Státní zaměstnanci

 Česká republika prý vyplácí mzdy téměř půl milionu státních zaměstnanců. Kdo jsou, co a kde dělají? 

Ze státního rozpočtu v roce 2023 bylo placeno 484 tisíc zaměstnanců, kteří dostali celkem 258 miliard korun. To představuje třetinu výdajů na důchody. Kde tito zaměstnanci státu pracují?

Více než polovina těchto výdajů šla na školství – tedy učitele a učitelky, ředitele a ředitelky, školní kuchaře a kuchařky a další zaměstnance škol zřizovaných obcemi a kraji po celém Česku. 

Dalšími placenými skupinami jsou policisté, vojáci a úředníci. Zaměstnanců policie a dalších bezpečnostních sborů bylo 81 tisíc. Do skupiny ostatních, kam patří zejména Armáda ČR, spadalo dalších 40 tisíc osob. 

Státní úřady zaměstnávají 77 tisíc úředníků. Většina státních úředníků, 49 tisíc, pracuje v tzv. neústřední státní správě, tj. v organizacích, jako jsou finanční úřady, úřady práce či správy sociálního zabezpečení. V ústředních orgánech státní správy pracuje 14 tisíc osob, z toho 10 tisíc na ministerstvech. Platy úředníků jsou stanoveny podle funkce, vzdělání a počtu odpracovaných let. 

Vindobona se k českému jihu nepřibližuje, naopak se vzdaluje

Železniční aktivist Franz Hohenbichler (62) oznámil, že po 35 letech marného úsilí o obnovení železničního spojení Vídeň - Gmünd (NÖ) - Praha - Berlín se zřejmě stáhne do šedé zóny regionální železnice.

Vindobona na konci 50. let minulého století

Panu Hochenbichlerovi se podařilo příznivce železnice ze všech politických proudů v okrese Gmünd a okolí  dát dohromady a společně přesvědčovat politiky i dopravní experty o potřebě nejvýhodnějšího rychlíkového spojení Vídně s Prahou. Osud pro Dráhu Františka Josefa, jak je trať Vídeň - Gmünd doposud nazývána, je nepříznivý. Mimo technického problému, jimž je elektrizace úseku Gmünt - Veselí nad Lužnicí, která po 40 letech odkládání by měla začít v roce 2026, největším problémy na obou starnách hranice jsou problémy ekonomické a politické. 

Zatímco na české straně je doprava osob po regionálních tratích udržována za cenu značných podpor od krajských vlád, Rakouské spolkové dráhy (ÖBB) silně pošilhávají po USA, kde regionální železniční doprava prakticky už neexistuje, koleje tam obsadily vlaky nákladní a rychlíky se stanicemi vzdálenými od sebe 50 až 150 km.

 Franze Hochenbichlera zřejmě znechutily zprávy o zrušení regionální železniční dopravy Gmünd - Schwarzenau - Zwetl a Gmünd - Schwarzenau - Waidhofen a bourání nádražních budov a nástupišť. Podle plánu rozvoje Dráhy Františka Josefa, z roku 2023, by mělo dojít také k zboření nádražní  budovy v Gmündu včetně haly, pobočky banky a bufetu. 

Vesnice nemůže nad Prahou vyhrát

Když je učitel písařem, je to v pořádku i dnes, nesměl by se z něho stát císař, který chce vládnout. A to je případ jihočeské obce Mezná. Přistěhoval se Mezné před devíti lety učitelský pár. 

V době, kdy se objevili, končil dlouholetý starosta a přistěhovalá kantorka se vyprofilovala jako neškodná volba na dobře placené místo u počítače na obecním úřadě.  To nenasytným novým obyvatelům stačilo jen do doby, než si za vsí koupili objekt bývalého JZD, ze kterého zamýšleli udělat noční klub s názvem Easy Rider (film, kde vesničané o cizí lidi nestáli). Ke zřízení putyky je třeba pitná voda a sociální zařízení. A to není zadarmo.

Starostka společně s několika příznivci z řad místních občanů se pustila do shánění peněz na stavbu obecního vodovodu a kanalizace. Byla nabídnuta dotace 35 milionů korun, přičemž obec by musela doplatit 9 milionů, které nemá. Byl už vypracován projekt, který zřejmě v rámci potřeby peněz na jiné (neznámé) účely vynechal přípojky k domům, takže každý zájemce o vodu si měl nechat udělat a zaplatit svůj projekt. Člověk na jihočeské vesnici, je se vším svolný, pokud nemusí platit za něco, v čem vidí podvod. Stavba sama o sobě by vyžádala od každého domu několik desítek tisíc korun. Ale platit ještě za razítka lidem, kteří si řikají projektanti? To raději jsem bez vody. Když dříve někdo doma stavěl, tak to oznámil (většinou dodatečně) na MNV, případně zaplatil několikakorunový poplatek. A tím to končilo. Navíc, kde v sousedních vesnicích byl zaváděn veřejný vodovod před rokem 1989, měli ho lidé prakticky zdarma přivedený až do koupelny, pouze kohoutky si museli koupit.

