Babišův novoroční projev. Nerozdělovat společnost, ale spojovat.

 Vláda udělá vše pro to, aby se česká rozdělená společnost začala sjednocovat, hlavně v otázce hrdosti a vlastenectví. V novoročním projevu, zveřejněném dnes na sociálních sítích, to řekl premiér Andrej Babiš (ANO). Předseda vlády také doufá, že letošní rok bude rokem míru. Považuje za neodpovědné, když politici straší válkou, odmítá tezi, že mír je slabost, uvedl.

Babiš ve více než sedmiminutovém projevu nejprve popřál lidem štěstí, spokojenost, hodně lásky a pevné zdraví a poděkoval jim za podporu v loňských sněmovních volbách. "Uděláme všechno pro to, aby se naše rozdělená společnost začala sjednocovat, hlavně v otázce hrdosti a vlastenectví," řekl. Cílem kabinetu ANO, SPD a Motoristů podle něj je, aby se Česko stalo zemí, kde má smysl pracovat, podnikat či zakládat rodiny.

V příspěvku na sítích také vyjmenoval, co jeho kabinet, jmenovaný v polovině prosince, schválil na prvních zasedáních. Například že usnesením odmítl systém emisních povolenek ETS 2 či migrační pakt, schválil nový stavební zákon nebo že ministři navrhli úspory na resortech. Rok 2026 označil za rok nejtvrdší práce pro jeho vládu.

"Budeme spěchat hlavně na nejdůležitější zákon roku, státní rozpočet, který bude transparentní a pravdivý. Znovu začneme bojovat proti šedé ekonomice, šetřit na provozu státu. Zároveň chceme, aby lidem rostly reálné mzdy, důchody, aby zdravotnictví fungovalo lépe a bylo dostupné pro všechny, aby školství připravovalo děti na život," vyjmenoval.

Premiér uvedl, že by si přál, aby letošní rok byl rokem hrdosti, aby lidé byli hrdí na to, že jsou občané České republiky, a nebáli se dát najevo, že jim na zemi záleží. Český národ podle Babiše byl vždy pracovitý, šikovný a odolný. Spoustu vědců, lékařů, sportovců, umělců, vynálezců, programátorů, živnostníků, firem a podnikatelů podle něj Česku závidí celý svět. Babiš avizoval, že navrhne, aby byl 30. březen významným dnem, Dnem české vlajky. V tento den byla v roce 1920 oficiálně uzákoněna československá vlajka.

Ministerský předseda zároveň doufá, že rok 2026 bude rokem míru. "Místo hledání cest k uklidnění slyšíme stále častěji řeči o tom, že válka je nevyhnutelná, že přijde za dva nebo tři roky. To není odpovědná politika. Politici nemají strašit válkou, jejich odpovědností je, aby války skončily," řekl Babiš. "Odmítám tezi, že mír je slabost. Spravedlivý a udržitelný mír je povinnost vůči našim dětem a jejich budoucnosti," poznamenal Babiš.

V Německu začal prodej pyrotechniky

 V Dolním Sasku včera začal prodej silvestrovské pyrotechniky. Už brzy ráno v pondělí byla parkoviště supermarketů například v Emlichheimu (hrabství Bentheim) zaplněná. Větší část lidí ve frontách byli Holanďané.

Pamětníkům v Praze snímek rachejtlové fronty z Dolního Saska asi připomene předlistopadové fronty před Tuzexem nebo CKM.

Emlichheim se nachází jen pár kilometrů od německo-nizozemských hranic. Protože soukromé ohňostroje jsou v Nizozemsku od Nového roku 2026 zakázány, spousta lidí se rozhodla naposled se zásobit pyrotechnikou z německých supermarketů. Příliv zákazníků z Nizozemska není nic nového, byl i v minulých letech, protože toto zboží (rakety, petardy a podobně) jsou prý v Německu mnohem  levnější. Tím Holanďané nákupní cesty do Německa zdůvodňují.

Obec Emlichheim se prozíravě na zvýšený pohyb lidí a aut připravila předem. Místní policie byla posílena o další personál pro monitorování dopravy. Obec také oznámila, že budou zřízeny další zóny se zákazem parkování. Podobná situace byla včera i v dalších  dolnosaských městech v blízkosti nizozemské hranice.

Vozy VW Brouk se začaly vyrábět před 80 lety

Před osmdesáti roky, 27. prosince 1945 začala ve Wolfsburgu sériová výroba sedanu Volkswagen – později známého jako VW Bruk. Tohoto vozu se po celém světě prodaly miliony kusů. Auto se stalo symbolem poválečného německého hospodářského zázraku.

Ihned po prvních Vánocích po skončení druhé světové války sjel z montážní linky v závodě Volkswagen ve Wolfsburgu, který byl pod britskou vojenskou správou, první vůz – VW Brouk. Britové si v září objednali z wolfsburgského závodu přibližně 20 000 vozidel - ve čtvrtek 27. prosince 1945, byl  dokončen první vůz. Automobily VW Brouk dostávaly spojenci jako válečné reparace za škody způsobené ve válce německými armádami.

