První koně dopraveny na OH v Riu

Součástí Olympijských her v Riu jsou jezdecké soutěže, k nimž je přihlášeno 201 koní. Koně  z ostatních světadílů je třeba do Ria dopravit, v současnosti jsou koně přepravovány jen letecky. Je k tomu třeba speciální letadlo vybavené boxy pro pro koně.

S prvními 34 koňmi z londýnského letiště Stansted do Ria v pátek v 15:20 britského letního času odletělo speciální letadlo Boeing 777 společnosti Emirates SkyCargo Spojené království. Byl to první z devíti letů, při kterých bude do Ria z celého svět dopraveno více než 200 koní. Po přistání na mezinárodním letišti v Riu byly koně přepraveny do olympijského jezdeckého centra v Parku Deodoro.

Údaje o dopravě koní ze Stanstedu do Ria:
Doba letu: 11 hodin 40 minut
Letadlo: Emirates SkyCargo Boeing 777-F 
Celková průměrná váha 1 koně včetně zařízení: 17.500 kg
Z toho váha koně: 515 kg
         

Bratislava pod ochranou myslivců

Slovensko poprvé předsedá EU a v krizových dobách je bezpečnost klíčová. Hlavní město se neočekávaně rozhodli ochránit i myslivci, tedy spíše firma Lovu zdar. Ta zablokovala Bratislavu na celou dobu předsednictví, zřejmě aby zabránila demonstracím.

Kvůli slovenskému předsednictví Rady Evropské unie, které začalo 1. července, je Bratislava pečlivě chráněná policií, ochrankou i tajnými službami. Překvapivě nechtěli ponechat nic náhodě ani myslivci, kteří se ujistili, že po dobu půlročního předsednictví nebudou vládu trápit žádné protesty a demonstrace.

Myslivecké akce ohlásila firma Lovu zdar s.r.o., která soustředila akce do okolí budovy Reduta u Náměstí Ľudovíta Štúra, která je hlavním kongresovým centrem slovenského předsednictví.  Ostatní myslivci se distancují i stěžují, že jsou s firmou házeny do jednoho pytle. Slovenská myslivecká komora odmítá, že by se něčeho takového účastnila. „Slovenská myslivecká komora se od uvedeného distancuje a vyhlašuje, že žádné shromáždění nepřipravovala, neohlašovala a neorganizovala,“ píše ve stanovisku komory, která nazvala firmu Lovu zdar spekulativní skupinou.

Portál LovuZdar.sk také čelil mnoha dotazům, redaktoři však tvrdí, že jde o shodu jmen. „Firma Lovu Zdar s.r.o. nemá absolutně nic společného s naším portálem, proto se chceme veřejně od daných informací i organizace podobných akcí distancovat. Mrzí nás, že myslivci byli opět zneužiti k podobným aktivitám a opět se tak poškozuje dobré jméno myslivců i našeho portálu v očích veřejnosti,“ oznámil portál LovuZdar.sk.

Britští zemědělci mají obavy z nové ministryně

Britští zemědělci nejsou nadšeni novou mistryní zemědělství Andreou Leadsom. Hlásá sice zmenšení byrokracie, ale chce také zrušit zemědělské dotace. Plánuje rovněž zákaz zahraničních sezónních pracovníků.

Zemědělci mají z nové ministryně dost strach. Zmenšení administrativy je jediným plusem nové ministryně, i když v praxi se to patrně nepovede. Rovněž její dosavadní působení v ekologických organizacích a v důsledku toho její zaslepené ideologické přístupy a politická nezkušenost neslibují zemědělcům nic dobrého.

Ruští sportovci se mohou zúčastnit olympiády v Riu, ale ne všichni

Vedení Mezinárodního olympijského výboru se vyhnulo přímému a plošnému zákazu startu ruských sportovců na olympijských hrách v Rio de Janeiro, které začínají za dva týdny. Rozhodnutí o startu Rusů nechalo na jednotlivých sportovních federacích. Tímto způsobem už Mezinárodní atletická federace vyloučila z olympiády ruské atlety. 

Международный олимпийской комитет не допустит к Олимпиаде-2016 в Рио-де-Жанейро ни одного российского спортсмена, который не будет проходить по всем заявленным международным условиям. Спортсмен сможет представлять свою страну только в том случае, если его кандидатура будет одобрена соответствующей федерацией.

Данное решение приняли в ходе видеоконференция исполкома организации, основной темой которой был допуск России к Играм в Рио. Телеконференция проходила сегодня, 24 июля, в штаб-квартире МОК в Лозанне.

После принятия решения все члены российской олимпийской сборной должны пройти еще одну дополнительную антидопинговую проверку. Те спортсмены, чьи результаты выявят допинговые вещества, будут лишены аккредитации МОК.

Поскольку МОК передал право принимать индивидуальные решения о допуске к соревнованиям каждого спортсмена, российские легкоатлеты уже не смогут участвовать в Играх в Рио, так как Международная ассоциация легкоатлетических федераций (IAAF) ранее уже приняла решение по данному вопросу.
В МОК подчеркнули, что не допустят до участия в Олимпиаде тех российских спортсменов, которые когда-либо были дисквалифицированы из-за употребление допинга, даже если ограничения на международные выступления уже давно истекли.

Также сообщается, что Международный олимпийский комитет решил не допускать информатора Всемирного антидопингового агентства (ВАДА) российскую бегунью Юлию Степанову к олимпийским соревнованиям 2016 года. В документе МОК указано, что комитет "хотел бы выразить свою признательность госпоже Степановой за вклад в борьбу с допингом и чистоту спорта".

Напомним, что 18 июля Всемирное антидопинговое агентство (ВАДА) рекомендовало отстранить от Олимпиады-2016 всю сборную России, состоящую из 387 человек, поскольку независимые эксперты заявили об употреблении российскими спортсменами запрещенных веществ.

Через несколько дней Спортивный арбитражный суд в Лозанне принял официальное решение о запрете российским спортсменам выступать на Олимпиаде-2016. Суд отклонил апелляцию Олимпийского комитета России и оставил в силе решение IAAF, которая не допустила до Игр в Рио российских легкоатлетов. Однако в суде подчеркнули, что МОК может самостоятельно провести процедуру допуска россиян к участию в ОИ, так как именно он выступает в качестве главного организатора мероприятия. К сожалению, на легкоатлетов данное послабление не распространяется.

Внимание, вопрос читателям. Как вы думаете, стоит ли ехать на эти игры остальным нашим спортсменам? И что такое летние Олимпийские игры, как не соревнования, прежде всего, легкоатлетов?

Ministr dopravy Ťok jako Alenka v Říši divů.

18. července 2016 v Praze jednal český ministr dopravy DanŤok s dolnorakouským zemským hejtmanem Erwinem Pröllem a výsledkem jejich dohody bylo zavedení rychlíkové dopravy mezi Českými Budějovicemi a dolnorakouským Gmündem. To Rakušanům nestačí, vadí jim přestupování a čekání v ˇCeských Velenicích, a při cestě do Prahy i přestupy v Českých Budějovicích. Při jednání o obnovení rychlíkové dopravy na Dráze Františka Josefa (Vídeň - Praha) k žádné dohodě nedošlo. 

K zrušení rychlíkové dopravy mezi Vídní- Gmündem a Prahou došlo z popudu rakouských ochránců přírody na počátku 90. let, příčinou byly dieselové lokomotivy. Veškerá železniční rychlíková doprava je od té doby vedena z Vídně přes Břeclav do Prahy. Koncem 90. let došlo k elektrifikaci tratě Vídeň-Gmünd a v roce 2007 trati Gmünd - ˇCeské Velenice - České Budějovice. Rakušanům se jedná o jízdu rychlíků Vídeň - České Velenice - České Budějovice - Praha bez přestupů a čekání. Ministr Ťok slíbil, že předá záležitost odborníkům. 