Starousedlí obyvatelé Mezné zasluhují obdiv. Uhájit tradiční vesnické prostředí a své zájmy, to se v současnosti, kdy nepřizpůsobiví přistěhovalci z měst začínají mít na vesnicích převahu a  snaží se vesnicím vnutit městskou morálku peněz až na prvním místě, je čin obdivuhodný. 

Jak to vidí Pražák.

Při příjezdu do obce Mezná u Soběslavi se na horizontu zjeví tzv. Zlatý Dvůr. Kdysi poplužní statek čp. 1 s klenutými konírnami a středověkým tvrzištěm s vodním příkopem. Jako apendix přibyl k areálu v 70. letech komunistický kravín T 96. Na jaře roku 2022 je jednou velkou skládkou s propadlými krovy. Půvab jeho zániku pozoruji padesát let. Objevil se na realitním trhu. Investor zamýšlí srovnat Dvůr se zemí a vybudovat parcely. Celý večer s rodinou přemýšlíme, zda jsme schopni osud Zlatého Dvora změnit. Oslovíme bankéře, apelujeme na prodávající, aby upřednostnili naši snahu památku zachovat, vybudovat kulturní centrum.

Na vyklízení skládky z tvrziště se přihlásí bizarní parta tří Romů a kluk albínského typu s bezelstně modrýma očima, říkáme mu Anděl. Putuje s ženou a dítětem od štace ke štaci. Nabídne se jako správce Dvora. Po roční spolupráci z domu bez rozloučení zmizí i se čtyřmi slepicemi.

 Mezenský zpravodaj: "Mladá rodina s měsíčním kojencem přišla v Mezné o střechu nad hlavou-vyhozena byla z domu pražského byznysmena, na vystěhování dostala dva dny".  Článek se stal senzací v regionu Soběslavska.  "Díky lidskosti a nebývalé solidárnosti starostky a místostarostky má příběh šťastný konec." 

My, Pražané, podáváme žalobu na mezenského novináře o ochranu osobnosti. Soud má tři stání, čtrnáct hodin, deset svědků. Rozsudkem je stvrzeno, že ani jeden ze sedmi prověřovaných výroků se nezakládá na pravdě. Článek musí být smazán a po dobu 90 dnů zveřejněna předepsaná omluva! Soudní výlohy zatížily mezenského novináře vyššími desítkami tisíc korun! Šlo o nesouměřitelný střet naprosto odlišných společenských forem. Máme v ruce pravomocný rozsudek táborského soudu.

Mezenský zpravodaj od 1. ledna 2025 nebude vycházet. 

Poučení: 

Pravidla nepsaného tradičního soužití vesnické komunity Pražák nikdy nepochopí. Nepochopí, že existují rozdílné způsoby myšlení. Jeho elitářská nadutost a omezenost mu také nedovolí přizpůsobit se místním zvykům a rozumět místní mluvě. Kvůli každému nesrozumitelnému výrazu běží na úřad nebo k soudu. Tam je doma mezi svými. 

Obavy Prahy, že zásluhou vesnických voličů v letošních volbách výrazně vyhraje Babišovo ANO, jsou zbytečné. Devadesáti procentům vesnických voličů je zcela jedno, kdo bude v Praze vládnout. Ať vyhraje volby kdokoli, v každém případě bude Praha vítězem a venkov poraženým.

  Podklady:

Obec Mezná se  vzepřela diktátu přistěhovalců

Post-pravdivá společnost: Mezná, bludiště, odkud cestu nikdo nezná

 

Politici jsou herci mediálního divadla

 Klasik světového divadla, kdysi napsal, že celý svět je divadlo a všichni lidé jsou herci. Zapomněl dodat, že někteří herci jsou více známí, protože jsou více viditelní, a někteří méně, někteří skoro neviditelní. Platí to také o hercích, kteří vystupují v rolích politiků.

Kdyby Kateřina Konečná zmizela ze scény, třeba kdyby se přestěhovala do Austrálie a nadále se tam věnovala chovu klokanů, její koalice Stačilo! by se musela přejmenovat na Skončilo! a nebylo by nad čím dumat.

Konečná se prosadila jako europoslankyně, podle mínění zasvěcených byla v Bruselu úspěšná a užitečná. Novináři zvali ji pak do televize a dalších médií čím dál častěji. Mnohem častěji, než předáky jiných malých stran. Měsíc se s měsícem sešel a Stačilo! má podle průzkumů našlápnuto směrem do sněmovny. Za devět měsíců, pokud Babiš vyhraje volby, bude Stačilo! jedním z uvažovaných adeptů pro koaliční spoluvládu. Program má poctivý komunistický, vystoupení z EU a NATO a podpora Putinova ukrajinského masakru.  Svoje publikum Konečná má, protože je je herečkou dostatečně známou.

Ještě absurdnější je to u druhého herce-skokana. Motoristé by téměř nikoho nezajímali (specialisté znají předsedu Macinku), kdyby před eurovolbami všechna media nepředstavila hajlujícího Filipa Turka kandidujícího za tuto stranu. Členem spolku není, je však její billboardem. Navíc ho podporuje Václav Klaus.  O Klausově inteligenci si už snad udělal představu každý. Jeho schopnost zkritizovat všechno, co nepochází z jeho hlavy, je přímo ukázková. Tím převyšuje okolí. Byl to Klaus, kdo o Mirkovi Topolánkovi řekl, že pro ekonoma je „prázdný topol‟. Ve srovnání s tureckým Motoristou byl topol politický a ekonomický génius. Přesto ho Václav Klaus svýma vexláckýma rukama tlačí kupředu jako kašpárka na koze.