Další vyrobené vozy putovaly k Reichspost (německé poště), německému Červenému kříži a dalším institucím a úřadům. Soukromé osoby si mohly nový vůz koupit až v roce 1946 –  pak se teprv začal plnit Hitlerův sen o lidovém automobilu. Tisíctý Brouk byl dodán již 15. dubna 1946. Miliontý Volkswagen byl vyroben 5. srpna 1955 a stal se symbolem západoněmeckého hospodářského zázraku.

Začátek tohoto mimořádného průmyslového příběhu však sahá do 30. let minulého století a je zabarven propagandistickými sny Adolfa Hitlera a nacistického režimu. Podobně jako koncept „lidového rádia“ si nacistické vedení na začátku 30. let 20. století chtělo auto pro lid. 17. ledna 1934 inženýr Ferdinand Porsche napsal „Exposé o konstrukci německého lidového auta“. Auto mělo pojmout čtyři osoby, dosáhnout rychlosti 100 kilometrů za hodinu, být schopné zdolat 30procentní stoupání, mělo být vhodné pro různé karoserie a stát maximálně 1 000 říšských marek. 22. července 1934 Porsche obdržel zakázku na výrobu vozu.

3. července 1935 představil Porsche první prototyp vozu VW řady 3 technické komisi Říšského svazu automobilového průmyslu (RDA). Podvozek a karoserie byly vyrobeny metodou dřeva a plechu; tento proces byl v té době v automobilové výrobě běžný. V následujících měsících byla provedena řada vylepšení, například v rozchodu kol a rozvoru. Do roku 1936 byly vyrobeny tři prototypy, které Hitler později pojmenoval „KdF-Wagen“ (KdF = Kraft durch Freude – Síla radostí). 

V roce 1938 byla ve městě Fallersleben u Braunschweigu postavena továrna na výrobu automobilů značky Volkswagen a město bylo přejmenováno na Wolfsburg. V továrně se však nevyráběly lidové vozy, ale vozy vojenské (Kübelwagen) a součástky, letadel a zbraní.

"Letos je v ČR obtížný nákup pyrotechniky," stěžují si Rakušané.

 Od 1. prosince platí v České republice výrazně přísnější předpisy pro zábavní pyrotechniku. Rakouská policie sice stále odhalila dovoz několik nepovolených výbušnin, ale okres Gmünd letos těší celkový pokles problémů s pyrotechnikou.

Už při vstupu do ČR, na okraji Českých Velenic, chybí obvyklá křiklavá reklama na zábavní pyrotechniku. Po vchodu do vietnamského nákupního centra lze sice u dveří spatřit dva balíčky malých raket a uvnitř je k vidění výběr menších zábavní pyrotechniky. Proti minulosti je to jen bezvýznamné množství.

Cestování do ČR před koncem roku v minulosti Rakušané nazývali fenoménem „ohňostrojné turistiky“. Důvod: Donedávna byla pravidla pro prodej a nákup zábavní pyrotechniky v České republice daleko méně přísná než v Rakousku. Zábavní pyrotechniku ​​kategorie F3 bylo v ČR možné legálně zakoupit, pokud bylo kupujícímu alespoň 21 let. Jak však informovala rakouská televizní stanice ORF (Rakouské rozhlasové a televizní vysílání), od 1. prosince platí nová česká právní úprava. Co, kde a komu se smí prodávat, je nyní výrazně omezeno.

Od začátku měsíce se v České republice smí zábavní pyrotechnika kategorie F2 a výše – kam patří například víceranné ohňostroje, chrliče a světlice – prodávat pouze v kamenných obchodech. To znamená, že na tržnicích a v mobilních stáncích již jejich prodej není povoleno. Tam se smí prodávat pouze zábavní pyrotechnika kategorie F1. Do této kategorie spadají prskavky, stolní ohňostroje a třpytivé hvězdy. U někdy nebezpečné pyrotechniky kategorie F3 je nyní vyžadován osvědčení o způsobilosti.

Ti, kteří v poslední době cestovali na druhou stranu hranice, si možná všimli kontrol v některých obchodech. Někteří tvrdí, že v ČR lze stále něco bouchajícího najít. Chce to prý hledat a mít štěstí.

Velitel okresní policie Wilfried Brocks tvrdí, že nelegální zdroje stále existují. Zatímco v předchozích letech pyrotechnika v okrese nezpůsobovala větší problémy, „letos jsme zabavili poměrně dost“. Poukazuje na to, že odpalování zábavní pyrotechniky v rámci městských hranic – kromě kategorie F1 – je zakázáno. Z hlediska bezpečnosti je znepokojivé zejména levné zboží z Asie, které nesplňuje předpisy EU o kvalitě a standardy označování.

