Podle
Zprávy o životním prostředí za minulý rok přitom spotřeba pesticidů a herbicidů
vzrostla v ČR za posledních dvanáct let o třetinu, hnojiv dokonce o více než
polovinu.
Zatímco na
počátku tisíciletí spotřebovali zemědělci na hektar v průměru méně než osmdesát
kilogramů průmyslových hnojiv, loni či předloni to bylo už téměř 120 kilo.
Jejich využívání má neblahé následky především pro vodní ekosystémy. Hnojiva se
z orné půdy dostávají do povrchových vod, kde pak dochází k přemnožení řas a
sinic. To způsobuje nedostatek kyslíku, zhoršují se podmínky pro život ryb a
dalších vodních organismů. V malé míře přispívají hnojiva i k tvorbě
skleníkových plynů.
Ještě
horší následky pro životní prostředí má podle odborníků nárůst spotřeby
prostředků pro ochranu rostlin, tedy různých pesticidů, herbicidů a fungicidů.
Těch zemědělci v minulém roce spotřebovali 5 700 tun.
V
agrosystémech je úplně mrtvo, není tam půdní fauna, žádné žížaly a
mikroorganismy. Je tam nedostatek organické hmoty. Z půdy se tak stal v
podstatě jenom substrát, který slouží k tomu, aby rostliny neupadly. Taková
půda je náchylná vůči erozi, kterou je podle ministerstva zemědělství ohrožena
téměř polovina veškeré zemědělské půdy v ČR.
Protože ochranné přípravky zničí veškeré živiny v půdě, dodávají
je zemědělci zpět do půdy pomocí hnojiv a dostávají se tak do začarovaného
kruhu. Senátor a prezident agrární komory Jan Veleba ale upozorňuje, že
spotřeba hnojiv i přípravků na ochranu rostlin se výrazně propadla po roce 1990
a přes nárůst v uplynulém desetiletí se k tehdejší úrovni zdaleka nepřiblížila.
Podle Veleby po konci plánovaného hospodářství v roce 1989 zemědělcům na drahé
chemikálie nezbyly prostředky a k obratu došlo až kolem roku 2000, kdy čeští
farmáři začali čerpat peníze z Bruselu. V minulém roce však spotřebovali o 100
kilogramů hnojiv na hektar méně, než v druhé polovině 80. let. V Německu či
Nizozemsku je spotřeba na hektar ještě výrazně vyšší než v České republice. Na druhou
stranu zemědělské velmoci jako Polsko či Francie používají pouze zlomek českého
průměru spotřeby.
Autoři