Do popředí se dere Vít Rakušan. Rozhazuje perly, jako je „kladivo na kolaboranty‟, paragraf 318 o činnosti pro cizí moc. Kdo pracuje pro cizí moc posléze určí předem určený plukovník, možná i nižší šarže. Vít Rakušan ale hodlá opět skotačit po hospodách a bude tam rozmlouvat bez cenzury s obyvatelstvem.

Nesmíme ale zapomenout ani na Petra Fialu a jeho varietní výstupy. Jako komik se moc neosvědčil, Nutella ani zaječí uši občana u srdce nevzaly. Takže Fiala nad Prahou věštil jako kněžna Libuše. Vyzval k německým platům a k vyhánění prodavačů strachu z českých zemí. Nepochodil, protože všichni vědí, že strach se neprodává ani v české zemi miliardářům zasvěcené, strach je zde totiž zdarma.

Podklady

Česká řidička sjela rakouský kopec po střeše

Do dolnorakouského města Weitra se po silnici z Nových Hradů brzy ráno vydala česká řidička. Nepřizpůsobila rychlost čerstvě zasněžené silnici, dostala smyk, auto sjelo ze silnice, převrátilo se a po střeše jelo 30 metrů, až se zastavilo na okraji lesa. 

Řidička zraněna nebyla, ale 8 hasičů z Weitry mělo dost práce s vytažením auta na silnici.

Čím se bude topit a svítit, až nebude uhlí?

Je velkou hloupostí plánovat si budoucnost, protože za občana myslí vláda. Na konci letošního roku má být v České republice ukončena těžba černého uhlí. Konec těžby hnědého uhlí má následovat. Green Deal je pokrok. Svítiplyn se nevyrábí, železo se doveze z Číny. 

Sledovat práci českých vlád je fascinující. Ta minulá neudělala v otázce náhrady uhelných elektráren, na kterých stojí česká energetika, vůbec nic. Ta současná v tom vytrvale pokračuje. Hrozba odstavení všech českých uhelných zdrojů je přitom otázkou jednoho až tří let. Tendr na nový blok v Dukovanech v tomto směru nic neřeší, neboť bude k dispozici nejdřív v roce 2036. Jediná uskutečnitelná možnost je nahradit uhlí plynem. Jenže v tomto směru se dosud nestalo vůbec nic. Budoucnost energetické bezpečnosti České republiky tak vypadá dost pochmurně. Energetická bezpečnost přitom jednoznačně spadá pod pojem „národní bezpečnost“…

Vládou nedávno schválený Vnitrostátní plán v oblasti klimatu a energetiky (NKEP), je nezbytný pro naši řádnou existenci v rámci EU. Dokument na 500 stranách textu (kdy jste naposledy četli knihu o 500stran?) popisuje, co všechno a jak budeme dělat pro odvrácení změny klimatu. Tedy pro splnění cílů unijního plánu Green Deal. Ale protože takový dokument musí kromě slibů obsahovat i nějaká řešení, popisuje NKEP i postup obnovení dodávek elektřiny po případném blackoutu. Blackout podle vládního plánu znamená, že elektřinu nedostává polovina odběratelů, nebo došlo ke ztrátě napětí v celé síti. Tedy, že elektřinu nemá nikdo.

Tento postup, tedy Plán obnovy po systémových poruchách, je v návrhu popsán na stranách 250 až 252. Jeho základem je hydroelektrárna Orlík a obě velké přečerpávací hydroelektrárny – Dalešice a Dlouhé stráně. Ty zajistí dodávku elektřiny potřebnou k obnovení provozu dalších pěti elektráren. Jaderných Dukovan a uhelných Chvaletic, Prunéřova 2, Tušimic 2 a Počerad. Prunéřov a Tušimice patří polostátní ČEZ, Chvaletice a Počerady soukromé Sev.en.

Jiný plán obnovy dodávky elektřiny Česká republika nemá.

Premiér z Novoročního jarmarku vyháněl prodavače strachu

 Projevy Novoroční byly v podstatě projevy volební. Prezidentův méně, protože polistopadoví prezidenti musí předstírat nestrannost. Premiérovy prezentace byly už čistě volební agitka. 

Petr Fiala oznámil, že stoprocentně zná prodavače strachu.  Snažil se namluvit veřejnosti, že Babišova předchozí vláda byla érou rozvratu a že v roce 2025 hrozí nástup proruských sil. Stateční investigativci jistě zjistí, kdo zaplatil tento projev opatřený logem ODS, budou se ptát, jestli to bylo ze stranických fondů ODS nebo z vládního rozpočtu. Otázek je hodně. 

Podobných produktů během 9 měsíců uvidíme víc. Není těžké si domyslet, že Fialova kampaň bude skutečně založená na prodeji strachu. 