Celkově je však patrný pokles poptávky po petardách. Policista Brocks konstatuje: „Zřejmě to už neodpovídá současným trendům.“ Mezi obavy mladých lidí patří znečištění životního prostředí jemnými částicemi z munice, ostatní odrazují ceny pyrotechniky a strach  zvířat domácích i divokých. Pro domácí zvířata se doporučuje vytvářet útočiště, zatahovat žaluzie nebo závěsy, tlumit hluk a hlavně nenechávat zvířata bez dozoru.

Svátek sv. Štěpána se slavil hlavně na venkově

 Druhý svátek vánoční, který připadá na dnešek, patří svatému Štěpánovi. Křestní jméno Štěpán má řecký původ, vzniklo z řeckého jména Stephanos s významem "věnec". Přeneseně se vykládá jako "ověnčený", "oslavený" nebo "korunovaný". 

Štěpán položil život za víru v Krista a jeho vzkříšení, a stal se tak prvním křesťanským mučedníkem. Svátek Štěpána je zároveň dnem koled a vánočních zvyků. Připomíná jeho mučednickou smrt. Štěpán jako kazatel šířil Kristovo učení, židovská soudní rada ho poslala na smrt jako rouhače proti judaismu. Podle některých zdrojů nebyl Štěpán umučen 26. prosince, nýbrž 3. srpna. V prosinci údajně byly nalezeny jeho ostatky. V minulosti se v tento den chodilo koledovat a sedláci si dávali v kostelech světit osivo. 

Štěpánský svátek byl ještě v 19. století velkou událostí. Lidé se navštěvovali a dávali si dárky s přáním všeho dobrého. Vánoční koleda začínala na Štědrý den a končila na den tříkrálový 6. ledna. Na svatého Štěpána chodili malí koledníčci s jesličkami a zpívali známou "Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu...". Oves si jako krmivo i osivo nechávali sedláci světit, protože Štěpán byl uctíván jako ochránce koní. 

Na vesnicích bývalo pravidlem, že mladému služebnictvu končila na Štěpána roční služba, dostalo symbolickou celoroční mzdu -výslužku a mohlo si najít jinou službu nebo nějaké placené zaměstnání. U sedláka podle zákona byla zdarma strava, ošacení, ubytování a kapesné. Sedláci o mladou nešikovnou, ale nenasytnou čeleď příliš nestáli, raději měli zkušené pacholky a děvečky, kteří ovládali většinu prací. Do služby k sedlákům chodily po opuštění školy děti z chudých rodin, v nichž nebyly peníze ani předpoklady na studium nebo vyučení. Nová čeleď přicházela do vesnic hlavně v době od Štěpána do konce roku. Tomuto období se říkalo "Telecí dny", protože přicházející mládež připomínala rozkoukávající se telata.

Vánoce se staly svátky konzumu

 Vánoce jako oslava narození Ježíše Krista stále žijí, i toho Ježíše se nejen u nás už více než 100 let kdekdo snaží zahnat do temna, zapomenout na něj. Ježíšek vadil nacistům, vadil komunistům včetně benešovců, vadil i židům, vadil i pravoslavným, vadí muslimům, vadí ateistům, vadí liberálům, vadí feministkam i pohlavně pomateným. 

Tvrdé potlačování křesťanů a křesťanských tradic začalo především po roce1948. Uvězněním všech biskupů, zrušením klášterů a diskriminací katolíků se režimu vánoční tradice se podařilo vyhnat z veřejnosti, éter ovládaly budovatelské písně a sovětské častušky, ale z domovů se vyhnat vánoční stromky, Betlémy a koledy vyhnat nepodařilo, i když se o to diletantským způsobem ve vánočním rozhlasovém projevu snažil například prezident Antonín Zápotocký:

„Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, nad chlévem zářící betlémská hvězda, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy? Proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Doby se ale změnily, nastaly mnohé převraty. Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz.“

Sovětského Dědu Mráze bralo vážně školství, zvlášť ti protikatolicky nabuzení učitelé a učitelky. V roce 1954 naší školu navštívil na začátku prosince svatý Mikuláš, který zhodnotil chování a učení žáků, už na Nový rok 1955 přišel, za velkého zájmu rodičů, v Mikulášově masce a obleku Děda Mráz, lišil se tím, že místo vysoké biskupské čepice měl na hlavě ušanku.  A protože se jednalo o jednoho a téhož člověka, choval se stejně jako Mikuláš. Děti vedené komunistickou ředitelkou školy zapěly :"Děduška Maroz jolky nam priňos, lučše jilky net, što proňos nam ded."

Děda Mráz k nám do školy přišel ještě v dalším roce, ale zájem veřejnosti byl minimální. takže v dalších letech Děda Mráz do školy nechodil. Možná k tomu přispělo zvolení prezidenta Antonína Novotného, po němž postupně přišlo velké politické uvolnění a návrat církevních tradic. V předvánočním čase se vrátila církevní vánoční nálada, zněly z rádia tradiční koledy a vznikaly zcela nové vánoční písně. Hlasatelé z rádia a televize nám přáli bohatého a šťastného Ježíška. 

