Pomníky Američanů padlých na Chebsku komunistům vadily

 Podle ministerstva obrany si boje o Cheb vyžádaly životy 71 amerických a 200 německých vojáků. Smutný osud měl i jeden z pomníků u silnice poblíž města, na jehož slavnostní odhalení 27. dubna 1947 dorazil také Ludvík Svoboda či Jan Masaryk.

Po komunistickém převratu se někteří poslanci KSČ snažili tuto připomínku vítězství amerických vojáků zlikvidovat, ale díky statutu diplomatické půdy neodvážili se pomník odstranit.

Stranické orgány se jej potom alespoň snažily zakrýt výsadbou rychle rostoucích tújí. Místo sice bylo po úzké pěšině přístupné, ale každý návštěvník pietního místa byl sledován vojáky Pohraniční stráže a komunistickou tajnou bezpečností. Když návštěvník odešel, objevili se pohraničníci, aby památník zkontrolovali, případně odklidili květiny, které tam po návštěvě zůstaly. 

Další pomník, přímo v Chebu, připomínající padlé Američany, se podařilo odstranit. V 50. letech se na jeho místě objevila vysoká skulptura pohraničníka. Její demontáž a navrácení původního památníku provedli technici již v prvním porevolučním roce 1990. 

Před 80 lety americká armáda dobyla Cheb.

 26. dubna si město Cheb už 80. rokem připomíná vítězství americké armády nad nacistickými obránci města. Dobýt Cheb dostala za úkol 97. pěší divize, která na území dnešního Česka vstupovala od Schirndingu.

Starobylé město Cheb bylo prohlášeno za pevnost, která měla být bráněna do posledního muže. Jeho obranu tvořila minová pole a záseky na silnici v linii Svatý Kříž - Wies - Starý Hrozňatov.

V domobraně byli muži starší padesáti let, mladí chlapci z Hitelrjugend a údajně asi jen tisíc německých vojáků. Jednotky SS se z města postupně stáhly.

Dne 24. dubna zahájila Pattonova armáda dělostřeleckou palbu. Už večer se prvním průzkumným jednotkám podařilo dostat do okrajových částí města. Starosta JUDr. Emil Janka odjel 25. dubna z vlastní iniciativy za Konrádem Henleinem (sudetským místodržícím) do Kladské, aby ho požádal o podporu pro předání města bez boje. Tato mise však nepřinesla úspěch. Kapitulaci Chebu Henlein tvrdě odmítl, stejně velitel obrany major Geissler. Mělo se bojovat do posledního muže.

Už v sobotu 26. dubna 1945 ovšem došlo k velmi symbolické události. Jeden z amerických tanků, které metr po metru "čistily" město od nepřátel, v dnešní Dragounské ulici zabil i muže na motorce. Tím nebyl nikdo jiný než major Geissler, který se právě vracel ze schůzky na velitelství. 

Starosta Janka pak v odpoledních hodinách podepsal v budově nemocnice kapitulaci. Vyzval obyvatelstvo ke klidu, setrvání v domech a do půlnoci předání zbraní  v budově radnice. Janka později Američané zatkli a odvezli do internačního tábora v Bavorsku. Brzy byl propuštěn.

 Konrád Henlein se ještě pokusil zformoval rozdrobené jednotky esesáků, které v pondělí 28. dubna vytáhly na město. Cíl byl zřejmý: chtěly jej dobýt zpátky. 

To se ovšem nepodařilo. Posílené americké jednotky nacistickou zteč odrazily ještě před Chebem - v oblasti Podhradí. Tedy tam, kde pár let po válce vznikla vodní nádrž Jesenice

Konrád Henlein Američanům neunikl, za pár dnů už v plzeňské věznici mohl přemýšlet o posledních věcech nacisty. Bývalý poslanec a vítěz československých parlamentních voleb nedokázal čekat na soud, střepy ze svých brýlí si 10. května 1945 podřezal žíly.

Pochod pro život

 V sobotu prošel Prahou Národní pochod pro život, mimo jiné proto, aby upozornil na ekonomickou situaci českých rodin. Rodinám po narození dítěte klesá životní úroveň. K důsledkům patří skomírající porodnost a patnáct tisíc uměle ukončených těhotenství ročně. „Nechceme žádné zvýhodňování. Požadujeme jen spravedlivé daně a důstojnou kompenzaci nákladů, které rodiny investují do dětí“, říkají organizátoři pochodu. Co konkrétně mají na mysli? 

Společnost přátelská rodinám i dětem

Za poslední tři roky naše zem přišla o jedno okresní město – počet narozených dětí se propadl o bezmála dvacet tisíc. Odborníci, politici, novináři i další veřejné osobnosti hledají příčiny tohoto jevu. Některé jsou zjevné a jiné více či méně skryté. Ty poslední by se daly shrnout do věty: „Rodiče investují, stát inkasuje.“ To je dlouhodobě trvající problém „prorodinné“ politiky českého státu. To je základní disproporce prostředí a rodiny to znevýhodňuje.

Mluvit v souvislosti s něčím tak zázračným, jako je narození dítěte, kolik stojí a jaký je z něj „výnos“, zní necitelně. Děti přece nejsou zboží! Ale když máte děti, počítat musíte, jinak časem spláčete nad výdělkem.

Podle některých studií čistý příspěvek rodiny do veřejných rozpočtů představuje částku 5 milionů Kč na jedno vychované dítě. Náklady na jedno dítě pak činí 2 miliony Kč na rodinu, a to pouze do 18 let. Pokud dítě studuje do 26 let a připočítáte taky náklady za bydlení, odpovídající spotřebu vody a energií, za dopravu a další rozpočtené náklady, pak jsme na 4 až 5 milionech Kč.Je tedy zřejmé, že pokud nejste milionáři či úspěšní investoři, s každým narozeným dítětem se vaše životní úroveň prostě bude propadat. Proč se pak někdo diví, že klesají počty narozených dětí, zejména v dnešních turbulentních časech? S tím pak také souvisí, že dalším patnácti tisícům dětí ročně není dovoleno se vůbec narodit. Z obav, aby to rodina „utáhla“, rodiče mnohdy přistoupí na umělé ukončení těhotenství. Mluvit v tomto případě o nějaké „svobodě volby“ vyžaduje velkou míru sebezapření rozumu i svědomí.

Nabízíme řešení

Sepsali jsme výzvu. Jejím smyslem je dát politikům podnět, naznačit cesty a více rozproudit debatu o možných řešeních v rámci rodinné politiky. Na nich pak je, aby začali přicházet s konkrétními kroky ke zlepšení situace. Je to totiž nejen pěkné, ale také pragmatické – až se z dětí stanou dospělí, jednou budou vytvářet reálné hodnoty a odvádět státu daně.

