"V naší krajině se nehospodaří
dobře," říká Bedřich
Moldan, bývalý ministr. "Všichni
jsme doufali, že po listopadu 1989 se toho ujmou vlastníci půdy, kteří by
hospodařili odpovědně. To se bohužel nestalo, a to z jednoduchého důvodu:
vlastníci byli definitivně rozprášeni komunistickým režimem a už není cesty
zpět."
Moldan
má pravdu jen částečnou, ale je jedním z mála politiků, kteří alespoň něco o
venkovu vědí. Po listopadu ´89 mělo velké množství lidí snahu obnovit
hospodaření na starých gruntech. Pokud tomu v zárodku nezabránila komunistická
propaganda, podle které polistopadové změny měly být jen dočasné, a zadržování zemědělského majetku vlastníků ze strany kolchozů, zabránila
tomu Klausova privatizace, která zlikvidovala systém
dodavatelsko-odběratelských vztahů budovaný od 19. století a udržovaný všemi
režimy, včetně komunistického.
Odhaduje se, že v České republice jsou po restitucích tři miliony vlastníků půdy. Počet vlastníků narůstá, protože neexistuje zákon na ochranu původních zemědělských celků, pozemky jsou nadále rozdělovány mezi dědice. To dnes už jsou lidé, kteří k půdě nemají žádný vztah, čekají jen na vhodný prodej, že na jejich parcelách bude někdo chtít postavit Kaufland nebo dálnici a zaplatí stejně jako ve velkoměstě. Výsledek je ten, že 80 procent zemědělské půdy je za symbolické částky pronajato.
Za výše
uvedeného stavu nájemcům, tj. většinou postsocialistické velkovýrobě, přitom
jde jen o krátkodobý ekonomický prospěch. Lány musí být podřízeny velké
mechanizaci, která půdu válí a soustavně ubíjí půdní podloží. To je základní
problém našeho zemědělství.
Žádné komentáře:
Okomentovat