Už na jaře se už jednalo o vysokorychlostní rychlíkové trati České Budějovice - České Velenice - Tullnerfeld a po atraktivní Westbahn (Západní dráze) na hlavní nádraží ve Vídni. Ministr Ťok se tváří, jako by o tomto jednání nevěděl a říká, že to je záležitost rakouské strany.

Poláci brání své potraviny proti českým pomluvám

Český ministr zemědělství Marian Jurečka nepravdivě obvinil Polsko z dovozu nekvalitních vajec a jiných potravin dovážených do ČR a z používání dumpingu. Takové vyjádření bez důkazů je neslučitelné s pravidly EU. Jeho záměrem je upřednostňovat na trhu české výrobce, což je v rozporu s evropským právem.

Polscy rolnicy oraz przedstawiciele przemysłu spożywczego protestują przeciwko wypowiedziom władz Republiki Czeskiej, które zakwestionowały jakość jaj pochodzących z Polski. Ich zdaniem trwające od dłuższego czasu działania czeskich władz to nic innego jak, niezgodna z unijnymi przepisami, forma protekcjonizmu rynkowego.

Poszło o konferencję prasową czeskiego ministra rolnictwa Marian Jurečka, na której podważał on jakość polskiej żywności i oskarżył polskich producentów m.in. o dumping cenowy.

Niekończąca się historia
To nie pierwszy raz, gdy Czesi próbują podważyć wiarygodność polskiej żywności i ograniczyć import z Polski. Represyjne przepisy, łamanie unijnych zasad urzędowej kontroli żywności, wprowadzanie uznaniowych i niezgodnych z unijnym prawem wymogów jakościowych oraz negatywne kampanie medialne na temat polskiej żywności trwają w Czechach już od 2012 roku.
– Temat nie jest nowy. Z czarnym PR-em i budowaniem barier protekcjonistycznych ze strony Czechów zmagamy się 4 lata. Ostatnio udało się uzgodnić między polskimi i czeskimi służbami, że wszystkie podejrzane przypadki będą najpierw sprawdzone i skonsultowane, a dopiero, gdy się potwierdzą, będzie można komunikować się z mediami. Mamy wrażenie, że po pół roku ta zasad przestała obowiązywać. Mamy komunikaty prasowe deprecjonujące całą polską żywność bez dowodów. Protestujemy przeciwko takim praktykom oraz dodatkowym wymogom wobec importowanej do Czech żywności, które są niezgodne z unijnymi przepisami – mówił na konferencji prasowej Andrzej Gantner z Polskiej Federacji Producentów Żywności.

Konferencja prasowe zamiast procedur
Tymczasem w Unii Europejskiej są odpowiednie przepisy i procedury, które powinny być uruchomione jeżeli strona czeska ma jakiekolwiek zastrzeżenia do jakości polskich produktów. Nic takiego nie miało miejsca. – Czeski minister rolnictwa zorganizował konferencje prasową, na której podał wiele nieprawd. W Unii Europejskiej jest prosta procedura. Jeżeli są problemy z żywności zgłasza się to do systemu RASFF – tłumaczył Jerzy Wierzbicki z Polskiego Zrzeszenia Producentów Bydła Mięsnego.

Obawy producentów jaj
Polska jest dużym producentem jaj. W Unii Europejskiej klasyfikuje się na 7 pozycji. Do samych tylko Czech w zeszłym roku dostarczyliśmy ok. 300 mln. sztuk jaj. Są one produkowane wg ustalonych procedur obowiązujących w całej UE, kontrolowane przez polską inspekcję weterynaryjną oraz liczne kontrole Biura Bezpieczeństwa Żywności i Weterynarii Komisji Europejskiej (FVO). Wyniki tych lustracji nie wykazują żadnych uwag co do stanu utrzymania zwierząt, metod ich karmienia oraz jakości jaj.

Takie stawianie rzeczy przez Republikę Czeską nie podoba się również rolnikom – hodowcom drobiu i producentom jaj. – Chcemy walczyć z bezpodstawnymi oskarżeniami pod adresem polskiej żywności – powiedział Marian Sikora z Federacji Branżowych Związków Producentów Rolnych.

Szybka reakcja rządu
Uczestnicy konferencji prasowej podziękowali również ministerstwu rolnictwa za błyskawiczną reakcję. W oficjalnym komunikacie MRiRW wskazało na bezpodstawność zarzutów strony czeskiej oraz na fakt, że polskim produktom przypisuje się wady produktów z innych krajów.

List otwarty
Polscy producenci żywności i rolnicy w liście protestacyjnym wystosowanym do Premier Beaty Szydło, ministra spraw zagranicznych Witolda Waszczykowskiego oraz ministra rolnictwa i rozwoju wsi Krzysztofa Jurgiela wzywają do stanowczego protestu przeciwko protekcjonistycznym praktykom na rynku czeskim i całej UE. List otwarty został skierowany także do Komisji Europejskiej. Producenci liczą na interwencję zarówno komisarza Phila Hogana, jak i komisarz Elżbiety Bieńkowskiej. wk

500 milionů eur půjde na podporu výroby mléka

Odbytovými potížemi postižení zemědělci EU dostanou 500 milionů eur (13,5 milardy korun) na vyrovnání ztrát zp§sobených mléčnou krizí. Tento podpůrný balíček včera na summitu ministrů zemědělství v Bruselu představil agrokomisař EK Phil Hogan.

Evropské komisi se jedná o stabilizaci cen mléka na trhu, proto producentům mléka dá jako odškodné 150 mil. eur (4,05 miliard korun)- Zbývajících 350 milionů dostanou členské státy na stabilizaci svých vnitřních poměrů v živočišné výrobě.

Ministr Jurečka chce pro trhovce výjimku z EET

Do EET by se dle návrhu ministra zemědělství Jurečky nemuseli připojit prodejci z farmářských trhů a navíc ani lidé s vedlejší podnikatelskou činností, pokud příjem z prodejů nepřesáhne 20 procent průměrné mzdy, což je pro letošní rok částka 5 401 korun měsíčně. 

„Vyjmout z EET tak chceme ty, kteří mají z podnikání skutečně jen velmi nízké příjmy. Elektronická evidence tržeb by je totiž nadměrně finančně zatížila,“ uvedl Jurečka. 

Podle ministra nejprve posoudí předlohu nejprve kabinet a PS by se k ní mohla dostat v září. O změny ve fungování EET usilují i další subjekty. Pravicová opozice jej chce rovnou zrušit. 

V první fázi od prosince 2016 by se EET měla týkat hotelů a restaurací, maloobchodu a velkoobchodu až od března 2017. Od března 2018 se bude týkat svobodných povolání, dopravy a zemědělství a od června 2018 vybraných řemesel a výrobních činností. 

Ronaldo s matkou a synem užívají dovolenou na Ibize

Maria Dolores und Cristiano Ronaldo entspannen auf einer Yacht auf Ibiza

Nach der Fußball-Europameisterschaft entspannt Cristiano Ronaldo mit Mutter und Sohn auf Ibiza. 

a nechybí ani babička

Prodej ze dvora prostřednictvím pošty

Spousta lidí nerada nakupuje potraviny v supermarketech, protože má raději čerstvé produkty přímo od drobného výrobce. Cesty za nákupy se tak prodražují a jsou náročné na čas. 

S nápadem jak pomoci spotřebitelům i výrobcům přišla švýcarská pošta, která vedle poštovních zásilek začala v roce 2015 rozvážet i čerstvé potraviny, hlavně zeleninu. Poprvé tuto službu zavedla v městě Zieglerhof, a protože nápad se osvědčil, chce ho zavádět i na dalších poštovních úřadech.

Jak to funguje? Zákazníci si u pošty objednají na celý týden dopředu dovoz potravin od určitého sedláka. Jemu pošta předá objednávku. Sedlák večer připraví objednané zboží (brambory, zeleninu, ovoce, pečivo, vejce atd.) do speciálních tašek či vaků, jejichž váha je maximálně 10 kg, a do 6 hodin ráno je dopraví na poštovní úřad. Zeleninu pak s ostatními poštovními zásilkami rozváží doporučovatel elektromotocyklem s přívěsem. Prázdné obaly sedlákovi druhý den pošta vrátí.