Ve výzvě přinášíme návrhy čtyř konkrétních legislativních opatření, která by narovnala nespravedlivé zdanění rodin s dětmi a zajistila důstojnou kompenzaci nákladů tak, aby s narozením a výchovou dítěte razantně neklesala jejich životní úroveň. Přejeme si totiž, aby Česká republika byla zemí, kde lidé mají svobodu mít tolik dětí, kolik si přejí, a kde se vyplatí pracovat a zároveň vychovávat děti. Jsou to ustanovení zmocněnce vlády pro demografii, daňové úlevy na každé dítě, opatření na podporu vlastního bydlení a investiční opatření na pořízení automobilu.

Zda bude mít tato naše výzva nějaký reálný dopad, nevíme. Pokusili jsme se zapátrat u zástupců parlamentních stran, zda je osobně některé body osloví. Na daňových úlevách se všichni námi oslovení shodli.

Kateřina Jurigová, politická poradkyně poslaneckého klubu ODS, upřesnila: „Debatu o slevě na dítě je potřeba vést na úrovni ministrů. Variant, jak toto spravedlivě řešit, je více, je třeba najít tu optimální, jak z pohledu rodin, tak administrativní náročnosti nebo možností státního rozpočtu. Mně osobně by například přišlo logičtější vázat slevu na životní minimum dítěte. Je dobře, že vaše petice takovou debatu pomůže rozproudit.“

Poslanec Jiří Navrátil (KDU-ČSL) vyjádřil jasnou podporu rodinám s dětmi, ale zmiňuje nutnost kompromisů: „Zvyšující se náklady rodin by samozřejmě měly být více zohledňovány, ale musíme brát v úvahu rozpočtové možnosti, aby se podpora rodin nepostavila proti nim (náklady na obsluhu státního dluhu). Navýšení slev na děti na 6240 Kč měsíčně by stálo rozpočet výrazně přes 100 mld. Kč a na to s ohledem uváděného výše opravdu nemáme. Je tedy před námi hledat společně kompromisní výši.“

Poslankyně Lucie Šafránková (SPD) uvedla vlastní návrhy: „Kromě zvýšení a valorizace rodičovského příspěvku, zachování školkovného a daňové slevy na manželku či manžela šlo právě o markantní zvýšení daňových zvýhodnění a daňových bonusů pro pracující rodiče nezaopatřených dětí. Můj návrh má progresivní charakter, tj. s rostoucím počtem dětí výrazně roste výše každé další slevy na dani. Pro rodiny s třemi dětmi by to znamenalo zvýšení jejich čistých ročních příjmů cca o 100 000 Kč, rodiny s třemi a více dětmi a nižšími či středními příjmy by de facto daň z příjmů neplatily vůbec.“

K ustanovení vládního zmocněnce pro demografii řekl poslanec Aleš Juchelka (ANO), že o tom dosud takto neuvažovali, zdůraznil ale široký záběr prorodinné politiky: „Svého času jsme chtěli vytvořit zmocněnce vlády pro rodinu, poněvadž prorodinná politika jde napříč snad všemi resorty.“ K otázce daňových úlev sdělil, že uvažují „v kontextu celého našeho programu o různých formách prorodinné politiky, včetně podpory vícečetných rodin“. Podle jeho slov už byly podniknuty i kroky: „Už v minulém volebním období jsme o této podpoře uvažovali a zjišťovali financování aut od EU. Narazili jsme tenkrát na to, že rodinná elektroauta nikdo nevyráběl, tudíž nelze ani podpořit, a už vůbec ne auta se spalovacím motorem. Rozhodně s podporou počítáme, a to hlavně v otázce bydlení.“

Příklady odjinud

Tyto naše návrhy nejsou žádným planým fantazírováním. Nemá smysl znovu vymýšlet kolo. Všechny tyto věci už někde v různých podobách fungují, osvědčily se a prospívají v mnoha zemích za našimi hranicemi. Namátkou jsme vybrali několik příkladů ze států, které jsou nám geograficky či kulturně blízké.

Opatření na podporu vlastního bydlení

V Maďarsku fungují v rámci programu „CSOK“ (Rodinná podpora na bydlení) dotace na bydlení při narození dítěte. Rodiny s dětmi mohou získat státní dotace na pořízení nebo rekonstrukci bydlení. Při narození dvou dětí rodiny mohou získat až tři čtvrtě milionu korun a při narození tří a více dětí dosáhnou až na milion korun. Maďaři rovněž nabízejí bezúročné půjčky na bydlení pro rodiny „Babaváró hitel“ (Úvěr pro nové rodiny). V Polsku existuje program „Rodinný úvěr“, který umožňuje rodinám s dětmi získat dotace na hypotéku. Ve Francii existují bezúročné půjčky na bydlení (PTZ), které se pak liší podle regionu a příjmu rodiny.

Opatření na podporu pořízení rodinného automobilu

Maďarsko dává rodinám se třemi a více dětmi příspěvek ve výši ca 165 000 Kč na nákup sedmimístného vozu. Daňové úlevy na rodinná velkoprostorová vozidla existují též v Itálii. Ve Francii se toto opatření schovalo pod ekologickou dotaci pro rodiny s více dětmi v rámci státní podpory mobility.

Daňové úlevy

Zde najdeme různou škálu opatření, tak jen pro zajímavost stručný výčet: nejštědřejší daňové slevy v Evropě najdeme ve Francii, Německu, Rakousku a Španělsku (snížení daně o 10 až 20 %). Závisí primárně na počtu dětí, ale systém může zahrnovat i širší rodinu, jako ve Francii. Maďarsko nabízí výrazné úlevy z daňového základu, které rostou s počtem dětí a nejvíce činí pro rodiny se třemi a více dětmi. V severských zemích se zase rodinám poskytují přímé měsíční dávky.

Kde je vůle, je i cesta, říká se. Instituce, paragrafy a státy jsou výrazem vůle lidí něco dělat. Na začátku potřebujete dva lidi, muže a ženu, kteří chtějí děti. Ti musí vědět, že se mají o koho opřít, o širší rodinu, přátele apod. Zkrátka že jejich okolí k nim bude přátelské. To je velká vzpruha pro jejich vůli. Tak lze vybudovat společnost přátelskou rodinám i dětem.

Čtyři opatření výzvy zákonodárcům, aby s narozením dítěte neklesala životní úroveň rodiny

Nespravedlivé zdanění, nedostupnost bydlení a nejistota ve společnosti vedou k alarmujícímu propadu porodnosti ze 112 tisíc v roce 2021 na odhadovaných 80 tisíc dětí v roce 2024 a k 15 tisícům umělých ukončení těhotenství v roce 2023.