 Rok 1968 a následná normalizace ukončily pohodové období šedesátých let včetně pohody vánoční. Ani Ježíšek, ani Děda Mráz, ale honba za zbožím se stala znakem vánočním. Tlačenice v obchodech byly zdůvodňovány sháněním nedostatkového zboží, i když se socialistickému obchodu jednalo o trik, kterým se snažil zbavit zboží, o které běžně zájem nebyl, o zboží neprodejné. Změnil se v roce 1989 politický systém, ale materializmus nezmizel, naopak se za pomoci amerického Santa Clause rozšířil. Lidé se v diskusích chlubí, za kolik pořídili dárky: za 5.000, 10.000, 100.000, 1 milion. atd. 

Dnešek je nazván Slunovratem, začíná kalendářní zima

Slunovrat (latinsky solstitium) je astronomický termín pro okamžik, kdy Slunce má vůči světovému rovníku největší (v případě letního slunovratu) a nejmenší (v případě zimního) deklinaci. Letní slunovrat nastává na severní polokouli obvykle okolo 21. června a zimní 21. prosince, přičemž jejich přesný čas se může mírně měnit. Na jižní polokouli jsou data obráceně.

Slunovraty jsou předmětem oslav po celém světě, nezávisle na kulturách v té které oblasti, mající kořeny v dávné minulosti. Důvodem oslav zimního slunovratu bylo vítání delšího dne (delší doby během dne, po kterou svítí Slunce), ústup zimy a sněhu a příchod tepla, lepších podmínek pro růst zemědělských plodin potažmo více úrody a jídla.

Noci okolo 21. prosince jsou nejdelší, nejdelší jsou ve dne stíny. Následují Vánoce jako oslava narození Ježíše Krista před 2 026 lety. Tuto událost se více než 100 let snaží ateisté zpochybnit tvrzením, že křesťané Vánoce jako ukradli pohanským předkům, kteří v tyto dny slavili Slunovrat. Zda středoevropští pohané věděli něco o pohybu sluneční soustavy včetně otáčení země, asi doklady nejsou. Je však známo, že o tisíc let později vypukly spory o kulatost Země a její otáčení.  

Kvůli náklonu zemské osy vůči rovině oběžné dráhy se v průběhu roku mění náklon Země vůči Slunci. Slunovraty jsou krajní body tohoto náklonu, kdy je Země nejvíc přikloněna severní nebo jižní polokoulí ke Slunci a úhel naklonění se začne měnit opačným směrem. O letním slunovratu ve středních zeměpisných šířkách je slunce na nebi nejvýše, začne se vracet na nižší trajektorie a dny se začnou zkracovat, o zimním slunovratu je slunce naopak nejníže a dny se začnou prodlužovat.

Jiné definice slunovratu: 

• jsou to okamžiky, kdy Slunce dosáhne nejsevernějšího nebo nejjižnějšího bodu své pomyslné dráhy, tzv. obratníků Raka (sever) nebo Kozoroha (jih)
• nastávají, když den je nejdelší nebo nejkratší (platí pro zeměpisnou šířku, kde se nachází Česko, neplatí třeba pro póly nebo území mezi obratníky)
• nastávají ve dnech, kdy Slunce vystoupí v poledne nejvýše resp. nejníže (neplatí pro území mezi obratníky)
• nastávají ve dnech, kdy je úhel střed Slunce – střed Země – geografický (severní či jižní) pól největší

. Různé kultury si tyto cykly vysvětlovaly jako přízeň bohů [zdroj?] a odpovídajícím způsobem je oslavovaly.

První pochvala Babišovy vlády

 "Na svém prvním zasedání ale vláda dala najevo totální odpor jak vůči systému emisních povolenek ETS 2, tak migračnímu paktu. Připomeňme si, že ETS 2 znamená zdražení benzínu a otopu pro domácnosti, řečeno stručně."

Ve všech médiích jsme viděli aktivisty Greenpeace šplhající po fasádě ministerstva životního prostředí. Strana Zelených má podporu slabých dvou procent voličů a do parlamentu se vecpala jen v batohu na zádech pirátských extremistů. Navzdory nepatrnému ohlasu veřejnosti mají stoupenci zeleného náboženství nadproporční podporu médií. I s nimi se bude muset Babišova vláda tedy střetávat. Přitom je zřejmé, že Green deal je očividný nesmysl. Sama Unie z něho opatrně couvá, viz dnešní revizi „zákazu spalováků do roku 1935‟.

Důvodem k velké oslavě na konci roku by byla mediální zpráva, že bývalý ministr životního prostředí dobrovolně se odebral do příslušného ústavu zabývajícího se duševním zdravím. 

