Home

Antonín Švehla: Když má sedlák, mají všichni.

středa 25. prosince 2013

Zdražili nám polévku.

Je pondělí, dneska začíná období práce-nepráce. Sobota, neděle bylo volno, jeden den práce tři dny volna, jeden den práce, dva dny volna, jeden den práce atd. Je to, jak to má podle kalendáře být. Komunisti by soboty přehodili na pondělí, a pondělí na soboty. Zjistili, že takový jeden "lichý den" mezi svátky nemá pro podniky žádný význam.

Než se vytopí místnosti, rozběhnou stroje a stráví zbytky svátečního jídla a pití, je poledne a po obědě každý myslí na odchod domů a vybíralo se volno za přesčasy. Když se přehodily dny volna snad to trochu pomohlo. Zdůvodňovalo se to potřebami pracujících pobývat v kuse na chatách a chalupách. Nakonec právě chataři a chalupáři komunisty svrhli.

Nemilé vzpomínky u mne vyvolal článek o Ukrajinci, který by chtěl postřílet demonstranty v Kyjevě a ještě se chlubil, že v roce 1968 zastřelil Čecha, který po okupantech házel kameny. Na jednoho takového udatného sověta jsem v srpnu 1968 se dvěma parťáky také narazil při cestě z hospody. Slyšeli jsme z dálky hluk motorových vozidel. Ale to tenkrát bylo slyšet skoro pořád, protože Rusové pořád přejížděli sem a tam. Ulice nebyly osvětlené, ve tmě jsme viděli, že na křižovatce se cosi pohybuje. Najednou se před námi vynořila postava: "Nazad, ili ja budu strjelat!" hulákal ten blb a bylo slyšet, že rachotí závěrem. Kolega se lámanou ruštinou pokusil o domluvu. Bylo to ještě horší. Okupant jen řval: "Nazad, nazad." Rychle jsme couvli o několik kroků ke stěně, kde byl větší stín, a pak v předklonu prchali neuvěřitelnou rychlostí za nejbližší roh. Takoví jsme byli hrdinové. Později jsem si vzpomněl na jednoho staršího muže, co v debatě o první světové válce říkal: "Ti, co se nebáli, ti většinou jsou dnes napsaní na pomnících."

 Konečně se dostávám na ty slíbené ceny v restauracích. Mám z roku 1968 dva jídelní lístky. Oba jsou napsané psacími stroji na papírech s hlavičkou Restaurací a jídelen (RaJ).

Restaurace IV. cenová skupina někde ve středních Čechách (místo nečitelné) : Hovězí vývar 1,10 Kčs, Polévka zelná s klobásou 1,40, Vepřová pečeně knedlík 5,10, Vepřová kýta na paprice knedlík 6,20, Hovězí po zbojnicku 6,90, Vepřová krkovička 6,80.
Restaurace II. cenové skupiny Masné krámy České Budějovice- hotová jídla: Hovězí vývar s nudlemi 1,40, Držková 1,70, Hovězí maso tatarská omáčka, brambor 7,60, Hovězí maso rajská omáčka knedlík 7,70, Svíčková na smetaně knedlík 7,20, Vepřová krkovička, brambor.knedlík, zelí 7,20, Vepřové srdce na slanině brambory 4,50, Vepřové plíčky na smetaně houskový knedlík 4,30, Ovarové koleno s křenem 4,10. Jídla na objednávku, ryby a drůbež byly přibližně v dvojnásobné ceně.

Ceny před 45 lety se zdají velmi nízké, ale v případě hotových jídel se poměr mezi průměrnou čistou měsíční mzdou a jídlem příliš neliší: Za měsíční mzdu letos se dá koupit podobný počet svíčkových jako v roce 1968. Současné ceny polévek jsou však při porovnání  mzdy a ceny  s rokem 1968 nepochopitelně vysoké. V roce 1968 se za měsíční mzdu dalo  v restauraci II.cenové skupiny sníst 1.060 talířů držkové polévky, letos se dá koupit jen 600 talířů držkové. Je to asi tím, že v roce 1968 byly ceny jídel stanoveny cenovým úřadem, kdežto nyní jsou tržní, takže každý restauratér zkouší, co hladový zákazník vydrží, hlavně kolik má v kapse.

Další rozdíl proti šedesátým létům je v oficiální morálce - nebo jak to nazvat.. Myslím, že to bylo špatné tenkrát i dnes, i když vždycky úplně jinak. Tehdy primátoři, starostové, (oficiálně předsedové národních výborů) a jiní funkcionáři masově neoznamovali dlouho před vánocemi, že budou o vánocích rozdávat polévku. Lidi tenkrát určitě neměli víc peněz než dnes. Naopak. Nesmělo však se nikde přiznat, že v zemi jsou lidé chudí a hladoví. Tvrdilo se, že všichni jsou nasycení, spokojení a veselí.

Zahradníček Josef.

Žádné komentáře:

Okomentovat