Vážení zákonodárci, vyzýváme vás k návrhu a projednání legislativních opatření, která by narovnala nespravedlivé zdanění rodin s dětmi a zajistila důstojnou kompenzaci nákladů tak, aby s narozením a výchovou dítěte razantně neklesala jejich životní úroveň. Navrhujeme, abyste projednali usnesení vyzývající Vládu ČR:

Ustanovení zmocněnce vlády pro demografii a posuzování demografických dopadů u projednávané legislativy;

Zvýšení daňové slevy za každé nezaopatřené dítě alespoň na 30 % minimální mzdy, tedy 6 240 Kč měsíčně, částečně kompenzující nepřímé zdanění a další transfery rodiny ve prospěch společnosti;

Přijetí investičních opatření na podporu vlastního bydlení, které především poskytuje potřebnou jistotu pro založení rodiny, v podobě dotací při narození dítěte na bytové potřeby a bezúročných hypoték pro rodiny se třemi a více dětmi;

Přijetí investičních opatření na pořízení automobilu pro ekonomicky aktivní rodiny se třemi a více dětmi.Další informace naleznete na www.hnutiprozivot.cz

Zelenskyj a Trump se setkali v Římě

  Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a americký prezident Donald Trump se v pátek nečekaně setkali v Římě , kam přijeli na pohřeb papeže Františka.

Bílý dům označil schůzku za „velmi produktivní“ a uvedl, že další podrobnosti poskytne později. Bylo to první setkání obou státníků po roztržce v Bílém domě na konci února. Mluvčí Zelenského uvedl, že další schůzka byla dohodnuta na sobotu.

Fotografie zveřejněné Zelenského kanceláří ukazují oba prezidenty, jak sedí naproti sobě v mramorovém sále během svého 15minutového rozhovoru. Podle informací nebyli přítomni žádní konzultanti. Na dalších snímcích z ukrajinské prezidentské kanceláře se k nim připojili britský premiér Keir Starmer a francouzský prezident Emmanuel Macron. Zdálo se, že čtyři hlavy států jsou hluboce pohrouženy do rozhovoru.

Trump chce ukončit ruskou agresi na Ukrajině a dosáhnout ústupků od Zelenského. Zelenskyj dosud kategoricky odmítá jakékoli zřeknutí se černomořského poloostrova Krym, který Rusko anektovalo v roce 2014, nebo dalších oblastí na východě Ukrajiny anektovaných Moskvou.

Koncem února vyvolal rozhovor mezi Trumpem, viceprezidentem USA J. D. Vancem a Zelenským skandál v Bílém domě. To mělo za následek i krach dohody o přístupu USA k ukrajinským surovinám, včetně celosvětově vyhledávaných vzácných zemin. Obě strany nedávno v memorandu oznámily, že tento týden podepíší dohodu o surovinách.

Podle Trumpa jsou jednání o ukončení války na Ukrajině blízko výsledku po pátečních rozhovorech s jeho zvláštním vyslancem Stevem Witkoffem v Moskvě. Rusko na vzpomínkové bohoslužbě v Římě zastupovala pouze ministryně kultury Olga Ljubimovová. Vedení v Moskvě hovoří o pokroku v jednáních s Washingtonem, ale poukazuje na to, že pro ukončení války je stále třeba vyjasnit detailní otázky.

Po rozhovorech s Witkoffem se Moskva opět projevila otevřená přímým jednáním s Ukrajinou – stejně jako na začátku ruské útočné války v roce 2022. Šéf Kremlu Vladimir Putin však dosud vždy požadoval, aby Zelenskyj stáhl přihlášku do NATO..

Uzavření rakouské nemocnice spouští revoluci

 Zpráva o zrušení nemocnice v Gmündu rozzuřila jinak klidné Rakušany. Na nemocnici byli vždy pyšní. Tamní katolické sdružení "Leopoldina Gmünd" se pokusilo na 24. dubna svolat diskusní fórum, na kterém by šéfka Zemské zdravotní agentury (LGA)  Elisabeth Bräutigamová důvody zrušení nemocnice vysvětlila.

Dnes sdružení "Leopoldina Gmünd" oznámilo, že akci svolanou do gmünského společenského domu Palmenhaus ruší, neboť zástupci Dolnorakouské zdravotní agentury v zájmu své osobní bezpečnosti odmítají se akce zúčastnit. Oznámili pouze, že na dolnorakouském zdravotním plánu nelze nic měnit.

Rozhledy : Kam kráčí Rakousko? Obdivovaná nemocnice v Gmündu se uzavírá.

Rozhledy : Přísnost na chudý lid přichází i do Rakouska

Blahobytem ukolébaný Západ se probudil a nic nechápe

 Spojené státy americké, ale i celý svět se po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu dramaticky mění. Snad na důkaz dávného Leninova výroku o tom, že jsou desetiletí, kdy se nic nestane a pak pár týdnů, během nichž jako by uplynulo celé desetiletí. Takové týdny teď proběhly a asi i dále probíhají.

Strnulý styl bývalého prezidenta Joe Bidena nahradil Trump velmi aktivním stylem, když začal zaplavovat Ameriku historicky největším počtem exekutivních příkazů. Společným jmenovatelem mnoha těchto příkazů je snaha přiblížit Spojené státy izolacionismu. Trump má v tomto podporu i většiny republikánské strany, jež nyní drží většinu v Kongresu. Má tedy poměrně volnou cestu posunout svou zemi směrem, který dnes již moc neznáme, ale který byl dříve pro USA formujícím.

Na samém počátku dějin Spojených států v dobách otců zakladatelů se zde střetávaly dvě vize budoucnosti země. Na jedné straně stál Alexander Hamilton (první ministr financí) a na druhé Thomas Jefferson (první ministr zahraničí a později i jeden z prvních prezidentů). Vize Hamiltona a jeho stoupenců vycházela z představy, že prosperita státu je odvozena z jeho orientace na obchod se zbytkem světa. Součástí této politiky měla být i podpora měst, a to především těch přístavních, které by dále rozvíjely obchod. Stát by se mezitím snažil dohodnout s okolními státy výhodné obchodní smlouvy, které by prosperitě dále přispívaly. Zároveň by byla prosazována podpora vzniku nových manufaktur. Vládnout dle něho měli ti nejlepší lidé – bohatí a vzdělanci. Z dnešního pohledu ho tedy můžeme považovat za elitáře. Mimoto o něm můžeme, byť s ohledem na historický kontext, konstatovat, že byl i globalistou.

Jeffersonova vize byla mezitím velmi odlišná. Úspěch Spojených států dle něj tkvěl v zemědělství a v jakési ctnosti malého nezávislého farmáře, jehož pozornost je upřena k západu, jenž byl tehdy dále objevován. Města byla Jeffersonem vnímána jako semeniště korupce a zkaženosti. Spojené státy údajně mohly uspět jen, když získají novou půdu pro další generace. Zajímalo ho tedy spíše objevování dalších částí amerického kontinentu, než obchod s britským impériem. Narozdíl od Hamiltona věřil ve vládu celého lidu a ne jen malé elity. Z dnešního pohledu ho můžeme považovat za politika izolacionalistického, který podporoval Ameriku více orientovanou samu na sebe. Amerika se měla stát příkladem pro celý zbytek světa a ne být součástí všech sporů, kterých byl tehdejší svět plný.