Spokojenost je na všech stranách. Spotřebitelé mají každodenně čerstvé potraviny a přitom ušetří peníze i čas za cestu do dvora, sedlák může vše klidně připravit a pošta našla dobrou doplňkovou činnost. 

Služba je teprve v zárodku, očekává se, že se zemědělci spojí pod nějaký internetový obchod, který rozvoz s čerstvého zbožím ještě zlepší. Zdroj:schweizerbauer

260 eur na 1 ha by měly být přímé platby ve všech zemích EU. Polský návrh.

260 euro do hektara tyle powinna wynosić stawka dopłat bezpośrednich we wszystkich państwach Unii Europejskiej powiedział w Sejmie wiceminister rolnictwa Ryszard Zarudzki. Resort rozpatruje dwa warianty wyrównania dopłat. W pierwszym nowe stawki zaczęły by obowiązywać już od 2018r., w drugim dopiero od 2021 r.


W ministerstwie rolnictwa od stycznia pracuje specjalny zespół, który zajmuje się sprawami związanymi z przyszłością Wspólnej Polityki Rolnej w nowej perspektywie po 2020 roku. Resort rolnictwa zwraca uwagę, że tylko na pierwszy rzut oka jest to daleka przyszłość. Do końca 2017 r. Komisja Europejska ma bowiem przedstawić wniosek w sprawie nowych wieloletnich ram finansowych po 2020.  - Oczekuje się, że propozycje te będą obejmować przepisy prawne ustalające kształt i zasady dotyczące polityk UE po 2020. Rozpoczynamy więc półtoraroczny proces decydowania jak te polityki będą wyglądać. W tym również Wspólna Polityka Rolna. Oczywiście nie w szczegółach, ale w ogólnych założeniach. Nas najbardziej interesuje WPR oraz polityka spójności, która nabiera dla obszarów wiejskich coraz większego znaczenia. – tłumaczył w Sejmie wiceminister rolnictwa Ryszard Zarudzki. 

Jednocześnie Bruksela jest zobowiązana do przedstawienia przeglądu obecnych wieloletnich ram finansowych na lata 2014-2020 z pełnym uwzględnieniem sytuacji gospodarczej oraz najnowszych prognoz makroekonomicznych. Oznacza to, że do końca tego roku musi zostać przygotowana ocena efektywności wieloletnich ram finansowych. - Ocena tego jak funkcjonują będzie miało decydujące znaczenie jak będzie Wspólna Polityka Rolna po 2020 r. Z tych wniosków będą płynęły rekomendacje dla WPR po 2020 r. Lata 2016-2018 będą więc okresem intensywnej dyskusji nad przyszłością budżetu UE i przyszłością poszczególnych polityk. Wtedy zostaną określone wyzwania, jakim będą musiały sprostać WPR i które wpłyną na kształt instrumentów – mówił w Sejmie wiceminister Zarudzki.

V Německu chtějí malé rodinné zemědělské závody místo krachujících společností

Velké němečtí zemědělské firmy bankrotují. V současnosti je to společnost KTG Agrar, která není schopna splácet úvěry. Věřitelé se brání ohromným ztrátám. Zatim probíhají žně, firma je stále v chodu. Zemědělské svazy bijí na poplach a žádají rozdělení společnosti na drobné rodinné podniky.

Představenstvo a dozorčí rada KTG Agrar podaly u soudu v Hamburku žádost na konkurzní řízení. Jak obchodní soud v úterý oznámil, byl podán návrh na restrukturilazci a reorganizací podniku hospodařícím na 46.000 orné půdy. Všechna jednání jsou v tom směru, aby nedošlo k velkým ztrátám pracovních míst.

V případě krachu velké zemědělské společnosti se angažují především politici ze  Strany zelených, kteří vidí budoucnost zemědělství v rodinných farmách a ekologickém hospodaření. Ekonomicky neefektivní velké společnosti by neměly být podporovány.  

Bývalý šéf Letiště Praha Dvořák se stal moravským zemědělcem

Přestože v době působení v Letišti Praha, strategickém státním podniku ČSA, a následně Českém Aeroholdingu se Miroslav Dvořák potýkal s jejich ztrátovostí, rozdělil si s managementem ze státní kasy odměnu 200 milionů. Teď se vrhl na zemědělství. I tam Miroslav Dvořák dokazuje, že umí neohroženě čerpat z veřejných peněz.

Do dnešního dne podle údajů Energetického regulačního úřadu zprovoznila Dvořákem ovládaná firma celkem 11 elektráren. Většinu tvoří vodní zdroje, dvě elektrárny jsou solární. Na výstavbu elektráren inkasovala RenoEnergie celkem přes 365 milionů korun z dotací a zařadila se tak podle týdeníku Dotyk na 15 místo nejúspěšnějších příjemců dotací v Česku. 

Firmu, ve které Dvořák drží většinový podíl, spoluvlastní s bývalým šéfem Český Aerolinií Philipem Moreelsem, část akcií vlastní ještě technický ředitel RenoEnergie Jakub Helus a Zdeněk Valeš.  Společnosti se základním kapitálem 64,3 milionů korun se daří rok od roku lépe. 

V roce 2014 už firma dosáhla zisku téměř 150 milionů korun. Dvořák na jaře letošního roku ještě rozšířil své podnikatelské portfolio, když prostřednictvím nově založené firmy enoDevelopment ovládl na 15 agrárních firem na Moravě.

V Polsku stoupla cena prasat na 7 zł/kg. Velká poptávka v celé EU.

Już dwa tygodnie temu słychać było pogłoski, że za tuczniki ubojnie płacą 7 zł/kg, jednak dziś stawka ta widnieje już oficjalnie w cennikach niektórych zakładów. A praktycznie wszyscy w kraju podnieśli ceny o dalsze 10 do 39 gr/kg. Wygląda na to, że dobra passa jeszcze potrwa.

Nie licząc jednego chwilowego zawirowania cenowego, już od połowy maja br. cały czas trwają regularne podwyżki cen skupu żywca wieprzowego. Wczoraj na niemieckiej giełdzie stawka podskoczyła o kolejne 3 eurocenty, osiągając pułap 1,66 euro/kg. W ślad za tym bardzo szybko poszły także polskie ubojnie. Sytuacja na arenie europejskiej jest na tyle korzystna, że raczej należy spodziewać się dalszych wzrostów cen. Choć może nie tak bardzo dynamicznych. 
W UE w dalszym ciągu utrzymuje się na wysokim poziomie popyt na wieprzowinę głównie ze strony Chin. Duże ilości mięsa wieprzowego są eksportowane z Niemiec, Hiszpanii oraz Danii. Kolejnym czynnikiem jest redukcja zapasów w magazynach, głównie we Francji.

Na rynku krajowym przedstawiciele działów surowcowych w ubojniach nadal wspominają o nieco mniejszych dostawach świń. Ubytki w dostawach były już sygnalizowane dwa tygodnie temu. Zakłady, które nie opierają swojej sprzedaży głównie na zaopatrzeniu od stałych hodowców, muszą niekiedy konkurować z lokalnymi ubojniami o żywiec. Fakt ten wynika zapewne z tego, że kilka miesięcy temu rolnicy zbyt mało obsadzili chlewnie i teraz jest to odczuwalne. Jednak za około dwa tygodnie podaż powinna się bardziej ustabilizować – sugerują ubojnie. 

