Jiný styl populismu má Kuba, jiný Babiš, jiný Fiala a jiný pan Okamura nebo pani Konečná. Výsledek je však stejný - oligarchizace politiky dosáhla obludných rozměrů.
Píše se rok 2014 a Martin Kuba dává k dispozici svoji funkci, jelikož se jako úřadující předseda ODS nedostal v roce 2013 do poslanecké sněmovny - když byl z prvního místa tzv. vykroužkován právě voliči v jižních Čechách. Poté se v komunálních volbách nedostal ani do zastupitelstva Českých Budějovic.
V tu dobu byl Kuba spojován s některými kmotry ODS - podle bývalého premiéra a předsedy ODS Topolánka se kongresy ODS se podobaly setkáním mafie, která si rozděluje terén a politici jen chodí políbit prsten. V případě pana Kuby se jednalo o líbání prstenu Pavla Dlouhého v kultovní úřadovně U Huberta v Hluboké. I tehdy Martin Kuba měl pověst velmi pracovitého, pragmatického politika, který sází na propojení politiky a byznysu.
Píše se rok 2024 a stejný Martin Kuba vítězí s více než 47 procenty v “Krajských volbách na jihu Čech”. Dnes je již finančně natolik zajištěn, že nepotřebuje kmotry - navíc sám se stává kmotrem i politikem v jedné osobě. Babiš už možná začíná závidět.
Kubova fůra peněz je pro ODS, míří do Omnia Invest Group, kde Kuba sice už ukončil činnost, ale jeho manželka je tam jednatelkou. Pan Kuba (oficiálně) dary ve výši 2 milionů 650 tisíc korun podpořil ODS. Od roku 2002 kdy vstupuje do ODS, po boku Pavla Dlouhého, až do ukončení první etapy v roce 2015 jsou to však dary v hodnotě zhruba 150 000 Kč. Dalších 2,5 milionu spadá do jeho druhé politické mise.
Klientelismus, který se v této zemi v současné době považuje za normu, je vidět prakticky všude. Je to vlastně takový model “gubernie” jednoho muže, který má pocit, že je takový nový Tomáš Baťa a vytváří - město/region pro všechny zařazené. “Chovej se pořádně, pracuj, choď na dvě brigády a studuj, …” A dostaneš základní ekonomický servis a možná i obecní byt, když budeš v potřebné profesi. Ještě před deseti lety nešlo s tímto ve vedení města, kraje, země uspět. Dnes již ano.
A opravdu v zemi, která má nejvíce lidí bez domova na počet obyvatel, bydlení snad nejdražší skoro v celé Evropě, platy a mzdy na úrovni rozvojové země, ceny však stejné jako v Německu, nejvice pracujících studentů - je opravdu složité, být rebelem a kritickým občanem. Ono poslouchat například pana doktora Kubu, když se vyjádří k sociální politice, která je postavena na zásluhovosti a oddělení zrna od plev, které pan doktor prý přesně pozná. Přísnost, řád, tresty, každý má dostat šanci a když ji nevyužije - nic se nedá dělat, následuje totální existenční pád a nemilosrdná ulice s fatálním koncem.
A vláda stále utahuje neoliberální smyčku obyvatelstvu, Žijeme v zemi, kde se již i nižší střední třída nestačí udržet ekonomický standard bez ponižujících dávek na bydlení. Tato politika preferuje především lidi všehoschopné.
Bude to ještě pro silné žaludky. Klesáme na dno a proto nastupují obranné, normalizační mechanismy přežití …Po 35 letech od roku 1989 je to opravdu zlý sen….
Zdroj: Hlídač státu
Žádné komentáře:
Okomentovat