V průběhu prvních zhruba 150 let americké historie se obě ideje násilně, ale i nenásilně střetávaly. Hamiltonská představa pak silně převládla s koncem druhé světové války. Tehdy se USA vlivem mezinárodních událostí od izolacionalistických tendencí odvrátily a staly se nedílnou součástí a snad i esencí globalizovaného světa ve všem pozitivním i negativním, co přináší.

Donald Trump však do USA vrátil Jeffersona, ač si to možná neuvědomuje. Trump se sice neřídí promyšlenou filozofií, ale populismem, společné body tu však nalezneme. Jefferson odmítal industrializaci a držel se zemědělství, jako toho správného hospodářského sektoru. Trump chce těžký průmysl do Ameriky vrátit, protože je to pro něj ten sektor, který udělá Ameriku znovu velkou a skvělou. Situace je jiná, oba však spojuje návrat k něčemu, co bylo nebo už je minulostí. U toho všeho oba vyzdvihují důležitost venkova, kde se dnes nachází opora Trumpova volebního úspěchu. Velkoměsta naopak líčí jako místa plná zkorumpovaných elit a progresivních tendencí. Filozofie obou stojí na vládě lidu, jisté zahleděnosti USA do sebe a odporu vůči elitám.

Spojené státy se tak po zhruba 80 letech internacionalismu a globalizace od Hamiltona odvrací a vrací blíže k Jeffersonovi. Jedna věc se ovšem dramaticky změnila. Trump opravdu není Jefferson. Jeho styl je chaotičtější a jeho vize není USA jako maják svobody a občanské společnosti, nýbrž opevněná pevnost obrácená sama na sebe. Nejde ale jen o samotného Trumpa. Většina dnešní republikánské strany je izolacionistická a jisté tendence tímto směrem pomalu narůstají už i u Demokratů. Zjevně to vychází z vůle americké společnosti. Možné však stále je, že se USA časem vrátí zpátky k něčemu bližšímu Hamiltonovi. Kurz se však vychýlil a může to tak trvat desítky let.

Nesbírá europoslanec Turek volební hlasy na dálnicích?

"Jsem europoslanec, jsem někdo, mám imunitu a policie je na mně krátká." říká sebevědomý pohled mladého muže, narychlo vykvašeného politika. Nabob se prý veřejně chvástal, že se svým autem jel po dálnici přes 200 kilometrů v hodině.

Jel na dálnici přes 200 kilometrů v hodině a ještě se tím chlubí. Europoslanec Filip Turek si zřejmě myslí, že pro něj neplatí zákony a může si všechno dovolit. Připomíná způsoby malého děcka, které je přesvědčeno, že smí všechno a ostatní ho můžou maximálně obdivovat a pochválit. 

 Prý to podle Turka bylo v Německu, kde by to mohlo být v pořádku, protože tam předpisy na dálnicích neomezují rychlost. Svědci však uvádějí, že Turek prachsprostě lže, že ta dálnice je ve skutečnosti D5 v České republice na Plzeňsku, kde je povolena rychlost 130 km za hodinu. Ty německé vypadají jinak.

V každém případě však přepisy v ČR i v Německu zakazují používání mobilu za jízdy. V SRN je za to pokuta 100 – 200 euro a hrozí i sebrání řidičáku. 

Dotyčný se údajně hlásí ke konzervativním hodnotám. K nim také patří úcta k zákonu. Nikoliv pohrdání právem a ještě se tím veřejně chlubit. To je projev křupanské anarchie.

Hlásat veřejně, že právní normy platí jen pro lid prostý, vypadá jako papalášství nejhrubšího zrna. Problém je v tom, že Turek oslovil spoustu mladých obdivovatelů, pro které je vysoká rychlost na silnici vzorem k napodobení, znakem síly, krásy, odvahy a  především mládí. A mladí se za všech okolností musí od lidí starých a rozvážných lišit. Na dálnicích možná leží volební hlasy pro Turky.

U mladých politiků nejsou důležité ústní projevy, ale vizáž, mladá tvář, moderní účes a široko daleko zářící sebevědomí. Stačí vzpomenou Vladimíra Dlouhého, jemuž po listopadu volební hlasy nezajišťovala předchozí funkce předsedy KSČ v Prognostickém ústavu, ale mladá tvář. Nebo Petra Busková či Stanislav Gross, kterým stačilo objevit se před kamerami, a hlasy se jen hrnuly. 

Nespokojený volič se domnívá, že příčinou jeho problémů jsou stávající staří politici, že změnu v jeho prospěch mohou provést nejlépe politici mladí. Mládí je také relativní pojem. Když byl kdysi do čela sovětských komunistů zvolen Michajl Gorbačov, tak se u nás všichni těšili, že vedení východního bloku konečně převezme mladý člověk. Gorbačovovi bylo 55 let, tedy byl ve věku, s nímž člověk dnes u českých podnikatelů při shánění práce těžko obstojí. 

Noční klub před soudem

 Před Krajským soudem v Českých Budějovicích probíhá proces s rumunským manželským párem, který v Českých Velenicích oficiálně podniká v dřevozpracujícím závodě, jehož součástí však je noční klub. Podle obžaloby se jedná o vykořisťování a znásilňování žen, za které hrozí 12 let vězení. Další sazba může přijít za držení zbraní a hlavně za nezdaněné příjmy. 

Noční klub v Českých Velenicích

Vyšetřování je složité, neboť obviněný pár "podnikal" ve více zemích, nyní je v Rumunsku, kde ho vyšetřuje rumunský soud.

Rumunská svědkyně tvrdí, že přijela do Českých Velenic roku 2019 na pozvání "Johna", který jí našel výhodnou práci v továrně na plasty. Místo toho musela pracovat v nočním klubu "Casanova," kde "Johny" dělal barmana. Hosté prý platili pouze jemu, on ženě platil 80 eur (2.000 Kč) za hodinu. Týdně vydělávala  "pouze" 8.000 eur (200.000 Kč. V době pandemie byl klub částečně uzavřen, takže se zaměstnankyně musely přesunou do jiných českých a německých měst. Nyní je svědkyně provdaná a žije v Rumunsku.

Podle obžalovaného "Johnyho" nejsou výpovědi žen pravdivé, neboť do Českých Velenic přijíždějí cizinky na práci v klubech dobrovolně, větší částku vydělaných peněz zaměstnavatelům prý neodvádějí. A všechny neskutečně lžou. 

