrdlé pečivo se dává zvířatům, ovadlá zelenina se uvaří, nahnilé ovoce oživí kompost, každé prkno se uschová, aby se použilo znovu nebo se s ní aspoň zatopilo. A už zase se tady chovají králíci, slepice a jiná domácí zvířata, která vylepšují skrovný jídelníček. Už zase se pěstují brambory, luštěniny a zelenina, protože ta dovezená z města je násobně dražší. Už zase se v kamnech topí dřevem, protože plyn i elektřina jsou k nezaplacení. Už zase obce pravidelně organizují výměnné bazárky a jarmarky s použitým a nepotřebným zbožím… a tak bych mohla pokračovat.

Venkovani mají navíc neodbytný pocit, že velká politika se zabývá věcmi naprosto odtažitými, a ne jejich každodenními životními problémy. Kdo musí dojíždět desítky kilometrů za prací do velkého města, ten stejně nikdy ani neuvažoval o koupi elektromobilu. A na dotace venkované povětšinou nedosáhnou. Jistě, i u nás staví a bydlí bohatší lidé, co sem utekli před ruchem velkoměsta. Takové ale nejspíš skutečné problémy českého venkova příliš nezajímají. Za svými vysokými ploty mnohdy jenom spí, ale jejich životy se odehrávají jinde. Zatímco vesničané nemají jiné volby a na přesun do bohatších oblastí jim chybí síly i finance. Jsou odtud. Tady se narodili, tady žijí jejich rodiče a často i jejich děti. Tady se snaží zvelebovat školy, sportoviště, mimoškolní činnost, sami, po troškách, s nasazením vlastních rukou a sil, jako kdysi v akcích Z. „Smart city“ s wifi zdarma je odtud na míle daleko.

Tak bychom někdy měli myslet i na jejich problémy, starosti a komplikace. Venkov je totiž základna, kde se pěstují plody a chovají zvířata, co se jimi zásobují města, a kam se z měst jezdí na chaty, na rekreaci a pro zdravé potraviny. Venkov vždycky byl grunt a nohy, na kterých naše společnost stojí. Tak se nedivte, až se začne hlásit o slovo. Zabírá většinu rozlohy naší krásné země a žije na něm třetina jeho obyvatel.

Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů

pondělí 10. března 2025

Povinná vojenská služba by mohla následovat Trumpovu zradu Evropy

Právo v jednom titulním článku uvádí, že povinnou vojnu zavedly pro mladé lidi Švédsko či Litva, a že Polsko a Německo tento krok zvažují.

Jedna z budov tankistických kasáren v Českých Budějovicích, které byly zcela zbořeny kvůli stavbě koncertní síně Rejnok. Dnes je zde park, protože na Rejnoka nikdo neměl peníze. 
Prezident České republiky Václav Klaus podepsal ve čtvrtek 18. listopadu 2004 zákony, které ruší povinnou základní službu v Armádě České republiky. „Obávám se, že profesionalizací armády my všichni ztrácíme něco, co k životu mladých mužů po generace v dobrém i zlém patřilo. Tato zkušenost může dalším generacím v životě chybět,“ řekl prezident Klaus. (Obával se a ztrácel, ale podepsal.)

Vojenské objekty (obrovské ceny) budované stovky let byly zčásti rozprodány, zčásti rozkradeny, zčásti zničeny a zbytek nechán na pospas zubu času. Taková byla a je Klausova ekonomika (krást se může, ale nenechat se chytit) až na prvním místě.

Po téměř 140 letech skončila v českých zemích základní vojenská služba, i když to, co v ČR bylo po roce 1992 mělo ke klasické vojenské službě hodně daleko. Povinná vojenská služba kratší než 2 roky nemůže zaručit armádu schopnou vážnější bojové akce. 

Zacházet se zbraní se naučí každý malý kluk během několika minut, to je pro vojáka okrajová záležitost. Nejdůležitější je zapadnout do systému armády, poznat její chod. Armáda lidi spojuje a nutí k přizpůsobení. Zařadit se do šiků lidi z různých rodin, obcí, regionů, mezi lidi s různým povoláním, vzděláním, rozdílnými zájmy a najít společnou řeč není záležitost na měsíc. Armáda to je něco jako škola a zaměstnání dohromady, voják se musí neustále učit, jak překonávat obtíže. 

Řeči o ekonomických ztrátách platily jen částečně. To jsou bláboly těch, kteří si myslí, že na vojnu se chodí z domova jako do školy nebo zaměstnání. Armáda poskytovala zdarma ošacení, ubytování, stravu, zdravotní péči i kulturní a sportovní vyžití. Během dvou roků nabytá tělesná zdatnost a psychická odolnost byly po skončení vojny hlavní devizou úspěchů v zaměstnání, což nahrazovalo finanční ztráty způsobené pobytem v kasárnách.

