Po
roce 1990 Československo mohlo využít hustou síť výrobních podniků, které
dohromady uváděly na trh velké množství zboží. Toto zboží předtím šlo zásluhou
různých administrativních opatření převážně na domácí trh, část na trhy
východní a trhy třetích zemí. Obchodní vazby se západní Evropou byly slabé.
Za
této situace se dalo očekávat, že zavedení volné směnitelnosti koruny za
západní měny může vést k nedostatku deviz. Ne proto, že by nebylo co vyvážet,
ale proto, že jsme neměli místa na západních trzích. Přirozenou reakcí měla
nadále být orientace na domácí trh a udržení hospodářské soběstačnosti. Místo
toho přišla Klausova proexportní orientace za každou cenu a úplná otevřenost
ekonomiky.
Tím jsme se vydali na
cestu obvyklou u kolonií, kde slabá ekonomika musí strpět rozdíl mezi směnným
kurzem své měny a kurzem parity kupní síly a vyrovnávat bilanci zahraničního
obchodu tím, že lacino vyváží větší hodnoty, než draho dováží. To je podstatou
toho, o čem se mluví jako o vykořisťování kolonií.
V
českém případě ovšem nešlo o neschopnost produkovat, jako je tomu u klasických
kolonií, ale o nemožnost uplatnit se jako rovný partner na západních trzích.
Následky za této nevhodné orientace na export byly a jsou katastrofální.
Způsobil to hlavně diletantsky nastavený směnný kurs.
Bilance zahraničního
obchodu byla negativní, přestože jsme vyváželi větší hodnoty, než dováželi.
Devizové zásoby rostly. Bylo to způsobeno tím, že koruna byla proti marce i
dolaru podhodnocena asi na třetinu a podhodnoceny byly i ceny akcií a tak bylo
pro zahraničí úžasně výhodné zmocňovat se českého národního majetku a likvidovat české podniky, aby nemohly jiným
zemím konkurovat.
V roce 1996 už se o
chybách ekonomů vědělo. Mimo ztráty národního
majetku - prakticky bez náhrady - byl vývoz dvakrát tak velký než dovoz.
Šlo o objemy tisíců miliard korun, o mnohonásobky ročního rozpočtu celé
republiky.
Toto je, spolu s rezignací na
hospodářskou soběstačnost, příčina, proč naše republika stále zaostává za
vyspělými evropskými státy, mezi kterými byla už od dob rakousko-uherské
monarchie. Je trapné, že lidé, kteří tomu zabránili, jsou dodnes označováni za
ekonomy. (jk)
Žádné komentáře:
Okomentovat