Maturita s otazníky. Skladník vzpomíná.

Spousta středoškoláků letos prý nezvládla státní maturitu. Když si to my, bývalí absolventi učňovských, mistrovských a dálkových škol a spousty kvalifikačních kursů,  přeložíme do lidového jazyka, máme dojem, že jen realita vyplouvá na povrch. Ono je to na tom božím světě tak zařízené, že někdo je chytřejší, někdo hloupější. A vůbec nezáleží na škole, kterou absolvuje. 

Nedávno jsem kdesi narazil na diskusní příspěvek, jehož autor tvrdil, že si jednoduše maturitní vysvědčení koupil za 5.000 korun. Nejen jedno. Tři. Každé z jiné školy a jiného oboru. V zaměstnání mu to prý bez problémů uznali. Koupit maturitní vysvědčení - i jakékoli jiné - se dalo vždycky, ovšem cena vzhledem k hodnotě koruny bývala podstatně vyšší. Pokud je ta cena pravdivá, asi to odpovídá  poklesu úrovně vzdělání.

Ono to maturitní vysvědčení v praxi bývala jen jakási ozdoba. Nemyslím, že dnes je to jinak. Navíc vysoké školy maturitní vysvědčení moc nezajímá, těm se jedná - stejně jako středním - o největší počet studentů. A v zaměstnání se ze školních znalostí použije minimum. Vzpomínám na slova pana Lutovského, který nám v Táboře říkal, že úkolem školy není učit se zpaměti celé knihy, vzorce a poučky, které stejně týden po maturitě zapomeneme, ale naučit se pracovat a logicky myslet. Kdyby si škola jako dříve organizovala maturity sama, určitě by i nadále platilo, že život teprve ukáže, k čemu škola byla. Takže miliony na projekty státní maturity by se asi daly použít ve školství jinde.

Když už jsem u té školy, vrátím se ke škole základní, v mém případě škole národní. Vzpomněl jsem si na docházku. Bývala totiž roční období, kdy třída byla skoro prázdná. Někdy to bylo kvůli epidemii (spalničky, chřipka atd.), ale také kvůli tomu, že na vesnici děti musely od malička pracovat. Bylo například nemyslitelné, aby šly do školy, když se kopaly brambory. Musely pomáhat i při jiných zemědělských pracích. Když ne přímo na poli, tak hlídat mladší sourozence. Když byla velká zima, zůstávaly doma a pomáhaly třeba plést košíky nebo dělat košťata. Když byla mírnější zima několik dní chodily do lesa pomáhat při prořezávkách.

Na vesnici totiž převládal staletý názor, že škola je povinné zlo. Stačí naučit se trochu číst, psát a počítat. Příprava na další studium se jevila zbytečná, protože na něj nebyly peníze. Hlavní je, aby děti ovládaly zemědělské práce a nezvykaly si na zahálku. Tento názor se měnil jen hodně pomalu. A měnil by se ještě dlouho nebýt kolektivizace. Venkov se přiblížil městu.

Zahradníček Josef