Je samozřejmě nemyslitelné vrátit se o 40 let zpět, i když spousta vojenských zvyků starých přes 100 let by se mohla použít. Při pohledu na současné profesionální vojáky musí každý starý voják jen nedůvěřivě zakroutit hlavou. To není armáda, která by dokázala větší kus státu ochránit. 

O obnovení vojenské služby tato vláda, která končí za 6 měsíců, neuvažuje. Že obnovena nebude, to se dnes neodváží říci nikdo. Blíží se volby a rozházet si mladé voliče se nikdo neodváží.

neděle 9. března 2025

Nesmělé omezování obalů potravin v EU

 Kávu si baleným mlíčkem nebo cukrem již polistopadoví kafíčkáři neochutí. Začátkem února totiž vstoupilo v platnost evropské nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR), které mimo jiné zakazuje jednotlivé porce ochucovadel v plastových obalech na jedno použití. Účinné má být až v srpnu příštího roku.

Pravidla, která finálně schválila Rada EU na sklonku minulého roku, mají za cíl snížit produkci zbytečných obalů a tím i odpadu. Omezují mimo jiné některé jednorázové plasty a zároveň požadují po hotelech, barech či restauracích, aby minimalizovaly jejich používání.

Kromě smetany do kávy od příštího roku odzvoní i baleným kusům zeleniny, zmizet by měly třeba plastové obaly na okurkách nebo misky na hroznové víno či jahody. Hotely už nebudou nabízet jednorázová malá balení šamponů, mýdel nebo tělových mlék. Omezení se vztahuje i na velmi lehké plastové tašky, které často nabízejí například trhovci.

Jaké plasty nařízení EU zakazuje?

 Balené ovoce a zeleninu o hmotnosti nižší než 1,5 kg

 Potraviny a nápoje plněné a konzumované v hotelích, barech a restauracích

 Jednotlivé porce ochucovadel, omáček, smetany do kávy a cukru v hotelech, barech a restauracích

 Malé kosmetické a toaletní výrobky na jedno použití v hotelech (například lahvičky na šampon nebo tělové mléko)

 Velmi lehké plastové tašky (například tašky nabízené na trzích pro nebalené potraviny)

Jednotlivé členské státy si však v některých nařízeních mohou stanovit výjimku.

Nová unijní legislativa může nepříznivě ovlivnit ceny potravin, upozorňují někteří odborníci. „V současnosti se zvyšují náklady na obaly. Jeden z hlavních problémů je i povinný podíl recyklátu v plastových obalech stanovený EU,“ řekl mluvčí Potravinářské komory Marek Zemánek.

Cena recyklátu je podle něj už nyní vysoká, navíc se musí dovážet, což se na výsledné ceně produktu podepíše. „Obaly obecně poslední dva až tři roky výrazně zdražují a zavedení povinného podílu recyklátu nebo povinná recyklace ceny obalů opět zvednou,“ potvrdil deníku prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.

Zákaz jednorázových obalů může být problém i pro ovocnáře. „Plasty se často používají hlavně proto, že je to nejjednodušší či nejlevnější. Jako třeba misky na drobné ovoce, které za určitých okolností lze nahradit jiným, ale bohužel dražším recyklovatelným materiálem,“ sdělil listu předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík.

Nařízení EU je vítanou příležitostí pro výrobce i prodejce potravi k jejich zdražení. Kromě zdražování potravin má regulace podle odborníků ještě další úskalí. Ačkoliv možná zamezí vzniku zbytečného odpadu, může naopak zvýšit plýtvání potravinami, čímž půjde proti jiné evropské strategii. „Různé evropské předpisy jdou proti sobě a není jasné, který má přednost,“ uvedl Prouza. „PPWR například zakazuje některé způsoby balení ovoce a zeleniny nebo jiných potravin, jenže to může zhoršit jejich trvanlivost, a tedy zvýšit potravinový odpad.“

Třeba taková okurka ukazuje, že obaly mohou mít smysl. Plast jí totiž pomáhá chránit před vysycháním a poškozením. „V létě dochází v horkém počasí při teplotním šoku k orosení a rychlému šíření plísně. Bez obalu okurka vydrží čerstvá čtyři až sedm dní, v plastovém obalu podle Sdružení ochrany spotřebitelů až čtrnáct dní,“ zmínil Zemánek.

Jednorázová porcovaná smetana do kávy zase vznikla proto, aby mlsný spotřebitel nemusel kvůli ochucení kávy otevírat celé mléko, které by později nespotřeboval a zbytečně ho vylil.