Bručení hladového a věčně nespokojeného ruského medvěda se na konci 20. století stupňovalo a v Kremlu se zalykali nenávistí, když sledovali, jak se země jako Česko a Polsko, Litva a Bulharsko, Chorvatsko a Černá Hora připojovaly k NATO, aby chránily svou obnovenou svobodu a demokracii.
Připomeňme si, co byl jeden z hlavních požadavků Ruska vůči USA (a Západu), když v roce 2021 začalo obkličovat Ukrajinu a chystalo proti ní generální vojenský útok. Vzpomínáte si? Aliance měla podle ruských představ zcela „vyklidit“ svou „infrastrukturu“ ze zemí, které byly do NATO přijaty po summitu v Madridu roku 1997. Tam bylo tehdy mimo jiné rozhodnuto o členství Česka, Polska a Maďarska, což se uskutečnilo o dva roky později.
Požadavek na druhořadé členství zemí, které byly přijaty po zmíněném madridském summitu do NATO, Rusové neustále opakují. V prosinci 2024 jej znovu připomněl Sergej Lavrov, ruský ministr zahraničních věcí a válečný zločinec. A tento nestoudný požadavek, který by pro Česko znamenal faktické vyloučení ze západních struktur a zničení jeho suverenity, zní z Ruska opětovně i během aktuálního vyjednávání Trumpova a Putinova týmu o Ukrajině – a vlastně o celé Evropě.
Ukrajinská odpověď na ruskou geopolitickou chtivost a nestydatost je důstojná – Ukrajinci se nehodlají vzdát, přestože strašlivě krvácí, ruskou okupaci části svého území odmítají akceptovat a vojensky se brání. Jejich situace je o to složitější a bolestnější, že Trumpova Amerika se vůbec nesnaží o ukončení brutální války Ruska proti Ukrajině a nastolení spravedlivého míru, ale o ukrajinskou kapitulaci za každou cenu.
A co Evropa? Jak se nám Evropanům líbí, že někdo jedná nad našimi hlavami a ignoruje evropské vitální zájmy? Proč byla dosavadní evropská reakce na bezpečnostních summitech v Paříži a Londýně v podstatě velmi krotká? Proč se většina evropských státníků bojí říct svým občanům, že se hraje o budoucnost Evropy jakožto svébytného a autonomního kontinentu?
Mnohem palčivěji by výše uvedené otázky měly rezonovat v takzvané „východní polovině Evropy“, která byla několik desetiletí součástí ruského impéria v sovětském převlečníku. Baltské země a Polsko vědí, že Rusko pro ně znamená smrtelné nebezpečí. Avšak třeba Maďarsko a Slovensko už dávno vstoupily na stezku v vedoucí do východních bažin eurasijské beznaděje a bezčasí. Bude je Česko následovat?
Žádné komentáře:
Okomentovat