Nespokojenost veřejnosti má základ v peněženkách, nikoli ve žvástech Andreje Babiše, Tomio Okamury nebo Kateřiny Konečné. Fiala volby v roce 2021 zázračně vyhrál. Několik voličů mu sice dalo důvěru, neboť věřilo, že ODS  za osm let v opozici připravilo program, kterým se země požene mezi evropskou elitu třeba jako Polsko. Vítězství ODS však jsou všechna založena na elitářské ideologii: velká města, mladí, vzdělaní a bohatí jsou předurčeni k řízení země. Proto v posledních letech volby vyhrává program Antibabiš, co je prakticky program ANTIVENKOV v různých úpravách.

Není pro Fialovu velkoměstskou partičku šohajů podstatné, že reforma stavebního zřízení skončila politickou blamáží. Nikdo nemůže doufat, že se vláda poučí a udělá něco i pro lid prostý venkovský. Místo toho na něj nakládá strašení Babišem, Putinem a ucpáním komínů.

V roce 2024 zemřelo na českých silnicích nejméně lidí v historii.

 Při dopravních nehodách na českých silnicích v roce 2024 zemřelo pouze 443 lidí. V porovnání s rokem 2023 je to o 11 obětí méně. Vyplývá to ze zatím neúplných dat, která 31. prosince 2024 dopoledne zveřejnila policie.

Pokud se předběžný údaj potvrdí, bude letošní počet zemřelých při nehodách nejnižší od roku 1961, odkdy policie vede souvislé statistiky. Nejtragičtějšími dny na českých silnicích v roce 2024 byla středa 24. ledna spolu s úterým 19. listopadu. V obou dnech zemřelo při nehodách shodně sedm lidí. 

Za dobu počítání dopravních nehod nejvíce lidí na českých silnicích zahynulo v roce 1968. Tehdy v celém Československu bylo evidováno více než 2.400 obětí. Na české země tedy administrativně připadlo 1.600 mrtvých, i když vzhledem k většímu silničnímu provozu než na Slovensku bylo toto číslo ve skutečnosti asi mnohem vyšší. 

Přání, aby v roce 2025 svět zmoudřil

 Jakých asi bude následujících dvanáct měsíců doopravdy. Jestli to bude čas k přežití, nebo zase přijde nějaký problém. V nedávné minulosti to byl covid a pak válka za humny. Rok 2025 tedy už vyhlížíme s určitou opatrností.

Jako obvykle na konci roku se z milionů českých občanů stávají proroci. Rok 2025 prý bude rokem nečekaných zvratů.  Budou volby, u nás, ale před tím v Německu a ve Francii. Jak ty německé, tak francouzské volby budou ošemetné z toho důvodu, že jak Německo, tak Francie mají malou šanci, že v nich mohou vzniknout stabilní, realisticky jednající vlády.

Čert ale vezmi Německo a Francii a jejich vytrvale stávkující odbory, my jsme Češi a máme svoji kotlinu, svou politiku a svou blbou náladu. To si vzít nenecháme, ale kdyby nás někdo chtěl - jsme přece kulturní národ, o maličkosti se nebudeme přít, uděláme rámus, i bez odborů, a potom ustoupíme. 

Premiér Petr Fiala ve svém vánočním projevu naznačil, jakým směrem v roce 2025 povede volební kampaň. Pokusí se vystihnout, až Pánbůh nebude doma, a podruhé vyhrát volby zásluhou 2 milionů více či méně nadaných voličů, kteří demokraticky odmítnou prodavače strachu a demokraticky dají zase hlasy desítkám nových neznámých pidistraniček. 

Fiala zapomněl vysvětlit, proč lidé, kteří platí zdravotní pojištění, v případě potřeby vůbec nenajdou zubaře a objednání ke specialistovy je záležitostí i víceletou. Fiala nevysvětlil, proč každý důchodce, který platil celý život důchodové pojištění, musí žít za méně než minimální mzdu, a proč s požehnáním jenerálního prezidenta Pavla a Baxovy party na obcházení ústavy každý rok musí přenechat vládě 12 tisíc korun.  Musel by přiznat, že jeho vládu občan nepotřebuje.

Fialův vánoční projev stojí i za jiné zamyšlení. Proč mluvil a proč mu televize a rozhlas poskytly prostor? Proč media nechají na konci roku také slyšet předsedy parlamentu i bývalé prezidenty? Co je to za tradici? V dobách před televizním vysíláním byly také nějaké novoroční projevy prezidentů v rádiích, ale až televize z toho začala dělat náhradu křesťanských vánoc. Zápotocký nechal Ježíškovi narůst vousy, klausovci po roce 1989 na obrazovky zahnali Santa Klause. Čas se zastavit nedá, takže vánoce jako svátky klidu ustupují a od roku 2019 je nahrazují projevy politiků všech kategorií. Media jsou v transu. A bez reklamy. Projevy potentátů jsou nejlevnější a zároveň nejsledovanější programy, a hlavně mediím přinášejí báječné zisky.

Prezident Pavel v televizi promluví na Nový rok. Projev už je natočen. Ne všichni čeští občané budou jeho slova hltat, někteří na Nový rok dají přednost Vídeňským filharmonikům. Na programu jsou především díla dynastie Straussů s obvyklým přídavkem valčíku Na krásném modrém Dunaji a Pochodem Radeckého. Koncert se koná ve Zlatém sále budovy Společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde in Wien), nazývaného též Musikverein. 