Donald Trump pogratuloval Andrejovi Babišovi ke jmenování českým premiérem

 Americký prezident Donald Trump pogratuloval Andrejovi Babišovi ke jmenování českým premiérem. Na své sociální síti Truth Social v noci na středu vyjádřil přesvědčení, že společně s novým ministerským předsedou dosáhnou úspěchu mimo jiné v oblasti obrany nebo energetiky.

t is great to see Andrej Babis appointed again as Prime Minister of the Czech Republic. Together, we will once again achieve Great Success on Defense, Energy, and Illegal Immigration � Just as we have done during our First Terms in Office. Andrej knows how to get Deals done, and I expected incredible things from him, including on F-35s. Congratulations Andrej!

„Společně opět dosáhneme velkého úspěchu v oblasti obrany, energetiky a nelegální imigrace - stejně jako tomu bylo během našeho prvního funkčního období,“ uvedl Trump, jenž byl poprvé prezidentem USA od ledna 2017 do ledna 2021. Do Bílého domu se vrátil letos v lednu.

Babiš byl českým premiérem v letech 2017 až 2021. V březnu 2019 přijal Trump ministerského předsedu Babiše v Bílém domě.

80 let od popravy "Belsenské bestie" Irmy Grese

Soudy s válečnými zločinci začaly v září 1945. Mezi 45 obžalovanými byla Irma Grese. 13. listopadu 1945 byla britským soudem jako válečná zločinkyně odsouzená a 13. prosince byla v Hamelnu oběšena a pohřbena . Bylo jí 22 let.

 V dubnu 1945 britská armáda osvobodila koncentrační tábor Bergen-Belsen. Hrůzu, která je škovala, zdokumentovali na filmech, aby později nikdo tyto monstrózní zločiny nepopíral – a aby se na ně nezapomnělo. Šokující snímky obletěly celý svět. Britský vojenský kaplan Thomas James Stretch tehdy hlásil: „Dnes ráno jsme pohřbili přes 5 000 těl. Nevíme, kdo to je. Za mnou je další jáma, která pojme dalších 5 000. Další dvě se právě kopou.“

Britští vojáci zatkli všechny dozorce a dozorkyně SS a odvezli je do věznice v Celle. Koncentrační tábor Bergen-Belsen byl pouze jejich posledním „místem služby“. Všechny dozorkyně předtím sloužily v Ravensbrücku, některé také v Osvětimi. Většina se do SS přihlásila dobrovolně. Práce to byla velmi dobře placená. Ve všech případech se prokázalo, že službu dozorce bylo možno kdykoli ukončit a z koncentračního tábora odejít, aniž by za to byl nějaký postih. Některé to udělaly.

Filmový týdeník „Welt im Film“ ji popisuje jako: „Irma Grese – pohledná blondýna, ale nejkrutější ze všech.“

Filmový týdeník „Welt im Film“, který na podzim 1945 o procesech s válečnými zločinci informoval, obletěl celý svět. Diváci byli nasměrováni na obžalovanou číslo 9. Číslo bylo napsáné na kusu látky uvázaném kolem krku. Svědek Jaiser : „Neměla s vězenkyněmi žádný soucit. Nejen dělala, co jí bylo nařízeno, ale z vlastní iniciativy prováděla nejkrutější násilí.“ Svět Irmu Grese nazývá „Belsenskou bestií“.

Irma Grese se narodila 7. října 1923 ve Wrechenu, poblíž Feldbergu v Meklenbursku. Její spolužák Karl-Ernst Seip, v roce 1985 vzpomínal: „Pocházela z chudých poměrů, ale byla velmi čistotná.“

Tato „čistotná dívka“ se dobrovolně přihlásila do pomocných jednotek SS. Stejně jako všechny dozorkyně byla Irma Grese ve výcvikové táboře dozorkyň, který sousedil s koncentračním táborem, kde ženy denně umíraly. "Celkem tam absolvovalo výcvik asi 3 500 žen – možná i více,“ uvádí Constanze Jaiser.

Co se tam Irma Grese naučila, krátce nato uplatňovala v koncentračním táboře Osvětim. Zásluhou nemilosrdné aktivity měla rychlý služební postup. Brzy se pod jejím velením ocitly ostatní dozorci a také desítky tisíc vězňů. Její brutalita vyvolávala mezi vězni paniku a zoufalství. Vyčerpané vězně nechávala za deště či mrazu mnoho hodin stát venku. Její motto: „Dělala jsem jen to, co mi bylo nařízeno.“ hájila se u soudu. Takové názory dnes se znovu objevují mezi mladými lidmi v severním Německu: "Vlastní prospěch je přednější než životy vězňů." Irma Grese má nyní hodně obhájců, kteří tvrdí, že jako oběť nacizmu neměla za službu být obžalovaná a potrestána. 

V roce 1986 byly hroby válečných zločinců v Hamelnu zplanýrovány. Mezi nimi byl i hrob Irmy Greseové, dozorkyně koncentračního tábora z Meklenburska.

Bezplatné víkendové autobusy v Oldenburgu se osvědčily

Bezplatné sobotní jízdy autobusem jsou v Oldenburgu k dispozici od ledna 2025. Data z průzkumů mezi cestujícími jsou nyní k dispozici a městská rada projekt prodloužila do roku 2026.