Z dzisiejszej sondy cenowej wynika, że najwyższa stawka za kilogram żywca wieprzowego wynosi 5,40 zł/kg w województwie podlaskim, a najniższa to 4,10 zł/kg w województwie lubelskim. Najwyższa stawka za klasę E to 7 zł/kg w województwie mazowieckim, natomiast najniższa to 6,10 zł/kg z lubelskiego. ag

Nepodporujme zemědělce skrz daně

Zemědělci mají dostat od vlády dalších deset miliard v podobě přímých dotací i daňových úlev. Spolu s tím, co dostávají nyní, půjde celkem o 60 miliard ročně na sektor, který se na celkové ekonomice podílí zhruba dvěma procenty a zaměstnává celkem 140 tisíc lidí včetně myslivců a rybářů. 

Nové dotace mají jít konkrétně na živočišnou výrobu, protože ta prý kolabuje kvůli protiruským sankcím. Navíc ostatní země mají podobné úlevy pro zemědělce také, takže není důvod nepřispět i těm našim. Připomeňme, že potravinová soběstačnost České republiky přes permanentní navyšování dotací a úlev neustále klesá. Jediné, čeho vyrábíme víc, než spotřebujeme, je pivo a cukr, v ostatních komoditách jsme někde mezi 40 a 60 procenty celkové spotřeby.

Zemědělství obecně má problém. Ten největší se zcela evidentně jmenuje počasí, bez ohledu na to, jestli je zrovna zima nebo teplo, jestli prší nebo je sucho, vždycky někdo potřebuje dosypat, protože se mu zrovna nedaří. Druhým problémem jsou dotace, které jsou v Česku tak malé, že snad ani nemá cenu nic dělat, ale přesto se pár zemědělců pro těch pár desítek miliard vždycky najde.

Novým problémem bude elektronická evidence tržeb, jejíž výjimku si zemědělci neprolobbovali, což jim bude způsobovat obrovské problémy, protože to vypadá, že aspoň z nějakého prodeje budou muset daň zaplatit. Samotné daně jsou pak také problém, protože osmdesátiprocentní paušál je absolutně nedostačující.

Můžeme se na zemědělství samozřejmě dívat jako na strategickou záležitost, kterou je potřeba udržet za každou cenu. Nebo jako na něco, co nám na stůl přináší alespoň kousek normální chuti, což se o prefabrikovaných a leckdy dost plastově bezchybně vyhlížejících produktech v supermarketech říci skutečně nedá. Nic z toho ovšem není důvod pro to, aby se dál komplikoval už tak překomplikovaný systém daňových úlev a odpočtů.

Pokud chce vláda dotovat zemědělce bez ohledu na důvody, nechť tak učiní. Může z toho samozřejmě vyndat ty velké, čímž se nebude muset zabývat střetem zájmů nejmenovaného ministra. Nebo může obejít ty malé s tím, že stejně nejsou konkurenceschopní, a proto není potřeba je jakýmkoliv způsobem podporovat. Zásadní ovšem je, aby řekla, co vlastně skutečně chce. A koho nakonec hodlá podporovat a proč vlastně. To, že Rusové přestali odebírat české vepřové půlky, není dostatečný důvod. Stejně jako neexistuje důvod pro preferenci jedné profese na úkor všech ostatních.
Julie Hrstková - komentátorka HN 

Blesk zabil 18 krav

Neštěstí na rakouském venkově neberou konce. V solnohradském Senn auf der Postalm (55 km východně od Salcburku) blesk zabil 18 krav. Z toho jich 12 bylo březích.

Georg Buchegger už 18 let se stará o dobytek pěti sedláků, celkem dohlíží  na 400 kusů skotu. Za celoých 18 let se mu pouze jednou stalo, že blesk zabil 2 telata. Tuto sobotu však to byl masakr.

Zvířata se před bouřkou ukryla pod velký smrk. Nalezla pod ním smrt. Přežila pouze jedna kráva, která si na snímku nechápavě prohlíží mrtvé družky,z nichž 12 bylo březích. Za březí krávy vyplatí pojišťovna 1.200 euro (32.400 Kč), za ostatní 700 eur (18.900 Kč).

Pád traktoru 80 m, řidič těžce zraněný.

Děsivá nehoda se stala v úterý odpoledne v dolnorakouském Furth an der Triesting (60 km západně od Vídně), kde se lesní traktor zřítil se svahu a padal 80 metrů.

Z dosud nezjištěných příčin sjel traktor z lesní cesty, padal  po svahu asi 80 metrů, až se zastavil o jeden strom. Řidič se ze stroje ležícího na střeše ještě vyprostil, potom upadl do bezvědomí. Protože ležel v nepřístupném terénu bylo pro záchranáře obtížné ho dostat na sjízdnou cestu. Museli použít speciální koš a dlouhá lana. Z lesní paseky potom byl dopraven do nemocnice. Jeho stav je kritický.

Tour de France - 2. etapa: Saint-Lo / Cherbourg-en-Cotentin (183 km):

Mistr světa Slovák Peter Sagan zvítězil ve druhé etapě Tour de France, když na čáře porazil Juliana Alaphilippa. Díky bonusovým vteřinám navíc jako první Slovák v historii přebírá žlutý dres.

Z favoritů ztratil po defektu Richie Porte, nejlepších se však v závěrečném stoupání neudržel ani Alberto Contador. Nejlepší z Čechů byl třiadvacátý Roman Kreuziger, který svého parťáka Sagana a celý peleton doslova dotáhl do cílové roviny.

1. P. Sagan (SR/Tinkoff) 4:20:51, 2. Alaphilippe (Fr./Etixx-Quick-Step), 3. Valverde (Šp./Movistar), 4. Martin (Ir./Etixx-Quick-Step), 5. Matthews (Austr./Orica), 6. Kelderman (Niz./LottoNL), 7. Gallopin (Fr./Lotto), 8. Van Avermaet (Belg./BMC), 9. Mollema (Niz./Trek), 10. Froome (Brit./Sky), ...23. Kreuziger (Tinkoff) všichni stejný čas, 114. Vakoč (Etixx-Quick-Step) -3:30, 159. Bárta (Bora-Argon) -6:51.

Průběžné pořadí: 1. P. Sagan 8:34:42, 2. Alaphilippe -8, 3. Valverde -10, 4. Barguil (Fr./Giant), 5. Froome (Brit./Sky), 6. Van Avermaet, 7. Quintana (Kol./Movistar), 8. Kreuziger, 9. Gerrans (Austr./Orica), 10. Martin všichni -14, ...107. Vakoč -3:44, 159. Bárta -7:05.

EET, aneb živnostník je nepřítelem kapitalistického lidu

Když chtěli komunisté kolektivizovat české zemědělství, objížděli jejich agitátoři vesnice. Přesvědčovali sedláky, aby se „dobrovolně“ zbavili svého majetku, aby svoje pole, dobytek a stroje vložili do družstva, protože teprve potom, kolektivně hospodaříce, se budou mít dobře. A když to nešlo po dobrém, šli na to agitátoři bolševicky po zlém.

Taky živnostníci dostali svůj díl. Těm byla rovnou živnost odebrána a zestátněna, případně jim komunisté také založili, jak jinak, družstva. A opět přišli na scénu agitátoři, aby živnostníkům vysvětlili, že jim tak přece bude líp, protože jen stát ví, co je dobré a stát bude jejich živnosti nejlépe provozovat. Někteří živnostníci mohli dokonce své provozovny dále vést, mohli dál dělat své řemeslo, protože jim to agitátoři blahosklonně dovolili. Ovšem již jen jako zaměstnancům komunálu.

Zdálo by se, že už je to dávno. To vše se odehrávalo před šedesáti lety a poměry se od té doby změnily. I když…

Po dvaceti letech směrování k svobodné společnosti se kolo dějin nenápadně obrací. Vrátila se doba, kdy stát je opět ten nejchytřejší, stát má o všem vědět a stát chce o všem rozhodovat. Stát přebírá kontrolu nad malými podnikateli a živnostníky. A vytváří si k tomu patřičné nástroje – registry, zákony, sankce.