Málo spokojenosti s rokem 2024

Bilance roku 2024 je dána poklesem kupní síly v předchozích letech. Takový nemilý jev se jako zápach pronásledovaného tchoře táhne hodně dlouho. Lid český se zatnutými zuby snášel pandemii a potom inflaci, až když se ceny  přiblížily k příznivému optimu, začal rámus. Policisté, hasiči, soudní úředníci protestovali až v roce 2024, kdy už inflace byla téměř běžná (výhodná).

K tomu hrozby lékařů, školních kuchařek a praporčíků v armádě. S napětím se bude sledovat, zda NATO uzná všechno, co vláda po pražsky chytrácky zahrnula do dvou procent HDP výdajů na obranu. Podle generála Šedivého je armáda v kritickém stavu, lidi nejsou, sklady jsou prázdné, platy jsou špatné. 

Jenže ti všichni, tedy i vojáci, policisté, hasiči, lékaři, učitelé musí podle premiéra být spokojeni, protože jeho vláda všechno zvládla. U koho by premiér pochválením zvýšeného zájmu o nákup nemovitostí nevyvolal vzpomínky na Gustáva Husáka a jeho propagaci spokojeného života na chatách a chalupách? Fiala mohl přidat ještě trávení zaslouženého odpočinku na jachtách u moře. Kdo se řídí pokyny Husáka nebo Fialy a hledí si svého blahobytu, neohrožuje vládu, a dokonce ji podporuje. 

Výsledky krajských voleb a jim poměrně dobře odpovídající výsledek šetření předvolebních preferencí? Co se stalo s reálnými příjmy většiny občanů? Ve státním rozpočtu rázem je po snížení daní bohatým díra o 100 miliard větší.

Zvýšení daní z nemovitostí dopadlo především na lidi chudé ve městech a na veškeré vesnické obyvatelstvo. A podobných dat o pádu velké části české společnosti do chudoby je mnohem více. Je přitom zajímavé, že premiér už přestal mluvit o tom, že na nákladech krize a války se musíme podílet všichni.

Válka na Ukrajině dostala život v Evropě na nějakou slepou kolej. Zvolení Donalda Trumpa bylo dekou, která spadla nejen na střední Evropu. Česká republika spolu s Polskem a pobaltskými státy byly jednoznačně na straně Ukrajiny, avšak bez USA bude Ukrajina kapitulovat. Nastává problém, jak se to Fiala vysvětlí občanům.

Západ Ukrajinu klidně obětuje. USA ji obětují ještě klidněji. Je to daleký východ. Ale Putin bude chtít bohužel mnohem více. Co když bude chtít Putin Pobaltí? Nebo návrat sovětské sféry vlivu do ČR?  Ostatně Slovensko a Maďarsko už má. Co když bude chtít jako na začátku roku 2022 demilitarizaci Ukrajiny a omezení suverenity zemí, které do NATO vstoupily po roce 1997? Zatím se běžně čaruje s tím, že Trump je nevypočitatelný a že jeho nároky na radikální zvýšení výdajů na obranu evropských zemích NATO je férové. Trump prý nerad prohrává. Ano, neuznává výsledky demokratických voleb.

Charitativní sbírky jsou špinavým a oprýskaným zrcadlem českého státu

 Obyvatelstvo ČR na charitu poslalo miliardy, nejvíc před Vánoci. Pověst charit kazí podvodníci. Lidé vloni poslali dobročinným sbírkám 14,1 miliardy Kč. A podle posledních dat Fóra dárců to vypadá, že podobného výsledku jako loni dosáhnou organizace i letos.

Pokud se vyskytne příznivé hodnocení charit, tak je to kvůli tomu, že stát vedle nich vypadá jako lakomá primadona, která se o život v přízemí nezajímá. Úředníci, to jsou tupé oficiální struktury, zatímco ti, co vybírají na pomoc slabým a přehlíženým, profitují na lidských citech. Stát tím, že se zbavil povinnosti plně pomáhat potřebným, stal se nedůvěryhodným a nebezpečným.

Obecná populace je náchylnější k impulzivnějšímu a emotivnějšímu přístupu, více tak přispívá na různé sbírky, ve kterých figurují příběhy opuštěných či nemocných zvířat,

Milionáři naopak posílají více peněz na Ukrajinu, sport, kulturu a umělce. Velmi často suplují roli státu a snaží se svou podporou posunout společnost jako celek kupředu. Nejčastěji tak podporují oblast vzdělávání, rozvoj vědy a techniky, nezávislé žurnalistiky či mládežnického sportu

Můžeme donekonečna dělat charitu, přesto se nic nezmění na systémovém bezpráví, epidemiích a chudobě. Pokud jsme se z covidu a jiných problémů dostali, pak to nebylo zásluhou charity, ale kvůli státním výdajům na osvětu, zdravotnictví, hygienu, ochranu práv pracujících, atd. 