Rumunský pár podnikal i v lesním hospodářství, kde také  "ukázkově" rumunské dělníky vykořisťoval. Do České republiky byli dělníci lákáni na lehkou práci za velké výdělky, luxusní ubytování a snadné získání řidičského průkazu. Podle České policie se jednalo o novodobé otroctví. Dělníci vykonávali v lese těžkou práci, přičemž pracovní dobu měli 14-16 hodin denně. Dostávali mzdu ve výši 200 eur (5.000 Kč) měsíčně, ubytováni byli v dřevěné lesní boudě u obce Halámky. Tyto lesní dělníky doposud Krajský soud nevyslechl. Rovněž chce vyslechnou ještě několik dalších bývalých zaměstnankyň nočního klubu.

Pracovní volno na Velký pátek přišlo od luteránů

Velký pátek je prostředním dnem ze třech dnů, kdy si lidé připomínají utrpení a smrt Ježíše Krista na kříži. Předchází Zelený čtvrtek, po Velkém pátku je Bílá sobota. Jedná se o nejstarší a nejdůležitější církevní svátky.

Tradici Velkého pátku založil zápis Kristova učedníka Marka v Novém zákoně (Marek 15:22-25)  o ukřižování Ježíše Nazaretského na Golgotě  "Byla třetí hodina, když ho ukřižovali." Původně se ukřižování Krista připomínalo půsty několik dní, od roku 250 po Kristu se držel Svatý týden. V roce 325 církevní koncil zavedl Velikonoce jako pohyblivé svátky, přičemž odmítl jejich okázalé oslavy ("iduo sacramenta penitus non celebrari“.

Ve středověku se v křesťanských církvích Velký pátek připomínal jen podvečerní bohoslužbou. O změnu se přičinil Martin Luther v Německu, který v roce 1642 Velký pátek vyhlásil nejdůležitějším svátkem (Good Friday) v anglo-saských zemích. 

V Německu se Velký pátek nazývá Karfreitag, podle latinského "Kar, (česky to znamená dobrý nebo milý).  Dnem pracovního volna se Velký pátek stal v Braniborsku v roce 1696, ve Švýcarsku v roce 1860, v Anglii v roce 1871. V katolických zemích se Velký pátek postupně stal dnem pracovního volna až  v druhé polovině 20. století a na počátku století 21.

15. týden 2025 v EU

Úterý 8. dubna

Vyjednavači Rady a Evropského parlamentu dosáhli předběžné dohody ohledně návrhu nařízení o předcházení ztrátám plastových pelet za účelem snížení znečištění mikroplasty. Dohodu ještě musejí formálně potvrdit obě instituce a poté příslušný předpis přijmout.

Středa 9. dubna

Komise představila akční plán pro umělou inteligenci, podle kterého by se měla Unie stát světovým lídrem v oblasti umělé inteligence.

Členské státy podpořily návrh Komise na zavedení odvetných cel v reakci na americká cla na ocel a hliník. Měla se použít od 15. dubna, nakonec ale byla odložena (viz níže)

Čtvrtek 10. dubna

Vyjednavači Rady a EP dosáhli předběžné dohody o dalších dvou legislativních návrzích, které se týkají:

monitorování půdy – mají být zavedena pravidla pro sledování zdraví půdy a udržitelné hospodaření s půdou;

bezpečnostních požadavků na hračky.

Ursula von der Leyenová uvedla, že v návaznosti na oznámení prezidenta Trumpa o tom, že zavedení amerických cel proti EU je odloženo, i Unie pozastaví zavedení protiopatření (o 90 dní) a dá šanci vyjednáváním. Všechny možnosti prý ale zůstávají na stole.

Soudní dvůr rozhodl, že státní příslušník třetí země, který je rodičem občana Unie, požívá odvozené právo pobytu na území hostitelského členského státu po dobu delší než tři měsíce, pokud prokáže zaprvé, že byl na tomto občanovi závislý ve své zemi původu ke dni, kdy tuto zemi opustil, a zadruhé, že je na tomto občanovi závislý ke dni podání žádosti o pobytovou kartu, pokud mezi těmito dvěma daty uplynulo několik let.

Pátek 11. dubna

Agentura Frontex informovala o tom, že počet nelegálních překročení hranic do EU klesl v prvním čtvrtletí roku 2025 o 31 % (oproti situaci v prvním čtvrtletí minulého roku) na necelých 33 600, jak vyplývá z předběžných údajů. 

Centralizace pokračuje i v rakouském zemědělství

V rakouském zemědělství končí to, co tam na počátku 90. let mnozí drobní čeští zemědělci, kteří chtěli obnovit svá předkolektivizační hospodářství, obdivovali. Bývalá hustá síť rakouských skladů hospodářských družstev během posledních 35 let, jak se zvětšovaly zemědělské závody, postupně řídla. Jak říká zpráva z okresu Gmünd, nyní ve výkupu zemědělských plodin došlo k další razantní centralizaci a specializaci. 

Ilustrační foto

Nyní Skladové hospodářské družstvo Gmünd-Vitis se sídlem v Gmündu (Lagerhaus-Genossenschaft Gmünd-Vitis) oznámilo, že při letošní sklizni už zemědělci nebudou moci prodávat produkci ve střediskových skladech Heidenreichstein a Weitra. Obilí vyrobené konvenčním způsobem bude odebírat pouze kompetenční sklad v Gmündu, bio-produkci bude odebírat sklad v Pürbachu (u Schremsu), všechny pobočky jsou zrušeny. 

Rakouský venkov má štěstí, že zemědělci přecházejí na ekologické hospodaření, takže likvidace orné půdy tam zaostává za Českou republikou. Tradice zemědělské vesnice tam nebyla zasažena kolektivizací ani privatizací venkova, takže drobná zemědělská výroba stále funguje, selský stav přežívá zásluhou orientace na ekologii a agroturistiku. 

O poslušné Evropě prezident Trump sní

„Kupujeme jejich auta, Mercedes, Volkswagen, BMW, odebíráme miliony jejich aut. Oni neberou naše auta ani naše zemědělské výrobky, neberou nic. Evropa se k nám chovala velmi špatně,“ vysvětloval Trump na palubě prezidentského letounu Air Force One uvalení cel na evropské země. Tvrdil, že o víkendu hovořil s mnoha lídry z Evropy a Asie, kteří podle jeho slov doufají, že ho přesvědčí ke snížení cel.

„Přicházejí k jednacímu stolu. Chtějí mluvit, ale není o čem, pokud nám nezaplatí ročně hodně peněz. Především za současnost, ale také za minulost. Protože nám sebrali hodně bohatství. A to nedovolíme,“ prohlásil.

Trump je přesvědčen, že obchodní deficit, kdy USA z určitých zemí více dovážejí, než do nich vyvážejí, není otázkou obchodu, ale projevem nespravedlnosti a „podvádění“ okolního světa. Nápravou má být podle něj právě uvalení vysokých cel.

