Přišla
chvíle, kdy je třeba se podívat do očí syrové pravdě: Andrej Babiš ohrožuje
demokracii v České republice. Babiš poškozuje základní principy fungování
svobodné společnosti tím, že vlastní klíčová média v zemi, ovládá gigantické
komerční impérium a přitom zároveň vykonává vysokou státní funkci. On je dnes
určujícím hráčem celé politické scény. Musíme to vzít na vědomí a musíme si
také jasně říci, zda chceme jeho koncept výkonu kumulované moci tolerovat, nebo
ne. A zda chceme tolerovat jeho metody zastrašování a
kompromitování názorových oponentů, jeho soustavné manipulace a často
i nehorázné lži.
Takové chování už tolerovat nesmíme
Žádný
občan, kterému záleží na svobodném prostředí v České republice, nemůže
s dobrým svědomím přijmout tak rozsáhlou kumulaci politické, ekonomické a
mediální moci. Jedná se o perverzní propojení, které umožňuje nekontrolovatelné
jednání. Svobodná společnost stojí a padá na principu oddělení různých mocí.
Trvejme na tom.
Andrej
Babiš už naplnil veškeré obavy, které jsou s tak ohromnou kumulací moci
logicky spojené. Držitel takové moci totiž dříve či později přestává pociťovat
jakékoli zábrany a využívá všech prostředků k upevnění svého postavení a k
vytlačení veškerých možných konkurentů ze hry. To se již děje.
Proto je
třeba konstatovat, že Česká republika stojí před novou křižovatkou. Nejme
schopni zatím odhadnout míru tohoto rizika. Ale nelze již pochybovat o tom, že
Andrej Babiš jasné riziko a ohrožení pro svobodnou společnost představuje. Toto
riziko je již ověřeným faktem. O jeho existenci se vedle parlamentní opozice a
svobodomyslných novinářů již přesvědčili i koaliční partneři v sociální
demokracii. Shromažďování a účelové využívání kompromitujících materiálů je
jasným poučením o tom, kdo je Andrej Babiš, jaké jsou morální normy a jaká je
jeho kulturní úroveň.
Situace je vážná
Klíčová
česká média nestojí na straně veřejnosti a nezabývají se již kontrolou výkonu
moci. Jsou ve značné míře obslužným aparátem kumulované moci Andreje Babiše.
Většina
politických a vedoucích novinářů v těchto médiích již nestojí na straně
slabších proti silnějším, ale naopak na straně silnějších proti slabším. Jsou
na straně vlády proti opozici. Opoziční média s relevantním celospolečenským
dosahem tu nyní prakticky nejsou.
To je
opravdu velmi špatný signál, že naše situace je opravdu vážná.
Nelze se
navíc zbavit podezření, že výzkumy veřejného mínění již primárně nezkoumají
nálady veřejnosti, ale naopak ovlivňují a někdy i přímo určují veřejné mínění
této společnosti, která bohužel často respektuje více sílu než hodnoty
svobodného prostředí.
Situace je prostě velmi vážná
A to
proto, že proces rozpínání moci Andreje Babiše nelze zastavit racionálními
postupy, domlouváním nebo jeho integrací do struktur veřejné zodpovědnosti.
Jedná se o patologický vývoj, který nemá žádnou jinou brzdu než jasné a tvrdé
mantinely. Ty mantinely mu musíme stanovit my. Nikdo za nás tuto práci neudělá.
Je to zodpovědnost všech svobodomyslných lidí v této zemi.
Abychom
zabránili dalšímu rozšiřování této moci, musíme si zcela jasně uvědomit, že
Babišova mocenská inklinace nemá naše obvyklé a přirozené brzdící
mechanismy. Nemá naše ohledy a nemá žádné limity určené vlastními morálními
normami nebo snad obyčejným studem. Nemá nic, co by ji překáželo, kromě
parlamentarismu a v jisté míře také širšího mezinárodního kontextu Evropské
unie, který nutí Babiše k jistým ohledům. Ale spolehnout se na tento kontext
bohužel nelze. Nikdo za nás neodpracuje to, co je náš úkol.
Rozšiřování moci Andreje Babiše lze zabránit. Vyžaduje to ale
notnou dávku rozumu a poctivosti
Především
je třeba si překreslit vztahovou mapu. Demokratická levice si už nemůže dále
dovolit v zájmu svého přežití bojovat s oslabenou demokratickou
pravicí. Už k tomu není žádný důvod. Obě části pluralitní společnosti jsou
ve stejném stupni ohrožení od strany Andreje Babiše, která o pluralitu nestojí
a potlačuje ji. Navíc všechny demokratické strany se dnes téměř nemohou
domluvit s veřejností, protože nemají prostředky, jak s občany
komunikovat. Média jsou totiž buď přímo, či nepřímo napojená na vládnoucí
oligarchickou strukturu, která dusí svobodné šíření informací. Proto je
potřeba, aby se demokraté na celé české politické scéně spojili k obraně
demokracie. Významná část veřejnosti toto spojenectví pochopí a ocení.
Pro
záchranu demokratické a svobodné společnosti v České republice si musíme
konečně připustit možnost nových, dosud nezvyklých spojenectví. Rozšiřující se
Babišova moc staví před demokratické strany jedinou možnou metodu efektivní
obrany hodnot svobody. Touto jedinou metodou je široká koalice demokratických
stran a postupné vytlačení Andreje Babiše od jakéhokoli podílu na veřejné moci.
Protože ohrožuje naši svobodu.
Další
nutnou metodou obrany demokratických principů české společnosti je zásadní
zvýšení nezávislosti a odvahy veřejnoprávních médií. Není žádným tajemstvím, že
tato média ve svých hlavních zpravodajských relacích o skutečném riziku
radikálně populistické politiky Andreje Babiše buď neinformují vůbec, nebo o ní
informují pouze minimálně. Pokud se tato média neprobudí k poctivé službě
svobodné veřejnosti, bude zastavení procesu rozšiřování oligarchické moci i
osobní moci Andreje Babiše téměř nemožné.
Tato výzva
je myšlena velice vážně a naléhavě. Je třeba, aby se demokraté v této zemi
spojili na základě společných hodnot a aby novináři mnohem více plnili své
poslání obrany demokracie.
Snad se to
dříve nebo později podaří.
Svobodné fórum
Problém s Babišem je problémem demokracie. Přesvědčil hodně lidí, dokonce i dva nebo tři inteligentní lidi. Ty méně inteligentní si zajistil štědrými nabídkami, kterým nešlo snadno odolat. Tak si zajistil ansámbl kašpárků, který je na něm zcela závislý. Model byl často podobný. Najít si použitelné lidi, kteří ale tak nějak melou profesně z posledního a mají přitom na víc. Babiš se stal žebříkem,na kterém lze šplhat, máte-li aspoň nějaké síly, Babiš nic nového nepřinesl a ničím politiku neočistil. Novinkou je dle něj jen důkldný systém metastázování byznysu do řízení státu, Babišova byznysu.
OdpovědětVymazatProzradí někdo někdy skutečnou motivaci, proč tento velkopodnikatel šel do "politiky"? Nebo je to všechno tak jednoduché, že se skutečně nemohl na ten bordel už dívat? Potom je to světec.