Po roce 1989 se dařilo na veřejnosti šířit fámu, že stát je špatný hospodář. Tvrdilo se dokonce, že co je státní, je komunistické. Někteří lidé tomu věřili a věří dodnes. Občan byl zahrnován nadějí, že po privatizaci, a rovněž rozkradení a zničení, státního majetku bude žít jen a jen v blahobytu a stát nebude do způsobu jeho života mluvit.  35 let tohoto "blahobytu" potvrdilo odvěkou pravdu, že špatnými hospodáři mohou být jen lidé. Jestliže dnes je erár poloprázdný, může za to jen a jen Fialova vláda, která zrušením superhrubé mzdy. EET a dalším zvýhodněním prospěchářů, sobců a jiných lidí všehoschopných zabránila přísunu peněz do státního rozpočtu. Přitom průměrný občan nikdy v historii neodváděl do státní pokladny tak velké procento příjmů jako dnes. 

Proto lidem, kteří zásluhou špatného politického systému a špatných rozhodnutí vlády byli poškozeni, neměly by pomáhat charitní sbírky, ale na prvním místě stát, který místo toho krmí nepřehlednou armádu úředníků, staví předražené dálnice, penězi přecpává rozežrané školství a rozmazluje mládež a mladé rodiny.

Na charitě je děsivé, že na prvních místech lidé posílají peníze na činnost útulků pro zvířata, miliardáři podporují nejraději nejbohatší sportovní kluby. Potřební lidé, dětské domovy, zdravotnictví musí čekat, co na ně zbude.

Vražda Soni Illeové je už 16 let neobjasněná

Je to už 16 let, co z podnikového večírku v Jindřichově Hradci zmizela jednatřicetiletá zaměstnankyně firmy Soňa Illeová. O tři měsíce později bylo její tělo nalezeno ve Vodičkově tůni poblíž obce Val na Veselsku. Událost vyvolala na veřejnosti, a nejen na Jindřichohradecku, mnoho ohlasů. Skutečností je, že vyšetřovatelé ještě nikoho z vraždy neobvinili. 

„Mladý muž na snímku je důležitým svědkem v případu. Žádáme proto, aby se přihlásil na policii, či aby se přihlásili lidé, kteří jej poznávají,“ uvedl krajský policejní mluvčí Jiří Matzner.

Doplnil, že vodítky vedoucími k vyřešení případu mohou být také prsteny, které chyběly na rukou mrtvé v okamžiku jejího nalezení.

Soňa Illeová se už nikdy nevrátila z firemního vánočního večírku, který navštívila 19. prosince roku 2008. Pod rouškou noci se po jedné hodině ranní vynořila z prostor jindřichohradeckého klubu v samém centru města. Podle svědků byla oblečena nalehko, jako by se hned chtěla vrátit zpátky dovnitř. K tomu už ale nikdy nedošlo. Její osobní věci – kabelku, kabát a mobilní telefon – nalezli v šatně klubu další den zaměstnanci podniku.

Pátrání po zmizelé skončilo až v první březnový den následujícího roku. Tehdy nalezli rybáři tělo mladé ženy v řece Nežárce poblíž obce Hamr, tedy zhruba dvacet kilometrů od Jindřichova Hradce. Žena byla svlečená, ruce měla svázané za zády izolační páskou. Na rukou jí chyběly už zmíněné prsteny. Pitva ukázala, že ve chvíli, kdy byla vhozena do vody, byla ještě živá.

Na případ se úplně nezapomíná. Svou tajemností trochu připomíná nekonečné pátrání po prvorepublikovém vrahovi Otylie Vranské.  Ani nejmodernější technika a policejní zkušenosti nepomohly kriminalistům najít stopy, důkazy a ukázat na pachatele. Protože se nejedná o pražskou záležitost, o případ se media ani obyvatelstvo příliš nezajímal. 

Před 100 lety byl Hitler propuštěn z vězení

 Před vánočními svátky v roce 1924 se Adolf Hitler vrací z vězení domů. Díky podmínečnému propuštění si za pokus o převrat odseděl jen devět měsíců místo pěti let. Ve vězení vznikla jeho kniha Mein Kampf.

Před 100 lety znovu začala politická kariéra vůdce německých nacistů Adolfa Hitlera. Neúspěšný „pivní“ puč z 8. listopadu 1923 v Mnichově pro něho právě skončil, konkrétně pro něj skončily jeho důsledky.

Hitler byl totiž podmínečně propuštěn na svobodu z vězení v bavorském Landsbergu. Z původního trestu vězení, za pokus o převrat, v trvání pěti let  si odseděl jen devět měsíců.

Vše začalo už po 1. světové válce. Osud Německa a Evropy odstartovala v září 1919 jedna bezvýznamná událost. Svobodník Adolf Hitler byl 12. září 1919 svým velitelem kapitánem Karlem Mayerem vyslán do jedné mnichovské pivnice na schůzi Německé dělnické strany, aby zjistil, co to vlastně je za spolek. Hitler jen nepozoroval, ale zapojil se do debaty, přičemž svým razantním řečnickým projevem šokoval přítomné. Zakladatel strany Drexler dostal nápad, který pošeptal svému sousedovi: „Člověče, ten má držku, takového řečníka potřebujeme.“ A hnal se k Hitlerovi s přihláškou do strany.