Donald Trump svým vystupováním překvapil i vyděsil politiky většiny států v Evropské unii, a také mimo ni, a v celém světě. Překvapené je obyvatelstvo EU, které převážně žilo v domění, že Spojené státy jsou nerozlučný kamarád, něco jako neoficiální člen EU. Z tohoto omylu je Trump chce vyvést, a to svým křupanským způsobem. Současný konflikt vůbec není jednoduchý, protože zrál dlouhá léta. Reaganovy dohody s Gorbačovem USA příliš nepomohly, mimo snížení investic do zbrojení. Vyhladovělé trhy východní Evropy nebyly nasyceny zbožím zaoceánským, ale západoevropským. Transformovaný východoevropský průmysl se stal pomocníkem západoevropských výrobců, 

Od roku 1945 Američané měli hlavní podíl na rychlém poválečném vzkříšení ekonomiky západoevropských států. Železná opona a Varšavská smlouva Američanům zřejmě vyhovovaly jak politicky, tak ekonomicky. Západní Evropa s východní se vytrvale držely u krku, takže tady starosti nebyly, USA měly uvolněné ruce pro hraní mariáše na ostatních kontinentech. O poslušné Evropě zřejmě Trump sní. 

Češi autům na baterky věří nejméně v EU

 Pouze čtvrtina Čechů (26 %) se domnívá, že nařízení EU, aby se od roku 2035 prodávaly pouze elektromobily, je realistické a bude naplněno. Je to výrazně méně než v dalších zemích Evropy (průměr 40 %) a dokonce o polovinu méně než ve státech jako Portugalsko (54 %), Španělsko (53 %) nebo Itálie (52 %). Nejbližší jsou nám v tomto směru obyvatelé Francie (29 %) a Belgie (32 %).

Reprezentativní průzkum MOBILITY BAROMETR 2025 provedla na přelomu roku pro pojišťovací a asistenční společnost Europ Assistance, součást skupiny Generali, globální agentura pro marketingový výzkum Ipsos. Průzkumu, zaměřeného na mobilitu a dopravní návyky obyvatel, se zúčastnilo 9 000 respondentů v 9 zemích Evropy – Belgii, České republice, Francii, Itálii, Německu, Portugalsku, Rakousku, Španělsku a ve Švýcarsku.

Pouze 52 % Čechů také souhlasí s tvrzením, že by ekologie měla být pro vládu prioritou. I tento ukazatel je hluboko pod evropským průměrem (72 %), zvláště ve srovnání se zeměmi jako Portugalsko (89 %), Španělsko (83 %) nebo Itálie (75 %).

“K ekologickým aspektům dopravy přistupujeme skepticky a podle průzkumu projevujeme rovněž nejmenší ochotu dopravní návyky z ekologických důvodů měnit,” uvedl David Köhler, manažer Europ Assistance pro klíčové zákazníky. “Na druhé straně používáme častěji než v jiných zemích Evropy veřejnou hromadnou dopravu, častěji chodíme a máme největší podíl domácností, které vlastní a používají jízdní kolo.”

Alespoň jeden vlastní či firemní automobil používá 83 % českých domácností, což je mírně pod průměrem (86 %). Auta se spalovacím motorem ovšem tvoří 95 % autoparku, což je nejvíce v Evropě (průměr 86 %). Nejpodobnější čísla vykazují podle průzkumu domácnosti v Německu, Rakousku a Portugalsku (90 %). Naopak, nejvíce automobilů s alternativním druhem pohonu (elektromobily, hybridy...) používají v Itálii (21 %) a ve Švýcarsku (16 %).  

 “Podíl elektromobilů v našich domácnostech je mezi zkoumanými státy nejnižší,” doplnil David Köhler. “Mezi hlavními důvody, proč elektromobil nepoužívají a ani o jeho koupi neuvažují, uvedli respondenti vysokou pořizovací cenu (54 %), nedostatek dobíjecích míst (29 %), problémy při dlouhých cestách (25 %) a obavy z provozních nákladů (25 %).”

Mnohem častěji než v zahraničí kupujeme i ojeté automobily. Vůz, který právě používají, koupilo podle průzkumu jako ojetinu 64 % českých domácností, zatímco evropský průměr je 46 %. V některých zemích přitom při pořízení vozu výrazně převládají nové automobily, které si ve Španělsku koupilo 75 %, v Itálii 68 % a v Belgii 63 % domácností.

 “S podílem ojetin souvisí i další ukazatele, ve kterých se v rámci Evropy vymykáme,” uzavřel David Köhler, manažer Europ Assistance pro klíčové zákazníky. “Automobily kupujeme nejčastěji od soukromníků (28 %) nebo online (28 %), zatímco jinde převládají autorizovaní prodejci (49 %). S ojetinami musíme častěji také do servisu, který navštěvuje 47 % českých řidičů minimálně dvakrát ročně, zatímco v Evropě je to 39 % a ve Francii pouze 27 % řidičů.”  

Zdroj

Kulturpalast jako dědictví po NDR dělá starosti

 Kulturní palác Bitterfeld dělá starosti; z fondu strukturálních změn v bývalém průmyslovém a hnědouhelném areálu by měla být financována také obnova památníku NDR, který byl slavnostně otevřen v roce 1954. Je to plán města, chybí souhlas země a spolkové vlády, a také finančně silný soukromý investor, který věří v budoucnost domu.

Kulturpalast s 1200 sedadly jako megalomanské dílo komunistického režimu bylo a je příčinou mnoha hořkých zklamání. 5 000 dělníků z okolních továren a povrchových dolů po dva roky (1952-1954) po pracovní době a  každou neděli chodilo budovat pomník socializmu. Opracovali po práci 300 000 hodin.

V kulturním domě bylo 240 místností pro 60 amatérských uměleckých kroužků. 2000 lidí zdarma nacvičovalo divadlo, lidový tanec, malovalo, fotografovalo a vyrábělo různé umělecké předměty. Bitterfeld ležící 30 km severně od Lipska měl být centrem kultury proletariátu.

Po znovusjednocení Německa veřejný zájem o kulturní vyžití dělníků opadl opadl; objekt byl v roce 1993 jako součást chemičky prodán podnikateli Heinz-Jürgen Preiss-Daimlerovi.  Byl vyžíván stále méně a méně, brány uzavřel v roce 2016.

Dnes se budova pro řídce zastavěnou oblast, předměstí Lipska, jeví jako předimenzovaná. Uvádí se sice dobré vlakové spojení a dostupnost jak ICE, tak S-Bahn z Lipska. Město doufá, že komerční využití této socialistické utopie posílí jeho image a vytvoří pracovní místa v odvětví pohostinství a cestovního ruchu. Zapomíná se na původní koncept víceúčelového využití k ​​různým účelům, od veletrhů přes konference až po kroužky.

