Svět je opět rozdělen na dva bloky

Není možné nepozorovat, že se ve světovém měřítku postupně vyhranily dva zdánlivě protikladné politické bloky, vnitřně spřízněné společnou myšlenkou na ústřední světovou vládu na bázi socialismu.

Bílý a černý si podaly zrcátka

 „Novo-socialisté“ si na Západě nasazují ve prospěch svého „globalismu“ masku ustarané úřednické péče o udržitelnost planety. „Bývale-kapitalističtí“ oligarchové si spočítali, že svět jde „doleva“, a že je v byznysu potřeba jít s tímto proudem ruku v ruce, za příslib budoucího monopolu a podílu na globální moci. Obrazně to dokládají neustále se kmitající lopaty v rukou předních amerických i evropských miliardářů, jako je Soros, Bezos, Gates a další, jimiž vrhají milióny a milióny dolarů do socialistické propagandy a agitace ve prospěch „globalismu“. Živí stovky organizací na vytváření veřejného mínění a podněcování různých společensky rozkladných aktivit či strašení pod hesly klimatických změn, multikulturalismu, genderismu atd. A již nyní jim ta spoluhra s politiky hodně vynáší.

Stejně tak je nemožné nevidět na straně „staro-socialistů“ usilovné zbrojení a posilování svalů skupiny Číny, Ruska a všech jejich utrápených a dokrmovaných vazalů od Severní Koreje až po Venezuelu. Patří k nim i agentury jako je naše KSČM. Svůj trvalý světovládný cíl ani moc neskrývají a poukazují při tom hlavně na úpadek západních společností. Jejich „státo-kapitalismy“ se vyznačují omezením občanských práv, cenzurou a falešnou sociální spravedlností s privilegiemi pro režimní nomenklaturu. Poučeni minulými uspěchanými revolucemi vsadili tentokrát na dlouhodobou strategii vytváření rozvratu a chaosu na územích protivníka, než dojde k definitivní konfrontaci. Jednou z hlavních metod je polarizace veřejného mínění. Zdá se, že kalkulují i s variantou jakési bez-válečné konvergence, kdy jim vnitřní krizí vyčerpaný Západ nakonec padne dobrovolně do náruče. Rusko v tomto smyslu nasadilo směrem k Evropě lákavé vzývání antiamerikanismu, průhledně neupřímnou podporu vágních tradic a hlavně svůdný odpor proti islamismu, resp. islamisaci.

Na dva bloky jsou rozděleni i obyvatelé jednotlivých států. I v českém tuzemsku se politická scéna v podstatě nelišila od tohoto nastíněného obrazu. Jen jeho kontury a kontrasty byly mnohem ostřejší. Asi proto, že zde byla zachována dřívější, (post)komunistická nomenklaturní síť vazeb „sociálního kapitálu“, snadno překlopitelná do funkční sub-organizace s rychle předurčenými hlavními oligarchy. Náš hospodářský potenciál se pak sice dostal většinově do bezpečných(?) rukou západních korporací, ale v naší politické moci se začalo čím dál více projevovat dřívější pouto k východu, vyznačující se intimními audiencemi udělenými čelným představitelům naší země v Moskvě či Pekingu.