Hitler vstoupil do strany 19. října 1919,  Dostal legitimaci s číslem 555 (nikoli 7, jak se rozšířila legenda). Už v únoru 1920 na schůzi v mnichovské pivnici Hofbräuhaus přišel Hitler s pětadvaceti body programu strany, přičemž hlavním bodem bylo, že „občanem německého státu může být jen ten, kdo je národním soudruhem. Národním soudruhem ovšem nemůže být Žid.“ O pár dní později byl přijat Hitlerův návrh na přejmenování strany na Nacionálně socialistickou německou dělnickou stranu (NSDAP).

 8. listopadu 1923 se Hitler, za pomoci oddílu SA, pokusil o puč. Do shromáždění v mnichovském Měšťanském pivovaru, když právě řečnil bavorský generální komisař Gustav von Kahr, vnikli muži SA, v čele s Hitlerem, jenž vyskočil na podium, střílel z pistole do stropu a křičel, že vypukla národní revoluce, bavorská i říšská vláda jsou sesazeny a on se ujímá moci. 

Následoval „pochod na Berlín“ po vzoru Mussoliniho pochodu na Řím z předchozího roku. Po úvodních rozpacích policie zakročila rázně. Na ulici zůstalo 16 mrtvých pučistů a čtyři další lidé. Poraněn byl i vůdce SA a bývalý vojenský pilot Hermann Göring (1893-1946). Hitler měl od pádu vykloubené rameno, druhý den byl zatčen a uvězněn. Činnost NSDAP bavorské úřady zakázaly. 

Ve fešáckém vězení v Landsbergu Hitler nezahálel. Svému asistentu Rudolfu Hessovi nadiktoval pozdější bibli nacismu, spis „Mein Kampf“, který mu během následujících let vydělal obrovské jmění.

27. února 1925 byla znovu založena NSDAP. Hitler však měl však v Bavorsku zakázané veřejné vystupování, a tak ho jako řečníci nahradili lékárník Gregor Strasser (1892-1934) a literární historik Josef Geobbels (1897-1945). Po několika potyčkách o vedení strany se do čela opět dostal Hitler, který prohlásil, že NSDAP může vést pouze on, nikdo jiný. Tehdy rovněž prohlásil, že moci v Německu se neujme pučem, ale legální cestou.

Po razantních prvních letech působení na politické scéně, kdy NSDAP lákala veřejnost, klesala její popularita. Volby v roce 1928 vyhrála levice a vše směřovalo k útlumu národního socializmu. Jeho vzkříšení přišlo v podobě světové hospodářské krize. Miliony nezaměstnaných, bída, hlad. Východisko z krize slibovala NSDAP porážkou komunistů a Hitler, jenž za příčinu bídy trvale označoval židy. Po opakovaných volbách 1932 byl Hitler jmenován německým kancléřem.

Pragocentrizmus je nadále neporazitelný

 Charakter České republiky je natolik centralizovaný, že se ve Sněmovně vytváří vlastně jen pro pražské podmínky, ať už jsou to daně, různé povinnosti typu EET, nebo nová ekologická opatření. Platí to pak rázem plošně všude, pro 11 milionů lidí žijících ve zcela odlišných podmínkách. "Pán upadne a sedlák si nohu zláme," staré pořekadlo dnes platí víc než jindy v minulosti. 

Kdyby existovala dostatečná vnitřní autonomie, jako třeba ve Švýcarsku, místní kanton by si takové věci rozhodl sám a s přihlédnutím k místním podmínkám, které v té centrále třeba ani neznají.

Jedním z důvodů, proč se Spojené státy ekonomicky vzdálily Evropě, je že v mnoha věcech tam trefili tu správnou rovnováhu mezi tím, co se musí dělat společně, a v čem je lepší ponechat rozhodování na jednotlivých státech a okresech. Mají jednotnou měnu, jednotný poštovní systém, jednotnou síť dálnic a hlavně společnou armádu, která je v součtu daleko silnější, než by byly milice jednotlivých států.

Většina regulačních a daňových mechanismů je v USA přenesena na nižší úroveň, a to znamená, že v každém státě jsou pro život a podnikání podmínky, které si jeho zastupitelé odhlasovali. Tento přístup svého času pojmenoval americký soudce Louis Brandeis slovy „laboratoře demokracie“ – jednotlivé státy a komunity mají možnost prozkoumat, co je užitečné v jejich podmínkách a co nikoliv, přičemž vzhledem k neexistující jazykové bariéře mezi nimi se ty úspěchy i neúspěchy snadno šíří.

Většina ústav, které za posledních 150 let na českém území platily, neměla dlouhého trvání. Ta naše současná už  „přesluhuje“ a nevadilo by jí trochu novelizace. Svět se od roku 1993 hodně změnil. Za vzor  dávaná ústava USA, která platí už více než dvě století, je tak proškrtaná a doplněná, že přechází zrak. Je v ní jen málo původních článků, které by postupem času nebyly upraveny. 