Jeden by čekal, že různé podnikatelské a živnostenské spolky budou takové rozpínavosti státu bránit. Jiný by čekal, že lidé, kteří stojí v čele takových spolků, se státu postaví a budou se s politiky a úředníky přít ve prospěch podnikatelů a živnostníků. Ale ne, oba, ten první i ten druhý se velmi pletou. Naopak, vedoucí představitelé velkých spolků spolupracují se státem a dokonce pomáhají státu vysvětlovat, zavádět, dolaďovat. Vstali noví agitátoři.

Jeden příklad za všechny. Těžko uvěřitelné se děje kolem spuštění elektronické evidence tržeb. Již v průběhu jara a léta 2015, kdy se velmi diskutovalo zavedení EET a kdy se zvedla vlna odporu proti ní, našli se dva představitelé podnikatelských spolků, kteří velmi podpořili ministra Babiše v jeho nesmyslném záměru zavést u nás EET – Karel Havlíček, předseda AMSP a Vladimír Dlouhý, prezident HK ČR. (Jen poznámka jako vsuvka: Proč je záměr zavést EET nesmyslný? Stačí se podívat na Chorvatsko, odkud jej Babiš okopíroval.)
Oba pánové vystupovali během roku 2015 ve prospěch EET, vykládali, jak to narovná podnikatelské prostředí, jak je třeba jít s dobou a komunikovat se státem elektronicky atd. Podle obsahu sdělení a použitých argumentů nebylo poznat, zda mluvil Andrej Babiš, úředníci ministerstva financí, generální ředitel finanční správy nebo představitel podnikatelského spolku. Už to samo o sobě je divné. Něco není v pořádku.

Zákon o evidenci tržeb vstoupil v platnost. Máme sice naději, že jej Ústavní soud zruší či alespoň pozastaví, ale spoléhat na to nemůžeme. Zato se můžeme spolehnout na to, že se Andrej Babiš a jeho lidé znemožní, protože zavedení EET bude blamáž. Je velmi pravděpodobné, že to nebude dobře fungovat, že EET nepodpoří zvýšení výběru daní, systém bude padat, ukáže se, že je vše mnohem dražší, než slibovalo ministerstvo financí atd. Člověk by opět čekal, že tentokrát se již pánové Havlíček a Dlouhý budou držet zkrátka. Ať se stát stará, ať ukáže Andrej Babiš, jak to zvládne. A opět se člověk mýlí.

Pánové Dlouhý a Havlíček vyrazili státu a panu Babišovi na pomoc. Vysvětlovací web, internetová poradna, kampaň na Facebooku pod názvem „EET ANO, ale“, společné výjezdy s pracovníky finanční správy do krajských měst. Pan Dlouhý dokonce vyjádřil obavy, že by zavedení EET mohly provázet potíže. Jak hezky napsal: „…živnostníci opravdu nemají dostatek informací, řada věcí je nedomyšlená a celé spuštění EET může skončit pořádným průšvihem“ (zdroj: Fb Vladimíra Dlouhého).

Shrňme si to. Předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků a prezident Hospodářské komory ČR podpořili přijetí zákona o evidence tržeb, zjevně zaměřeného proti malým podnikatelům a živnostníkům. Nyní pomáhají státu s hladkým zavedením EET. Místo, aby nechali ministra, který špiní malé podnikatele a živnostníky, ať se znemožní, pomáhají mu vše zvládnout. Suplují práci státu, snaží se, aby se stát neblamoval, přesvědčují, vysvětlují, propagují, vyjednávají výjimky a kosmetické úpravy zákona. A vydávají vše za pomoc podnikatelům a živnostníkům. Faktem ovšem zůstává, že je to především pomoc státu a panu Babišovi. Zdroj:Echo24

Zemědělské dotace EU rozdělené hezky česky

Čeští zemědělci letos dostanou na dotacích, které přitečou z Evropské unie, desítky miliard korun. K tomu další miliardy budou čerpat na různé investice. 

Kdo bere nejvíc? Exkluzivní žebříček Dotyku představuje 10 největších příjemců dotací za rok 2015.

Dotačním králem je Andrej Babiš se svým Agrofertem, který kontroluje více než sto tisíc hektarů polí a luk. Za uplynulý rok inkasovaly Babišovy zemědělské podniky 788 milionů korun. S přehledem tak vévodí žebříčku, který magazín Dotyk sestavil z čerstvě zveřejněných údajů Státního zemědělského intervenčního fondu. TOP 10 zahrnuje firmy a uskupení, které na svůj byznys dostaly od daňových poplatníků více než 100 milionů korun.

Za Babišem, druhým nejbohatším Čechem, se šikují skupiny dalších agrárních bossů. Realitní magnát a třetí nejbohatší Čech Radovan Vítek posbíral na dotacích pro své farmy 274 milionů korun. Třetím největším příjemcem zemědělských dotací je z podnikatel z Vysočiny Gabriel Večeřa. Jeho Agro Měřín obdrželo 209 milionů.
Mezi první desítku dotačních přeborníků se vloudila pouze jediná zahraniční společnost, britský Spearhead International, které v Česku patří čtyři velké zemědělské firmy. Díky rozsáhlé držbě luk a lesů pobírá více než stomilionové dotace ročně také státní podnik Vojenské lesy a statky.    

Štědré evropské dotace mají sloužit hlavně k podpoře malých sedláků a venkova. V ČR je to přesně naopak, vyrůstá agrární velkoměstská velkovýrobní dotační elita.

Tour de France 2016 - 1. etapa:

Britský spurtér Mark Cavendish ovládl úvodní etapu 103. ročníku Tour de France, získal na slavném závodu už 27. vavřín a poprvé v kariéře oblékl žlutý dres. Ve finiši u proslulé pláže Utah v Sainte-Marie-du-Mont v Normandii porazil německého cyklistu Marcela Kittela i úřadujícího mistra světa Slováka Petera Sagana.

Cavendish, jednatřicetiletý rodák z Ostrova Man, vybojoval historický triumf pro africkou stáj Dimension Data, do níž přestoupil před touto sezonou z týmu Etixx-Quick-Step. Na Tour poprvé vyhrál etapu už v roce 2008. Hromadný finiš rozdrobil pád v cílové rovince, který se ale udál až za všemi elitními spurtéry na špici. Se ztrátou 33 sekund protnul cílovou pásku na 24. místě Kreuziger.

Start Tour se vrátil na francouzské území po třech letech, legendární závod začal v ikonickém Mont-Saint-Michel. Rovinatá etapa vyvrcholila na pláži Utah v Normandii, dějišti jedné z klíčových bitev druhé světové války. Nedělní 2. etapa má kopcovitý profil, měří 182 km a vede ze Saint-Lo do Cherbourg-Octeville, kde cyklisty čeká v závěru dvoukilometrové stoupání.

Tour de France: 1. etapa: Mont-Saint-Michel - Utah Beach Sainte-Marie-du-Mont (188 km): 1. Cavendish (Brit./Dimension Data) 4:14:05 2. Kittel (Něm./Etixx-Quick-Step) 3. P. Sagan (SR/Tinkoff) 4. Greipel (Něm./Lotto Soudal) 5. Theuns (Belg./Trek-Segafredo) 6. Laporte (Fr./Cofidis) 7. Coquard (Fr./Direct Energie) 8. Kristoff (Nor./Kaťuša) 9. McLay (Brit./Fortuneo) všichni stejný čas, 10. Henderson (N. Zél./Lotto Soudal) -3 ...24. Kreuziger (ČR/Tinkoff) -23.

Púť na Mariánsku horu u Levoče počas dvoch dní navštívi pol milióna ľudí.

Desiatky kilometrov pešo po asfaltových či lesných cestách. Potom prudké stúpanie, nezriedka s veľkým ruksakom, umorený páliacim júlovým slnkom a smädom, na Mariánsku horu týčiacu sa v nadmorskej výške takmer osemsto metrov nad Levočou.