Ozývají se hlasy, že kulturní dům patří těm, kteří jej prakticky bezplatně postavili. Bylo by tedy dobré, kdyby jej tedy mohli nyní využívat jejich děti a vnoučata. Slavný sklepní bar  již zachránit nelze; byl vyplněn betonem, protože hrozilo pronikání kontaminované podzemní vody.

S úsměvem jde všechno líp

 Brečte, nebrečte - věřte nevěřte; ČR je právem vnímaná jako jedno z nejlepších míst k životu na celém světě. 

Neustálé vystavení přívalu negativních podnětů může mít a má pro řadu lidí škodlivé dopady nejen na duševní, ale i fyzické zdraví. Rozhodně není od věci si občas připomenout, že navzdory všem nepříliš povzbudivým zprávám, které slýcháme dennodenně, máme v Česku stále mnoho důvodů k optimismu.

Dokazují to i některá relevantní tvrdá data. Pokud zohledníme např. HDP na osobu v přepočtu na paritu kupní síly, tak podle údajů Mezinárodního měnového fondu Česko s cca 59 000 dolarů na osobu tiše dohání západ Evropy a dokonce už dříve překonalo některé staré země EU, jako jsou Španělsko (56 659 dolarů na osobu) či Portugalsko (51 257 dolarů na osobu).

Pro mnohé překvapivě dokázalo Česko překonat dokonce i vyspělé asijské Japonsko (necelých 55 000 dolarů na osobu), které bylo dříve často dávané za vzor. A jaké jsou příčiny?

Našlo by se jich více. Mezi ty důležité patří dobře šlapající výroba v důležitých českých podnicích, jako je Škoda a také německý trh, který slouží jako naše významné odbytiště. Srovnání se stavem před 30 lety působí ještě impozantněji. Pokud budeme opět vycházet z odhadů MMF, tak HDP Česka na hlavu vzrostl z cca 15 602 dolarů v roce 1995 na 59 000 dolarů v roce 2025 v přepočtu na paritu kupní síly.

Stalo se tak i díky výhodám, které nám přinesl vstup do EU. Česko je exportní ekonomika a volný přístup na obrovský trh se zhruba půlmiliardou obyvatel je zvláště pro náš průmysl bezpochyby obrovskou vzpruhou.

Podobný trend můžeme mimochodem pozorovat i u našeho severního souseda – Polska. To sice stále za Českem zaostává, ale v HDP na osobu přepočteném na paritu kupní síly je téměř na úrovni už zmíněného Japonska.

Polský HDP na hlavu byl před třiceti lety 6,687 dolarů. Nyní, po 35 letech tržní ekonomiky, je na cca 55 000 dolarů. V nejbližší době má Polsko velkou šanci Japonsko předběhnout.

Skok, který udělalo Česko, ale třeba i Polsko v posledních 30 letech, je neuvěřitelný a ještě více to nepochybně platí ve srovnání s rokem 1989. Česko má slibně se rozvíjející ekonomiku. Nyní především musíme v nastoleném trendu pokračovat.

Nejde ale zdaleka jen o makroekonomická čísla. Málo se připomíná, že patříme k nejsvobodnějším místům na světě. V míře svobody si podle údajů organizace Freedom House dokonce vedeme lépe než USA či řada jiných déle fungujících demokracií. Pravidelně se také umísťujeme na předních místech žebříčku Global Peace Index, který vyhodnocuje nejbezpečnější země světa. V roce 2024 obsadilo Česko 12. příčku.

Ano, samozřejmě najdeme mnoho věcí, které bude potřeba zlepšit. Nic to ale nemění na skutečnosti, že ČR je právem vnímaná jako jedno z nejlepších míst k životu na celém světě. Je na nás všech, abychom udělali vše proto, aby tomu tak zůstalo i nadále.

Zdroj

14. týden 2025 v EU

 Komise navrhla zmírnění pravidel pro automobilky, pokud jde o plnění emisních cílů. Evropský parlament přijal svou výroční zprávu o lidských právech a demokracii ve světě.

Pondělí 31. března

Předseda Evropské Rady António Costa promluvil na konferenci o oceánech v Paříži. Unie podle něj musí stát v popředí ochrany oceánů a být lídrem v „oceánské diplomacii“. Proto také Brusel chystá nový Evropský oceánský pakt, který bude představen v dubnu, a který má nastínit vizi řízení, ochrany a ekonomické udržitelnosti oceánů.

Úterý 1. dubna

Komise předložila slibovaný (viz díl 116) návrh na změnu úpravy emisních limitů CO2 pro osobní automobily a dodávky. Navrhované opatření flexibility umožňuje výrobcům posuzovat plnění cílů CO2 pro roky 2025, 2026 a 2027 v průběhu celého tříletého období zprůměrováním jejich výkonnosti, a nikoli každoročně. Výrobci by tak měli mít více času na splnění emisních cílů.

Komise také navrhla některé změny v nastavení politiky soudržnosti (kohezní politiky). Cílem má být lépe podpořit konkurenceschopnost a dekarbonizaci EU, obranu a bezpečnost, východní příhraniční regiony, jakož i cenově dostupné bydlení, odolnost vůči vodě a transformaci energetiky.

Komise také představila nástin Evropské strategie vnitřní bezpečnosti ProtectEU. Ta by měla pomoci lépe řešit bezpečnostní hrozby, jako jsou terorismus, organizovaná trestná činnost, kyberkriminalita a útoky na kritickou infrastrukturu.

Středa 2. dubna

Evropský parlament přijal svou výroční zprávu o lidských právech a demokracii ve světě a o politice Evropské unie v této oblasti, která hodnotí situaci v loňském roce. Europoslanci mimo jiné vyjadřují hluboké znepokojení nad údajným nárůstem autoritářství, totalitarismu a populismu a odsuzují oslabování demokracie a mezinárodních institucí. Podporují Mezinárodní soudní dvůr a Mezinárodní trestní soud jako klíčové nezávislé instituce a vyzývají Komisi k aktivaci ochranného statutu proti sankcím uvaleným na Mezinárodní trestní soud. EP je také znepokojen riziky, která může přinášet využívání umělé inteligence, pokud není dostatečně regulována.

Čtvrtek 3. dubna

Ursula von der Leyenová vydala prohlášení k nově zavedeným americkým clům. Toto opatření Trumpovy administrativy je podle ní vážnou ranou pro světovou ekonomiku. Unie je prý připravena s Američany vyjednávat, ale i bránit své zájmy a zavést odvetná opatření.

Pátek 4. dubna

V uzbeckém Samarkandu proběhl první summit EU-Střední Asie, na kterém se sešli představitelé Unie a Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu.