Je opak české praxe, kdy se o víkendech veřejná doprava ve městech omezovala a na venkově zcela rušila. Za 40 let se tak podařilo převzít Klausovu ideu o penězích na prvním místě a lidi z veřejné dopravy doslova vyhnat. V ČR nové, polistopadové,  generace už aní nevědí, jak se do autobusů nastupuje.

Téměř před rokem, 4. ledna, byl v centru Oldenburgu relativně klid. Mnoho lidí ještě neslyšelo o bezplatné iniciativě „SEB – Simply Ride the Bus on Saturdays“ (SEB – Jednoduše jeďte autobusem v sobotu). Lidé si stále kupovali jízdenky „pro jistotu“ a váhali s nástupem do autobusů. Tento den znamenal spuštění iniciativy – a nyní uplynul téměř rok. Program v hodnotě zhruba 600 000 eur je v Oldenburgu a okolním regionu dobře známý a setkal se s pozitivním ohlasem. Stačí to k potvrzení, že SEB skutečně efektivní? Zatím jen na  na průběžné hodnocení.

Podle Morella Predoehla z místní autobusové společnosti VWG se toto opatření ukázalo jako úspěšné. Počet cestujících v autobusech byl měřen pomocí senzorů. Kromě toho externí společnost provedla několik průzkumů mezi cestujícími v různé soboty. V těchto dnech se počet cestujících využívajících autobus zvýšil v průměru o zhruba 20 procent. Pro VWG (místní dopravní podnik) je to úspěch. 

„Projekt se také rozšiřuje, aby umožnil analýzu dalších dat,“ řekl Predoehl agentuře NDR Niedersachsen. Hlavním cílem iniciativy bylo povzbudit více lidí k přechodu ze soukromých automobilů na veřejnou dopravu. Snížený počet vozidel má navíc již pozitivní dopad na životní prostředí. Dalším klíčovým cílem bylo oživení maloobchodu (v neděli se neprodává) v centru Oldenburgu. Predoehl agentuře NDR Niedersachsen potvrdil, že služba bude v roce 2026 pokračovat v původní podobě.

Digitální konec svobody

 Luxusní vozy Porsche během jediné noci změnily v nepojízdné kusy kovu, zpráva obletěla svět a vyvolala dvě zcela odlišné reakce. Pro širokou veřejnost to byla kuriozita s nádechem škodolibosti. 

Majitelé aut žili v pocitu, že auta jsou jejich. Zaplatili, převzali, měli klíčky — tedy vše, co ještě před pár lety  znamenalo plné vlastnictví. Jenže dnešní auto už není primárně mechanické zařízení, ale IT služba a systém na kolech. Majitel měl jen fyzickou část. Software, telematika a ověřovací systémy zůstaly v moci výrobce a serverů vzdálených tisíce kilometrů.

 Když komunikace s těmito systémy utichla, auto udělalo to, co mu říká jeho logika a kód: odmítlo jet. Žádná porucha, žádný hack. Jen přísné dodržení digitálních pravidel. Business lekce plynoucí z této události mluví jasně. Pokud vaše firma stojí na zařízeních, která „volají domů“ (stroje ve výrobě, firemní flotila, chytré budovy), nemáte je plně pod kontrolou. Stačí jedna chybná aktualizace na straně dodavatele. Takže je potřeba dávat velký pozor na zemi původu zařízení. 

Čím chytřejší a více propojená zařízení máme, tím méně je ve skutečnosti vlastníme a tím více jsme závislí na systémech a lidech mimo naši kontrolu. 

K žádnému kyberútoku nedošlo. Auta nebyla napadena — jen aktivovala bezpečnostní proceduru. Systém detekoval anomálii, například nevalidní lokalitu, chybějící ověření nebo nedostupnost telematických služeb. Výsledek? Ochrana proti krádeži se spustila přesně tak, jak byla navržena. Pro svět byznysu je to nepříjemné poznání: bezpečnostní opatření mohou způsobit stejnou škodu jako skutečný útok. Falešně pozitivní reakce dokáže zastavit nejen auto, ale i výrobu, logistiku nebo klíčový provoz firmy. 

Moderní digitalizace OT, IoT, flotil a výrobních linek nám přinesla efektivitu a kontrolu, ale zároveň vytvořila novou závislost — na poskytovateli služeb, na cloudu, na infrastruktuře, o které často víme jen to, že „někde běží“.  

Nejde už o vztah Babiše k majetku, ale o jeho vztah k Trumpovi

  Střet zájmů je z hlediska případných dopadů Babišova premiérství na české politické společenství nakonec jen okrajová drobnost. 

Daleko větší a ničivější dopady může mít Babišova názorová nevyhraněnost a lavírování na rozbouřené geopolitické scéně. Už dávno nejde o větší vstřícnost vůči Rusku. Jako zásadnější se ukazuje vztah k Americe Donalda Trumpa, který mezi některými evropskými i českými politiky hraničí s nekritickou adorací a kultem osobnosti . Poté, co americká vláda zveřejnila novou zahraničněpolitickou strategii, je postoj budoucího premiéra naprosto zásadní.