Keď je človek konečne hore, čaká ho tlačenica. V rade na vodu či na toaletu. Vie, že najbližšie dva dni sa poriadne nevyspí, teda ak vôbec. Zažije niekoľko omší, pomedzi to spevy rôznych súborov, modlitbu ruženca a, samozrejme, dlhé rady pred spovedelnicami.

Tak vyzerá púť do Levoče a na Mariánsku horu, ktorú každoročne navštívi podľa odhadov až pol milióna ľudí. 

Zemědělské dotace jsou nebezpečný návyk jako drogy

Koho situace v chovech prasat nezarazila, ten asi neví, jaká vlastně je. Z hlediska stavů jsme na nejnižší úrovni v zaznamenávané historii, tedy od roku 1921.

Domácí produkce vepřového klesla především kvůli dovozům levného a kvalitního masa ze zahraničí (z Polska, Francie, Německa, Dánska…), i kvůli tomu, že chovatelům chybí přímá dotační podpora chovu prasat.

Hovoří se především o takzvané soběstačnosti nižší než 50 procent. Znamená to, že do České republiky se dnes každé druhé kilo vepřového masa dováží. Přitom jeho spotřeba neklesá a 80 procent našich chovatelů má výsledky shodné se západní Evropou, hlavní problém je asi v tom, že čeští zemědělci se stali závislými na dotacích.

Citelně v zemědělství chybí pracovní síly. Zkušení zaměstnanci odcházejí do důchodu a mladí lidé se shánějí těžko na jakoukoli manuální práci, což o zemědělství platí nejméně dvojnásobně.

Podle některých zemědělců by se Česká republika v podpoře živočišné výroby mohla inspirovat třeba v sousedním Německu, kde zemědělce přímo dotují  regiony a obce, které mají nejlepší přehled o tom, kde dotace jsou skutečně třeba.

Dvoudenní volby v ČR jsou unikátní a podezřelé

Marek Antoš, expert na volební právo, v rozhovoru mimo jiné říká: „Naše dvoudenní volby jsou ve světě prakticky unikátní, je to úplně zbytečné a vzbuzuje otazníky, co se děje v noci z pátku na sobotu ve volebních místnostech. A to především v obcích, kde má starosta ,pod palcem‘ některé členy volební komise, zapisovatele, ředitele školy, kde se často volební místnosti nacházejí, a i třeba obecní policisty, kteří volební místnosti hlídají. Aniž bych tedy chtěl říct, že ty problémy jsou masové, v komunálních volbách je riziko zneužití poměrně velké.“

LIDOVÉ NOVINY: Poslanci projednávají zákon, který by měl stanovit finanční stropy pro volební kampaně, ve sněmovních volbách na 90 milionů. Považujete to za dobrý nápad?

ANTOŠ: Je to lákavá myšlenka, ale pochybuji o efektu stropů. Je příliš snadné a lákavé je všelijak obcházet a zákon může logicky regulovat jen výdaje samotné strany, mnohem hůř se ale omezují kampaně na její podporu od třetích osob. Navíc vznikají pochybnosti o ústavnosti finančních stropů.

Je špatně, aby politické strany utrácely stovky milionů za billboardy jako třeba ČSSD v roce 2010 a sháněly peníze všude možně. Stropy ale tento problém nemohou vyřešit a naopak vytvoří problémy nové.

V USA je to chápáno jako protiústavní omezení svobody projevu, v Evropě je to obvykle i přes určité kontroverze ústavními soudy akceptováno. Stropy totiž mohou omezovat nové strany, které při vstupu na politické kolbiště musejí investovat více peněz, aby se dostaly do povědomí voličů.

Chápu tedy argumentaci, že je špatně, aby politické strany utrácely stovky milionů za billboardy jako třeba ČSSD v roce 2010 a sháněly peníze všude možně. Stropy ale tento problém nemohou vyřešit a naopak vytvoří problémy nové– po každých volbách se bude zpochybňovat, zda účtenky sedí a zda billboard stál tolik, co měl. Spíše bych se zasazoval o větší transparentnost volebního klání, aby se voliči už před volbami mohli podívat, jak financování kampaně probíhá, než stanovit pevnou částku, kolik maximálně lze za kampaň utratit.

LIDOVÉ NOVINY: Pokus o regulaci v první přímé volbě prezidenta v roce 2013 dopadl fiaskem, zákon masivně porušoval i vítěz voleb Miloš Zeman...

ANTOŠ: To je pravda. Navržená novela se z toho snaží poučit tím, že zavádí lepší kontrolní mechanismus v podobě specializovaného úřadu. Jde o určité zlepšení oproti prezidentské volbě, kde dodržování stropu kontroloval v podstatě bezmocný senátní výbor, ale podle mě je špatný samotný princip.

LIDOVÉ NOVINY: Aktuálně poslanci projednávají také omezení darů politickým stranám a hnutím. Maximálně by od jedné osoby mohly dostat tři miliony korun ročně. Je to krok správným směrem?

ANTOŠ: I k tomuto jsem skeptický. Pokud někdo bude chtít stranu prostřednictvím peněz ovlivňovat, cestu si vždy najde – nic mu například nebrání dary účelově rozložit na více firem. Zákon také vůbec neřeší otázku úvěrů, které přitom mají stejný korupční potenciál jako dary.

Pokud je cílem zamezit, aby velcí dárci ovlivňovali politiku stran, pak se to nemůže podařit pomocí právní regulace. Půjde leda apelovat na morálku jednotlivých stran a sponzorů a upozorňovat, pokud někdo bude své dary účelově rozkládat.

Jinými slovy, pokud je cílem zamezit, aby velcí dárci ovlivňovali politiku stran, pak se to nemůže podařit pomocí právní regulace. Půjde leda apelovat na morálku jednotlivých stran a sponzorů a upozorňovat, pokud někdo bude své dary účelově rozkládat.

LIDOVÉ NOVINY: Obě novely směřují k financování stran. Vyžaduje tato oblast čtvrtstoletí po změně režimu zásadní regulaci?

ANTOŠ: Za největší problém fungování českého politického systému považuji stav politických stran. Jsou velmi malé a nemají dost členů, aby mohly plnit svou společenskou funkci. To je problém, protože přivedením pár černých duší lze poměrně snadno získat ve straně pozici.Ale hlavně, malé množství členů nevygeneruje dostatek peněz, a tím pádem jsou strany závislé na velkých dárcích a státních příspěvcích.

LIDOVÉ NOVINY: Lze to nějak řešit?

Nabízí se inspirace z Německa, kde funguje systém, který stranám dává peníze podle míry jejich „zakořenění“ ve společnosti. Jednak je tam vazba na počet mandátů v zastupitelských sborech, jednak stát přidává peníze k prostředkům vybraným od dárců. Strana sice může přijmout velký dar, ale stát k němu „přihodí“ jen malou částku. A naopak několik tisíc malých darů stát v podstatě zdvojnásobí, což je pro strany motivační hledat primárně dárce z řad občanů a menších firem.

Ten systém je velmi propracovaný a vznikl na základě velkých skandálů s financováním politických stran a pokynů německého ústavního soudu. Máme možnost poučit se od sousedů, ale tímto směrem bohužel žádné návrhy nejdou a základní mechanismus financování stran zůstává stále stejně špatný.

LIDOVÉ NOVINY: Mimochodem, v současné době je zakázána televizní reklama na politické strany, přitom například v USA je to standardní způsob agitace. Není čas to změnit?

Za největší problém fungování českého politického systému považuji stav politických stran. Jsou velmi malé a nemají dost členů, aby mohly plnit svou společenskou funkci. To je problém, protože přivedením pár černých duší lze poměrně snadno získat ve straně pozici.

ANTOŠ: Významným argumentem pro tento zákaz bývala skutečnost, že kmitočty pro televizní vysílání představují vzácný statek, který přirozeně omezuje konkurenci mezi provozovateli televizního vysílání. Pokud by televizní stanice mohly vysílat politickou reklamu, mohlo by to narušit rovnost stran v politické soutěži a výrazně by posílal vliv vlastníků televizních stanic.