Jurečkův superpytel na všechny sociální případy

 Nová Jurečkova superdávka má nahradit 4 nynější dávky: přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Toto „zjednodušení“ však má svoje důsledky…

První dvě dávky dnes náleží do systému státní sociální podpory, která má sloužit k podpoře chování, které stát považuje za prospěšné a v praxi je cílena především na rodiny s dětmi. Druhé dvě dávky patří do pomoci v hmotné nouzi, která slouží k zajištění základních potřeb těm, kdož z různých důvodů nejsou schopni sami se o své potřeby postarat.

Statistika ukazuje, že naprostá většina příjemců sociálních dávek jsou pracující lidé s nízkými příjmy, rodiče pečující o děti nebo důchodci, zejména osamělé ženy seniorky. Lidé, kteří dlouhodobě nepracují a pobírají dávky, tvoří jen zlomek všech příjemců. Zatímco v roce 2023 bylo dětských přídavků vyplaceno měsíčně v průměru téměř 300 tisíc dávek, příspěvku na živobytí bylo vypláceno jen něco přes 90 tisíc. Příjemců dětských přídavků je tedy několikanásobně více, než příjemců chudinských dávek. Přesto mají být napříště tito všichni zahrnuti do jediné množiny, navíc s argumentem, že je potřeba zatočit s těmi, kdo „zneužívají dávka a neposílají děti do školy“…

Sloučením do jediné dávky se zcela smaže rozdíl mezi tím, kdo pracuje a stará se, ale občas potřebuje podpořit, a tím, kdo si sám nepomůže a je zcela závislý na pomoci druhých. Výsledkem bude, že normální fungující rodiny, které dnes stát podporoval příspěvkem na děti, budou smeteny do jednoho pytle s těmi, kdo neposílají děti do školy a zneužívají dávky…

Jaký je vlastně rozsah zneužívání? A proč se k němu lidé uchylují? Jsou to skutečně jen povaleči, kteří se neprávem obohacují, nebo jde i o lidi, kterým nesprávně nastavený systém nedává jinou možnost, aby přežili? Není právě zde prostor pro skutečnou sociální práci? Vypadá to, že nikdo přesně netuší, přesto se tento „lidový“ argument státu hodí pro přitažení šroubů a zvýšení dohledu nad soukromím všech. Opět, jako už tolikrát: kdosi podvádí, vypátrat jej je složité, tak se plošně zpřísní podmínky všem…

Nesmaže se sjednocením dávek už úplně rozlišení mezi politikou rodinnou a politikou sociální, které je neostré již dnes? Ano, stát se snaží podporovat rodiny, když se jim špatně daří, ale na rodiny funkční, které nepředstavují „sociální případ“, stát systematicky zapomíná a k jejich podpoře se neumí postavit. Rodinná politika hodná toho jména by měla nikoliv „zachraňovat“, to je doménou politiky sociální, nýbrž snažit se vyrovnávat náklady, které rodiny nesou v podobě výchovy a péče o děti, neboť ta není spotřebou, ale investicí do budoucnosti celé společnosti!

A to vše se navíc děje v situaci rekordně nízké porodnosti. K očekávatelnému propadu díky vstupu slabých ročníků z „devadesátek“ do reprodukčních let, se přidává řada dalších příčin, jako nestabilita spojená s válkou na Ukrajině, drahé energie a potraviny, stagnující platy, nedostupnost bydlení, drahé nájmy a v podstatě zablokovaný trh s byty. Svou roli při odkládání početí mohou hrát i obavy z možných vedlejších účinků covidových vakcín (i když zdravotní vliv vakcinace samotné na početí nebyl dosud hodnověrně potvrzen). Ale možná především, a to slovy samotného premiéra Fialy: Rodičovství schází společenská podpora, prestiž a vážnost!

Děkujeme, pane premiére, za ta důležitá slova. Je-li tomu ovšem tak, pak proč vaše vláda místo skutečné podpory rodin, místo rozvoje rodinné politiky hodné toho jména, místo slibovaného zákona na ochranu rodiny a vytvoření ministerstva pro rodinu připravila pouze jednotnou „superdávku“?  A ano můžete si připsat za úspěch, že dle nejnovějšího výzkumu neziskovky Momdoo matky malých dětí, které ještě mají nárok na rodičovskou dovolenou, už chtějí pracovat, ale proč? Protože rodinám začínají citelně chybět peníze, stát je totiž přestal reálně podporovat.

Zdroj

Přísnost na chudý lid přichází i do Rakouska

 "Naše nemocnice nepatří do vašich plánů úspor." "Zemská klinika je zabíjena zemskou vládou," "Stáváme se lidmi druhé kategorie." S takovými a podobnými hesly na transparentech vyšly obyvatelé dolnorakouského Gmündu před nemocnici. Vyjadřovali tak nesouhlas s plány dolnorakouské zemské vlády, která se usnesla, že do roku 2030 Zemskou kliniku  v Gmündu zruší. Lůžková zdravotní péče se zemské vládě jeví jako nerentabilní, chce ji nahradit umístěním specialistů do rakousko-českého zdravotního střediska postaveného v blízkosti státní hranice (Bleybenstrasse), za peníze EU. 

Pátečního tichého protestu se zúčastnilo asi 3000 lidí. Protestu se zúčastnili i lékaři nemocnice i praktičtí lékaři z města a okolí. Zástupci představenstva nemocnice Johannes Fessl und Barbara Fuchs demonstranty ujistili, že proti uzavření nemocnice budou bojovat všemi prostředky, takže zemská vláda svůj plán snadno neuskuteční.

Čeká se víkend se sněhem a mrazem

 Podle předpovědí meteorologů Českou republiku čeká v následujících dnech prudká změna počasí. Současné zvýšení teploty má vystřídat studená fronta, která s sebou přinese výrazné ochlazení.

Lze očekávat i sníh a Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) hlavě varuje varuje před mrazem. Ten může napáchat velké škody na ovocných stromech. Možná dojede na slova našich předků: "Zima a berňák neodpustí nic."

V sobotu přijde na naše území teplotně výrazná studená fronta a přinese od severu arktický vzduch. "Už během sobotního odpoledne a večera se začne za frontou výrazně ochlazovat," informoval ČHMÚ s tím, že zejména na Moravu a Slezsko dorazí také silnější srážky. Méně srážek očekávají meteorologové v Čechách. "S ochlazením se přeháňky  budou měnit ve všech polohách ve sněhové." Motoristé snad konečně narazí na sníh, i když už podle zákona mají letní pneumatiky. 

Noc na neděli se ponese ve znamení malé oblačnosti, bude ale mrazivá. "Teploty budou ve velmi chladném vzduchu rychle klesat a v neděli ráno se budou většinou pohybovat kolem -3 °C," uvedl ČHMÚ s tím, že v údolích mohou teploty klesnout ještě níž.