Evropa je v nové Trumpově doktríně civilizačně zkažený prostor, který Amerika už nemůže chránit a podporovat. S výjimkou těch, kteří za podporu stojí, tedy krajně pravicová hnutí, jako je strana Marine Le Penové nebo Alternativa pro Německo. Trump by si představoval Evropu coby satelit MAGA hnutí, který kopíruje hodnoty a postupy velkého Vládce za Atlantikem a pracuje v jeho zájmu. To vše je pozoruhodně rámováno rádoby starostí o svobodu slova, tedy i myšlení, jakkoliv myslet se má už jen v jednom správném směru.

Střet zájmů budoucího českého premiéra je v této situaci opravdu jen technická patálie. Česko potřebuje spíše jasně vědět, kde se v této situaci ocitá česká vláda, a kam ji bude kormidlovat Andrej Babiš, který chce garantovat zahraniční politiku, kterou má vláda primárně dělat. 

ČR nyní nepotřebuje bojovat do krve o specifické omezení ústavního volebního práva, o jasnou odluku podnikání od státu, což je velmi tenký led plný nejistot a právních kliček. Potřebujeme spíše jasné slovo premiéra k pozici Česka ve světě, které se s proměnou americké zahraniční politiky ocitá na zcela nezajištěném území. Potřebujeme už konečně politickou vládu, ať už si o její morální a politické kompetenci myslíme cokoliv.

Tady je dnes centrum hlavního dění, ne v tahanicích o možné dotace podnikatele, který veřejně slíbil, že své majetky odloží do slepého fondu. Veřejná debata, která nemá nekonečnou energii, by se měla zaměřit na nový svět po rozlomení mezinárodního řádu a po rozpraskání starých spojeneckých pout. Tady, ne v Agrofertu jde o to nejpodstatnější – o esenci dnešní i budoucí existence českého demokratického státu.

Žádný Babišův střet zájmů neexistoval

 Pražáci tvrdí už 10 let, že je zemědělci včele s Babišem okrádají. Jsou to prý ultragigantické sumy, co Babiš si do svých kapes nacpal. Všichni to říkají deset let porád dokola, opakovaná lež pražských pisálků tedy má být pravdou, jak říkával kulhavý Josef Geobbels.

Když se však na dotace pro Babišův Agrofert podívaly kontrolní orgány, zjistily, že dotací tam jde méně než by mohlo. Dostal maximálně miliardu. Mezi dotacemi před Babišovým vstupem do politiky a dneškem není rozdílu. O žádný střet zájmů se tedy nikdy nejednalo. Celá ta pražská pohádka o tom, jak Babiš díky svému působení v politice zbohatl, padá.

"Poctivý" (a neschopný) Ivan Bartoš, bůh pražských Pirátů, loni pro nic za nic vytáhl ze státu 40 miliard. Vláda však má jenom ve fondu infrastruktury sekeru násobně větší, než co kdy Agrofert kdy dostal. Miliardy, které tečou do staveb nových a nových autostrád vedoucích od nikud nikam (aby se vztyčená čela zbohatlíků měla kde prohánět), jsou zřejmě už nespočitatelné.

Agrofert ale na rozdíl od Bartoše zaměstnává 30 tisíc lidí. Půda se v historii nikdy zdarma neobdělávala a nebude ji nikdo zdarma obdělávat ani dnes, kdy by si to přála pražská smetánka ODS a Pirátů. Není to žádná korupce, Babiš kvůli obdělání české zemědělské půdy patrně šel do politiky. Jeho zásluhou se nesplnila idea Václava Klause: "Než dávat zemědělcům dotace bude lepší potraviny dovézt ze zahraničí, například z Ukrajiny."

Brekot o zemědělských dotacích neustává a nadále dráždí velkoměstské povaleče, kteří volají po zrušení zemědělských dotací. Jejich odpůrci by měli zároveň oznamovat nejméně  pětinásobné zvýšení cen potravin z dovozu. (stk)

Slovenské firmy raději zaměstnají padesátníky než generaci Z

 Slovenské firmy mají z generace Z noční hrůzu. Spásu vidí v padesátnících. Generace Husákových dětí zdědila smysl pro povinnost a je vděčná za práci. Je jako její rodiče přesvědčena, že musí pracovat za mzdu, kterou ji zaměstnavatel nabídl.  To ale u „zoomerů“ neplatí. Ti chtějí zaměstnavateli diktovat, aniž předvedli, co dovedou.

Generace Z vyniká digitální zdatností, schopností rychlé komunikace, doved pracovat z domova. Poptávka po kvalifikovaných lidech je přitom na Slovensku velká, nedokáže ji pokrýt ani přísun pracovní síly ze zahraničí. Proto platí, že rozumět mladým podřízeným je výhodou. Firmy, které jim dokážou vytvořit vhodné podmínky, můžou zvýšit jejich výkonnost.