Jenže po digitalizaci už tento fyzikální argument neplatí. A nevím, jestli pro to lze najít jakýkoli jiný argument. Pokud ne, pak by šlo o protiústavní omezení svobody projevu stran, které by v televizi kampaň chtěly vést. Takové by se jistě našly, zejména ty, jejichž voliči moc nepoužívají internet a nečtou noviny, zato sledují televizi a současný stav je tedy poškozuje.

Jako ústavní právník tedy potřebuji vidět racionální zdůvodnění zákazu, ale zároveň nejsem fanouškem politické agitace v televizi. Jednak více směřuje k negativní kampani, což je dobře vidět v USA, jednak je reklamní prostor v televizi mnohem dražší než jinde, což by strany nutilo hledat další zdroje financování.

LIDOVÉ NOVINY: Máte pocit, že volby v Česku odpovídají západním demokratickým standardům?

ANTOŠ: To určitě ano. Z výzkumů mapujících důvěru ve volby po celém světě vyplývá, že v Česku se výsledkům voleb věří a nedochází k zásadním pochybením. Určité nešvary ale existují a je velký problém, že neexistují nástroje k efektivnímu vynucování pravidel o průběhu voleb. Jedinou možností je zrušení voleb soudem, což je ale nesmírně silný zásah do demokratického procesu, a proto se to soudy zdráhají činit až na úplné „prasárny“.

Z výzkumů mapujících důvěru ve volby po celém světě vyplývá, že v Česku se výsledkům voleb věří a nedochází k zásadním pochybením. Určité nešvary ale existují a je velký problém, že neexistují nástroje k efektivnímu vynucování pravidel o průběhu voleb.

Racionální přístup tedy bohužel je, že žádná sankce prakticky nehrozí, a proto se vyplatí porušovat pravidla. Proto si myslím, že by bylo namístě zřídit orgán, který by řešil stížnosti na neférovou kampaň už v jejím průběhu a měl by v ruce i určité nástroje. Smysl by dávaly například pokuty za přestupky a správní delikty nebo předběžná opatření přikazující ukončit určité chování v kampani.

LIDOVÉ NOVINY: V první den první přímé volby prezidenta byl v deníku Blesk zveřejněn velký inzerát, který dehonestoval Karla Schwarzenberga. Soud přesto neusoudil, že mohl ovlivnit výsledek voleb. Je představitelné, aby soud zrušil celostátní volby?

ANTOŠ: Nejvyšší správní soud rozhodl, že sice byl závažně porušen volební zákon, ale rozdíl mezi oběma kandidáty byl tak velký, že není pravděpodobné, že by bez tohoto inzerátu volby dopadly odlišně. Mně to přijde přesvědčivé. A dovedu si představit, že kdyby rozdíl v počtu hlasů nebyl deset procent, ale třeba půl procenta jako teď v Rakousku, soud by mohl kvůli zásadnímu pochybení zrušit i celostátní volby. Na druhou stranu je pravda, že psychologická bariéra na straně soudu je značná. Aby nikým nevolení soudci zpochybnili vůli pěti milionů voličů, to už chce odvahu...

LIDOVÉ NOVINY: Už na podzim se budou konat krajské a senátní volby. Není u těch krajských problém, že jsou často „referendem“ o aktuálních celostátních tématech?

Psychologická bariéra na straně soudu je značná. Aby nikým nevolení soudci zpochybnili vůli pěti milionů voličů, to už chce odvahu...

ANTOŠ: Jsou to tradiční volby druhého řádu, takže voliči je nevnímají tak důležité, a proto se nebojí volit méně vyzkoušené strany. A je proto logické, že se do nich promítá celostátní politika, je to příležitost voličů vyjádřit se v průběhu volebního období Poslanecké sněmovny vyjádřit k politice vlády.

Dalo by se ale pracovat s termínem, do zastupitelstev krajů a obcí by se mohlo volit současně. To by umožnilo více akcentovat lokální témata. Obecně je volebních termínů příliš mnoho, synchronizují se jen senátní volby s krajskými nebo obecními. Vede to k permanentní volební kampani a oslabuje to disciplínu voličů, což má negativní vliv na volební účast.

LIDOVÉ NOVINY: Na komunální úrovni se někdy objevuje kupování voličů. Volby v několika obcích kvůli tomu byly zrušeny, v severočeské Krupce dokonce opakovaně. Lze s tím něco dělat?

ANTOŠ: Obecně považuji komunální volby za nejrizikovější. Za prvé proto, že se volební systém sice tváří, že volič může volit jednotlivé osoby a sestavit si svůj „dream team“ napříč kandidátkami, ale to funguje leda na malých vesnicích. Jinak totiž volič reálně jen odevzdává kus svého hlasu určité straně, na jejíž kandidátní listině zakřížkovaná osoba kandiduje.

Na malé obci by si člověk své sousedy asi nekoupil, aby se stal starostou. Jen zlomek z těchto machinací přitom vidíme, jen máloco se totiž dostane před soudy.

Ve větších obcích dokonce nefunguje ani negativní volba. Ukázalo se to na Praze 5, kde voliči ODS masově křížkovali všechny osoby pod tehdejším starostou Jančíkem, ale ten byl kvůli skrytému fungování volebního systému i přesto zvolen. To je úplně špatně.

Druhý problém se týká především malých měst, kde není úplně složité ovlivnit výsledek voleb pomocí kupování voličů jako v Krupce. Tyto obce už jsou relativně velké, takže dává ekonomický smysl neférovým způsobem obsadit radnici a současně v nich už nefungují bezprostřední osobní vazby, takže se lidé nestydí nechat se koupit. Na malé obci by si člověk své sousedy asi nekoupil, aby se stal starostou. (úsměv) Jen zlomek z těchto machinací přitom vidíme, jen máloco se totiž dostane před soudy.

Tomáš Lebeda s kolegy z olomoucké katedry politologie zkoumá atypické chování voličů, tedy když v podobných okrscích dopadnou volby úplně jinak, a snaží se rozdíly vysvětlovat. Jeden z předběžných závěrů výzkumu je, že velmi negativní efekt mají dvoudenní volby. To u nás bylo zavedeno v roce 1971, když se KSČ bála, že v reakci na normalizaci klesne volební účast. Dvoudenní volby dávaly režimu možnost absentéry dostat k urnám alespoň druhý den.

Co se týče prezidentské volby, pokud nedojde ke změně právní úpravy, pravděpodobně nás čeká podobný chaos a rozdělení společnosti jako při první prezidentské volbě. Za největší problém považuji podmínky navrhování kandidátů.

Ponechali jsme si to jako tradici, přitom je to ve světě prakticky unikátní, úplně zbytečné a vzbuzuje to otazníky, co se děje v noci z pátku na sobotu ve volebních místnostech. A to především v obcích, kde má starosta „pod palcem“ některé členy volební komise, zapisovatele, ředitele školy, kde se často volební místnosti nacházejí, a i třeba obecní policisty, kteří volební místnosti hlídají. Aniž bych tedy chtěl říct, že ty problémy jsou masové, v komunálních volbách je riziko zneužití poměrně velké.

LIDOVÉ NOVINY: Na přelomu let 2017 a 2018 nás čekají v relativně rychlém sledu nejprve volby do Poslanecké sněmovny a poté volby prezidenta republiky. Co lze čekat?

ANTOŠ: Co se týče prezidentské volby, pokud nedojde ke změně právní úpravy, pravděpodobně nás čeká podobný chaos a rozdělení společnosti jako při první prezidentské volbě. Za největší problém považuji podmínky navrhování kandidátů. Díky Nejvyššímu správnímu soudu už je sice jasné, jak počítat procenta při vyřazování neplatných podpisů, ale určitě se bude opakovat problém, že ministerstvo vnitra vůbec nekontroluje, zda lidé archy opravdu podepsali. Kontroluje se jen soulad údajů s centrálními registry.