"Turecké hospodaření" českých úředníků

 

Za dvacet let, co je Česká republika součástí Evropské unie (EU), získala z jejího rozpočtu o bilion více, než do něj odvedla. Uvedl to Nejvyšší kontrolní úřad ve své zprávě o čerpání peněz z EU za rok 2024. Výsledek celkem 208 kontrol ukazuje, že pro ČR je typické vyčerpání prostředků, aniž se dostanou tam, kam jsou určeny.

Dynamika přibližování se k průměru EU se ve srovnání s některými státy, které do unie vstoupily také v roce 2004, zpomalila.

„Dotační systém měl významně napomoci tomu, abychom dosáhli kýžené životní úrovně Západu. Někde po cestě se začal zadrhávat a přestal vykazovat očekávané výsledky,“ uvedl ke zjištěním NKÚ jeho prezident Miloslav Kala.

Pomalejší cestu ČR k průměru Unie lze dokumentovat na růstu životní úrovně. Ta se měří v paritě kupní síly oproti průměru EU. Zatímco Polsko se mezi lety 2003 až 2022 dokázalo razantně přiblížit, ČR si polepšila nepatrně.

Míra podpory je podle NKÚ v Česku příliš štědrá. Často dosahuje 70 % nákladů a velké příjemce dotací tak nemotivuje k racionálnímu chování, zdůvodňuje zpráva úřadu. „Pomoci by mohlo i to, kdyby každá dotační koruna byla pod kontrolou veřejnosti,“ míní Kala.

Dotační systém v průběhu let výrazně ovlivňují výrazní hráči z Prahy. Ti přispěli k vytvoření takových podmínek, aby mohli sami čerpat dotace v co největší šíři.

Podíl miliardářů na celkovém finančním bohatství v Česku je výrazně vyšší než v západní Evropě a deformuje společnost. Ve velké míře jde o důsledky Klausovy transformace domácí ekonomiky v devadesátých letech minulého století a zejména kuponové metody privatizace. 

Prakticky odstřiženi od dotací byly od poloviny 90. let malé zemědělské závody, dostaly se k nim hlavně velké společnosti, které si kvůli sledování rozsáhlých záměrně těžko srozumitelných a splnitelných podmínek dotací mohly si držet bujný administrativní aparát. Na to úřad přišel například v nedávné kontrolní akci. To nebylo všechno. Přesto, že měly dotace EU zasáhnout hlavně zemědělské mikropodniky a malé a střední firmy, ministerstvo zemědělství vyhlašovalo programy na zvyšování konkurenceschopnosti pro velké podniky. 

„Měli bychom si uvědomit, že dotační peníze nejsou mana nebeská. Nepadají z nebe a nejsou určeny pro každého,“ zkonstatoval Kala. Bez dotací v zemědělství se v současnosti nedá hospodařit. To je známo na celém světě. Příčinou nespokojenosti širokých lidských vrstev je hlavně nedostatek potravin. A to žádná vláda nechce dopustit.  

Zdroj: idnes.cz

 

Vrtule větrné elektrárny se zlomila

 U obce Dinklage v Dolním Sasku se na větrné elektrárně zlomil jeden list vrtule. Okolí ihned uzavřela policie. Stožár s turbínou stojí na poli mezi Dinklage a Steinfeldem, poblíž dálnice A1.

Majitel poškozené turbiny je vlastníkem území, na němž provozuje i další turbiny. Podle policie žádné nebezpečí lidem nehrozí, pokud budou respektovat policejní zábrany. Specialisté za pomoci dronů prohlédli poškozený list turbiny, ale přesnou příčinu havárie zatím nedovedou určit.

Peníze ve státním rozpočtu chybí, jsou na kontech českých miliardářů

 Podíl miliardářů na celkovém finančním bohatství v České republice je už alarmující i pro pravicově smýšlející občany. Je výrazně vyšší než v západní Evropě a deformuje společnost. Ve velké míře jde o důsledky Klausovy transformace domácí ekonomiky v devadesátých letech minulého století a zejména kuponové metody privatizace. 

V posledních pěti letech se však ve stovce nejbohatších Čechů objevilo 40 nových jmen. Ekonomové proto věří, že tento vývoj odráží vývoj celého státu.

Hospodářské noviny zmapovaly celkové rozložení majetku a porovnaly s evropskými poměry. S pomocí sociologů také analyzovaly dopady majetkové nerovnosti na rozvoj střední třídy a na sociální soudržnost.

Hospodářské noviny: „Čeští miliardáři drží větší díl finančního majetku než bohatí jinde ve světě. Podle sociologů taková koncentrace podvazuje rozvoj střední třídy, která zůstává slabá.“

Čeští politici ale budou raději lhát o tom, jak jim záleží na demokracii, na rozpočtu, na hasičích, policistech, zdravotnictví, než aby zvýšili daně z nepoctivě vytvořeného bohatství. Co jim v tom brání? Mentalita carského Ruska. Koncentrace bohatství v Česku: Miliardáři drží více než čtvrtinu majetku a ohyzdí tvář společnosti. 

Kdyby místo pohádek o tom, jak je vláda ekonomicky vyspělá a jak chce republiku ukotvit v západních strukturách, prolhaní ekonomové pohlédli za naše západní hranice a začali vybírat peníze tam, kde jsou, kdyby začali danit bohaté, byla by zde šance nezaostávat stále více za okolními státy.