Slovenské firmy a instituce se rozhodly dávat přednost uchazečům ve věku 55+, jimž stačí nabídnuté mzdy. Zároveň jsou z pohledu zaměstnavatelů stabilnější, vytrvalejší, jejich zaměstnávání slibuje firmám vyšší finanční návratnost. Hlavně ale mají starší zaměstnanci pracovní návyky, ze zaměstnání tak často neodcházejí, ani když jsou nespokojení.

Průměrná mzda v ČR roste, ale ne všem

Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí vzrostla meziročně o 7,1 procenta na 48 295 korun. Reálně při zohlednění inflace se zvýšila o 4,5 procenta, uvedl ve čtvrtek Český statistický úřad (ČSÚ). 

Podle analytiků se reálné mzdy přiblížily úrovni před pandemií covidu-19. Odborníci ale upozornili, že se prohlubují rozdíly mezi vysoko- a nízkopříjmovými skupinami zaměstnanců i mezi regiony.

Obecně platí, že dvě třetiny zaměstnanců na průměrnou mzdu nedosáhnou. Medián mezd, tedy hodnota, proti které má polovina zaměstnanců mzdu vyšší a polovina nižší, dosáhl ve třetím čtvrtletí 42 901 korun, meziročně se zvýšil o 6,2 procenta. Vzhledem k tomu, že medián rostl podstatně pomaleji, je vidět, že mzdy rostou především lidem s vyššími příjmy.

Regionální rozdíly v odměňování se ve třetím čtvrtletí 2025 zvýšily, což souvisí s rozdílnou poptávkou po pracovní síle. Nejrychlejší růst mezd, meziročně o 7,9 procenta, registrovala Praha a právě tam došlo k nejvyššímu přírůstku zaměstnanosti. Krajem s druhým nejvyšších růstem mezd o 7,3 procenta byl Jihomoravský, v jehož centru, v Brně, rovněž dochází k citelnému růstu zaměstnanosti. Praha je také jediným krajem, kde je průměrná mzda vyšší než celostátní průměr, když činila 61 129 korun. Následoval Středočeský kraj s průměrnou mzdou 47 965 korun a Jihomoravský kraj, kde činila 47 641 korun. Naopak nejnižší mzdy pobírali lidé v Karlovarském kraji, kde byl průměr 41 675 korun.

Tlak na růst mezd je v mnoha firmách enormní, často však neodpovídá růstu produktivity, takže mzdové náklady výrazně stlačují marže a zhoršují finanční stabilitu podniků. Firmy v technických profesích si vyšší mzdy ještě mohou dovolit, ale v průmyslu či službách už naráží na limity marží. 

STÁT JE OPĚT DOJNÁ KRÁVA

 Státní nemocnice, státní vědecké ústavy, všemožné úřady, kamkoliv se člověk v Praze podívá, vidí přezaměstnanost. 

Ve fakultních (státních) nemocnicích se často prochází více lékařů, než je tam pacientů. Jsou  mimo kraje Jihočeského a Karlovarského ve všech krajích hlavně v Praze. A že by se tam všude pěstoval světový výzkum, který by ty lékaře více než nadprůměrně živil, lze pochybovat.  Ani náhodou. Jen v posledních desetiletích si v Praze všichni zvykli na to, že stát je nejlepším zaměstnavatelem, i když nejhorším hospodářem. Svým zaměstnancům stát platí dobře bez ohledu na výkony. Rovněž také platí, že ve státní službě se občas celá léta pracovní činnost pouze předstírá, přičemž při jakémkoliv náznaku racionalizace a snižování počtu pracovních míst se spouští ohromná mediální masáž.

A právě tato mentalita přivádí nejen naši zem, ale celou Evropu ke ztrátě konkurenceschopnosti. Práci, kterou dříve dělal jeden člověk, dělají dnes v pražské nemocnici tři a ještě k tomu mají všemožné digitální nástroje včetně umělé inteligence. Pokud už by taková (ne)činnost byla do očí bijící, pak se vymyslí funkce, regulace a nejrůznější samoúčelná pravidla, která se nově musí plnit. Jediným jejich smyslem je zachování pracovních míst pro jejich vykonavatele nebo kontrolory.

Zní to nekonkrétně a ještě k tomu velmi negativně. Všichni souhlasí s tím, že stát má snižovat počet svých zaměstnanců, ale když k tomu opravdu dojde, tak se veřejnost začne zastávat jakékoliv zaměstnanecké skupiny, v níž by se skutečně mělo propouštět. A politici musejí vyslechnout hlas lidu (hlas Boží). 

Jaké by tedy mohlo být řešení? Tím teoretickým je neustálé vysvětlování, že bohatství společnosti pochází z práce. A práce má být ohodnocena podle výkonu, jak plánoval před 36 lety Václav Klaus. Od platů podle výkonu v práci se rychle upustilo, o jejich výši už nerozhoduje úsilí ani stranická legitimace, ani věk a zkušenosti, ale diplomy, síla hlasu a ostré lokty.