Navrhoval bych takzvaný systém alternativní volby, který původně pochází z Austrálie a pro volbu hlavy státu se používá v Irsku. Lidé v něm místo hlasování pro jediného kandidáta všechny kandidáty seřadí podle svých preferencí a volby jsou tím pádem rozhodnuty v jediném kole.

A to znamená, že mnohdy jsou i „pravé“ podpisy vyřazeny, protože lidé si spletli trvalý pobyt s bydlištěm. Pro kandidáta je vlastně nejracionálnější, kdyby podpisy zfalšoval kompletně, třeba si vypsal jména z obchodního rejstříku. To nemá znít jako návod, to je upozornění na zásadní chybu systému. Kdo poctivě sbírá podpisy na ulicích, může dopadnout mnohem hůře než kandidát, který si vše opsal z internetu. A nepodceňoval bych, že někteří kandidáti už to teď takto sbírají... (úsměv) Parlament by na to měl zareagovat a zákon změnit.

LIDOVÉ NOVINY: Objevil se návrh, že by to mohlo být po rakouském vzoru šest nebo osm tisíc úředně ověřených podpisů.

ANTOŠ: To by problém vyřešilo, ale znamenalo by to zásah do ústavy, která přímo obsahuje požadavek na 50 tisíc podpisů. Pouhý zákon by nemohl stanovit, že stačí několik tisíc podpisů, ale ověřených.

LIDOVÉ NOVINY: Máme-li přímou volbu prezidenta, nedávalo by smysl zakotvit také možnost jeho odvolání na základě lidové iniciativy?

ANTOŠ: To není šťastná cesta, aby někdo neustále sbíral podpisy pro odvolání prezidenta. Vedlo by to k další polarizaci společnosti.

LIDOVÉ NOVINY: Pokud současný systém příliš polarizuje společnost, co byste navrhoval?

ANTOŠ: Takzvaný systém alternativní volby, který původně pochází z Austrálie a pro volbu hlavy státu se používá v Irsku. Lidé v něm místo hlasování pro jediného kandidáta všechny kandidáty seřadí podle svých preferencí a volby jsou tím pádem rozhodnuty v jediném kole. Celkově to přispívá k výběru kandidáta přijatelného pro nejvíce voličů, což by bylo plus, protože prezident má v českém ústavním systému především reprezentační roli.

LIDOVÉ NOVINY: Ve volbách do Poslanecké sněmovny se často diskutuje o možných změnách volebního systému, který je údajně nespravedlivý a generuje slabé vlády. To se ale ve volbách v letech 2010 a 2013 nepotvrdilo, ne?

Negativní efekty se v posledních dvou volbách projevily méně než v roce 2006, ale ten systém je stále stejně špatný. Vyčítám mu několik věcí. Za prvé se nechová férově k voličům v různých krajích.

ANTOŠ: Je pravda, že se negativní efekty v posledních dvou volbách projevily méně než v roce 2006, ale ten systém je stále stejně špatný. (úsměv) Vyčítám mu několik věcí. Za prvé se nechová férově k voličům v různých krajích. Pokud se volič v Karlovarském nebo Libereckém kraji chce chovat racionálně, nemůže s klidným srdcem volit stranu, která má v preferencích méně než deset procent, protože na rozdíl od větších krajů tam taková strana nemá velkou šanci na mandát. A z výsledků voleb vyplývá, že voliči tak skutečně uvažují, protože v těchto krajích lidé volí malé strany mnohem méně než ve zbytku republiky. Tohle prostě není fér.

Současný systém zároveň dává velký prostor náhodě. V roce 2006 od sebe oba „stovkové“ bloky odlišovalo dvě stě tisíc hlasů, ale bylo by stačilo pár set hlasů v Jihočeském kraji, aby „menší“ stovka měla většinu. Je to příklad ukazující, že přestože je odevzdáno pět milionů hlasů, o výsledku rozhoduje několik hlasů kdesi.

Třetí rovina je, že systém poškozuje strany, které těsně překročí pětiprocentní uzavírací klauzuli, a zároveň mají podporu rovnoměrně rozmělněnou po celém území České republiky. V posledních dvou volbách se žádná taková strana nevyskytla, proto se negativní důsledky volebního systému neprojevily v takové míře jako v roce 2006, ale to je jen shoda okolností.

Irituje mě pravidlo uzavíracích klauzulí pro koalice. Úplně z toho čiší účelovost zavedení v době opoziční smlouvy proti tehdejší Čtyřkoalici. Navíc to neumožňuje vytvářet transparentní koalice menších stran

Český volební systém by měl fungovat poměrněji, aby každý dostal, co mu náleží, když už přímo naše ústava jako jedna z mála v Evropě zakotvuje poměrný volební systém.

LIDOVÉ NOVINY: Má smysl celostátní uzavírací klauzule?

ANTOŠ: Určitě ano, protože bez ní by mohla uspět i regionální uskupení, k proniknutí do sněmovny by stačilo jen pár procent v jednom kraji. To by se mohlo podařit řadě stran a taková fragmentace sněmovny by byla naprosto nežádoucí. Například senátor Ivo Valenta je velmi populární na Uherskohradišťsku a jistě by dokázal s nějakou stranou získat pár poslaneckých křesel za Zlínský kraj.

Irituje mě ale pravidlo uzavíracích klauzulí pro koalice (dvě strany v koalici musí překonat desetiprocentní práh, tři 15procentní, čtyři a více 20procentní – pozn. red.). Úplně z toho čiší účelovost zavedení v době opoziční smlouvy proti tehdejší Čtyřkoalici. Navíc to neumožňuje vytvářet transparentní koalice menších stran, takže se to obchází pomocí toho, že lidé z různých stran kandidují na jedné kandidátce.

LIDOVÉ NOVINY: V Česku stále volíme jako před mnoha desítkami let, neexistuje možnost internetového a dokonce ani korespondenčního hlasování. Bylo by to namístě změnit?

V Estonsku lze po internetu volit už asi deset let a funguje jim to velmi pěkně, ale ke zvýšení volební účasti to bohužel nevedlo

ANTOŠ: Je dobře, že se o tom diskutuje. Internetové volby se nabízejí jako jedno z řešení problému, že ve všech demokratických zemích v uplynulých 30 letech klesala volební účast. Je ale třeba říct, že v Estonsku lze po internetu volit už asi deset let a funguje jim to velmi pěkně, ale ke zvýšení volební účasti to bohužel nevedlo.

Internetové volby jsou každopádně až poslední krok na dlouhé cestě. A my nejsme v elektronizaci veřejné správy nyní ani tam, kde byli Estonci v roce 2000, kdy začali o internetových volbách poprvé vážně uvažovat. Nutnou podmínkou jsou rozšířené občanské průkazy s elektronickým čipem, o které si dnes sice lze zažádat, ale vzhledem k praktické nevyužitelnosti čipu to skoro nikdo nedělá.

Nemáme ani centralizovaný registr voličů, takže pokud chcete volit mimo trvalé bydliště, musíte si vyřídit voličský průkaz. Je o to překvapivě velký zájem, v prezidentské volbě jich bylo vydáno asi sto tisíc. A dalších několik procent lidí by jistě volit chtělo, ale odradila je tato administrativní překážka. Spíše než na snění o elektronických volbách bych se proto soustředil na elektronizaci administrativního zázemí voleb.

LIDOVÉ NOVINY: A korespondenční hlasování?

ANTOŠ: To se dá zavést snáze, řada zemí to umožňuje. Omezil bych to ale jen na občany žijící v zahraničí nebo na lidi hospitalizované v nemocnici a podobně. Pokud bychom to umožnili všem, neuvěřitelně by to usnadnilo nekalé praktiky, jako je kupování hlasů. Už by nebylo třeba svážet voliče mikrobusy do volebních místností a navíc by nikdo neměl šanci se o nakupování dozvědět.